Winston Churchill dostane vyhazov

Během války jsme viděli
příšerná politická i vojenská rozhodnutí, ale málokdy byly hnány k zodpovědnosti. Alespoň doteď,
ale to se změnilo tento týden. Tento týden
dostane Winston Churchill vyhazov. Jmenuji se Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Když jsme minule skončili,
Jihoafrické jednotky dobyly hlavní město německé kolonie – Windhoek. Britové a Francouzi se společně snažili
prolomit německé linie u Artois.

Němci pokračovali v útoku na Ypry
a na Gallipoli se očekávané vítězství proměnilo v zákopovou válku. Ale největší novinky
přišly z východní fronty, kde německo-rakouská
Gorlicko-Tarnowská ofenzíva vyhnala Rusy z Karpat
a smazala osm měsíců jejich úspěchů. Pojďme se první podívat na západ,
kde Spojenci opět začínají něco nového. Druhá bitva o Artois byla v plném proudu a Němci pomalu zvažovali odvolání
jejich vlastní ofenzívy u Yper, aby situaci u Artois zvládli.

Tento týden, 15. května,
začala u Artois bitva u Festubert, která potrvá deset dní. Šlo o britský útok
a bylo to skutečně poprvé, kdy se Britové snažili vyhrát
za užití opotřebovávací války namísto rychlých úderů,
které uplatňovali v posledních měsících. Útok začal tři dny trvající
dělostřeleckou přípravou, během které bylo vystřeleno
přes 100 000 nábojů, které opět nedokázaly
německé obranné pozice vážněji poškodit.

Prvotní pěchotní útoky
byly zpočátku úspěšné, ale s příchodem horšího počasí
se Britové po příchodu německých posil zakopali. Zatímco Britové dobyli kousek země,
asi tři kilometry, tak ztratili třikrát více vojáků než Němci, asi 16 000 v porovnání s 5 000. Historik Peter Hart to podal jednoduše: "Byla to katastrofa."

Zdálo se, že Britové měli problémy
s pochopením smyslu dělostřelecké přípravy a rovněž měli problémy
s předáním velení do rukou nižších důstojníků. Myslím, že všichni víme,
že armáda, která používala děla nejlépe, byla ta německá a právě ona
se s nimi tento týden předvedla na východě. Bitva o střední Halič skončila,
když německo-rakouská vojska postoupila k řece San,
což byla pro Rusy drtivá rána, a tento týden začíná bitva o řeku San,
která rovněž začne novou kapitolu války. Německý generál August Mackensen
pomalu postupoval k pevnosti Přemyšl, kde ruský střed pod velením generála Nikolaje Ivanova
držel východní břeh řeky.

Říkám pomalu, protože Mackensen
s sebou táhl 2 000 děl a zdánlivě nekonečnou zásobu munice. Rusové ustupovali na celé frontě
po dva týdny a jejich hlavním cílem teď bylo
zadržet protivníka dostatečně dlouho, aby mohli z pevnosti odvést
zásoby, munici a vojáky, kteří ji hlídají. 14. května Němci dobyli Jaroslav
vzdálenou asi 40km od pevnosti a toho samého dne 4.

rakouská armáda
pod velením arcivévody Josefa Ferdinanda postoupila k západnímu břehu řeky San. Do 16. si útočníci podmanili levý břeh řeky
od Jaroslavy po Rudnik, což bylo více než 60 kilometrů. Toho dne začali dobývat i pravý břeh. Německá divize dále na severu
postoupila k vesnici Lubaczovka a pevnost Přemyšl
tak byla z poloviny obklíčena. Německým cílem nyní bylo
přetnout železnici z Přemyšle do Lvova a odříznout ruský ústup z pevnosti.

Ale zatímco Němci plánovali
dobýt Přemyšl ze severu, tak bitva začala 15. května na jihu,
kde německo-rakouské jednotky zaútočily na ruskou linii
mezi Novemiastem a Samborem. Stejně jako na západě
byla oblast propletena zákopy a ostnatým drátem a zákopy opakovaně měnily majitele
po několik dní. Do 21. května prolomili útočníci
ruské obranné pozice východně od Přemyšle, což ohrozilo ústup osádky
a více utáhlo obklíčení, protože další německá armáda
se přiblížila ze severu.

Do 20. května ostřelovala
Mackensonova děla samotnou pevnost. Avšak 21. podnikl Ivanov protiútok
podél celé linie ne aby zachránil pevnost,
ale posádku uvnitř pevnosti. Rusové se snažili vytěžit maximum
a i když ukořistili několik děl, zajali kopu vojáků a získali pár měst,
bylo to předem ztracené. Rusové s protiútoky pokračovali do 24.,
ale jak jim ubývaly síly, pád Přemyšle se ukázal být nevyhnutelný
a toho dne Mackensen obnovil ofenzívu a za jediný den dobyl Drojohow,
Ostrov, Vysocko, Makovisko a Vietlin.

