Ruská únorová revoluceVelká válka

Co uděláte, když nemůžete sehnat jídlo? Když si nemůžete dovolit to, které se prodává? Když jsou pracovní podmínky nesnesitelné? Pokud jste Rusové, vyrazíte do ulic. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden se francouzský generál Nivelle pokusil převzít kontrolu nad Brity na západní frontě, Britové postupovali, když se Němci stahovali na Hindenburgovu linii.

Postupovali i na Tigridu, obsadili Kut-Al-Amaru a obraceli pozornost na Bagdád. Srbské povstání na Bulhary obsazeném území pokračovalo stejně jako ponorkové akce na moři. Americká veřejnost se dozvěděla o německém komplotu a náčelník rakouského štábu Conrad von Hötzendorf přišel o místo. Byl to perný týden. Jako téměř všechny, tento není výjimkou.

V Rusku pokračovaly nepokoje. Tento týden začala stávka v Putilovově továrně na střelivo, což byl největší dodavatel střeliva pro ruskou armádu. V Petrohradu začaly potravinové nepokoje, které trvaly několik dní, když občané v ulicích požadovali chléb. 8. března již stávkovalo 90 000 dělníků z továren. Nedostatek potravin nastal ve všech větších městech, zemědělská produkce upadala kvůli povolání mnoha farmářů do armády a přetížení železnice způsobilo ohromné zásobovací problémy.

Inflace raketově rostla, platy ale zůstávaly stejné, takže si chudí nemohli koupit žádné prodávané jídlo. Důsledkem byl hlad, který způsobil nepokoje a otevřený politický disent, který za všechno utrpení vinil cara. Čím dál více jednotek armády se přidávalo k revolucionářům. Před deseti lety armáda revoluci potlačila, v roce 1917 se však armáda nijak ke střelbě do lidí neměla.

8. března byl také Mezinárodní den žen, ke stávkujícím se přidali lidé slavící tuto příležitost. Koncem týdne tak bylo v ulicích Petrohradu 200 000 protestujících. Car byl v ústraní a naprosto odtržený od reality. Tento týden své ženě napsal, že začne znovu hrát domino, a do deníku si poznamenal, že čte knihu o Césarově dobytí Galie. Byl to začátek konce. Malá poznámka, nedávno jsem mluvil o ministru vnitra Alexandru Protopopovovi a bylo to trochu kontroverzní.

Určitě neodporuji těm, kteří o událostech v Rusku ví více, zejména o tom, co Protopopov udělal nebo neudělal. Mnoho z vás o tom ví více než já. Řeknu ale jednu další věc. Mám ji jen z jednoho zdroje, "Příběhu velké války". Berte to v potaz. Ten tvrdí, že úmyslně zastavoval vlaky s jídlem do Petrohradu na venkově, a když všichni stávkovali, prohlášení předáků podporujících Dumu, požadující návrat do práce, bylo Protopopovem zcenzurováno.

Tento zdroj tvrdí, že Protopopov úmyslně rozdmýchával revoluci, aby byl během krize uzavřen mír s Čtyřspolkem a armáda revoluci potlačila. Mnoho z vás psalo, že takových intrik Protopopov nebyl schopen, a i já ho popisoval jako naprosto neschopného. Jenom říkám, že jeden zdroj to tvrdí, a jsem zvědavý na vaše reakce.

Tento týden je akce i na Středním východě. Britové po Tigridu pronásledují Osmany směrem na Bagdád. 6. března je britská jízda dvacet kilometrů od cíle. 8. března je Tigris přemostěn a Osmani vyhnáni z pozic 10 km od města. Britové překvapili i přechodem přes řeku Dijálu. Osmané k Bagdádu houfně ustupovali i před Rusy směrem z Persie. Tento týden Rusové obsadí Kangavar jižně od Hamadánu.

Na Balkáně dále postupují Srbové při Toplickém povstání. Rebelové obsadili půltucet malých měst a ohrožovali Vranje, jehož pád by byl pro Čtyřspolek velkou ranou. Znepokojené rakousko-uherské a bulharské velitelství tak začalo plánovat protiútok. Ten již brzy začne. Další věc, která by mohla znamenat nový začátek, byla možnost vstupu USA do války. Už je to měsíc od přerušení diplomatických styků mezi USA a Německem.

