Vánoční příměří

Když Evropa v roce 1914 pochodovala do války, každá z válčících zemí věřila, že bude po všem během několika týdnů. Namísto toho si ke konci prosince vyžádala válka skoro milion životů a její konec byl v nedohlednu. Avšak 25. prosince 1914 se na západní frontě boje na chvíli zastavily a to během Vánočního příměří. Jsem Indy Neidell, vítejte u speciální epizody Velké války o Vánočním příměří v roce 1914.



Vánoční příměří bylo sérií neoficiálního zastavení bojů na několik místech fronty a krátkou oslavou svátku, kterou provázely gesta lidskosti a dobré vůle mezi nepřáteli. Formální vánoční příměří již bylo navrženo o tři týdny dříve, a to samotným papežem Benediktem XV.. Válčící strany však takto oficiální událost odmítly. Krátké setkání s nepřítelem jako s kamarádem v zemi nikoho je něco, co zažily tisíce mužů přesně před sto lety a dnes na tuto událost pohlížíme jako na moment příčetnosti, který nemá ve zbytku války obdoby.



Spontánní snaha řadových vojáků vytvořit všeobecný mír, který by snad i vydržel, nebýt zásahu generálů a politiků. Realita však byla méně romantická a trochu více při zemi. Jednalo se o zcela normální věc, která zůstala na mnohem místech nepovšimnuta, zatímco jinde se jednalo o událost, která změnila život všem, kteří se jí účastnili. Nebylo to však první prosincové spontánní příměří.



Již 11. prosince, o dva týdny dříve, si anglický pěší oddíl zapsal poznámky o zvláštním příměří mezi britskými a německými vojáky. "Jak jsem vám již psal, naše zákopy jsou jen 30 nebo 40 metrů od německých. To včera vedlo ke vzrušující události. Kamarádi měli ve zvyku na Němce pokřikovat a ti nám odpovídali. Řekli nám, abychom se s nimi také začali bavit a stalo se toto: Z našeho zákopu: "Dobré ráno, Němci."



Žádná odpověď. "Dobré ráno, Němci". Pořád žádná odpověď. "DOBRÉ RÁNO, NĚMCI!" Z německého zákopu: -"Dobré ráno." Z našeho zákopu: "Jak se máte?" "Dobře". "Pojďte sem, Němci". "Ne, jestli půjdu, zastřelíte mě." "Ne, nezastřelíme. Pojď." "Ani náhodou." "Pojď si pro cigára."



"Ne. Vyjdeme oba a potkáme se." "Dobře." Kamarád si potom nacpal do kapes, kolik cigaret jen mohl a vylezl ze zákopu. Němec vylezl ze svého zákopu, potkali se v půli cesty a podali si ruce. Němec si vzal cigarety a výměnou nám dal sýr. Bylo hezké vidět stát Němce na okraji svých zákopů, Brity na okraji svých a jak na sebe mávají čepkami a zdraví se. Asi 18 našich kluků šlo do země nikoho, kde potkali asi 18 Němců. To trvalo asi půl hodiny, než se každá strana vrátila do svého zákopu a začali jsme po sobě zase střílet.



Co píši, je pravda, ale nemyslete si, že se z nás stali kámoši, protože té noci padli dva naši kluci a nevím kolik jejich." Toto se stalo dva týdny před Vánoci, ale ještě týden před tím vydal britský generál Smith-Darrien zvláštní rozkaz zakazující přátelení se s nepřítelem. Napsal, že zákopová válka s nepřítelem v těsné blízkosti ukazuje, pokud tomu není zabráněno, že vojáci často začnou uvažovat stylem "žij a nech žít", což Darrien viděl jako obrovskou zátěž pro morálku, protože jakmile jednou vojáci přilnou k takovému uvažování, je extrémně těžké donutit je znovu efektivně bojovat.



I když je tento úkaz pochopitelný a může dokonce vzbudit sympatie, Smith-Darrien nařídil velitelům divizí zabránit jakémukoliv přátelení se s nepřítelem. Avšak i následování tohoto rozkazu umožnilo vojákům připravit se na Vánoce. Podle německého vojáka Karla Aldaga si obě strany zpívaly 23. prosince v zákopech koledy. Němečtí vojáci přicházející na frontu s sebou přinesli vánoční stromečky a někteří je postavili na okraje svých zákopů.



Na Štědrý den 1914 začalo příšerně mrznout, díky čemuž byl pobyt v zákopech malinko snesitelnější. 98 britských vojáků toho dne zemřelo, většinou kvůli sniperům. Německé letadlo shodilo pumu na Dover, a došlo tak k prvnímu náletu na Británii v historii. S příchodem pozdějších hodin se hymny i koledy zpívaly stále častěji a v některých částech fronty se spolu setkávají nepřátelé. Mnoho z těchto setkání je iniciováno za úmyslem posbírat mrtvé. Na jiných místech palba neutichá.



Velitelé si nejsou jisti, jak reagovat, ale obecně udržují bitevní řád. Noc přináší čerstvý poklidný vzduch a tuhý mráz. A potom... jsou tu Vánoce. Za liniemi se slouží mše a ve stodolách nebo rozpadlých budovách se konají vánoční večeře, ale kamarádství tvoří silné příběhy. Mnoho vojáků si zapsalo podivné a krásné události. Hodně Angličanů si vyměnilo suvenýry a adresy s Němci, z nichž mnoho mluvilo anglicky.



Na jiných místech se odehrávaly tvrdé boje. 2. granátnická garda utrpěla přes den těžké ztráty, ale jak padla noc, palba utichla a vojáci se vrátili do zákopů. Druhý svátek vánoční přišel s lehkým sněžením. Někde pokračovala přátelská nálada minulého dne. Obecně se však důstojníci i vojáci začali vracet k obezřetnosti. Atmosféra i tak zůstala uvolněná, důstojníci zaujali na věci pragmatický pohled. V tuto chvíli se ale zprávy o vánočním příměří dostaly k vrchním velitelům.



Generál Smith-Darrien si vyžádal jména účastníků příměří s cílem disciplinárního řízení, ale jak se ukázalo, žádné kroky proti žádnému vojákovi nebyly podniknuty. Během následujících dnů se počasí opět zhoršilo, avšak v některých oblastech přetrvala přátelská nálada, i když kamarádění se s nepřítelem skončilo. Na Silvestra se opět zpívalo a mluvilo s nepřítelem, ale bez příměří. Ale co se skutečně dělo během samotného příměří? No, lidé se spolu bavili.



Hodně vojáků se spolu procházelo. Vyměňovali si dárky, byly přeci Vánoce. Němci vyměnili vánoční dort a klobásy za britskou marmeládu a whiskey. Velkou věcí bylo také darování nebo obdržení knoflíků. Někde muže bývalí kadeřníci ostříhali a jeden Němec, žonglér, předvedl v zemi nikoho neohlášené a neskutečné vystoupení. A samozřejmě se hrál fotbal. Ano, o Vánocích 1914 se mezi Brity a Němci odehrál na západní frontě fotbalový zápas.



Začalo to, když britský voják vykopl míč ze zákopu a já se vždy divil, jak se tam ten míč vůbec dostal. Němci se přidali a podle deníku 6. pěšího oddílu vyhráli Němci 3:2. Tato nálada štěstí a míru však nebyla sdílena všemi. Francouzští vojáci se nevěřícně a s pohrdáním dívali na bratříčkování s nepřítelem, které se odehrávalo na jejich okupované půdě. Někteří britští vojáci vypověděli, že na ně Francouzky za účast v příměří plivaly.



Samozřejmě neexistovala naděje, že by příměří přetrvalo a válka se vrzy vrátila s veškerým utrpením. O příměří se tehdy hojně mluvilo, ale historikové o něj neprojevili příliš zájem. První obsáhlý pohled na příměří přišel až v roce 1981 v dokumentu BBC Mír v zemi nikoho a v doprovodné knize Vánoční příměří, která byla sepsána na základě skutečných dopisů a deníků. Ale stalo se to. Uprostřed největší války v historii nadešel moment klidu a lidskosti.



Takový moment už bohužel znovu neuvidíme, protože na Vánoce 1915 se ti samí muži, kteří spolu oslavovali příměří, zabíjeli jedovatým plynem. Taková byla moderní válka. Je skoro Nový rok a válka zuřila pět měsíců. Jestli vás zajímá, jak k ní došlo, podívejte se na sérii o začátku první světové války z kanálu Extra History. Jestli si chcete přečíst deníky vojáků a jak skutečně prožili vánoční příměří, odkazy naleznete v popisku videa.



Veselé Vánoce.