Conrad přichází o místoVelká válka

Během posledních měsíců jsme viděli politické změny a výměny generálů ve všech válčících mocnostech. Povýšení, výpovědi a prohnané intriky. A další přichází tento týden, když se Francouzi pokusí ovládnout britskou armádu. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Britové na Tigridu zaútočili na osmanské pozice a zahnali Osmany ze Sanniyatu a Kut-Al-Amary.

V okupovaných územích na Balkáně Srbové začali Toplické povstání. Britové na západě postupovali přes překvapivě slabý německý odpor a objevil se telegram, který prozradil, že se Německo pokouší přimět Mexiko k vyhlášení války USA. Telegram zatím nebyl zveřejněn. To se stalo až tento týden a mnoho lidí jej považovalo za falzifikát, protože nemohli uvěřit jeho pravdivosti. Ale ministr zahraničí Zimmermann, který tento telegram poslal, brzy jeho pravdivost potvrdil.

Německo opravdu nabízí spoustu peněz, Texas, Nové Mexiko a Arizonu, pokud Mexiko vstoupí do války s USA. Dle očekávání to v USA způsobilo vlnu nevole. Německo a USA se opět o něco přiblížily válce. Japonská vláda popřela obdržení podobné nabídky. Vztahy mezi USA a Německem se ale zhoršovaly celý měsíc, zejména kvůli neomezené ponorkové válce. A ponorky jsou tento týden v akci.

24. února je ve Středozemním moři potopena SS Athos, utopí se 543 čínských pracovníků mířících na západní frontu. 25. února je potopen parník SS Laconia, mezi oběťmi jsou čtyři Američané. Dalšího dne prezident Wilson požádal Kongres o přijetí direktivy "ozbrojené neutrality" a vyzbrojení obchodních lodí. Koncem týdne návrh prošel Sněmovnou reprezentantů, v Senátu však nepřekonal obstrukce. Nejen USA však měly problém s německým způsobem vedení války.

Rakousko-uherský císař Karel, který byl na trůnu od listopadu, byl zděšen, že jeho říše je spjatá s německým vedením války, a myslel si, že pro jeho armádu může přijít chvíle, kdy bude poslední stabilizující silou na domácí frontě. Přál si tedy silnější roli ve velení armádě a změnu vyššího velení, aby bylo více pod jeho kontrolou. Prozatím měl své lidi v pozici premiéra a ministra zahraničí, neměl však poslušného náčelníka štábu.

Měl Conrada von Hötzendorfa, kterého považoval za neschopného a který jej neměl rád. Conradovi stoupenci také tuto zimu buď odstupovali nebo umírali. Koncem února Karel Conrada požádal, aby převzal velení na tyrolské frontě. Díky přesvědčení o slávě plynoucí z nové zdrcující ofenzivy s německou pomocí proti Italům Conrad přijal. Muž, který byl od počátku války náčelníkem rakousko-uherského štábu, během doby, kdy Němci vystřídali Moltkeho, Falkenhayna a Hindenburga, svoji pozici opustil.

Novým náčelníkem štábu bude generál Arthur Arz von Straußenburg. I spojenci měli problémy s veliteli. 26. února anglo-francouzská konference v Calais vyvrcholila řešením podstatné otázky. Od prosince byl vrchním francouzským velitelem generál Robert Nivelle a plánoval svou velkou jarní ofenzivu.

Svým nápadem si získal britského premiéra Davida Lloyda George. "To byl generál, se kterým mohl pracovat. Generál, který chápal problém. Generál, který sliboval vítězství a ukázal schopnost plnit své sliby. Co se britského premiéra týkalo, Nivelle měl dostat vše, co potřeboval. A když Lloyd George pochopil, že to, co Nivelle chce, je úplná kontrola nad maršálem Haigem a britskou armádou ve Francii, zdálo se mu to jako řešení obou jejich problémů."

Takže tato konference, která měla řešit problémy se železnicí, se změnila v útok na Haiga a náčelníka britského štábu Robertsona. Lloyd George požádal Nivella o jeho názor na vhodnou strukturu velení. A tyto názory byly pro mnohé ohromující. Nivelle by od 1. března velel britské armádě ve Francii ve věcech souvisejících s operacemi, plány a jejich uskutečňováním, přidělováním zásob a posil a silou a umístěním jednotlivých armád. Pět britských armád by se ocitlo pod jeho přímým velením.

Britové by měli kontrolu jen nad personálními záležitostmi a tresty. Haig by nadále nevelel žádným armádám a Robertson by neměl vůbec nic na práci. Haig a Robertson byli šokováni, Robertson dokonce pohrozil svou rezignací. Lloyd George si myslel, že Nivelle možná zašel příliš daleko. Nehledě na národnostní loajalitu však nějaké společné velení armádám bylo na západě evidentně potřeba, jak jsme od roku 1914 mohli na špatné spolupráci a koordinaci vidět.

Toto ale nebylo společné velení jako za 2. světové války pod Eisenhowerem. Nivelle požadoval umístění britských armád přímo pod francouzskou kontrolu, čímž by získal dalších 1,5 milionu mužů. Nikdo se neobtěžoval ptát se na názor britských vojáků, natož kanadské, newfoundlandské, australské jihoafrické, indické nebo novozélandské vlády, co by říkaly na své vojáky pod francouzským velením. Nakonec to bylo upraveno tak, že Haig byl Nivellovi podřízen jen pro blížící se ofenzivu.

Britský kabinet a král byli proti tomuto všemu, nebyli předem informováni a Haig si do deníku zapsal: "V tento kritický čas je smutné, že kromě nepřátel musím bojovat i se svými spojenci a vládou." Jediným dlouhodobým výsledkem konference tak bylo zmaření důvěry mezi Haigem a Lloydem Georgem. A jestli si myslíte, že je problém, když velitel nemůže vystát svého šéfa, tak máte pravdu.

Dříve se britští maršálové French a Haig podřídili francouzskému generálovi Joffremu, když o to byli požádáni, protože Britové bojovali na francouzském území a francouzská armáda byla daleko početnější. Teď byl ale Joffre pryč, britská armáda byla daleko větší, lépe vybavená a zkušenější a francouzské výsledky za poslední dva roky nebyly ani trochu oslnivé.

Předat Francouzům velení nad pěti armádami bylo nemyslitelné. A Nivellovy a Haigovy plány se stejně musely změnit. Během posledních týdnů Britové překvapivě úspěšně překonávali německé pozice a nyní zjistili proč. Během měsíce německá armáda dostala rozkaz se tajně stáhnout na Siegfriedstellung, což spojenci nazvali "Hindenburgova linie".

To byl geniální obranný tah generála Ludendorffa, který frontu o 40 km zkrátil a uvolnil 13 německých divizí, aby mohly bojovat jinde. Také vznikla ohromná "zóna smrti", ve které spojenci uváznou. Němci sice ztratili draze získané území, to ale naprosto zničili, takže spojencům zůstaly jen ruiny. Také deportovali obyvatelstvo, aby je spojenci nemohli použít pro práci. Od této hluboké obranné linie si Němci slibovali, že spojenci utrpí tak hrozné ztráty, že žádný útok neuspěje.

A žádný útok ani neproběhne, dokud nepostaví silnice, vodárny, komunikace a potřebnou infrastrukturu na jimi zničeném území. Tento ústup před Brity od řeky Ancre byl tento týden v plném proudu. A Britové postupovali i v Mezopotámii. 24. února Britové na Tigridu obsadili Kut-Al-Amaru a zajali 1730 Osmanů.

Osmané od prosince v Mezopotámii přišli o 20 000 mužů a mnoho zásob a zbraní bylo také ztraceno. Měl by ale generál Stanley Maude pokračovat směrem na Bagdád? Zvládnou jeho čtyři divize porazit Turky? Nechtěl opakovat minulý rok, kdy Britové předstihli své zásoby a posily a padli do zajetí. Maude si ale věřil a vyrazil směrem na Bagdád. Tím končí tento týden, Britové postupují na západě a v Mezopotámii, srbské Toplické povstání obsazuje Kuršumliju, Lebane a Prokuplje, Nivelle usiluje o kontrolu nad britskou armádou, ponorkové akce a další přiblížení válce mezi USA a Německem.

A Franz Conrad von Hötzendorff přichází o místo, které s krátkou přestávkou držel od roku 1906. Jak jsme viděli, to je na náčelníka štábu dlouhá doba. Pro naše fanoušky je Conrad spolu s Augustem von Mackensenem nejoblíbenější postavou války na našem kanálu.

My jsme jeho selhání občas zveličovali. Conrad byl v mnoha ohledech opravdu vtipnou postavičkou. Nezapomeňme ale, že to byl on, kdo v měsících před válkou dvacetkrát žádal císaře, aby vyhlásil válku Srbsku. Kdo snil o impériu přes celý Balkán a možná až na Střední východ, kdo byl jedním z hlavních architektů této války, která má desítky milionů obětí.

Stavba Hindenburgovy linie a následný ústup byl z německé strany odvážný tah. O této linii se můžete více dozvědět tady. Patr(e)onem týdne je Omer Grigg. Pomozte nám na Patreonu pro ještě lepší animace. Na viděnou příště.