Španělská chřipka – epilog 3

Zatímco národy bojující ve velké válce skládají zbraně, probíhá něco dalšího, co dále formuje svět, který je bezpochyby světem uprostřed katastrofy. Na podzim roku 1918 španělská chřipka dosahuje nejvyššího počtu infekcí a úmrtí. Já jsem Indy Neidell, vítejte u epilogu Velké války o španělské chřipce. Nejjednodušší věc, kterou o chřipce mohu říci, je tato: zabila více lidí za kratší dobu než jakákoliv jiná nemoc v dějinách. Chřipka se od jara rychle rozšířila po celém světě.



Už první jarní vlna byla opravdu špatná, ale ta druhá podzimní je opravdu devastující. Září a říjen byly nejhorší měsíce. Každý zářijový a říjnový den roku 1918 tato nemoc zabije přes 300 000 lidí. Chřipka je natolik rozšířená, že není nikdo, kdo by nebyl nějak zasažen. I ti, co jsou ušetřeni, se musí vyrovnat se smrtí blízkých přátel a rodiny. Zasažen je každý na světě.



Doslova celá populace světa. Je těžké si představit, jaké to má důsledky pro svět, který je už tak úplně zničený. Druhou vlnu okamžitě následují dvě další vlny, které trvají až do jara roku 1919. Poslední vlna přijde na podzim roku 1919, takže lidé umírají až do jara roku 1920. Nemáme přesná čísla ohledně celkového počtu úmrtí na španělskou chřipku.



Víme ale, že zabila nejméně 40 milionů a možná dokonce 100 milionů lidí po celém světě během 18 měsíců od března 1918. Chřipka za 18 měsíců zabila daleko více lidí, než zemřelo ve válce nebo kvůli válce za celé její čtyři roky. Vychází to na jednoho ze dvaceti lidí na celém světě. Nikde na světě nebylo bezpečno. Chřipka dosáhla na zmrzlé polární pláně a odlehlé tichomořské ostrovy.



Pro srovnání, populace Španělska v roce 2018 čítá asi 46 milionů lidí. Představte si, že by každý člověk ve Španělsku, muži, ženy i děti, během necelých dvou let zemřel, a dá vám to představu, kolik úmrtí měla chřipka na svědomí. Co se týče procentuální úmrtnosti, nebyla to nejsmrtelnější nemoc v dějinách. Černá smrt, která v Evropě řádila od roku 1347 do roku 1351, přičemž původně se vyskytla po roce 1330 v Asii, zabila asi 23 milionů z přibližně 72 milionů obyvatel v té době.



To je zhruba třetina populace. Nic takového jsme ale po staletí neviděli, sice byla malárie, která v průběhu let celkově zabila více lidí, a neštovice, které mezi lety 1900 a 1950 zabily stovky milionů lidí, ale kvůli rychlosti, kterou lidé umírali během tohoto ani ne dvouletého období hned po první světové válce, to opravdu vypadalo, že se svět blíží ke svému konci.



Kromě počtů mrtvých, které činily 3 až 5 % světové populace, chřipka nakazila asi 500 milionů lidí, tedy každého čtvrtého na světě. Až 20 % nakažených nemoc nepřežilo, přitom obyčejná chřipka má smrtnost kolem 0,1 %. Na rozdíl od většiny chřipkových epidemií, které většinou zabily batolata, staré a nemocné, velká část mrtvých na španělskou chřipku byli mladí a zdraví dospělí lidé. Jedno z možných vysvětlení je, že smrt na chřipku je způsobena cytokinovou bouří.



To je přemrštěná reakce imunitního systému vystaveného patogenu. Cytokiny povolají imunitní buňky do boje s chorobou a přehnaná reakce na značně virulentní patogen například v plicích může vést k respiračnímu selhání. Cytokinová bouře je dílem zdravého a funkčního imunitního systému, takže silnější imunitní systémy mladých lidí po kontaktu s chřipkou zpustošily jejich vlastní tělo, zatímco lidé se slabším imunitním systémem umírali daleko méně.



Navíc studie publikovaná ve vědeckém časopise PNAS z roku 2014 ukázala, že děti narozené po roce 1889 nebyly vystavené typu chřipky, která vypukla v roce 1918, kvůli čemuž byly daleko zranitelnější, zatímco starší lidí byli, čímž získali imunitu. Tito vědci zkoumali dominantní kmeny chřipky do roku 1830. V roce 1889 proběhla celosvětová pandemie chřipky známé jako ruská, způsobená virem H3N8, což tuto generaci dětí zanechalo nevystavenou viru typu H1, který způsobil epidemii roku 1918.



