Thumbnail play icon

Císař František Josef umíráVelká válka

Přidat do sledovaných sérií 92
95 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:44
Počet zobrazení:8 193

Muž, který vyhlášením války Srbsku v roce 1914 začal první světovou válku, umírá. A mezitím končí bitva na Sommě a rumunské dny jsou zdá se sečteny. 

Jestli chcete vědět více o předkovi kapitána Murata, maršálu Muratovi sloužícím pod Napoleonem, určitě se zakousněte do této skvělé dokumentární série o napoleonských válkách, která se jako první věnuje bitvě u Slavkova.

Přepis titulků

Rakousko-uherský císař František Josef seděl na císařském trůnu již dlouho. Ve skutečnosti v evropských dějinách vládl déle jen Ludvík XIV. František Josef usedl na trůn v roce 1848. To byl ještě velice mladý, neboť se narodil v roce 1830, a byl svědkem enormních změn v evropské kultuře, společnosti i průmyslu. Bylo mu 83 let, když jeho vyhlášení války Srbsku 28. července 1914 dalo vzniknout světové válce a tento týden císař František Josef umírá.

Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden na Sommě Britové obsadili Beaumont Hamel, Beaucourt a St. Pierre-Divion, špatnému počasí navzdory. Na makedonské frontě se armáda pěti národů blížila k Bitolu. V Dobrudži pár dní postupovaly rusko-rumunské jednotky, ale byly zastaveny v polovině týdne, a v sedmihradských horách se Němci prolomili rumunskými liniemi. Toto se stalo potom.

Velká zpráva přišla ze západu, neboť bitva na Sommě zuřící od 1. července s příchodem zimy na frontu skončila. V noci 18. listopadu došlo k poslednímu útoku kampaně. Spojenci postoupili o jeden kilometr na řece Ancre v blátě a sněhu. Jeden z vojáků, podplukovník Bernard Freyberg, byl oceněn Viktoriiným křížem za statečnost a oficiální historie 29.

divize říká, že jeho iniciativa a vedení byly zodpovědné za výhru bitvy na Ancre, poslední sekundární bitvy jedné obrovské bitvy. Utrpěl však poranění hlavy a vypadalo to s ním tak zle, že byl dám do stanu s těmi, u kterých se předpokládala smrt, a nedostal žádné léky, kromě těch proti bolesti. Později slyšel, jak někdo dává rozkaz přesunout jej do stanu, kde se očekávalo, že přežijete, a začali jej léčit. Nemohl však zjistit, kdo ten rozkaz vydal, až o 25 let později v hale v hotelu v Káhiře uslyšel znovu ten samý hlas a zeptal se toho muže, jestli byl v roce 1916 na Ancre.

Vskutku to byl ten muž, který jej zachránil, kapitán S.S. Greaves. Každopádně, jak Somma skončila, obě strany plánovaly ofenzívy na rok 1917, navzdory enormnímu počtu mrtvých, raněných, nezvěstných a zajatých. Robin Pryor a Trevor Wilson v knize The Somme píší, že každý druhý britský voják bojující na Sommě buď zemřel, nebo byl raněn tak, že již nemohl v boji pokračovat.

Německé ztráty se udávají zhruba poloviční než ty spojenecké, ale odhady se v závislosti na zdroji značně liší. Martin Gilbert odhaduje mrtvé na Sommě na 146 404 pro Brity a Francouze a 164 055 pro Němce, ale pokud mrtvé sečtete a přidáte raněné, nezvěstné a zajaté, přesáhnou celkové ztráty bitvy jeden milion mužů. A jen pro vaši informaci, když bitva skončila, Britové byli stále pět kilometrů od Bapaume, což byl cíl prvního dne bitvy, 1.

července. Počet úmrtí v bitvě u Verdunu, která se po devíti měsících pomalu blížila ke svému konci, odhaduje Gilbert v tuto chvíli přes 600 000 mužů, avšak jiné odhady považují toto číslo za celkové ztráty. Ale pokud má Gilbert pravdu, potom zatím v těchto dvou bitvách zemřel milion vojáků, a pokud to vydělíte obdobím pěti měsíců, potom každou hodinu padlo 277 mužů, téměř pět mužů každou minutu, každou hodinu každého dne.

