Lenin sedá na vlak

Když plánujete bitvu, potřebujete vojáky, zbraně a plán. To ale není všechno, potřebujete i čas, načasování a vodu. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden spojenci o kousek postoupili na západě, na Balkáně a v Makedonii. V Anglii byla stávka v továrně na střelivo, v Rusku po revoluci dvě frakce soupeřily o vládu, v Rakousko-Uhersku probíhaly politické intriky a stovky mrtvých civilistů na moři kvůli útokům německých ponorek.



I když jsem to minulý týden nezmínil, pořád pokračovalo Toplické povstání. 25. března však skončilo, když Čtyřspolek znovu nastolil pořádek. Zemřely tisíce lidí včetně civilistů. Bylo to jediné lidové povstání, ke kterému během války v okupovaných územích došlo. Bylo docela brutálně potlačeno, a Bulhaři dokonce vypálili celé vesnice. I když bylo povstání potlačeno, odpor nadále pokračoval a bulharský přístup byl tvrdý od začátku.



"Do jisté míry byl založen na předpokladu, že je Srbsko jednou provždy vymazáno z mapy Evropy. Bulhaři si chtěli své zisky udržet a jakýmikoliv prostředky z tohoto území udělat součást Bulharska." Po válce bylo mnoho bulharských důstojníků souzeno za válečné zločiny, kterých se na tomto území dopustili. A povstání v Rusku se zdálo také na konci, 24.



března ruská armáda slíbila loajalitu prozatímní vládě a dalšího dne byl vrchním velitelem jmenován Michail Alexejev. Kvůli množství dezercí a nutnosti dát do pořádku zásobování oznámil, že se slíbená květnová ofenziva bude muset odložit na později. 26. března německé a rakouské úřady poskytly Vladimiru Leninovi železniční prostředky, aby se ze švýcarského exilu vrátil do Ruska. Spoléhali na to, že bude podporovat nepokoje a pomůže dostat Rusko z války.



Mohli byste si myslet, že za této situace v Rusku na východě Němci spustí okamžitou ofenzivu, aby využili chaosu v ruské armádě. Ti na to šli opatrněji. Přímý útok mohl v ruských vojácích vyvolat vlnu vlastenectví. Proč je místo toho nenechat bojovat mezi sebou? Proto vyslali politického agitátora Lenina v naději, že bude virem, který svého hostitele zahubí.



Navíc jarní obleva na východě bránila jakékoliv větší akci. 27. března Petrohradský sovět, který s prozatímní vládou soupeřil o moc, vydal prohlášení ke všem lidem, kde žádal ukončení války. Bylo to jejich slavné prohlášení, kde byly takovéto pasáže: "Oslovujeme naše bratry z proletariátu německo-rakouské koalice. Od prvních dnů války se vás snaží přesvědčit, že vaše zbraně brání evropskou kulturu před asijským despotismem.



Tato výmluva již nadále neplatí. Demokratické Rusko není hrozbou pro svobodu a civilizaci. Zbavte se nadvlády svých polodespotických státních zřízení. Nebuďte nástroji okupace a násilí. Žádáme vás o znovuzavedení a upevnění mezinárodní jednoty. Proletáři všech zemí, spojte se!" Ten samý den tento Sovět slíbil Polsku úplnou nezávislost. A tento týden v poli probíhala i jedna velká bitva.



Generál Archibald Murray velel britskému sboru v Egyptě. A i když jednu divizi musel poslat na západní frontu, pořád měl čtyři divize pod velením generála Charlese Dobella. A také měl svou pouštní jednotku Novozélanďanů a královské jízdy. Ti u hranic podnikali úspěšné útoky na osmanské síly. Nyní začal hlavní útok. Britové se místo přímé bitvy snažili Turky přilákat a odříznout jim ústup.



Jak je pro Brity typické, toto očekávání bylo příliš optimistické. Klíčem pro ovládnutí regionu a postup do Palestiny bylo město Gaza. I když počet Turků nebyl příliš velký, byli dobře opevněni na kopcích kolem města a měli barikády z kaktusů, což byly obtížně překonatelné překážky. 26. března 1917 začala první bitva o Gazu s dost ambiciózními britskými plány.



Jízda pod velením Philipa Chetwoda podnikne výpad kolem města a odřízne nepřítele. Dvě divize pak podniknou čelní útok. I když byl plán odvážný, alespoň na začátku fungoval. Jízda obklíčila Gazu až k moři a pěchota v noci nepozorovaně postupovala. Přišla ale hustá mlha a průvodci svůj úkol nezvládli, takže přišlo jedno zdržení za druhým, a když se 53.



divize dostala ke kopci Ali Muntar, narazila na silný odpor. I přesto splnili svůj úkol a dokázali navázat kontakt s jízdou. Den už ale končil a nepřátelský odpor nebyl zlomen. Navíc byly na jihu spatřeny turecké posily mířící k městu. Peter Hart píše: "Efektivní využití času je ve válce vždy důležité, v Palestině bylo ale naprosto klíčové, protože pokud by se nepodařilo brzy zajistit zdroj vody, vojáci by museli být staženi."



Dobell nejdříve stáhl svou jízdu, která byla docela nekrytá. Následoval naprostý chaos a kolaps jakéhokoliv velení. Obě strany si myslely, že bitvu prohrály. Turci měli ale výhodu s vodou. Protože Dobellova situace s vodou se zhoršovala, musel zavelet k ústupu.



27. března musely jeho síly vyklidit získané území. Pro Brity to byla porážka. Murray to tak ale zpět do Británie nenahlásil. Třikrát navýšil turecké ztráty a podal optimistickou zprávu o pouhé drobné komplikaci. Výsledkem této zprávy a obsazení Bagdádu před dvěma týdny bylo přesvědčení premiéra Lloyda George, že je dobrá příležitost pro úspěch v Palestině a jeho podpora pro brzký útok, který měl za cíl Jeruzalém.



Druhý útok na Gazu dostal zelenou. Murray ale dříve uvedl, že na obranu Egypta potřebuje pět divizí. Nyní chtěl zaútočit na Palestinu jen se čtyřmi divizemi. Zdá se mi, že jako v Mezopotámii, před obléháním Kut-Al-Amary, arogance a optimismus vytlačily z rozhodování zdravý rozum.



Murray zahájil přípravy na další útok. Malá poznámka. Brzy nabere na otáčkách válka na nebi a chci zmínit něco, na co zatím nebyl čas. Toto jsem našel v "Příběhu velké války". "Nejenže se letadla od začátku války stala bezpečnějšími, stala se i rychlejšími a silnějšími. Zrovna přišly zprávy z Washingtonu, že nedávno dovezené velké a silné italské letadlo podniklo let z Newport News do hlavního města, nějakých 150 mil, rychlostí 135 mil za hodinu s deseti cestujícími na palubě.



To je pro rychlost pokroku v aviatice typickým." To bylo rychlejší než pozemní rychlostní rekord 124 mil za hodinu z Británie z roku 1914. Letadla nyní byla rychlejší než auta.



Na přesnost zprávy jsme se zeptali našeho experta na letectví. Uvedl, že jsou tam určité chyby. Jediný způsob, jak mohlo letadlo letět 135 mil za hodinu, bylo střemhlav dolů, nebylo to italské, ale americké letadlo, vyrobené společností Lawson. Pro zajímavost, Alfred Lawson, majitel této společnosti, byl baseballista Al Lawson, který v roce 1890 hrál za Boston Beaneaters a Pittsburgh Alleghenys.



Někteří z vás možná viděli můj starý kanál "Nedělní baseball", měl jsem jeden díl o nejhorším týmu v dějinách a dle mého názoru byli Pittsburgh Alleghenys z roku 1890 opravdu nejhorším týmem v dějinách baseballové ligy. Al Lawson jim prohrál dva zápasy. Byly to jediné dva zápasy, ve kterých nastoupil. Dříve nastoupil v jednom zápase za Boston a ten také prohrál, což pro něj činí statistiku nula výher a tři porážky v kariéře.



Tím týden končí, britskou porážkou v Gaze, koncem povstání na Balkáně a ruským slibem pokračování ve válce. Němci však vysílají Lenina, aby tomu zabránili. Čas a načasování jsou ve válce důležité. Nejen v bitvách, i v celkovém vedení války. Dlouho jsem nečetl z knihy "Poilu" od Louise Barthase, tak tím dnes skončím. Ten bojoval již od srpna 1914 a pořád pokračoval, jeden bídný den za druhým.



Můžete vidět efekt na jeho morálku, který byl určitě pro všechny bojující muže podobný. "Celý ten mizerný březen bylo počasí příšerné, zima, déšť, mlha, sníh. To ale nezastavilo přestřelky a bombardování, jen pro zisk a ztráty pár metrů rozbitých zákopů. Samotné obsazení těchto zákopů nebylo ani pro jednu stranu nijak důležité.



Bylo to kvůli prestiži a domýšlivosti, slávě francouzských i německých velitelů. Proti tomu bylo utrpení a smrt statisíců vojáků docela bezvýznamné." Amen. Jestli vás zajímá Louis Barthas, zde je náš speciál o něm. Patr(e)onem týdne je Avi Greenbury. Díky za vaši podporu, bez ní by tento seriál nemohl vzniknout.



Na viděnou příště.