Nivellova ofenziva a masakr u Chemin des Dames

Naplánujete velkou ofenzivu, máte neprůstřelný plán,
který před půl rokem skvěle zafungoval. Nezohledníte však, že nepřítel měl čas
vymyslet protiopatření. Tak co se stane,
když zaútočíte? Naprosto nevídaná katastrofa. Já jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden na západě
začala bitva u Arrasu, a i když Britové a Kanaďané
zpočátku slavili úspěchy, koncem týdne byl postup zastaven.

Ostatní fronty byly
protentokrát poměrně klidné. I když byla ofenziva u Arrasu zastavena,
bitva ještě nebyla u konce. Na začátku týdne byly
k vidění scény jako tato: 14. dubna muži
z newfoundlandského pluku se ztrátami 485 mrtvých
nebo těžce zraněných 5 hodin udrželi Monchy-le-Preux
proti celé německé divizi, než mohly dorazit posily.

Tři britští generálové ale udělali
něco poměrně nevídaného, když si stěžovali
vrchnímu veliteli siru Douglasi Haigovi na rychle narůstající ztráty. Edmund Allenby si navíc stěžoval,
že vojáci bojovali tak dlouho v zákopech, že zapomněli,
jak se bojuje v otevřeném terénu. 15. dubna Haig ofenzivu odvolal. Britové pronikli téměř šest kilometrů
do německých obranných linií, na hřbetu Vimy Kanaďané získali
5 kilometrů území a 4000 zajatců, i když jich přes 3500 padlo
a přes 7000 bylo zraněno.

Na předměstí Arrasu je hřbitov, kde britský památník uvádí jména 35 298 vojáků padlých v bitvě, kteří neleží v žádném hrobě. Také je tam 2395 hrobů
s patřičným jménem. Britské ztráty ve vzduchu čítaly
131 letadel a 316 letců, což byla třetina síly celého
britského letectva ve Francii.

Tento měsíc byl na nebi
opravdu "krvavým dubnem". Na hřbetu Vimy je 100 hektarů země,
kterou Francie věnovala Kanadě. Je poseta kanadskými stromy
a je zde velký válečný památník se jmény 11 500 vojáků
padlých v bitvě, kteří nemohli být pohřbeni. Na území bitvy se celkem nachází
67 vojenských hřbitovů různé velikosti. Tato bitva měla být předehrou
francouzské části ofenzivy, která byla jako druhá bitva
na řece Aisne započata 16.

dubna. Také je známa jako
"Nivellova ofenziva". Tento útok byl ve všech
ohledech katastrofou, i přes historicky první
použití francouzských tanků. Generál Nivelle měl v plánu první den
postoupit o deset kilometrů. Podařilo se mu něco málo
přes půl kilometru. Jen 16. dubna Francouzi
ztratili 40 000 mužů. Němci tyto pozice drželi
a opevňovali již od roku 1914, a i když museli poslat
zálohy proti Britům u Arrasu, o blížícím se útoku věděli.

Nivelle útok odvolal až 20. dubna, i když opakovaně sliboval útok zrušit
do 48 hodin, pokud neuspěje. Francouzské ztráty byly zničující. Takovýto výsledek
francouzští politici neočekávali, když Nivellem v prosinci
nahradili Josepha Joffreho. Nivelle se na ofenzivu těšil celý rok a byl si stoprocentně jistý,
že taktika, se kterou uspěl u Verdunu, bude ve větším měřítku
fungovat i tady.

U Verdunu útočil na úzké frontě,
kde dělostřelectvo vytvořilo koridor, kterým prorazila pěchota. Věřil, že zde má
dost velkých děl na to, aby to samé dokázal na dlouhé frontě
a 5. a 6. armáda mohly linii prorazit. Dělostřelectvo bude poté přesunuto
dopředu pro posunutí koridoru a pěchota bude celou dobu
muset postupovat rychle a vyhýbat se silnějším opevněním,
která budou vyčištěna později.

Pěchota z toho ale
moc nadšená nebyla, nálada v celé francouzské armádě
se velmi rychle zhoršovala. Louis Barthas ve své knize "Poilu"
píše o 16. dubnu toto: "Přečetli rozkaz od Nivella,
toho masového vraha. Vzkázal jednotkám,
že čas obětí nadešel a nesmíme ani pomyslet na ústup. Tento patriotický blábol
nevyvolal pražádné nadšení.

Naopak,
vojáky to akorát demoralizovalo, když slyšeli jen o dalším nebezpečí, zbytečné, kruté smrti,
která ničemu nepomůže." Důležitým prvkem
měl být moment překvapení, ale kvůli Nivellově nedostatku
diskrétnosti německý generál Max von Boehn docela přesně tušil, co se chystá. Takže když 16. dubna
Francouzi v 6 hodin ráno zaútočili s podporou 5000 velkých děl
na frontě od Soissons k Remeši, jeho muži byli připraveni.

Jak jsem říkal,
Francouzi poprvé použili tanky, konkrétně 128 tanků Schneider CA. Ty ale nebyly integrovány do taktiky
a měly jednu velkou vadu: Jejich nádrže nebyly dobře pancéřované
a nacházely se na předku tanku, takže přímý zásah způsobil požár
a výstřik hořícího benzínu. A nová německá taktika
přikazovala všem dělostřeleckým bateriím střílet na tanky,
jakmile se objevily.

52 tanků bylo rozstříleno první den
a 28 se jich porouchalo. Zbytek uvázl v bahně
nebo zapadl do Němci vykopaných příkopů. Za pět dní bitvy Francouzi
ztratili 96 000 mužů. Francouzi byli v přesile, 53 divizí, celkově
přes 1,2 milionu vojáků. Z nich bylo 27 divizí v záloze, připraveno pro útok
do místa prolomení linie. Němci měli
u Chemin des Dames 21 divizí a dalších 27 divizí
v záloze pro protiútoky, všechny pod velením prince Viléma, který dobře znal
Nivellovu ofenzivu u Verdunu a celou zimu vymýšlel,
jak se proti útoku bránit.

Celá ofenziva byla od začátku
odsouzena k neúspěchu. Na většině fronty museli Francouzi
nejdříve překročit řeku Aisne, vyšplhat do strmého kopce,
pak přišla síť výkopů a ostnatých drátů. Němci drželi výšiny a svahy
byly posety kulometnými hnízdy opevněnými železobetonem,
který přežil přípravnou baráž.

Německé linie byly navíc
na odvráceném svahu, takže děla většinou
střílela přes ně. A když Francouzi dosáhli hřebenu,
byli na obzoru dobře viditelnými cíli. V polovině prvního dne Němci začali
povolávat zálohy a lehká děla. Francouzský útok do průlomu
nemohl být ani započat. Byl to stejný neúspěch jako na Sommě a Nivelle neměl jinou možnost
než útok odvolat.

Muži na frontě byli vyřízení, neměli skoro žádné
střelivo ani odhodlání. Nejen Francouzi byli ale
tento týden poraženi. Stejně dopadli Britové
na palestinské frontě. Před pár týdny proběhla první bitva o Gazu
a skončila britskou porážkou. Po ní velitel Archibald Murray značně nadsadil osmanské ztráty ve svých optimistických zprávách.

Premiér David Lloyd George tak schválil
další útok, který přišel tento týden. Druhá bitva o Gazu končící 19. dubna
skončila také katastrofou. Velitel Charles Dobell
měl velké problémy s vodou, což bylo v tomto regionu
vždy klíčovým faktorem. Místo útoku na křídlo
se rozhodl pro frontální útok na město. Osmané tak byli již jednou překvapeni
a nehodlali to dopustit znovu. Nelenili a vybudovali systém
pevností a skrytých zákopů, který bylo obtížné překonat.

Britové sice doufali,
že jim pomůže 8 tanků Mark I i přes jejich nespolehlivost
a hrozné vedro pro jejich posádky. Dobellovi muži byli v přesile 2 ku 1, ani tak ale nedokázali
vůbec prorazit osmanskou obranu, nezvládli splnit jediný taktický cíl a ztratili přes 6000 mužů. Tanky s ukázaly být jen
magnety pro osmanské dělostřelectvo. Pár poznámek na konec týdne.

15. dubna desítky tisíc Rusů
vylezly ze zákopů, aby s Němci a Rakušany
improvizovaně oslavili Velikonoce, i když byly již minulý týden. 16. dubna Vladimir Lenin dorazil
ze svého švýcarského exilu do Ruska a 17. dubna se japonská flotila připojí
ke spojencům ve Středozemním moři. Takový byl týden,
Britové i Francouzi ukončují ofenzivy, z nichž francouzská byla katastrofální, a Turci na Středním východě
uštědřují Britům tvrdou porážku.

Kanadský voják,
vojín Gordon Little, popisuje kanadský útok
na hřbet Vimy z minulého týdne. Nemohl jinak než uznat
úspěch plíživé baráže, která byla tak dobře provedena,
že pěchota potkala velice málo nepřátel. "Výjimkou byl samotný německý voják, neozbrojený a ve stavu hysterie
způsobené dělostřeleckou baráží. Neustále padal na kolena
a zvedal ruce nad hlavu. Někdo řekl: 'Zastřelte toho zkurvysyna.'
A někdo to udělal.

Z toho jsem si odnesl, že ne všichni
zkurvysyni nosí německou uniformu." Hezky řečeno, vojíne Little. Jestli chcete vědět o kanadském veliteli,
který takový rozhodně nebyl, zde je náš díl o Arthuru Curriem. Patr(e)onem týdne je
Paris Filbert. Jestli chcete více map a animací,
podpořte nás na našem Patreonu. Na viděnou příště.