Mnoho jich bylo zabito kulomety a tento týden došlo k milníku v historii kulometů, neboť Hiram Maxim, jejich vynálezce, zemřel 24. listopadu. Avšak nebyl nejznámější osobou, která tento týden zemřela. 18.

listopadu rakouský císař František Josef vyjádřil značné uspokojení, že se vedou mírové rozhovory. 20. listopadu i přes bronchitidu pokračoval v práci. A než ulehl do postele, řekl, aby ho vzbudili ve 3:30 ráno. Tak se i stalo a on šel znovu pracovat, ale chvíli po deváté hodině toho večera císař zemřel. Novým císařem Rakouska a králem Maďarska byl jeho 29letý prasynovec arcivévoda Karel. Smrt Františka Josefa samozřejmě jeho říši šokovala.

Za jeho života se často říkalo, že právě on drží říši pohromadě. Jeho syn byl jiným mužem z jiného světa. Byl to sloužící armádní důstojník, v jednu chvíli velitel sboru na italské frontě, ale byl proti válce. Jeho žena rovněž byla Italka a chovala sympatie pro Spojence, takže armádní vrchní velení bylo značně znepokojeno. Jako první hlášení coby císař obdržel Karel zprávu z Rumunska, kde se vítězství Čtyřspolku zdálo být na dosah ruky.

Když se minulý týden Němci probili Targu Jiu, chtěl rumunský generál Paraschiv Vasilescu opustit oblast západně od řeky Olt a zakopat se podél řeky samotné, ale jeho rozhodnutí bylo odvoláno králem Ferdinandem na žádost francouzského generálmajora Henri-Mathiase Berthelota. Barthelot byl pozván do Rumunska po traumatické porážce u Tutrakanu coby zkušený styčný důstojník.

Byla mu dokonce nabídnuta pozice náčelníka štábu, ale on odmítl. Avšak jeho a Ferdinandovo rozhodnutí bylo rozsudkem smrti pro muže, kterým bylo přikázáno bojovat do poslední muže, ale mělo svůj důvod. Železnice spojující Rumunsko z východu na západ se v Oršavě křižovala s další železnicí z Temešváru z Maďarska. Tyto železnice jsou pro Čtyřspolek klíčové pro zásobování jednotek jižně od sedmihradských Alp. Ponechání mužů na zničení železnic a mostů poskytne Rumunsku čas dostat do pozic část rezervistů.

Přesto 19. listopadu napsal Vasilescu králi, že jeho muži již nejsou schopni vzdoru v západním Valašsku a že se stahují. Němci a Rakušané postupovali 40 km denně, navzdory sněhu, mrazu a mlze, a 21. listopadu obsadili Craiova, hlavní město západního Valašska. Do setmění se blížili k Oltu. Mezitím 320 km jižně začaly jednotky polního maršála Augusta von Mackensena 23.

listopadu překračovat Dunaj a na konci týdne dokončili rakouští ženisté nový most, který umožnil dostat přes řeku těžké dělostřelectvo. Ale jestliže Centrální mocnosti postupovaly v Rumunsku, Spojenci postupovali na Balkáně. 18. listopadu Němci a Bulhaři evakuovali Bitolu a další den Francouzi, Srbové a Rusové vstoupili do města. Francouzský generál Maurice Sarrail a srbský korunní princ Alexandr přijeli 21.

listopadu do Bitoly vojákům pogratulovat. Co se týče Bulharů a Němců, kteří byli z Bitoly vyhnáni, si uvědomili, že nepřítel nemá sílu je pronásledovat, a tak do města z letadla shazovali letáky, na kterých stálo: "Lidé Bitoly, radujte se. Nebudeme vás bombardovat, ani ostřelovat, neboť město znovu dobudeme." Tady je poznámka od Martina Gilberta: Francouzský důstojník kavalérie, který vstoupil do města v čele francouzsko-ruské divize, byl jistý kapitán Murat, potomek Napoleonova maršála, který v roce 1812 vstoupil do Moskvy.