Když se rakousko-uherská armáda
před šesti týdny stahovala před Rusy z Karpat, Rakušané zvažovali uzavření
jakéhosi míru s Ruskem, ale Němci teď drželi rakouskou
válečnou politiku ve svých rukou a válečná politika bude naším dalším tématem,
avšak ne ta Německá, ale Britská. Britská liberální strana
zatím válečné úsilí kontrolovala sama, ale obrovský nedostatek nábojů
donutil premiéra Herberta Asquitha založit ministerstvo munice
a dosadit na některé z klíčových postů členy konzervativní opozice.

Obě strany se shodly,
že válka je přednější než politika – hurá – a že potřebuje dlouhodobé
plánování produkce. Minulý týden jsem zmínil,
že zatímco měla armáda za květen dostat šest milionů dělostřeleckých nábojů,
dostala jich jen dva miliony. To, spolu s britským selháním na Dardanellech konečně donutilo Asquitha
19. května vytvořit vládní koalici. Konzervativci požadovali,
aby byl první lord námořnictva, Winston Churchill,
za neúspěchy ve Středomoří zbaven funkce a tak se i stalo a na jeho místo nastoupil
Arthur Balfour, bývalý konzervativní premiér.

Toho samého dne, 19. května,
byl na Gallipoli odražen útok 40 000 Turků Australany a Novozélanďany,
kteří čelili více než dvojnásobné přesile, ale jde o to,
že když minulý měsíc Gallipoli začalo, měl to být neutichající útok kupředu, správně? Ale realitou je těžkopádná obrana
několika málo opěrných bodů. A i když Turci pevně drží Gallipoli,
tak ztrácí území dále na východě. Tento týden dobyla ruská armáda
vesnice ve východní provincii Van a 19.

května dosáhli Rusové
stejnojmenného města. Arménští obyvatelé města,
kterých bylo asi 30 000, byli obléháni Osmany celý měsíc,
ale jakmile se ukázali Rusové, Osmané ustoupili. Ruské jednotky předaly obráncům města
gratulaci od samotného cara a když v následujících dnech
začali Rusové pálit mrtvá těla, ukázalo se,
že 55 000 z nich patřilo Arménům. Válka byla pro civilisty těžká v každé zemi a 14.

května
odstartovala temná kapitola britských dějin, když ve Velké Británii začaly internace
občanů zemí, s nimiž byla Anglie ve válce. A jsme na konci dalšího týdne,
který byl opravdu nabytý událostmi. Rusové stále ustupují před Němci,
přetahují se o území s Rakušany a tlačí zpátky Osmany. Britové na západě pro pár tisíc metrů
ztratili tisíce vojáků a o dalšího muže přišli v Londýně. Winston Churchill si vybuduje skvělou kariéru
v roli premiéra za druhé světové války a právem si jej pamatujeme
jako jednoho z největších vůdců století, který inspiroval miliony lidí
během války i po ní.

Před a během první světové války
moudře prosazoval modernizaci britské armády a trval na tom, že všechny nové lodě
budou poháněny ropou a ne uhlím. Předvídal rovněž důležitost bojových letadel
a byl klíčovou postavou v ustanovení výboru
pro pozemní bitevní lodě v únoru 1915, které budou později nazývány tanky,
ale Churchill měl i temnější stránku. Budoucí premiér Lloyd George
Churchillovi během války napsal: "Jednoho dne pochopíte,
že vaše přemýšlení je důvodem, proč si nikdy nevysloužíte důvěru
ani u těch, které obdivujete.

Národní zájmy zcela
překrýváte vlastními obavami." A Churchillovo ego nebylo rozhodně malé. V roce 1904
první britský admirál Jackie Fisher řekl, že zaútočit na Dardanely
by byla hloupost. V roce 1906 ministr války Richard Haldane
varoval před možnou katastrofou a v roce 1911 sám Churchill řekl,
že je nemožné Dardanely dobýt a přesto se o čtyři roky později
jako první lord námořnictva nechal unést touhou po slávě
a účastí ve válce a vedl armádu na Gallipoli, kde desítky tisíc mužů
zbytečně ztratily své životy.

A to je neodpustitelné. Jeden z lidí, kterým se Churchill
snažil pomoci útokem na Dardanely, byl car Mikuláš II. a pokud se o něm
chcete dovědět více, klikněte sem. Patr(e)onem týdne je Davide Sabbadin
a jestli nás chcete podpořit i vy a získat skvělé drobnosti,
navštivte naši stránku na Patreonu a pro více fotografií z historie
sledujte náš Instagram.

Uvidíme se za týden.