Císař František Josef umíráVelká válka

Rakousko-uherský císař František Josef seděl na císařském trůnu již dlouho. Ve skutečnosti v evropských dějinách vládl déle jen Ludvík XIV. František Josef usedl na trůn v roce 1848. To byl ještě velice mladý, neboť se narodil v roce 1830, a byl svědkem enormních změn v evropské kultuře, společnosti i průmyslu. Bylo mu 83 let, když jeho vyhlášení války Srbsku 28. července 1914 dalo vzniknout světové válce a tento týden císař František Josef umírá.

Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden na Sommě Britové obsadili Beaumont Hamel, Beaucourt a St. Pierre-Divion, špatnému počasí navzdory. Na makedonské frontě se armáda pěti národů blížila k Bitolu. V Dobrudži pár dní postupovaly rusko-rumunské jednotky, ale byly zastaveny v polovině týdne, a v sedmihradských horách se Němci prolomili rumunskými liniemi. Toto se stalo potom.

Velká zpráva přišla ze západu, neboť bitva na Sommě zuřící od 1. července s příchodem zimy na frontu skončila. V noci 18. listopadu došlo k poslednímu útoku kampaně. Spojenci postoupili o jeden kilometr na řece Ancre v blátě a sněhu. Jeden z vojáků, podplukovník Bernard Freyberg, byl oceněn Viktoriiným křížem za statečnost a oficiální historie 29.

divize říká, že jeho iniciativa a vedení byly zodpovědné za výhru bitvy na Ancre, poslední sekundární bitvy jedné obrovské bitvy. Utrpěl však poranění hlavy a vypadalo to s ním tak zle, že byl dám do stanu s těmi, u kterých se předpokládala smrt, a nedostal žádné léky, kromě těch proti bolesti. Později slyšel, jak někdo dává rozkaz přesunout jej do stanu, kde se očekávalo, že přežijete, a začali jej léčit. Nemohl však zjistit, kdo ten rozkaz vydal, až o 25 let později v hale v hotelu v Káhiře uslyšel znovu ten samý hlas a zeptal se toho muže, jestli byl v roce 1916 na Ancre.

Vskutku to byl ten muž, který jej zachránil, kapitán S.S. Greaves. Každopádně, jak Somma skončila, obě strany plánovaly ofenzívy na rok 1917, navzdory enormnímu počtu mrtvých, raněných, nezvěstných a zajatých. Robin Pryor a Trevor Wilson v knize The Somme píší, že každý druhý britský voják bojující na Sommě buď zemřel, nebo byl raněn tak, že již nemohl v boji pokračovat.

Německé ztráty se udávají zhruba poloviční než ty spojenecké, ale odhady se v závislosti na zdroji značně liší. Martin Gilbert odhaduje mrtvé na Sommě na 146 404 pro Brity a Francouze a 164 055 pro Němce, ale pokud mrtvé sečtete a přidáte raněné, nezvěstné a zajaté, přesáhnou celkové ztráty bitvy jeden milion mužů. A jen pro vaši informaci, když bitva skončila, Britové byli stále pět kilometrů od Bapaume, což byl cíl prvního dne bitvy, 1.

července. Počet úmrtí v bitvě u Verdunu, která se po devíti měsících pomalu blížila ke svému konci, odhaduje Gilbert v tuto chvíli přes 600 000 mužů, avšak jiné odhady považují toto číslo za celkové ztráty. Ale pokud má Gilbert pravdu, potom zatím v těchto dvou bitvách zemřel milion vojáků, a pokud to vydělíte obdobím pěti měsíců, potom každou hodinu padlo 277 mužů, téměř pět mužů každou minutu, každou hodinu každého dne.

Mnoho jich bylo zabito kulomety a tento týden došlo k milníku v historii kulometů, neboť Hiram Maxim, jejich vynálezce, zemřel 24. listopadu. Avšak nebyl nejznámější osobou, která tento týden zemřela. 18.

listopadu rakouský císař František Josef vyjádřil značné uspokojení, že se vedou mírové rozhovory. 20. listopadu i přes bronchitidu pokračoval v práci. A než ulehl do postele, řekl, aby ho vzbudili ve 3:30 ráno. Tak se i stalo a on šel znovu pracovat, ale chvíli po deváté hodině toho večera císař zemřel. Novým císařem Rakouska a králem Maďarska byl jeho 29letý prasynovec arcivévoda Karel. Smrt Františka Josefa samozřejmě jeho říši šokovala.

Za jeho života se často říkalo, že právě on drží říši pohromadě. Jeho syn byl jiným mužem z jiného světa. Byl to sloužící armádní důstojník, v jednu chvíli velitel sboru na italské frontě, ale byl proti válce. Jeho žena rovněž byla Italka a chovala sympatie pro Spojence, takže armádní vrchní velení bylo značně znepokojeno. Jako první hlášení coby císař obdržel Karel zprávu z Rumunska, kde se vítězství Čtyřspolku zdálo být na dosah ruky.