A 19. listopadu to byly na den čtyři roky, co Srbové za první balkánské války dobyli Bitolu od Osmanské říše. A tady jsou poznámky na konec týdne. 21. listopadu byl parník Britannic torpédován a potopen v Egejském moři. Byl používán jako nemocniční loď. Zemřelo jen 30 z 1 000 lidí na palubě a jednou z přeživších byla žena, která přežila potopení sesterské lodě Britannicu – Titanicu před čtyřmi lety.

Britannic byla největší lodí potopenou za první světové války. Její vrak objevil v roce 1975 Jacques Cousteau. 20. listopadu se Arthur Zimmerman stal novým německým ministrem zahraničí. 23. listopadu řecká prozatímní vláda pod vedením Eleftheriose Venizelose vyhlásila válku Německu a Bulharsku, a 24. listopadu se Alexander Trepov, konzervativec oponující vlivu Rasputina na ruskou politiku, stal ruským premiérem. A velmi nabitý týden války končí. Bitola podléhá Spojencům a západní Valašsko podléhá Čtyřspolku, který navíc překračuje Dunaj a míří k Bukurešti.

Britannic, sestra Titanicu, je potopena, obě strany činí změny v politickém kabinetu a bitva na Sommě končí. Byla to jedna ze tří prozatím nejkrvavějších bitev lidské historie a všechny tři se vedly současně tento rok. Ve válce, která začala, když František Josef vyhlásil válku Srbsku. Před sto lety zemřel a moci se chopil Karel. Říkal jsem, že Karel byl proti válce, ale kdo v této chvíli mohl být pro ni?

Pokud chcete vědět více o Františku Josefovi a jeho dlouhé vládě, klikněte sem a podívejte se na tuto epizodu. Patr(e)onem týdne je Kanaďan z Michiganu. Podpořte nás prosím na Patreonu, abychom mohli pořad zlepšit, počítá se každý dolar. Odebírejte také náš subreddit a potkejte tam naši úžasnou komunitu. Uvidíme se za týden.

Komentáře (4)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Karel I. nebyl synem Františka Josefa I. Byl to jeho prasynovec.

00

Odpovědět

Technická poznámka: Britannic nebyl torpédován, ale najel na minu, je možné že v době natáčení videa to ještě nebylo známo.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Britannic_(1914)

10

Odpovědět

Víte, když je v učebnici napsáno 1848 až 1916, člověku to tak prošumí hlavou, aniž si uvědomí, jaká obrovská časová plocha vlády jediného člověka je tím pokryta. Já jsem si tady připravil takový malý příklad.
Představte si šestiletého chlapce, který jde v r. 1848 v osm ráno do školy. Jde s
tou brašnou, přeleze dvě tři barikády, potká toho Friče, Špínu, Márinku, přijde do
školy, posadí se do škamny a vedle tabule vidí obraz císaře Františka Josefa I.
Uplyne čtrnáct let, chlapci je dvacet, ožení se, má chlapečka a po šesti letech jde tento jeho syn zase do školy. To už jsou ty barikády uklizeny samozřejmě, píše se rok 1868, je to o dvacet let později (14 plus 6), a ten synek vidí vedle tabule zase
obraz Františka Josefa I. No a pak se historie opakuje: chlapec dospěje, připočteme mu tedy do dvacítky těch čtrnáct let, má chlapce, ten jde po šesti letech zase do školy, jsme opět o dvacet let dál, píše se rok 1888, a vedle školní tabule koho nevidí: Františka Josefa I. A máme tu zase jeho syna, dalších dvacet let, rok 1908, a vedle tabule pořád pevně visí ten nesmrtelný František Josef I. To už máme, přátelé, čtvrtou generaci, která má vedle tabule stále stejný obrázek. Jen si to porovnejte, jak my jsme to za sedmdesát let měli proti nim pestré. Čili, přátelé, teď už máme představu, co to je bezmála sedmdesát let vlády. Taková dlouhá vláda musí být vyčerpávající jak pro vládnoucího, tak pro ty ovládané.

140

Odpovědět

Až na malý bezvýznamný detail, že Franz Josef nevládl ( předsedou vlády byl mimo jiné i Felix Schwarzenberg ).

Franz Josef byl vlastně jen reprezentací jedné dynastie a stejně tak se vlády, které jmenoval ukázali jako nanejvýš neschopné - Rakousko za dobu Franze Josefa zkrachovalo 'jen' třikrát.

10
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK