Thumbnail play icon

Kanaďané obsazují hřeben VimyVelká válka

Přidat do sledovaných sérií 92
97 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:50
Počet zobrazení:1 198
Po dlouhém období klidu se opět probouzí západní fronta, když 9. dubna začíná dlouho plánovaná ofenziva u Arrasu.

Přepis titulků

Vojáci z kolonií evropských říší byli oproti Evropanům považováni za podřadné. Během války však pomalu toto přesvědčení vyvraceli a tento týden přibyl další argument, když zaútočí Kanaďané. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden USA vyhlásily válku německé říši, i když výcvik a transport vojáků do Evropy bude ještě trvat dlouho. Britové se na perské frontě setkali s ruskými jednotkami a na západě se sešli francouzští politici a velitelé, aby probrali blížící se ofenzivy, které měly začít 9.

a 16. dubna. A v 5:30 ráno na Velikonoční pondělí, 9. dubna 1917, začala britským útokem u Arrasu a hřbetu Vimy bitva o Arras. Jak jsem zmínil minulý týden, Britové měli téměř 3000 velkých děl a předběžná baráž s použitím nových "zápalnic 106" začala 4.

dubna. Spojenci měli naději, že ohromné německé překážky z ostnatého drátu budou úplně zničeny. A byly použity nové vynálezy, Livensovy vrhače střílely na více než kilometr zásobníky s jedovatým plynem a dokázaly jím pokrýt celou oblast. Britové používali i baterie kulometů Vickers, střílejících nepřímo na dálku, které měly za úkol zasypat střelami silniční křižovatky.

Byli také odhodláni pro průzkum a hledání dělostřelectva dominovat ve vzduchu, ale tam hrály o všechno obě strany, protože neúspěch ve vzduchu by byl pro armády na zemi fatální. Jen během příprav na bitvu spojenci ztratili 75 letadel a 19 pilotů. Když bitva začala, každá nalezená německá dělostřelecká baterie byla zasypána výbušnými a plynovými dělostřeleckými granáty. Dvě štoly pod německými pozicemi byly vyhozeny do vzduchu a započala plíživá baráž s postupující pěchotou.

Na hřbet Vimy vyrazili Kanaďané, kteří se skrz systém tunelů a kanálů dostali na 150 metrů od nepřítele a nyní byli kryti kouřovou clonou. Čtyři útočící divize na Němce zaútočily naprosto nečekaně a mnoho Němců bylo ve svých zákopech uvězněno. "Při postupu na druhou linii jsme se octli pod palbou kulometů z pozic ve svahu. I tak jsme s malými ztrátami postupovali dále, dokud nezačala úporná palba kulomety ze skrytých pozic před námi.

Dorazil minometný oddíl a několikrát tuto pozici přímo zasáhl. Opět jsme pokračovali. Když jsme dosáhli našeho cíle, překvapilo nás, že jsme v akci už tři hodiny. Byla to fuška, ale úkol jsme splnili." Ukázalo se, že baráž naprosto zničila první dvě německé linie. Třetí linie a pozice za ní ale budou překážkou. Kanaďané a britská 51.

divize na jejich pravém křídle se již na nových pozicích opevnili, než se na místo mohl dostat německý protiútok. A útočící Kanaďané poměrně snadno vytlačili Němce z celého hřbetu Vimy. Do tří dnů byl celý hřbet v kanadských rukou. První britské útoky na silnici mezi Cambrai a Arrasem byly také úspěšné. Německé linie byly prolomeny a 6000 Němců padlo do zajetí. Dokonce během necelé hodiny byla skoro celá první linie překonána a do další hodiny i druhá linie.

Do západu slunce padla i část třetí linie. Třetí linie ale byla pevnější, byla lépe opevněna a a útoku odolala. Tanky zůstaly daleko vzadu, mnoho se jich rozbilo nebo uvázlo v bahně. Tanky měly touto dobou ještě velké nedostatky. A vznikl nový problém. Koňmi tažená děla měla velké problémy s překonáním obsazených německých zákopů. Někteří koně zapadlí po břicho do bahna museli být utraceni. A dělostřelci doteď nemuseli přesouvat děla za frontovou linii.

A i když tento den popisuji jako úspěšný, neznamená to, že útočníci také neutrpěli velké ztráty. I v noci, když vojáci spali, nečekaná vlna mrazů způsobila, že se někteří už nikdy neprobudili. A vznikly i problémy u vesnice Bullecourt. Vesnice byla malá, ale na strategickém místě. A Němci z ní a vesnic Riencourt a Hendecourt udělali úplné pevnosti. Na levém křídle Gothovy armády jí čelili Novozélanďané vedení generálem Birdwoodem.