Tato písmena a čísla popisují bílkoviny viru. Od roku 1900 proběhly sezónní epidemie chřipky způsobené virem typu H1, které poskytly dětem narozeným po roce 1900 částečnou imunitu. Kombinace všech faktorů může vysvětlit, proč nejvíce zasáhla lidi od 18 do 29 let. Španělská chřipka i přes svůj název nezačala ve Španělsku. Během roku 1918, kdy se chřipka šířila mezi válčícími armádami, cenzoři omezovali zprávy o chřipce kvůli zachování vysoké morálky.



Španělsko bylo neutrální, noviny tak mohly svobodně o epidemii psát a média válčících národů mohla psát o jejím dopadu na Španělsko, což vedlo k falešnému dojmu o jejím původu a nakonec jí dalo i název. Jestli vás zajímá, kde tedy vznikla, existuje několik teorií. Mnozí jsou názoru, že první potvrzený výskyt přišel ve Fort Riley v Kansasu a první nakažení byli američtí vojáci, kteří chřipku přivezli do Evropy. Britská studie z roku 1999 označuje francouzské Étaples nedaleko fronty za epicentrum epidemie a tvrdí, že příbuzný virus vyskytující se u ptáků přeskočil na prasata v oblasti a z nich později na lidi.



Doktor Claude Hannoun, přední expert Pasteurova institutu, předložil teorii, že virus pochází z Číny, poté zmutoval ve Spojených státech a rozšířil se do Evropy a zbytku světa. Píše, že je možné, že virus vznikl v Kansasu, ale nepovažuje to za pravděpodobné. A jen před pár lety historik Mark Humphries našel v archivech důkazy o epidemii respirační choroby v severní Číně koncem roku 1917, kterou mohlo 100 000 členů čínského pracovního sboru přivézt do Evropy.



Zpráva čínské zdravotnické asociace z roku 2016 ale nenašla žádné důkazy o tom, že by byl virus do Evropy zatažen z Asie, a dokonce našla určité důkazy, že už byl virus v oběhu v evropských armádách před začátkem pandemie v roce 1918. Ať už přišel odkudkoliv, způsobil katastrofu. Stísněné prostory, hromadné přesuny vojáků a moderní dopravní prostředky chřipku rychle rozšířily všude.



Někteří lidé tvrdí, že chřipka byla jedna z věcí, které zvrátily válku ve prospěch spojenců, což je částečně pravda, Čtyřspolek byl chřipkou zasažen dříve než spojenci a úmrtnost v Německu a Rakousku byla vyšší než v Británii a Francii, tuto hypotézu ale nemohu potvrdit. 30. listopadu 1919 zdravotníci prohlásí, že pandemie španělské chřipky skončila. Úmrtí ale budou přibývat do jara 1920.



Svět, který byl zničen čtyřmi roky totální války, který se sotva začal vzpamatovávat, to musel dokázat v situaci, kdy miliony umíraly na tuto nemoc. Vezměte si, většina lidí, kteří bojovali a umírali ve velké válce byli muži narozeni mezi roky 1889 a 1900. Většina obětí chřipky byla narozena ve stejné době. Jedna generace ztratila až 100 milionů lidí na prahu dospělosti. To je asi 18 % mladých dospělých lidí na světě mrtvých během pěti let, poměr mužů je ještě vyšší, protože byli vojáci.



Krátce po válce spisovatelka Gertrude Stein tuto generaci pojmenuje jako „ztracenou generaci“. Už tak jsou považováni za „dekadentní, zpustlé a nezvratně poškozené první světovou válkou“. Ať je to pravda nebo ne, její velkou část opravdu válka nebo nemoc zahubily. Ti, co přežili, jsou ale součástí z velké části opravdu nového světa s novými národy, ideologiemi a novou a opravdu jinou demografií.



A mnoho z nich použije své zkušenosti s utrpením ke snažení o zlepšení tohoto světa všemi možnými způsoby. To už je ale mimo záběr tohoto pořadu. Dnes to bylo jiné téma, než kterému se obvykle věnujeme, nelidskost jednoho člověka ke druhému, dnes jsme viděli lhostejnost přírody k lidstvu jako takovému. Jestli chcete vidět naše další epilogy, jejich seznam máme tady. Na viděnou příště!