Bitva u Tannenbergu

28. srpna 1914. Když během srpna 1914
zasáhla válka Belgii, Francii i Srbsko, rakouské a německé
vrchní velení povolovalo a ignorovalo rozsáhlé popravy a znásilňování civilistů. Šokovaný a znechucený svět
začal dění věnovat pozornost. Jmenuji se Indy Neidell.
Vítejte u Velké války. Takto vypadají evropská
bojiště v prvních týdnech války: Na západě mělo Německo
tři armády o celkové síle 750 000 mužů.

Levé křídlo se nacházelo v Lotrinsku,
zatímco zbytek pochodoval napříč Belgií rychlostí 30 kilometrů
za den, obdivuhodné, a bez problémů se vypořádal
s francouzskými armádami, na které narazil. Ze západu se blížily britské
expediční síly pod velením Johna Frenche. Na východě Němci ustupovali
z východního Pruska před ruskou armádou. Na západě vypadala
situace pro Němce po vítězstvích posledních týdnů dobře,
ale jejich reputace trpěla. Zločiny páchané Němci
proti civilistům na západě rostly.

V Dinantu se němečtí vojáci
opravující most ocitli pod palbou několika belgických civilistů
a v následné odplatě zastřelili 600 mužů, žen a dětí. 20. října se to samé stalo v Andenne. Německý generál von Bulow
dokonce vydal v Lutychu tištěné prohlášení, ve kterém stojí: "Obyvatelé Adennu
po pokojných protestech proti našim jednotkám zaútočili tím nejzrádnějším způsobem.

S mým svolením proměnil
generál velící tamním jednotkám město v prach a zastřelil 110 lidí." V Taminesu bylo kolem kostela
shromážděno a zastřeleno 384 lidí. V Rossignolu bylo popraveno 122 lidí
za údajnou podporu francouzské armády, která byla před tím
rozdrcena v nedaleké bitvě. Došlo k desítkám podobných
incidentů, které jsou známy jako "znásilnění Belgie", avšak v Luvenu
se věci zcela vymkly kontrole.

Němci dobyli Luven 19. srpna. O šest dní později belgická armáda
blížící se z Antverp zaútočila na Němce a po bitvě se Němci rozhodli,
že na vině jsou obyvatelé Luvenu. V dalších pěti dnech
popravili Němci stovky osob obou pohlaví,
včetně duchovních, vypálili město a spolu s ním
i slavné středověké budovy. Mezinárodní tisk citoval
očité svědky událostí a v novinách New York Tribune
vyšel titulek s názvem: "Němci vyplenili Luven,
ženy a duchovní zasřeleni."

Deset tisíc civilistů bylo vyhnáno z města. Němci měli v prvních týdnech
války zabít v Belgii a Francii na 6 000 civilistů. Musím teď poznamenat,
že někteří lidé dnes věří, že válečné zločiny Němců
v okupované Belgii a Francii jsou zveličené,
a někdy dokonce smyšlené, ale to je naprosto
v rozporu s dostupnými důkazy. A je důležité říci,
že tyto zločiny byly německým velením nejen tolerovány,
ale někdy přímo nařízeny.

Hojně se příběhy
o německých zvěrstvech vyskytovaly v britských novinách, kde se propagandisté chtěli dostat
od zabití šlechtice ve vzdálené zemi ke zvěrstvům v bližší Belgii,
aby opodstatnili zapojení ve válce. To Britské vojáky vysoce motivovalo,
když se poprvé 23. srpen střetli s Němci v bitvě o Mons. Německé velení si v tu dobu
dělalo z britských vojáků srandu a vtipkovalo, že bude stačit
poslat policii, která Brity zatkne, ale britská armáda, jediná plně
profesionální evropská armáda před válkou, zadržela početní převahu
Němců po několik hodin a způsobila jim třikrát větší ztráty,
než sama utrpěla.

Odpoledne dorazily
Německé Howitzery, se kterými se britské
dělostřelectvo nemohlo rovnat, a Britové začali ustupovat. Stejně tak i francouzská armáda,
když Němci rychle prošli přes Belgii a zdevastovali nepřipravené
francouzské jednotky.

Několik následujících dnů
provázely britský ústup tvrdé boje. Především 26. srpna,
kdy se někteří Britové zastavili a bránili vesnici Le Catea,
aby další tisíce mužů mohly spořádaně ustoupit. Britský generál Sir Horace Smith-Dorrien,
se rozhodl zastavit a bojovat, když byli Němci nebezpečně
blízko a jeho zadní voj příliš roztříštěný, a jen takto mohl zabránit
jinak katastrofální porážce. Smith-Dorrien byl generál,
který už před tím boj zažil, po třicet let bojoval
po celém světě v britské koloniální armádě a přesně věděl, co dělá.

Přesto se ten den stal pro britskou
armádu krvavějším, než Den D o 30 let později. Smith-Dorrien zadržel Němce
na 12 hodin, ale jeho jednotky byly vyčerpané a začalo se říkat, že válka skutečně
skončí do Vánoc, ale s Němci jako vítězi. Na východní frontě se situace
pro Němce naopak nevyvíjela dobře, zvláště po porážce u Guseva,
po které Němci začali ustupovat. Vrchní velitel německé armády
von Motke v reakci na porážku propustil svého
paranoidního generála von Prittwitze a povolal z výslužby generála
von Hindenburga, aby jej nahradil.

Hindenburg odešel do výslužby
v roce 1911, ale na rozdíl od mnoha evropských generálů zažil
válku a to už v 60 letech 19. století. Situace vypadala zdánlivě
lépe pro Rusy, ti ale měli obrovské logistické a komunikační problémy. Dokonce ani nešifrovali své telegramy,
takže veškerá komunikace mohla být kýmkoliv monitorována
a jeden malý incident měl později nedozírné následky.

Po bitvě o Gusev našli Němci
u mrtvého ruského důstojníka telegram, ve kterém byla většina
plánů pro ruskou ofenzívu. Na základě této znalosti
se generál Hindenburg a jeho zástupce Ludendorff
rozhodli odvolat ústup a přejít do útoku. 24. srpna se Rusové střetli
s Němci a ruský střed dosáhl obrovského pokroku,
ale to byla jen iluze. 26.

se německé západní křídlo probilo
ruským levým křídlem a odřízlo zásobování. O den později udělalo to samé
německé východní křídlo ruskému pravému křídlu. Ruská armáda byla obklíčena,
zásoby v podstatě všeho se začaly ztenčovat, a tak se vojáci začali
ve velkém vzdávat nepříteli. Učinilo tak 100 000 mužů,
zatímco dalších 50 000 bylo zabito nebo zraněno
během posledních dnů. Toto byla nejpozoruhodnější porážka války, která z Hindenburga udělala
národního hrdinu, i když většina zásluh právem patřila německému
generálovi s ironickým jménem Francois.

Poblíž byla vesnice s názvem
Tannenberg, kde ve středověku Slované porazili Řád německých rytířů. A tato vesnice nyní dala jméno bitvě,
která se stane symbolem německé hrdosti. Toto byl důležitý moment,
protože východní Prusko se teď nacházelo plně pod německou kontrolou. Avšak na jihu měl německý spojenec,
Rakousko-Uhersko, obrovské potíže, které rakouská armáda využila jako výmluvu pro páchání válečných zločinů.

Rakousko-Uhersko začalo válku,
aby Srbsku uštědřilo lekci nebo jej možná i anektovalo,
a obyvatelé států k sobě sympatie nechovali, takže když Rakousko zaútočilo,
setkalo se s početným srbským odbojem, který vedl partyzánskou válku,
a opravdu naštval Rakušany, zejména jejich v minulosti zaseknuté
vojenské velitele, kteří chtěli vést válku podle vlastních představ,
a tak se rozhodli, že se s civilním odbojem
bez milosti vypořádají.

A přesně to udělali. Srbští civilisté byli zastřeleni,
oběšeni nebo ubodáni a většina z nich byla nevinná,
včetně žen a dokonce i dětí. Ale srbští partyzáni byli
dobří ve vytváření chaosu v rakouských řadách,
často počkali, až Rakušané přejdou, a poté je zezadu napadli. Bylo to účinné,
ale cena byla vysoká. Odhaduje se, že jen
v prvních dvou týdnech války bylo popraveno
přibližně 3 500 srbských civilistů.

A máme o tom mnoho důkazů,
protože popravy srbských civilistů nebyly něčím, co by se Rakušané snažili skrývat. Náčelník štábu rakouské armády
Conrad von Hotzendorf chtěl, aby lidé viděli tyto tresty,
takže mnoho poprav civilistů bylo vyfotografováno a zveřejněno. Hromadné popravy a hromadné hroby. A tak skončil první měsíc války.

Německo postupuje
na východě i na západě a vyděšení obyvatelé,
včetně milionu Belgičanů, utíkají před okupanty. Mnoho lidí,
co dříve byli proti válce, se ten týden rozhodli,
že válka je nakonec přece jen ospravedlnitelná a že Německo musí být
za každou cenu zastaveno, aby byla zachována evropská civilizace. A o několik let později uvidíme,
že masakrování civilistů Němci v srpnu 1914 bylo klíčovým faktorem při uvalení
tvrdých poválečných sankcí na Německo, které nepřímo, nebo možná přímo,
vedly k vzestupu nacismu a 2.

světové válce. To je pro dnešek vše.
Nezapomeňte video ohodnotit a napsat do komentářů,
jestli máte zájem o další videa z toho kanálu.