Plán byl zaútočit 9. dubna, prolomit obranné linie a provést obkličovací manévr směrem ke 3. armádě na severu. Goth ale zjistil, že dělostřelecká baráž nezničila překážky z ostnatého drátu, široké místy až 30 metrů. Uvědomil si, že jejich zničení by trvalo další týden. Když se dozvěděl o úspěších dále na severu, chtěl se připojit k bitvě a souhlasil s plánem, že 4.

australská divize provede překvapivý útok na dva kilometry dlouhé frontě, pokud ho podpoří všechny dostupné tanky. 12 tanků Mark I mělo za úkol se vypořádat s ostnatými dráty. Australané budou mít podporu britského dělostřelectva a pěchoty a v jednu ráno 10. dubna čekali vleže ve sněhu v zemi nikoho. Tanky se ale neobjevily a útok byl na poslední chvíli odvolán. Britové se o tom ale nedozvěděli, vyrazili do útoku dostali se až na Hindenburgovu linii, kde byli zmasakrováni kulometnou palbou. Goth se rozhodl dalšího dne znovu zaútočit.

Toho dne na severu pokračoval hlavní útok a velitel 3. armády, generál Allenby, zaútočil velice odhodlaně, protože se doslechl o velkém množství přicházejících německých posil. Večer byl tak přesvědčen o velkém průlomu, že svým podřízeným napsal: "Všichni vojáci si musí uvědomit, že 3. armáda pronásleduje poraženého nepřítele a je potřeba riskovat." Reakci vojáků na frontě můžu popsat jako naprostou nedůvěřivost, protože to nebyla pravda.

Pořád postupovali a Kanaďané brzy obsadí celou oblast Vimy, ale postup zpomaloval. A dostanou dnes Australané u Bullecourtu své tanky? Tak trochu. Ale do boje se nedostaly. Není jasné, co se jim přesně stalo, ale Robin Neillands ve své knize píše, že jen jednomu tanku se podařilo u Bullecourtu zapojit do boje.

Ale plán tohoto už nepřekvapivého útoku naprosto závisel právě na tancích. Australané i tak zaútočili a obsadili část Hindenburgovy linie. Byli ale odříznuti od posil a museli čelit protiútokům sami. Po dvanácti hodinách se museli stáhnout s více než padesátiprocentními ztrátami. Nemůžu moc zabíhat do podrobností, ale vojáci plnili své úkoly příkladně, byli však zklamáni otřesným velením.

Na velitelství si 11. dubna pořád mysleli, že velké vítězství je na dosah. Velitel britských sil Haig trval na vyslání jízdy, aby pronikla mezerou v německé linii. Ta vyrazila vpřed ve vánici za zpěvu lodnické písně "Krásné počasí na plavbu". Brzy byla ale odražena ostnatými dráty a palbou kulometů. Britové ale splnili úkol prvního dne a obsadili vesnici Monchy-le-Preux při postupu do údolí Scarpe po učebnicovém použití přesné dělostřelecké palby, která vyslala velké množství střel na konkrétní cíle jako německé obranné dělostřelecké baterie.

Jak ale vánice nabíraly na síle, konečně dorazily první německé posily. A po třech dnech útoků ve špatném počasí byli útočníci vysílení. Haig dokonce začal doporučovat opatrnost, což jsme u něj dříve moc neviděli. Týden končí s prozatím pozastavenou ofenzivou. I přes jejich novou taktiku a schopnosti Britové evidentně pořád nemají prostředky, jak prorazit skrz novou obrannou linii, ale pouze do ní.

První den ofenzivy byl velice podrobně naplánován. Po prvních úspěších začaly být útoky improvizované a selhaly. I tak Britové splnili, co se po nich požadovalo. Odvedli pozornost před blížící se Nivellovou ofenzivou u Chemin des Dames naplánovanou na 16. duben. Přípravná dělostřelecká baráž pro ni začala 9.

dubna. Pár poznámek na konec týdne. 7. dubna vyhlašují Německu válku Kuba a Panama. Později v týdnu Brazílie a Bolívie přeruší diplomatické styky s Německem a Rakousko-Uhersko a Bulharsko přeruší diplomatické styky s USA. Takový byl týden. Týden plný akce na západní frontě, která se po měsících klidu probudila. Erich Ludendorff, který navrhl novou německou obrannou linii, byl překvapen porážkami z 8.

dubna, mimochodem měl ten den 52. narozeniny, zejména na hřbetu Vimy proti Kanaďanům. Nejdříve si myslel, že jeho nový systém nefunguje. Posléze se ukázalo, že generál Ludwig von Falkenhausen, který velel 6. armádě, neposlouchal nové rozkazy a pokračoval ve starém systému obrany a snažil se Kanaďany odrazit na silně obsazené souvislé frontě, když se měl stáhnout zpět.

Jeho druhá a třetí linie byly blízko fronty, zranitelné dělostřelectvem a jeho zálohy byly 20 kilometrů v týle, příliš daleko na to, aby byly užitečné. Všude, kde byl nový systém zaveden, fungoval podle předpokladů. Falkenhausen byl propuštěn a byly podniknuty veškeré kroky k tomu, aby byl nový obranný systém plně zaveden, až Francouzi za týden zaútočí u Chemin des Dames. Jestli chcete vědět více o novém systému, zde je náš speciál o něm.

Patr(e)onem týdne je Koen Teunckens. Podpořte nás, abychom mohli seriál dále vylepšovat. Na viděnou příště.

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK