Spojené státy vstupují do válkyVelká válka
96
Na západní frontě se schyluje k další velké spojenecké ofenzivě a po měsících neomezené ponorkové války dochází Spojeným státům trpělivost a vyhlašují Německu válku.
Přepis titulků
Již nějakou dobu se k tomu schylovalo. A teď to konečně přichází. Tento týden před 100 lety vstoupily Spojené státy do války. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden bylo potlačeno Toplické povstání proti okupaci Čtyřspolkem, Rusko bylo po Únorové revoluci stále ve stavu nejistoty a Němci tam poslali Vladimira Lenina pro podporu dalšího disentu. Na Středním východě byla bitva u Gazy, ve které Britové utrpěli porážku.
Toto následovalo. Poslední dva měsíce německá neomezená ponorková válka potápěla veškerou lodní dopravu nezávisle na zemi původu. To dále pokračovalo. 1. dubna byla potopena americká SS Aztec a 28 členů posádky se utopilo. Dalšího dne prezident Wilson požádal Kongres o vyhlášení války Německu. 4. dubna Senát hlasoval 82 ku 6 pro vstup do války a 6.
dubna odhlasovala Sněmovna reprezentantů vstup do války 373 ku 50. Spojené státy byly nyní oficiálně ve válce s německou říší. Toho dne bylo v amerických přístavech zabaveno 91 německých lodí. Americká flotila byla mobilizována a byly povolány i námořní rezervy. Kongres schválil vytvoření nouzového válečného fondu o 100 milionech dolarů, což je v dnešních hodnotách přes 3,7 miliardy. Dostat vojáky a vybavení do Evropy bude vyžadovat mnoho času a plánování, operace byla ale nyní v chodu. Mnoho Američanů nicméně již ve válce bojovalo, někteří vstoupili do britské či kanadské armády, někteří bojovali ve francouzské Lafayette Escadrille nebo cizinecké legii.
Evropská bojiště byla sice poslední tři měsíce poměrně klidná, ale to se mělo brzy změnit. 6. dubna se francouzští přední velitelé a politici sešli ve vagónu prezidenta Poincarého a diskutovali o plánované ofenzivě generála Nivella, která měla podle jeho plánů válku vyhrát.
Účelem schůzky však nebylo její plánování, ale řešení otázky, zda ofenziva vůbec proběhne. Francouzský ministr války Painlevé téměř žadonil o její zrušení. Proti ofenzivě měl dobré argumenty. S americkým vstupem do války si mohla francouzská armáda chvíli odpočinout, než Američané dorazí na bojiště. Německo se jistě útočit nechystalo, teprve tento týden dokončilo ústup na svou vylepšenou obrannou linii.
Další věc byla nejistá situace v Rusku. Painlevé si byl tak jistý neúspěchem, že se pokusil rezignovat na svou pozici, což mu bylo odmítnuto. A Nivelle prohlásil, že když nebude moci ofenziva proběhnout, tak rezignuje on. Poincaré věděl, že když hrdina národa Nivelle rezignuje, bude to znamenat pád i této vlády. Nivelle pro ofenzivu dostal zelenou. V Nivellových plánech měli ofenzivu zahájit Britové útokem u Arrasu.
Britská 3. armáda měla 9. dubna v noci zaútočit jižně od hřebenu Vimy a prolomit německou linii směrem na Cambrai. 16. dubna bude následovat masivní francouzský útok u Chemin des Dames, jakmile Britové zaměstnají německé jednotky v záloze. Britský velitel Douglas Haig rozšířil útok u Arrasu tak, že zahrnoval i útok kanadského sboru na samotný hřeben Vimy se správným tvrzením, že nemůže postupovat s takovouto nepřátelskou pozicí v týle. Kanadský sbor byl součástí 1.
armády Henryho Horna. Ten je asi nejméně známým generálem 1. světové války. Nikdy nevydal paměti ani autobiografii, nevedl si žádný deník a nikdo nesepsal jeho životopis. Nebyl ani moc často zmiňován v armádních depeších, jeho žena dokonce zničila jeho dopisy. To je škoda, Horne byl dobrý velitel. Velitel kanadského sboru Julian Byng strávil zimu vymýšlením taktiky pro útok na hřeben.
Dokonce pověřil velitele 1. divize Arthura Currieho studiem strategie Němců a Francouzů u Verdunu a analýzou, co fungovalo a co ne. Během plánování Kanaďané provedli sérii přepadů zákopů a důlních operací, které jim daly detailní přehled o stavu německého opevnění, nicméně za cenu nezanedbatelných ztrát. Během zimy byly připraveny a projednány plány, ty se ale kvůli německému ústupu musely změnit.
Nicméně, naštěstí pro Nivella, nová německá Hindenburgova linie nesahala až k Chemin des Dames ani k Arraskému sektoru. Víceméně přetínala území mezi nimi. Naneštěstí pro Nivella však byly obranné pozice u Chemin des Dames budovány posledních dva a půl roku a patřily mezi nejsilnější na celé frontě. A dokonce měly dobrý výhled na francouzský týl. Navíc francouzské silnice a železnice vedly podél fronty, nikoliv k ní.
Němci věděli, co se chystá, a posílili oblast u Chemin des Dames z 9 na 38 divizí. Nivelle to bral tak, že jich alespoň více zničí. Nejdříve proběhne pětidenní dělostřelecká baráž, poté na 16 kilometrů dlouhé frontě zaútočí 3. armáda Edmunda Allenbyho podporovaná 1700 velkými děly. Útoku se zúčastní i 40 tanků Mark I.
Útok prolomí Hindenburgovu linii a bude pokračovat směrem na Cambrai. Ve stejném okamžiku útočící Hornova 1. armáda na severu obsadí hřbet Vimy. Byl připraven přesný časový rozvrh. Německá první linie padne během 36 minut. Vojáci počkají do dvou hodin po útoku, dokud se nepřesunou velká děla. Poté během 45 minut obsadí druhou obrannou linii. Tam během dalších čtyř hodin upevní své pozice a během další hodiny a 20 minut obsadí pozici u Feuchy.
Jednalo se o zhruba sedmikilometrový postup. Když toto proběhne, jízdní sbor využije situace. Když započítáte velká děla 1. armády a kanadského sboru, dostanete celkově 2817 děl, což bylo asi o 1800 více, než měli Němci. Němci ale měli zkušené vojsko a Allenby čelil skvělé obranné linii. Oficiální britská historie popisuje linii mezi Arrasem a Cambrai jako "učiněnou pevnost".
A ta leží ve směru Allenbyho postupu. Navíc byly tanky ještě stále nespolehlivé. Musely začínat přes kilometr za pěchotou a často se porouchaly, ještě než dorazily k začátku útoku. Britové ale měli i vzdušné síly, 9 letek s 16 až 24 letadly pro bombardování, hledání dělostřelectva, fotografování a podobně, včetně letadel Sopwith Pup, F.E.2, B.E.2, nových Bristolů F.2.B a S.E.5, kterých bylo jen velmi málo, ale patřily k nejrychlejším strojům války.
Nicméně koncem bitvy na Sommě před půl rokem Němci svými stíhačkami Albatros získali zpět vzdušnou převahu. Němci však ve vzduchu čelili přesile a museli zavést obrannou strategii, která jim dokonce zakazovala přelétat frontovou linii. To znamenalo, že při běžné poruše motoru mohli doplachtit na zem a nazítří být zpět ve vzduchu, zatímco pro spojence to znamenalo padnutí do zajetí.
Zesnulé německé eso Oswald Boelcke zavedlo systém šetřící životy stíhacích pilotů, založený na komunikaci s frontou, takže stíhači vyrazí jen tehdy, když jsou k dispozici cíle, a létali ve skupinách, takže měli místní vzdušnou převahu. Minulý rok zorganizoval první Jagdstaffel – Jasta, výlučně stíhací letku a sepsal sedm pravidel pro stíhací piloty.