Když se minulý týden Němci probili Targu Jiu, chtěl rumunský generál Paraschiv Vasilescu opustit oblast západně od řeky Olt a zakopat se podél řeky samotné, ale jeho rozhodnutí bylo odvoláno králem Ferdinandem na žádost francouzského generálmajora Henri-Mathiase Berthelota. Barthelot byl pozván do Rumunska po traumatické porážce u Tutrakanu coby zkušený styčný důstojník.

Byla mu dokonce nabídnuta pozice náčelníka štábu, ale on odmítl. Avšak jeho a Ferdinandovo rozhodnutí bylo rozsudkem smrti pro muže, kterým bylo přikázáno bojovat do poslední muže, ale mělo svůj důvod. Železnice spojující Rumunsko z východu na západ se v Oršavě křižovala s další železnicí z Temešváru z Maďarska. Tyto železnice jsou pro Čtyřspolek klíčové pro zásobování jednotek jižně od sedmihradských Alp. Ponechání mužů na zničení železnic a mostů poskytne Rumunsku čas dostat do pozic část rezervistů.

Přesto 19. listopadu napsal Vasilescu králi, že jeho muži již nejsou schopni vzdoru v západním Valašsku a že se stahují. Němci a Rakušané postupovali 40 km denně, navzdory sněhu, mrazu a mlze, a 21. listopadu obsadili Craiova, hlavní město západního Valašska. Do setmění se blížili k Oltu. Mezitím 320 km jižně začaly jednotky polního maršála Augusta von Mackensena 23.

listopadu překračovat Dunaj a na konci týdne dokončili rakouští ženisté nový most, který umožnil dostat přes řeku těžké dělostřelectvo. Ale jestliže Centrální mocnosti postupovaly v Rumunsku, Spojenci postupovali na Balkáně. 18. listopadu Němci a Bulhaři evakuovali Bitolu a další den Francouzi, Srbové a Rusové vstoupili do města. Francouzský generál Maurice Sarrail a srbský korunní princ Alexandr přijeli 21.

listopadu do Bitoly vojákům pogratulovat. Co se týče Bulharů a Němců, kteří byli z Bitoly vyhnáni, si uvědomili, že nepřítel nemá sílu je pronásledovat, a tak do města z letadla shazovali letáky, na kterých stálo: "Lidé Bitoly, radujte se. Nebudeme vás bombardovat, ani ostřelovat, neboť město znovu dobudeme." Tady je poznámka od Martina Gilberta: Francouzský důstojník kavalérie, který vstoupil do města v čele francouzsko-ruské divize, byl jistý kapitán Murat, potomek Napoleonova maršála, který v roce 1812 vstoupil do Moskvy.

A 19. listopadu to byly na den čtyři roky, co Srbové za první balkánské války dobyli Bitolu od Osmanské říše. A tady jsou poznámky na konec týdne. 21. listopadu byl parník Britannic torpédován a potopen v Egejském moři. Byl používán jako nemocniční loď. Zemřelo jen 30 z 1 000 lidí na palubě a jednou z přeživších byla žena, která přežila potopení sesterské lodě Britannicu – Titanicu před čtyřmi lety.

Britannic byla největší lodí potopenou za první světové války. Její vrak objevil v roce 1975 Jacques Cousteau. 20. listopadu se Arthur Zimmerman stal novým německým ministrem zahraničí. 23. listopadu řecká prozatímní vláda pod vedením Eleftheriose Venizelose vyhlásila válku Německu a Bulharsku, a 24. listopadu se Alexander Trepov, konzervativec oponující vlivu Rasputina na ruskou politiku, stal ruským premiérem. A velmi nabitý týden války končí. Bitola podléhá Spojencům a západní Valašsko podléhá Čtyřspolku, který navíc překračuje Dunaj a míří k Bukurešti.

Britannic, sestra Titanicu, je potopena, obě strany činí změny v politickém kabinetu a bitva na Sommě končí. Byla to jedna ze tří prozatím nejkrvavějších bitev lidské historie a všechny tři se vedly současně tento rok. Ve válce, která začala, když František Josef vyhlásil válku Srbsku. Před sto lety zemřel a moci se chopil Karel. Říkal jsem, že Karel byl proti válce, ale kdo v této chvíli mohl být pro ni?

Pokud chcete vědět více o Františku Josefovi a jeho dlouhé vládě, klikněte sem a podívejte se na tuto epizodu. Patr(e)onem týdne je Kanaďan z Michiganu. Podpořte nás prosím na Patreonu, abychom mohli pořad zlepšit, počítá se každý dolar. Odebírejte také náš subreddit a potkejte tam naši úžasnou komunitu. Uvidíme se za týden.