Rozdělení blízkého východu a útok na DardanelyVelká válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 91
96 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:83
Počet zobrazení:3 829

Mimo to se Rakušané v Karpatech ženou do další katastrofy a Rusům se zadaří proti Němcům v Polsku. 

Přepis titulků

Jak se ujistíte, že váš spojenec bude pokračovat v boji a v určitém bodu se proti vám neobrátí? Co kdyby měli jinou kulturu? Jiné náboženství? Jiné prostě všechno? Pokud je nedokážete donutit k pomoci, nabídnete jim něco neodolatelného. V roce 1915 si toho byla Dohoda vědoma, a proto Británie nabídla Rusku něco neodolatelného. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden jsme viděli v Srbsku řádit epidemii tyfu, která odradila nepřátele od útoku.

Rakousko-uherská armáda bojovala v Karpatech proti Rusům, avšak bez úspěchů a s příšernými ztrátami. Na severu se Němci přeskupovali k útoku na Rusy v Polsku a na západě Britové selhali v pokusu prolomit nepřátelské linie u Neuve-Chappelle. Francouzi byli zaneprázdnění vlastní champagnskou ofenzívou, tedy sérii bitev pokračujících od Vánoc. Ta skončila 17. března ne neúspěchem, ale naprostým neúspěchem. Champagnská ofenzíva byla první spojeneckou ofenzívou od bitev o Ypry a Yser minulý podzim a vyzdvihla měnící se taktiky.

Francouzský generál Josef Joffre zastával politiku soustředěných útoků proti taktickým a strategickým cílům, zatímco britská bitva o Neuve-Chappelle vyzdvihla britskou filozofii "ukousni a nepusť," tedy obsadit území v širším útoku za delší a tvrdší dělostřelecké podpory a následně toto území ubránit proti protiútoku. Ale ani jedna z těchto taktik nebyla účinná, takže i po třech měsících champagnské ofenzívy platil na západní frontě pat.

Podle odhadů ztratili Francouzi přes zimu 400 000 mužů. Spojenci doufali v proražení patu jinde v Evropě – na východě Středozemního moře. 18. březen měl být dnem, který zvrátí válku, když se Britové a Francouzi zaútočí na Dardanely. První lord námořnictva Winston Churchill očekával, že jeho lodě rychle prorazí přes Dardanely do Marmarského moře, což povede v Istanbulu k panice, když se najednou objeví flotila nepřátelských válečných lodí a všechny jednotky budou evakuovány na asijskou stranu města. Britové k dosažení svých cílů spoléhali pouze na lodě.

Ministr zahraničí Edward Grey dokonce na ministerstvu války řekl, že námořní úspěch u Dardanel může v Istanbulu vyústit v puč a nová vláda by podepsala s mocnostmi Dohody mír. Jiní ministři si mysleli, že vítězství přesvědčí Řecko, Rumunsko nebo Bulharsko ke vstupu k Dohodě. Jakmile budou v Černém moři, spojí se Britové a Francouzi s Rusy a společně po Dunaji zaútočí na Rakousko-Uhersko. Najedou tento plán všichni vnímali jako možnost, jak vyhrát válku.

A tady přicházejí na řadu odměny. Ministr války Lord Kitchener chtěl, aby Británie anektovala Aleppo a İskenderun. İskenderun z velké části obývali křesťané a byl důležitým osmanským železničním uzlem. Admiralita chtěla anektovat celé povodí řeky Eufrat až dolů k Basře, aby se Rusové nemohli dostat k Perskému zálivu. A na oplátku, až budou Osmané poraženi, Rusko získá Arménii, Bosporský průliv a samotné turecké hlavní město – Istanbul. Pokud by se do války zapojilo Řecko, získalo by İzmir.

Pokud by pomohla Itálie, získala by jihoturecké město Adana. Francie dostane Sýrii a část Libanonu. Každý podporoval invazi na Dardanely z vlastního sobeckého přesvědčení, ale všechno to záviselo na úspěchu. A námořní útok 18. března skoro vyšel! Během několika hodin byly pevnosti bránící miny v Marmarském moři i miny samotné vyřazeny. Flotila postoupila a zbývalo překonat už jen 9 minových pásů mezi loděmi a pevností Chanak a o všech se vědělo a byly připraveny k likvidaci.

Avšak ještě jeden pás, jen kolem 20 min, byl o deset dní dříve přidán tureckými obránci a to všechno změnilo. Tři z deseti bitevních lodí byly potopeny: britské lodě Nepřekonatelná a Oceán a francouzská loď Bouvet. Další loď najela na mělčiny a ještě další byla vyřazena. Útok selhal. Churchill chtěl dalšího dne v útoku pokračovat, ale to nedovolilo špatné počasí a když se situace uklidnila, britští velitelé se rozhodli, že nejlepší bude příště armádu vylodit na břeh a zaútočit na zbývající pevnosti z týlu.

Víte co je vtipné? Aby zabránili Rusku v obsazení Istanbulu, šli Britové v roce 1854 do války – do Krymské války – a v roce 1878 poslali skrze Dardanely flotilu, aby Rusy znovu odradili a teď, kdyby britský útok uspěl, Rusko by získalo svoji velkou cenu. Rusko se pokoušelo tento týden získat i jinou cenu – pevnost Přemyšl, která byla v obležení už čtyři měsíce a kde se bránilo 120 000 Rakušanů.

Během uplynulých šesti týdnů zahájila císařská armáda Františka Josefa dvě ofenzívy proti Rusům s cílem probít se k obléhané pevnosti. Druhá ofenzíva se zastavila 14. března. Ke slovu se dostala ruská početní převaha. Druhá rakouská armáda ztratila do poloviny března ze 150 000 mužů už 50 000 vojáků. Hlavní příčinou ztrát byly, stroze řečeno, lidské oběti. Jinak se to nazvat nedá. Lidské oběti. Protože většina rakouských ztrát pochází z přímých frontálních útoků proti opevněným ruským pozicím a k ještě tomu bez dělostřelecké podpory.

Byla to tragédie v tragédii a většinou i přeprava raněných byla ukázkou marnosti, protože i jen ti lehce ranění většinou umrzli k smrti. Druhá ofenzíva selhala a jen o několik dní později prorazili Rusové rakouský střed u Smolinku, ale stále nám zůstává ta jedna otázka: co s Přemyšlí? Tamní osádce už skoro došly zásoby a tak 16. března rakouský náčelník štábu Conrad von Hotzendorf...

zahájil třetí karpatskou ofenzívu a 19. března se armáda uvězněná v Přemyšli, která měsíce žila z koňského masa a chleba, pokusila o průlom. Pokus skončil obrovským a krvavým selháním. Na úspěch ani nebyly realistické šance, avšak Conrad skrze telegram nařídil chránit čest rakousko-uherské armády. Později vyšlo najevo, že ruská rozvědka prolomila rakouskou šifru a o celém útoku dopředu věděla.

Tento týden to vypadalo pro Rusko vcelku dobře dokonce i na severu, kde Němci na začátku týdne zahájili novou ofenzívu u Przasnyszu. Ale 12. a 13. března je Rusové zastavili a 15. zahájili protiútok. Bitva zuřila po další týden a bylo podniknuto 46 útoků, než byli Němci odrazeni od svého cíle přetnout železnici z Varšavy do Petrohradu. Když jsem hledal události k této epizodě, našel jsem na Wikipedii zmínku, že v této bitvě byli Rusové těmi prvními, kteří prorazili obrané linie obrněnými divizemi. Ale už to nemůžu najít znovu a stejně to byla jen Wikipedie a nenašel jsem to ani nikde jinde, ale jestli o tom někdo máte nějaké informace, dejte nám, prosím, vědět.

Bylo by to zajímavé, kdyby to byla pravda. A tak skončil další týden. Australané a Novozélanďané trénovali v Egyptě k vylodění na Dardanely. Jejich zásoby, rozkazy, doklady; všechno bylo označováno A&N, Z.A.C., proto se jim začalo říkat Anzac a nakonec se tato přezdívka stala nesmrtelnou. Tento týden byl potopen německý křižník Drážďany, který byl poslední připomínkou německé jihoasijské flotily.

A tady jsme. Na konci éry německé pacifické flotily a na konci champagnské ofenzívy, avšak na začátku éry, kdy se Dohoda pokusí prorazit na Dardanely a kdy pokračuje rakouské utrpení v Karpatech. Chtěl jsem hovořit o Rusku a o možnosti, ze získá Istanbul a tím přístup k Černému moři, ale nakonec o tom mluvit nebudu. Využiji zbývající čas, abych zmínil historika Martina Gilberta, který zemřel 3. února 2015, sto let od události této epizody. Gilbert se zabýval oběma válkami, byl oficiálním životopiscem Winstona Churchilla a byly to jeho práce o první světové válce, zejména stejnojmenná kniha, která pro nás byla hlavní inspirací a velice tento kanál ovlivnila.

Děkujeme, Martine, tento pořad by bez tebe nevznikl, odpočívej v pokoji. Jestli máte nějaké zajímavé zdroje, příběhy nebo návrhy, můžete nám je kdykoliv poslat. Neopovrhneme inspirací k epizodám o biografii nebo jiným speciálům. Takže koukněte na speciální epizodu o zákopovém boji přímo zde. Podívejte se na náš subreditt, kde můžete najít odpovědi k otázkám nejen ode mě, ale i od zbytku týmu a od našich fanoušků.

Díky moc. Uvidíme se za týden.

Komentáře (5)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Renonc. Martin Gilbert 25. října 1936 – 3. února 2015 nemohl zažít obě války jak se praví v čase 9:01. Pokud tedy jsou, jak jsem pochopil, myšleny světové konflikty.

30

Odpovědět

Přesně, říká, že byl historik obou válek, ne pamětník. :-)

80

Odpovědět

+IndyPřesně tak, souhlasím, opravit ;)

00
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK