Armáda pěti národůVelká válka

Viděli jsme společně bojovat Brity a Francouze nebo spolupracovat různé země Britského impéria. Viděli jsme společné rakousko-německé jednotky. Ale tento týden se stalo něco, co jsme v této válce ještě neviděli. Tento týden Spojenci postaví skutečnou armádu pěti národů. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Britové a Francouzi postoupili na Sommě, u Verdunu Francouzi dobyli Fleury a německá morálka opadla.

Na východě německá obrana zastavila ruskou hrozbu pro Bukovinu. Na italské frontě skončila šestá bitva na Soči, a i když Italové dobyli Gorizii, utrpěli vysoké ztráty. A po měsících klidu ožil Balkán bulharským útokem proti Spojencům. Toto se stalo potom. Začal jsem událostmi na Sommě, takže tam se podíváme nejdříve. 21. srpna Britové zaútočili na Guillemont a 24.

srpna se uskutečnila další společná operace s Francouzi. Útoky byly celkem neúspěšné. Dělostřelecká podpora byla nedostatečná a Guillemont zůstal v německých rukou. A i když to nebyla velká komplikace v měřítku celé bitvy, byl to velký problém pro britského velitele Douglase Haiga. Měl novou zbraň, kterou použije v půli září – tank, a použije jej pro rozsáhlý průlom německých linií. Ale aby měl šanci na úspěch, musel zabezpečit výchozí pozici. Tudíž tato pravá strana musela být eliminována dobytím Vysokého lesa, Ginchy a Guilemontu.

Haigův podřízený, generál Henry Rawlinson, podnikal tyto malé, špatně naplánované útoky a zabezpečení výchozí pozice se mu zatím nedařilo. 24. srpna mu Haig vysloveně napsal: "Jediným závěrem z útoků na Guillemont je, že použitým metodám něco chybí." Podle Haiga to "něco" bylo, že útoky byly podnikány na úzké frontě, neměly dostatečnou sílu, a především jim chyběl dohled. Haig napsal: "Útok musí být rozsáhlý.

Nepřítel musí být pod útokem po celé frontě, aby byla dobyta, a dostatečná síla musí být užita, úměrná velikosti fronty, k poražení nepřítele." Navrhl zaútočit se dvěma a půl divizemi. Rovněž Rawlinsonovi sdělil, že během průběhu bitev musí vojáci prokázat vlastní iniciativu ve chvíli, kdy je vrchní velení nedostupné. Na přípravy má Rawlinson dohlížet jak nejdůkladněji to bude možné, neboť to je, podle Haiga: "legitimní a nezbytná součást role velitele, na kterém leží konečná zodpovědnost za úspěch či selhání.

Veliteli armády se zdá, že v armádě panují nějaké nejasnosti, jako je omezování iniciativy podřízených." To dávalo smysl, ale jak bylo u Haiga typické, celé to ihned postavil na hlavu, když Rawlionsonovi nařídil zaútočit ihned, čímž mu nedal čas na žádné přípravy. K útoku ale stejně nedošlo. 25. srpna začalo pršet a nepřestalo několik dní. To a neustálé těžkosti koordinování útoku s Francouzi vše zpozdilo.

K tomu všemu nebyly divize u Guillemontu ve stavu pro další útok. Přeci jen to celé chvíli potrvá. Přesto však Francouzi tento týden 24. srpna obsadili Maurepas, o který bojovali po dva týdny, poté, co dobyli zákopy jižně od vesnice. To bylo celkem důležité, protože spolu s Guillemontem Maurepas tvořil předsunutou obranu Combles. Francouzský útok přišel v 17:00 na dvoukilometrové frontě od Hardecourtu na severu k jihovýchodě Maurepas.

Francouzům se prvotní útok vydařil a po něm dobyli silná německá opevnění na cestě z Maurepas do Combles. Tento úspěch byl ještě působivější, protože přišel na účet nejlepších německých jednotek – 5. bavorské záložní divize a 1. pruské gardové divize prince Eitela Friedricha. Německé jednotky si tento týden vedly lépe na východní frontě, kde ruská Brusilovova ofenzíva řádila celé léto, dobyla 40 000 kilometrů čtverečných území od Rakouska-Uherska, způsobila rakousko-německým jednotkám ztráty větší než milion mužů a nyní se pomalu blížila ke konci.

Skoro roztříštila Rakousko-Uhersko a znatelně poškodila jeho vojenskou sílu. Rakousko ale mělo se svojí armádou i další problémy. Generál Hoffman v Haliči napsal: "Jsou tu pomíchané různé národy mluvící 23 různými jazyky. Nikdo nikomu nerozumí." Ale situace se pro Rusy nevyvíjela příznivě v jejich karpatské kampani. Jednotky generála Platona Lechitskyho byly převážně jezdci a skoro bez houfnic.

A tak byly zcela nevhodné pro horský boj, ve kterém se ocitly. Německo zcela ovládalo vzduch, takže německé dělostřelectvo bylo umístěno na svazích kopců a hor, kde jej Rusové nemohli lokalizovat. A poté si ostřelovali Rusy, zatímco ti šplhali nahoru. Někdy ruské pěchotě trvalo hodiny vylézt sto metrů. Takže byli nuceni používat cesty klikatící se údolími a ofenzíva se zastavila. A jedna ofenzíva na pokraji vypuknutí se dává dohromady na Balkáně.

Na makedonské frontě se bojovalo od konce minulého týdne, což bylo poprvé za nějaký čas, kdy byl Balkán svědkem akce. Chci se tam na chvíli podívat. Francouzský generál Maurice Sarrail a jeho kolegové měli nyní asi 750 000 mužů s rozsáhlým arzenálem. Původně to však byla malá expedice s cílem udržet otevřená zadní vrátka pro Srby. Nyní zcela určitě dojde ke kampani proti týlu Centrálních mocností. Alespoň to očekávala světová média. Ale tato velká síla sloužila ještě jednomu záměru.

The Story of The Great War říká, že nebýt strachu ze Sarraileho jednotek, Řecko by se připojilo k Centrálním mocnostem. Každopádně Sarrail už nechtěl být nadále pasivní. A můžeme vidět něco pozoruhodného. Pozůstatky srbské armády držely levou část fronty. Nyní bylo 80 000 Rusů posláno západně od nich. Velký počet Italů se přidal k Britům poblíž Doirani. A k tomu tam byli Francouzi se Sarrailem.

To znamená, že všichni dlouhodobí Spojenci kromě Japonska byli zastoupeni na jedné frontě jako armáda pěti národů. Bylo to poprvé, co všichni sloužili spolu. To značně pozvedlo morálku. A tato fronta se brzy zahřeje. Abych byl fér, tak už se trochu zahřívala. Minulý týden Bulhaři dobyli Lerin a Banitsu a bitva o Florinu stále pokračovala. Avšak srbští obránci byli silní, a hlavně mohli být díky železnici neustále posilování jednotkami i dělostřelectvem, zatímco Bulharům docházely zásoby.

Po konci týdne bude trvat jeden nebo dva dny než Bulhaři ofenzívu odvolají. A dále na východ se vedla další ofenzíva. 23. a 24. srpna Rusové na kavkazské frontě dobyli Bitlis a Mus. Tato města již majitele vystřídala. Naposledy před dvěma týdny, když je Osmané pod Mustafou Kemalem od Rusů dobyli. Byla to důležitá města, především Bitlis.

Kdyby je Rusové udrželi a dostali tam dostatek mužů, mohli rozdělit Osmanskou říši vedví a odříznout mezopotámskou a perskou frontu. A jsme na konci dalšího týdne. Haig frustrovaný na Sommě, i když Francouzi postupují. Rusové zastaveni v Karpatech, ale vítězí v Malé Asii. A bulharskému útoku na Srby dochází dech. Skončím něčím, co jsem dnes zatím nezmínil. Tento týden na moři U-35, nejúspěšnější ponorka celé války, ukončila 18.

srpna svoji zatím poslední plavbu. Mezi 28. červencem a 18. srpnem potopila ve Středomoří převážně palbou z děla 54 obchodních lodí. Ano, nejúspěšnější ponorka války končí svoji nejúspěšnější misi. Celkem během války potopila 224 lodí s celkovým nákladem přes půl milionu tun. To je hodně zásob, jídla a léků putujících na dno moře. Ale víte co? Moc lidí ke dnu nešlo. Skutečně.

Kapitán Lothar von Arnauld de la Leriére, nejúspěšnější ponorkové eso v historii, striktně dodržoval pravidla. Umožnil posádkám nepřátelských obchodních lodí nasednou do záchranných člunů a před potopením jejich lodí je navedl k nejbližšímu přístavu. Chtěl jsem ho zde zmínit, protože většinou končím zmínkou nějaké hrůzy nebo ničení. Ale dnes skončím ním, protože byl jedním z ostrůvků lidskosti v moři šílenství. Ponorky byly důležitou součástí německé námořní strategie a nacházely se ve většině námořních sil válčících zemí.

Na speciální epizodu o nich se můžete podívat přímo zde. Patr(e)onem týdne je Tchibori. Díky jeho a vaší podpoře jsme právě teď na první cestě na dvě bojiště první světové války. Podpořte nás na Patreonu, abychom jich mohli podniknout víc. Pro více fotografií ze sedmi moří Velké války nás sledujte na Instagramu a určitě začněte odebírat náš skvělý kanál. Uvidíme se za týden.