Nivelle přichází o místo

Před pěti měsíci
byl oslavován jako spasitel Francie za protiútoky,
které vyhrály bitvu u Verdunu, a byl povýšen na
náčelníka štábu místo propuštěného Joffreho. Nyní je po všem,
Robert Nivelle je tento týden propuštěn. Já jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden Bulhaři
na Balkáně odrazili Brity, Britové porazili Osmany na Tigridu,
měli ale velké ztráty na západní frontě, kde vázali nepřátelské síly.

Francie měla po katastrofě na bojišti
velké problémy s morálkou a v Rusku dále narůstá chaos, když se z exilu vrací
Vladimir Lenin. Toto následovalo. Největší akce týdne
probíhala na západě stejně jako poslední tři týdny. 29.

dubna pro Brity začala bitva u Arleux,
která trvala celý den. Byla to část bitvy u Arrasu,
která v útržcích pořád pokračovala. Pro kanadský sbor
to byla další šance zazářit, jako se jim podařilo
9. dubna u hřbetu Vimy. Obchvat kolem Arleux se pro Brity
stal problémovým místem. Byl to německý výběžek
mezi dvěma britskými výběžky, které vznikly minulý týden. Britové chtěli své výběžky spojit
a tím ten německý odstranit. Britský velitel Douglas Haig vyslal
do útoku tři divize na řece Scarpe, jednu poblíž Oppy
a Kanaďané zaútočili na samotný obchvat.

Rovnou prozradím,
že podle oficiálních britských historiků byla kanadská akce
"jediným opravdovým úspěchem operace". Ve 4:25 ráno tři kanadské prapory
zaútočily na tříkilometrové frontě. 8. prapor útočící ve středu přišel kvůli kulometům o všechny
důstojníky a narazil na ostnaté dráty, ale dva prapory na křídlech dokázaly
postoupit a zaměstnat nepřítele, takže mohly být na střed poslány zálohy
a do šesti ráno byla vesnice zajištěna.

Během dne ji opevnili
a letectvo sledovalo nepřítele z oblohy. takže se Němci rozhodli stáhnout na linii
mezi Oppy a Mericourtem blízko Fresnoy. Musím říci, že je to podle mě od britských
historiků trochu nespravedlivé. Například britské pozice u Gavrelle vydržely několik tvrdých
německých protiútoků. A tvrzení, že nedosáhli
žádných úspěchů, je hloupé, protože všichni nezemřeli a i po dvou
dnech byli pořád na svých pozicích. A britskou armádu čekala koncem týdne
větší pohroma při bitvě na řece Scarpe, dalším střetnutí této velké bitvy.

Britové na dvou místech
zaútočili východně od Monchy s cílem získat německou
pozici "Wotanstellung", zatímco Australané znovu
útočili na Bullecourt. Útoky s těžkými ztrátami neuspěly, počet mrtvých je odhadován
na 5900 během jednoho dne. Oficiální historie
jako důvod neúspěchu u Monchy uvádí: "Zmatek způsobený tmou, rychlost reakce
německého dělostřelectva, způsob, jakým se soustředila
na britskou pěchotu místo dělostřelectva, intenzita palby,
možná největší, jakou vojáci kdy zažili, z britské strany téměř neopětovaná a trvající bez přestání patnáct hodin.

Pohotovost,
s jako Němci prvnímu útoku ustoupili, a síla jejich protiútoku. A musí být zmíněno i zmatení britské
pěchoty z otevřeného prostranství."

Poslední část je zajímavá, protože známe německou doktrínu
používanou na nových obranných pozicích. Ty byly hluboké a pružné a plán byl nalákat nepřítele
do hluboké zóny smrti, což se zde podařilo. Německá pěchota
při prvním útoku ustoupila, a pokud Britové chtěli postupovat dále,
museli pokračovat do této zóny smrti. Jak chtěli tento systém porazit?


Toto totiž nefungovalo. A na otevřený prostor si museli zvyknout,
protože když Němci ustoupí, není jiná možnost postupu. Další poznámka. Haig si údajně den před útokem,
2. května, do deníku zapsal, že o něm má pochybnosti. Pochybnosti o jeho vlastním útoku. To o něm něco vypovídá. Útok na Bullecourt měl proběhnout
před několika týdny, byl ale pořád odkládán.

Tam útočili Novozélanďané
a 66. britská divize a útok proběhl
v několika vlnách. Novozélanďané prošli
skrz ostnaté dráty, kde našli své mrtvé spolubojovníky
z útoků z minulého měsíce. Z ostnatých drátů se ale moc
nemohli dostat ven, i když jeden prapor dokázal
obsadit asi 400 metrů první německé linie. Výsledek prvního dne byl
podobnou tragédií jako minulý měsíc, koncem týdne ale Britové opět posilují
své pozice pro další útoky.

A tento týden zahajují nový útok
na západě i Francouzi, když na konci týdne
obsazují Craonne. Nebyl to ale útok podobných rozměrů
jako Nivellova ofenziva, i když byl formálně její součástí. Protože první fáze ofenzivy
dopadla tak tragicky, že Francouzi ztráceli vojáky největší
rychlostí od podzimu 1914, uchýlili se nyní
k akcím menšího charakteru.

Jedním z důvodů těchto ztrát bylo, že Němci používali lehčí verzi
kulometu Maxim 1908, MG08/15, s podstavcem, dřevěnou pažbou
a podobnou rukojetí jako pistole. Nebyla to skvělá zbraň,
při jejím počtu byla ale dost dobrá na to, aby Němci měli větší palebnou sílu,
než Francouzi očekávali. Francouzské dubnové pohromy také vyvolaly
změny v obsazení vrchního velení armády. 28. dubna ministr obrany Paul Painlevé povýšil Philippa Pétaina
na náčelníka štábu a požádal Roberta Nivella
o rezignaci na jeho post.

Ve francouzské armádě
to byly dvě různé pozice. Nivelle ale odmítl odstoupit. A odmítal nadále, i když ho Pétain
nahradil v pozici vrchního velitele, a za neúspěchy vinil všechny ostatní. Pétain měl ale jiné starosti, náznaky vzpoury byly u vojáků
čím dál tím výraznější. A ty přicházely i v ruské armádě.

29. dubna vrchní velitel Alexejev
ministru obrany oznámil, že podle jeho informací
se ruská armáda naprosto rozpadá, a do května dezertovalo
přes dva miliony vojáků. I tak začátkem měsíce 50 000 zraněných
vojáků demonstrovalo za pokračování války. A 4. května k rozčarování
Vladimira Lenina Petrohradský sovět těsně odhlasoval
podporu prozatímní vládě. Ale i když Rusko ve válce zůstávalo,
moc aktivní nebylo a morálka spojenců klesala všude, protože všem docházelo, že ještě rok
Američané ve válce velkou roli nesehrají.

A důvod, proč USA
konečně vstoupily do války, německá neomezená ponorková válka,
na moři beztrestně pokračovala dále. V dubnu potopili 373 lodí o celkovém výtlaku 873 754 tun, nejvíc za celou válku. A další poznámka. Američané sice nedorazili ve velkém počtu,
zato Kanaďané ano.

Za mořem jich už celkově
sloužilo 407 302. Tím končí další týden války. Mnoha úmrtími na moři,
možností vzpoury ve francouzské armádě i přes menší úspěchy v poli a dnem, který se proslaví
jako den pohromy pro britskou armádu na konci týdne. A další francouzský náčelník štábu. Jak jen mocní padají!

Pamatujete na optimismus vlády,
když byl na pozici dosazen Nivelle? I když vojáky už tehdy znepokojoval
jeho nezájem o výši ztrát? Pamatujete, jak se celý rok
nemohl dočkat začátku své ofenzivy? A ani ho nenapadlo,
že by Němci mohli vymyslet novou taktiku? Takovouto aroganci a domýšlivost
jsme během války viděli na obou stranách a vypadá to, že to jen tak neskončí. A nyní Nivelle nechce za svůj neúspěch
přijmout vůbec žádnou vinu. Přitom to byl Nivelle,
kdo ofenzivu organizoval, Nivelle, kdo slíbil do 48 hodin
prorazit německé linie s očekávanými ztrátami
kolem 10 000 mužů.

Skutečnost byla asi dvacetinásobná a on ještě několik dní
odmítal útok odvolat, dokud vojákům
prostě nedošly síly bojovat. Představte si, v jakém stavu
musela francouzská armáda být. Hodně štěstí, Philippe Pétaine. Jestli chcete o novém
veliteli vědět víc, zde je náš díl
o Philippu Pétainovi.

Patr(e)onem týdne je Imran, který nás podporuje
už více než dva roky. Díky jemu i další podporovatelům. Na viděnou příště.