Od dubna 1917 sám Rudý baron velel své Jasta 11 v arraském sektoru naproti Britům. Jasta 11 létala v letounech Albatros D.3, což jim skýtalo proti Britům výhodu. Brzy uvidíme na obloze bitvu mezi britskou útočnou taktikou a německou obrannou taktikou. Malý spoiler: Tento měsíc bude v Británii znám jako "krvavý duben". Dělostřelecká baráž pro bitvu o Arras začala v 6:30 ráno 4.
dubna a pokračovala po zbytek týdne. Tím týden končí, přípravami na dvě velké ofenzivy na západní frontě. Tento týden také do zákopů dorazí první portugalské jednotky a na mezopotámské frontě, kde Britové postupovali, se u Kizil-Robatu setkají britské a ruské síly. A USA vstupují do války. Bude to podstatné? Může být, pokud do Evropy dostanou dost vojáků, než válka skončí.
Vycvičit a vybavit přes milion mužů a na západní frontě byl už tak šestinásobek tohoto počtu. To bude trvat rok, možná i více. A do té doby chtěli Němci vyhrát, ponorky měly dostat z války Británii, Lenin měl dostat z války Rusko a zbytek – s těmi bude potřeba bojovat. A to bude potřebovat opravdové odhodlání.
Skončím citátem z "První světové války" od Martina Gilberta. Albert Einstein svému příteli 3. dubna psal o extrémním nacionalismu mezi mladšími vědci: "Jsem přesvědčen, že se potýkáme s určitou epidemií napadající mysl. Může to být podobné jako za časů mučedníků, křížových výprav a čarodějnických procesů." Uvědomte si, že ať válku vyhraje kdokoliv, naprostá nenávist mezi jednotlivými národy může znemožnit jakýkoliv trvalý mír.
Mnohým z vás se může přínos USA ve válce zdát nepodstatný, ale když se projdete mezi řadami křížů na hrobech ve francouzské oblasti Meuse, možná změníte názor. My ho změnili, zde je náš speciál o těchto hřbitovech. Patr(e)onem týdne je Goran Drakulić, což je úžasné jméno. Díky vaší podpoře jsme mohli navštívit bojiště Velké války a v budoucnu navštívíme další.
Na viděnou příště.
Toto následovalo. Poslední dva měsíce německá neomezená ponorková válka potápěla veškerou lodní dopravu nezávisle na zemi původu. To dále pokračovalo. 1. dubna byla potopena americká SS Aztec a 28 členů posádky se utopilo. Dalšího dne prezident Wilson požádal Kongres o vyhlášení války Německu. 4. dubna Senát hlasoval 82 ku 6 pro vstup do války a 6.
dubna odhlasovala Sněmovna reprezentantů vstup do války 373 ku 50. Spojené státy byly nyní oficiálně ve válce s německou říší. Toho dne bylo v amerických přístavech zabaveno 91 německých lodí. Americká flotila byla mobilizována a byly povolány i námořní rezervy. Kongres schválil vytvoření nouzového válečného fondu o 100 milionech dolarů, což je v dnešních hodnotách přes 3,7 miliardy. Dostat vojáky a vybavení do Evropy bude vyžadovat mnoho času a plánování, operace byla ale nyní v chodu. Mnoho Američanů nicméně již ve válce bojovalo, někteří vstoupili do britské či kanadské armády, někteří bojovali ve francouzské Lafayette Escadrille nebo cizinecké legii.
Evropská bojiště byla sice poslední tři měsíce poměrně klidná, ale to se mělo brzy změnit. 6. dubna se francouzští přední velitelé a politici sešli ve vagónu prezidenta Poincarého a diskutovali o plánované ofenzivě generála Nivella, která měla podle jeho plánů válku vyhrát.
Účelem schůzky však nebylo její plánování, ale řešení otázky, zda ofenziva vůbec proběhne. Francouzský ministr války Painlevé téměř žadonil o její zrušení. Proti ofenzivě měl dobré argumenty. S americkým vstupem do války si mohla francouzská armáda chvíli odpočinout, než Američané dorazí na bojiště. Německo se jistě útočit nechystalo, teprve tento týden dokončilo ústup na svou vylepšenou obrannou linii.
Další věc byla nejistá situace v Rusku. Painlevé si byl tak jistý neúspěchem, že se pokusil rezignovat na svou pozici, což mu bylo odmítnuto. A Nivelle prohlásil, že když nebude moci ofenziva proběhnout, tak rezignuje on. Poincaré věděl, že když hrdina národa Nivelle rezignuje, bude to znamenat pád i této vlády. Nivelle pro ofenzivu dostal zelenou. V Nivellových plánech měli ofenzivu zahájit Britové útokem u Arrasu.
Britská 3. armáda měla 9. dubna v noci zaútočit jižně od hřebenu Vimy a prolomit německou linii směrem na Cambrai. 16. dubna bude následovat masivní francouzský útok u Chemin des Dames, jakmile Britové zaměstnají německé jednotky v záloze. Britský velitel Douglas Haig rozšířil útok u Arrasu tak, že zahrnoval i útok kanadského sboru na samotný hřeben Vimy se správným tvrzením, že nemůže postupovat s takovouto nepřátelskou pozicí v týle. Kanadský sbor byl součástí 1.
armády Henryho Horna. Ten je asi nejméně známým generálem 1. světové války. Nikdy nevydal paměti ani autobiografii, nevedl si žádný deník a nikdo nesepsal jeho životopis. Nebyl ani moc často zmiňován v armádních depeších, jeho žena dokonce zničila jeho dopisy. To je škoda, Horne byl dobrý velitel. Velitel kanadského sboru Julian Byng strávil zimu vymýšlením taktiky pro útok na hřeben.
Dokonce pověřil velitele 1. divize Arthura Currieho studiem strategie Němců a Francouzů u Verdunu a analýzou, co fungovalo a co ne. Během plánování Kanaďané provedli sérii přepadů zákopů a důlních operací, které jim daly detailní přehled o stavu německého opevnění, nicméně za cenu nezanedbatelných ztrát. Během zimy byly připraveny a projednány plány, ty se ale kvůli německému ústupu musely změnit.
Nicméně, naštěstí pro Nivella, nová německá Hindenburgova linie nesahala až k Chemin des Dames ani k Arraskému sektoru. Víceméně přetínala území mezi nimi. Naneštěstí pro Nivella však byly obranné pozice u Chemin des Dames budovány posledních dva a půl roku a patřily mezi nejsilnější na celé frontě. A dokonce měly dobrý výhled na francouzský týl. Navíc francouzské silnice a železnice vedly podél fronty, nikoliv k ní.
Němci věděli, co se chystá, a posílili oblast u Chemin des Dames z 9 na 38 divizí. Nivelle to bral tak, že jich alespoň více zničí. Nejdříve proběhne pětidenní dělostřelecká baráž, poté na 16 kilometrů dlouhé frontě zaútočí 3. armáda Edmunda Allenbyho podporovaná 1700 velkými děly. Útoku se zúčastní i 40 tanků Mark I.
Útok prolomí Hindenburgovu linii a bude pokračovat směrem na Cambrai. Ve stejném okamžiku útočící Hornova 1. armáda na severu obsadí hřbet Vimy. Byl připraven přesný časový rozvrh. Německá první linie padne během 36 minut. Vojáci počkají do dvou hodin po útoku, dokud se nepřesunou velká děla. Poté během 45 minut obsadí druhou obrannou linii. Tam během dalších čtyř hodin upevní své pozice a během další hodiny a 20 minut obsadí pozici u Feuchy.
Jednalo se o zhruba sedmikilometrový postup. Když toto proběhne, jízdní sbor využije situace. Když započítáte velká děla 1. armády a kanadského sboru, dostanete celkově 2817 děl, což bylo asi o 1800 více, než měli Němci. Němci ale měli zkušené vojsko a Allenby čelil skvělé obranné linii. Oficiální britská historie popisuje linii mezi Arrasem a Cambrai jako "učiněnou pevnost".
A ta leží ve směru Allenbyho postupu. Navíc byly tanky ještě stále nespolehlivé. Musely začínat přes kilometr za pěchotou a často se porouchaly, ještě než dorazily k začátku útoku. Britové ale měli i vzdušné síly, 9 letek s 16 až 24 letadly pro bombardování, hledání dělostřelectva, fotografování a podobně, včetně letadel Sopwith Pup, F.E.2, B.E.2, nových Bristolů F.2.B a S.E.5, kterých bylo jen velmi málo, ale patřily k nejrychlejším strojům války.
Nicméně koncem bitvy na Sommě před půl rokem Němci svými stíhačkami Albatros získali zpět vzdušnou převahu. Němci však ve vzduchu čelili přesile a museli zavést obrannou strategii, která jim dokonce zakazovala přelétat frontovou linii. To znamenalo, že při běžné poruše motoru mohli doplachtit na zem a nazítří být zpět ve vzduchu, zatímco pro spojence to znamenalo padnutí do zajetí.
Zesnulé německé eso Oswald Boelcke zavedlo systém šetřící životy stíhacích pilotů, založený na komunikaci s frontou, takže stíhači vyrazí jen tehdy, když jsou k dispozici cíle, a létali ve skupinách, takže měli místní vzdušnou převahu. Minulý rok zorganizoval první Jagdstaffel – Jasta, výlučně stíhací letku a sepsal sedm pravidel pro stíhací piloty.
Od dubna 1917 sám Rudý baron velel své Jasta 11 v arraském sektoru naproti Britům. Jasta 11 létala v letounech Albatros D.3, což jim skýtalo proti Britům výhodu. Brzy uvidíme na obloze bitvu mezi britskou útočnou taktikou a německou obrannou taktikou. Malý spoiler: Tento měsíc bude v Británii znám jako "krvavý duben". Dělostřelecká baráž pro bitvu o Arras začala v 6:30 ráno 4.
dubna a pokračovala po zbytek týdne. Tím týden končí, přípravami na dvě velké ofenzivy na západní frontě. Tento týden také do zákopů dorazí první portugalské jednotky a na mezopotámské frontě, kde Britové postupovali, se u Kizil-Robatu setkají britské a ruské síly. A USA vstupují do války. Bude to podstatné? Může být, pokud do Evropy dostanou dost vojáků, než válka skončí.
Vycvičit a vybavit přes milion mužů a na západní frontě byl už tak šestinásobek tohoto počtu. To bude trvat rok, možná i více. A do té doby chtěli Němci vyhrát, ponorky měly dostat z války Británii, Lenin měl dostat z války Rusko a zbytek – s těmi bude potřeba bojovat. A to bude potřebovat opravdové odhodlání.
Skončím citátem z "První světové války" od Martina Gilberta. Albert Einstein svému příteli 3. dubna psal o extrémním nacionalismu mezi mladšími vědci: "Jsem přesvědčen, že se potýkáme s určitou epidemií napadající mysl. Může to být podobné jako za časů mučedníků, křížových výprav a čarodějnických procesů." Uvědomte si, že ať válku vyhraje kdokoliv, naprostá nenávist mezi jednotlivými národy může znemožnit jakýkoliv trvalý mír.
Mnohým z vás se může přínos USA ve válce zdát nepodstatný, ale když se projdete mezi řadami křížů na hrobech ve francouzské oblasti Meuse, možná změníte názor. My ho změnili, zde je náš speciál o těchto hřbitovech. Patr(e)onem týdne je Goran Drakulić, což je úžasné jméno. Díky vaší podpoře jsme mohli navštívit bojiště Velké války a v budoucnu navštívíme další.
Na viděnou příště.
Komentáře (0)