Rumunsko na kolenou

Co uděláte, pokud jste jako neutrální národ obklíčen válkou a některé "přátelské" válčící země chtějí přes vaše hlavní město přesunou vojáky? Pokud jste Řecko, budete se bránit. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden zemřel rakousko-uherský císař František Josef a na trůn usedl jeho prasynovec Karel. Rovněž v Rusku a Německu došlo k politickým změnám.



Jednotky Čtyřspolku dobyly Craiova, hlavní město západního Valašska, zatímco jiné jednotky Čtyřspolku překračovaly na jihu Dunaj. Ještě dále na jihu na Balkáně Spojenci dobyli Bitolu, ale neměli dostatečnou sílu na další postup. A velkou zprávou ze západní fronty byl konec bitvy na Sommě. Chtěl bych tento týden začít úvahou nad touto enormní bitvou. Na Sommě měli Britové převahu jak v dělostřelectvu, tak letectvu. Jejich letadla mohla po většinu času usměrňovat palbu a fotit opevnění, ale tyto výhody byly často negovány.



Velkým faktorem bylo počasí. Dokonce i na vrcholu léta bylo tolik oblačnosti a deště, že letadla nemohla být nasazena po několik dní. Dělostřelecká přesnost nebyla tak pokročilá, aby se pozorování dalo efektivně využít. Upravení dostřelu děl trvalo dlouho, což omezilo počet střel, které mohly být vystřeleny. Přesto děla britského vrchního velitele Douglasa Haiga vystřílela za bitvu 19 milionů střel, což je skoro 150 000 střel denně, ale protože Britové útočili, střelci měli za cíl zasáhnout malé cíle jako zákopy a kulometná hnízda, což bylo složité.



Němci měli relativní luxus střelby do obecných oblastí, kde se Britové a Francouzi připravovali na útok nebo postupovali do země nikoho. Takže britská převaha v dělostřelectvu často neznamenala úspěch v poli.



Britové se často dostali do pozice, kde Němci mohli způsobit spoustu škody s méně zbraněmi. Pravý úhel kolem Delvillského lesa v červenci a srpnu, severní křídlo 1. července – je mnoho jiných případů, kdy se Britové vystavili intenzivní dělostřelecké palbě. Mnoho bylo napsáno o údajné méněcennosti britské pěchoty. Avšak Robin Pryor a Trevor Wilson v knize The Somme píší: "Když byla britská pěchota adekvátně podpořena dělostřeleckou palbou, faktorem rozhodujícím o vítězství na západní frontě, si vedla stejně dobře jako nepřítel.



Jakákoliv selhání Somma odhalila v britské armádě, je těžké tvrdit, že výkon bojové pěchoty byl jedním z nich." Jestli chcete vědět, co si mysleli o vrchním velení na Sommě, tak o Hughovi Goughovi si mysleli velice málo, a že jeho váhavost byla pro jednotky zničující, a že "jeho výkon na Sommě jej měl ponořit do zcela určitě zaslouženého zapomenutí."



Henry Rawlinson je pro ně záhadou. Byl jedním z tvůrců taktiky udeř a udrž v roce 1915 a několikrát se na Sommě snažil k této taktice vrátit. Jeho plány byly realističtější než Haigovy, ale kdykoliv byl vybídnut, navrhoval stejně grandiózní plány jako Haig, často s katastrofálními výsledky. Ale především si myslí, že Rawlinson neměl určitý cíl, že viděl směr akce, který byl dle něj rozumný a promyšlený, a potom pokračoval v úplně jiném směru.



Samozřejmě to byl Haig, kdo rozhodoval. Haig 1. července nastavil parametry, Haig kontroloval přerozdělování zdrojů, kdy a kde dojde k útoku a jaké jsou cíle. Haig tvrdil, že na Sommě dosáhl tří věcí: Ulevil tlaku na Francouze u Verdunu, přišpendlil německou armádu na západní frontě, což ulevilo Rusům, a začal proces, ve kterém bude německá armáda vyčerpána jedinou neustávající bitvou vedoucí se po několik let.



Je to pravda? Pryor a Wilson říkají, že ne. Haig plánoval Sommu, aniž by pomyslel na Verdun. Somma nakonec odvrátila německou pozornost od Verdunu, ale to nebyl Haigův záměr. Přišpendlil Němce na západní frontě? Ani ne.



Během bitvy na Sommě opustilo západní frontu 15 německých divizí, které právě teď válcovaly Rumunsko. A co se týče neustávající bitvy – kolikrát za poslední měsíce začal Haig ofenzívy, které měly vyústit ve velký průlom? Haig odjakživa věřil v rozhodující bitvu a až ke konci Sommy mluvil o kampani roku 1917. Zapojil moderní zbraně jako tanky a letadla, ale stále věřil v rozhodující sílu kavalérie. A pokud se podíváte na jeho hledání průlomu, uvidíte, že to byl opak opotřebovávacího přístupu.



A rovněž měl příliš bujnou fantazii – snil o jízdních ztečích a napoleonských vítězstvích. Můžete také vinit civilní britskou válečnou komisi, protože to ona poskytla koně, děla a střely. Od počátku se obávala o ztráty a nedostatek postupu a do září už nemohla předstírat, že dochází k postupu nebo vázání Němců. V říjnu je Haig požádal o svolení pokračovat v ofenzívě a to v době, kdy se obávali vlivu ztrát na schopnost pokračovat ve válce, ale v návalu paniky jeho žádost ani neprodiskutovali.



V The Somme stojí: "Bitva směřovala po svém blátivém, krvavém a nerozhodném kurzu. Civilní velení tak zklamalo muže, za které se zavázalo ručit. Muži, kteří byli ztraceni po stovkách tisíc, bojovali dobře za dobrou věc. Ale k dobré věci si zasloužili i plán a kompetentní velení." Ale každý si myslel, že jejich věc je správná, včetně Němců napadajících Rumunsko v naději, že se zmocní obřích rumunských zásob ropy a obilí.



Předtím jsme mluvili o vojácích Čtyřspolku generála Ericha Falkenayna a polního maršála Augusta von Mackensena, ale co třetí německé uskupení na severu podél horního údolí Olt v oblasti průsmyku Turnu Rossu? To se přes hory pohybovalo poměrně pomalu a potýkalo se s příšernými logistickými problémy, ale 25.



listopadu generál Konrad Krafft von Dellmensingen ohlásil, že odpor před ním byl zlomen. Jeho divize nyní mířily na Pitești a Câmpulung, které dobyly 29. listopadu. Rovněž na severu 2. rumunská armáda generála Alexandra Averescua bránila od poloviny října Němcům postoupit jižně od Brašova, ale nyní se stahovala. Celá severní polovina rumunské fronty byla prolomena. Rumuni nyní čelili třem armádám postupujícím na Bukurešť. Generál Constantin Prezan byl pověřen její obranou.



Jeho plánem bylo postupně porazit nepřátelské síly, než se spojí do nezlomných čísel. Mackensenovy jednotky blížící se z jihu byly nejbližší a nejmenší ze tří armád, ale 27. a 28. listopadu Němci a Bulhaři vstoupili do Giurgiu na Dunaji, odkud vedla přímá železniční trať do Bukurešti. Mackensen brzy ovládl celý Dunaj. Avšak na konci týdne 1. prosince začala rumunským útokem na Mackensenovo křídlo bitva o řeku Argeș.



To bylo tzv. Prezanovo kladivo. Ten samý den Němci zajali dva rumunské důstojníky, kteří u sebe měli plány obrany hlavního města, a Falkenhayn si uvědomil, že se Mackensen ocitá v rostoucím nebezpečí. A jedno místo, kde nebezpečí rostlo celý podzim, bylo Řecko. Řecko bylo nyní prakticky rozděleno vedví. Minulý týden venizelosté, stoupenci Eleftheriose Venizelose, vyhlásili válku Německu a Bulharsku, takže 30.



listopadu přistálo v Pireusu 3 000 Britů, Francouzů a Italů a ti se vydali do Atén, ale byli napadeni royalistickými jednotkami krále Konstantina. Odmítl požadavek Spojenců na zásobování soluňské fronty z Atén. Po několika hodinách roztroušených potyček se Spojenci stáhli. A obloha nad Británií viděla akci, když byly sestřeleny dva ze sedmi zepelínů, a 28. listopadu přišel první denní nálet na Londýn bombardéru Gotha. Vyžádal si deset raněných. A tak týden končí třemi armádami tvořenými všemi čtyřmi Centrálními mocnostmi pochodujícími na Bukurešť, zatímco Rumuni připravují obranu hlavního města.



Další evropské fronty byly víceméně klidné, ale v Řecku vzrůstalo napětí, což jste mohli tušit. Země byla rozdělená, ale stále neutrální. Tedy alespoň royalisté byli neutrální. Ale Spojenci vylodili na řeckém území stovky tisíc mužů, a dokonce převzali kontrolu nad tiskem a policií.



Teď chtěli přesunout jednotky přes hlavní město? Boje tento týden byly malé, avšak předvídaly něco zlého. Přestanou se Spojenci snažit? Přestane se Řecko bránit? Možná v moderní válce nelze být neutrální. Jestli chcete vědět více o fascinující a komplikované řecké historii ve Velké válce, klikněte na tuto speciální epizodu. Patr(e)onem týdne je Loke von Post.



Skvělé jméno. Tento pořad by bez vás Patr(e)onů nikdy nevznikl, takže nás prosím podpořte, abychom jej mohli vylepšit. Podpořit nás můžete i zakoupením reklamních předmětů. Nezapomeňte nás odebírat. Uvidíme se za týden.