Těžké boje na Sommě

Můžete začít bitvu, protože máte větší palebnou sílu nebo více mužů. Můžete začít bitvu, protože máte díky rozvědce výhodu. Nebo můžete začít bitvu, protože si myslíte, že díky jakémukoliv vítězství budete před spojenci vypadat dobře. Zdá se to hloupé, ale stalo se to tento týden. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Britové selhali na Sommě. Rusové se snažili poslat vojáky do Rumunska, ale kazily jim to logistické problémy.



Francouzi obsadili Vaux u Verdunu a Centrální mocnosti oznámily, že dají vzniknout nezávislému Polsku. Toto se stalo potom. Tento týden došlo k tuhým bojům na Sommě, neboť britský velitel Hugh Gough, a uvědomuji si, že jsem to vyslovoval špatně, takže díky za upozornění, Hugh Gough a rezervní armáda měli zaútočit na Ancre 13.



listopadu. Nepřetržité deště na konci října a během listopadu proměnily zemi v bahno a zabránily rozsáhlým útokům. Ale dříve 8. listopadu Gough obdržel z kanceláře vrchního velitele Douglase Haiga něco ohromujícího. Že 15. listopadu dojde k setkání spojeneckých velitelů a že by Britové vypadali lépe, kdyby předtím 5. armáda dosáhla úspěchu. Takže, Goughu, nechceme na tebe tlačit, ale můžeš v dalších pár dnech zvítězit? Takže když země 13.



listopadu vyschla, bylo rozhodnuto. Haigh řekl Goughovi, že na Chantillské konferenci: "Bude britská pozice jistě silnější, kdyby to vypadalo, že zanedlouho obsadíme třeba Beaumont Hamel, se třemi tisíci německými zajatci." Robin Prior a Trevor Wilson píší v The Somme: "Britská pozice na konferenci by byla těžko posílena obsazením hromady trosek, jakou byl Beaumont Hamel. Ani by Haigova pozice nebyla vylepšena obsazením vesnice, která měla být dobyta už přes 116 dny."



Ale Haig byl zoufalý. Počasí nepřálo jeho plánům pokračovat v bojích celou zimu a tato operace může být jeho poslední šancí. Ukončit bitvu na Sommě nějakým úspěchem, jakýmkoliv úspěchem, byla Haigova povinnost. Útok 13. listopadu začal před úsvitem. Ale po východu slunce ze zvedla hustá mlha.



Ani nejpřesnější plíživá baráž v historii by neochránila pěchotu, která by ji nemohla následovat. A jedinou efektivní komunikací mezi frontovou linií a velitelstvím byli holubi. V severní třetině fronty byl útok obřím selháním, muži se propadali do bahna až po pás. Jeden prapor shrnul důvody selhání. Tady jsou: 1. Ztráta směru ve tmě a mlze. 2.



Ztráta většiny důstojníků kvůli aktivním kulometům. 3. Rozbombardovaná a bahnitá země. 4. Netknutý ostnatý drát. 5. Neviditelnost baráže v mlze. 6. Baráž minula druhé německé linie. 7. Pušky se ucpaly a v bahně byly nepoužitelné. Šlo to o něco lépe na jihu, kde nebyla mlha tak hustá. Tam obsadili i nějaké třetí německé linie. Ale klíčová akce se odehrávala dále na jihu u Beaumont Hamel a St.



Pierre-Divion. U Beaumont Hamel Britové odpálili 14 tun výbušnin, aby vytvořili obří kráter, který skryje pěchotu před kulomety. A Britové obsadili Beaumont Hamel, po kterém Haig toužil od července, v 10:45. Mnoho praporů utrpělo při útoku 40% až 50% ztráty. Tam už k dodatečnému postupu nedojde. Díky skvělé práci houfnic byla obsazena i St. Pierre-Divion. A Němci utekli přímo do cesty britskému útočícímu praporu. Takže pro jednou byl počet zajatců vyšší než počet ztrát.



Ten den bylo zajato 5 000 Němců. Operace pokračovala 14. listopadu. Ale nyní dělostřelectvo nevědělo, kde jsou předsunuté jednotky, a útoky nemohly být koordinovány. Přesto toho dne padl Beaucourt stejně jako Saki, slavný spisovatel H. H. Munro byl zabit německým odstřelovačem. Bylo mu 46 let a pro narukování zfalšoval svůj věk. Té noci napsal Haig z konference Goughovi, aby do jeho návratu neprováděl žádné rozsáhlé operace.



Nechtěl dát v sázku úspěchy 13. listopadu. Haig se vrátil a na konferenci se mu dařilo. Spojenci se rozhodli, že západní fronta byla klíčová, že udrží tlak na Němce po celou zimu a novou ofenzívu zahájí až v novém roce. Haig dal Goughovi svolení pokračovat v omezených útocích a na konci týdne, 17.



listopadu, napadl na sommské bojiště první sníh. Počasí tento týden ovlivnilo i další bojiště – na Balkáně. Makedonská fronta byla tichá po několik týdnů, ale 11. listopadu se za mrazu a deště válka opět rozhořela. Že Spojenci dosahují znatelných pokroků, ukázala skutečnost, že Bulharsko v tisku poprvé přiznalo nepřátelský postup. Avšak závažnost zlehčili. Přiznali, že Srbové vytvořili výběžek severovýchodě od Pologu.



Ve skutečnosti se Srbové probili kopci mezi nimi a okrajem bitolské planiny. Jak týden pokračoval, Bulhaři a Němci ustupovali před Francouzi a Srby a Spojenci se od východu skoro přiblížili Bitole. 16. listopadu byl opuštěn celý obranný systém soustředěný kolem Kenoli a během pár dnů byly zajaty tisíce Němců a Bulharů. Poznámka: Většina zajatců byli muži, kteří ještě před týdnem bojovali s německým generálem Augustem von Mackensenem v rumunské Dobrudži.



Na konci týdne postoupili Rusové jen pár kilometrů od Bitoly a Srbové se stočili na severovýchod, aby smyčku utáhli. Neboť jsem zmínil Dobrudžu, tak se tam podíváme. Je to jihorumunská fronta a na začátku tohoto týdne Rusové i Rumuni postupovali proti ustupujícímu generálu Mackensenovi. Ale 12. listopadu selhali u Cernavody a sami ustoupili do Dunăreji. Mackensena zatlačili zpět jen o pár kilometrů od železnice z Cernavody do Constanțy a 50 kilometrů od jeho nejzazšího postupu.



Ale tam vytrval a Spojenci nezvládli železnici dobýt. Je možné, že Mackensen ustoupil dobrovolně, aby povzbudil rumunský postup a tím oslabil sedmihradskou frontu. Je také možné, že jej oslabil odchod Bulharů, kteří odešli bojovat na Balkán k Bitole. O tom jsem mluvil před chvíli. Tak vypadala jihorumunská fronta, ale spousta akce byla k vidění i na té severní. Většinu týdne Rumuni ustupovali v údolích Jiului a Aluta a pod průsmykem Torzberg a tvrdé boje se vedly i v údolí Prahova jižně od Predealského průsmyku.



15. listopadu Němci přivezli přes torzburský průsmyk těžké dělostřelectvo. Toho dne vytlačili Rumuny z hor k úpatí západního Valašska. Tady se jim Rumuni posíleni Rusy postavili na hřebenech jižně od Târgu Jiu, prvního důležitého města jižně od hor. Po tři dny se Rumuni drželi, než se početní nevýhoda konečně projevila. 17. listopadu se zlomil rumunský střed a německá jízda držená v záloze se provalila mezerou a údolím a znemožnila další rumunský odpor. Na konci týdne to vypadalo, že německý generál Erich von Falkenhayn prolomil rumunskou frontu.



A tady je pár poznámek na konec týdne. 16. listopadu začalo rekrutování Poláků do německé armády. Německý kancléř von Bethmann-Hollweg prohlásil, že německé sliby nezávislého Polska jsou závislé na výsledcích. 17. listopadu podnikli Francouzi vzdušný nálet přes Alpy na Mnichov. A takový byl týden. Britský úspěch na Sommě.



Spojenecký postup na Balkáně a Rumuni zastaveni na jihu a rozpadající se na severu. A konference spojeneckých velitelů v Chantilly, kde chtěl Haig ohromit své protějšky bitvou na Sommě. Ta bitva zuřila po čtyři a půl měsíce a dobyla pár kilometrů rozstřílené, pusté země za cenu statisícových ztrát s působivými milníky jako 20 000 mrtvých Britů za den, nebo jednotkami přicházejícími o 60 % mužů pro dobytí jedné německé linie.



To je působivé, jasné? Haig by měl být hrdý. Jestli chcete vědět více o prvním dnu bitvy na Sommě, který byl působivý svými selháními, podívejte se na tuto epizodu. Patr(e)onem týdne Paris Filbert. Podpořte nás prosím na Patreonu, abychom mohli náš pořad více vylepšit. Máme nápady pro nové zpracování. Chceme přidat a vylepšit animace a bez vaší pomoci to nezvládneme.