Tento týden prezident Wilson skládá slib při nástupu do dalšího funkčního období. Ve své inaugurační řeči znovu potvrdil své odhodlání k ozbrojené neutralitě, zejména v odpovědi na německé vyhlášení neomezené ponorkové války, která jen v únoru potopila lodě s 500 000 tunami jídla mířícími do Británie. Během posledních týdnů jsme hodně mluvili o situaci v USA, ale neměl jsem čas zmínit Velký povolávací rozkaz. V červnu 1916 hrozilo reálné nebezpečí války mezi USA a Mexikem.

Americká armáda pro své tažení zmobilizovala asi 12 000 vojáků, ale pro opravdovou obranu hranic potřebovala daleko více, a tak zmobilizovala celou Národní gardu. V plánu byla spořádaná mobilizace, ale situace žádala okamžitě dostat na hranice co nejvíce mužů. Na konci července bylo na hranicích 110 957 příslušníků Národní gardy. S tím přišly velké zmatky a mnoho problémů. Několik jich zmíním.

Velký problém byla neochota nastoupit, dalším byla fyzická kondice mužů. Hlavní lékař armády poznamenal: "Velké množství odmítnutých při zdravotní prohlídce při odvodu se lékařskému odboru jeví jako největší selhání mobilizace, naznačující nízkou kvalitu lékařských vstupních kontrol Národní gardy." Zásobovací systém armády byl naprosto přetížen. Gardisté neměli dost materiálu, a protože nebyly žádné plány pro mobilizaci na hranice, sto tisíc mužů bez zkušeností muselo být vycvičeno, takže byli povoláni důstojníci z pravidelné armády.

Byrokracie byla šílená. Toto je můj oblíbený citát o problémech s formuláři pro získání vybavení: "Nebyl jen nedostatek formulářů, ale i nedostatek formulářů pro vyžádání nových formulářů." Za to Národní garda vinila armádu a armáda vinila Kongres. A to ani nemluvíme o přetížení železnic, které musely muže dopravit, a ekonomické problémy u hranic, když do měst dorazilo sto tisíc mužů.

I tak bylo do Vánoc na hranici 156 414 příslušníků Národní gardy, i když tři čtvrtiny z nich byly bez výcviku a pod velením nezkušených důstojníků. Kniha "Velký povolávací rozkaz" o zprávách o výsledcích píše toto: "Za naprosto ideálních okolností může vojsko proti slabému nepříteli vyrazit do boje za šest měsíců, pro boj proti zkušeným jednotkám jsou potřeba dva roky."

Z tohoto důvodu se Čtyřspolek příliš neobával americké intervence, pokud dokáží válku ukončit v roce 1917. Spojené Státy se však z Velkého povolávacího rozkazu hodně poučily. Všechny problémy s mobilizací byly očividné, včetně věcí jako závislost na zvířatech místo nákladních vozidel, a byly podniknuty kroky pro jejich nápravu. Období od června 1916 do současnosti bylo dobou usilovného výcviku a řešení problémů.

Teď je to důležité proto, že to sloužilo jako generální zkouška americké mobilizace. "Velký povolávací rozkaz utvořil z Národní gardy daleko efektivnější bojovou sílu, protože byl největší americkou zkušeností s vojenskou operací velkého rozsahu, jako podnikají velké evropské armády." Starosti s americkým vstupem do války pro Němce přehlušily novinky z Ruska, kde vojenské i politické záležitosti vypadaly ponuře.

Britský vojenský poradce, plukovník Knox, do Londýna napsal, že padlo milion mužů, dva miliony byly nezvěstné nebo v zajetí, půl milionu bylo v nemocnici, milion a půl bylo zproštěno další služby a dalších milion mužů dezertovalo. Knox tvrdil, že počet mužů na frontě nebyl dostatečný pro pokračování ve válce. Tak vypadá situace na konci týdne. Britové postupují v Mezopotámii, Rusové v Persii, úspěchy povstalců na Balkáně, chaos v Petrohradu a USA znovu potvrzují své odhodlání zůstat neutrální.

Ozbrojená neutralita. Aby se lodě mohly bránit hrozbě ze strany ponorek. To ale není moc neutrální, že? Německé potápění lodí s Američany na palubě je válečným činem. Americká střelba na německé ponorky je válečným činem. Ať se na to díváme, jak chceme, je to válka.

A jak dlouho snese americká veřejnost zprávy o smrti amerických civilistů? A jak dlouho Rusové snesou hlad a nesnesitelné pracovní podmínky? Hádám, že moc dlouho ne. Jestli vás zajímá obrana proti ponorkám, podívejte se na náš speciál tady. Patr(e)onem týdne je Kitsuka. Pomozte nám na Patreonu náš seriál ještě vylepšit. Na viděnou příště.