Napoleonské války #1 – Bitva u Slavkova

Epic History TV ve spolupráci s History Marche a za podpory sponzora Great Courses Plus uvádí: V prosinci 1804 v katedrále Notre-Dame v Paříži se Napoleon Bonaparte korunoval císařem Francie. Evropa ještě nezažila tak náhlý a dramatický vzestup k moci – ze syna zchudlé korsické šlechty na vojenského diktátora Francie za trochu více než 10 let. Revoluce a války vyčistily Napoleonovu cestu k trůnu.



Válka bude dominovat jeho desetileté vládě. Válka v historii nevídaná, která za sebou zanechá miliony mrtvých a celý kontinent v neklidu. NAPOLEONSKÉ VÁLKY ČÁST PRVNÍ – SLAVKOV 1805 Osm měsíců po Napoleonově korunovaci byly Francouzské impérium a jeho španělský spojenec ve válce s Británií a Napoleon shromáždil armádu o síle 180 000 mužů na lamanšském pobřeží. Ale dokud britské královské loďstvo vládlo mořím, invaze byla nemožná.



Avšak ani Británie nemohla vyzvat Napoleona na souši. A tak se britský premiér William Pitt snažil vystavět evropskou koalici proti Francii pomocí diplomacie a zlata. Británie se stane Napoleonovým nejzarytějším nepřítelem a její noviny s radostí začnou zesměšňovat francouzského císaře. Británie a Francie byly odvěkými rivaly v Evropě i v zámoří. Pitt se nyní obával, že Napoleonovy úspěchy učiní Francii příliš mocnou, a tak musí být francouzský císař poražen a rovnováha moci musí být obnovena, má-li poté následovat dlouhotrvající mír.



Pitt v Evropě své spojence našel mezi monarchy, kteří opovrhovali Napoleonem jako produktem francouzské revoluce a kteří jej považovali za hrozbu pro současný stav věcí. Rakušané chovali největší zášť, neboť jejich vliv v Německu a Itálii se vytratil po francouzských vítězstvích. Poslední kapka přišla v květnu 1804, když se Napoleon v Milánu korunoval králem Itálie.



Rakousko, Rusko, Švédsko a Neapol se připojily k Británii v alianci známé jako Třetí koalice a přišly s ambiciózním plánem společných ofenzív proti Francii. Hlavní útok povede rakousko-ruská armáda postupující do Francie přes Rýn. Avšak Napoleon se o plánu doslechl a zareagoval jako vždy rychle a rozhodně. Byl odhodlaný udeřit první, než Spojenci spojí své síly, a nařídil armádě, nyní přejmenované na La Grande Armée, vyrazit k řece Rýn.



Jeho cílem byla rakouská armáda generála Macka, která příliš rychle postoupila proti Bavorsku, francouzskému spojenci, a byla mimo dosah spojeneckých armád. Napoleon nařídil maršálu Muratovi, slavnému, okázalému veliteli kavalérie, provést klamné útoky skrze Černý les, zatímco zbytek jeho rychle pochodující armády obejde Mackovu armádu ze severu. Toho léta byla Napoleonova Grande Armée na vrcholu své moci – dobře vycvičená, vysoce motivovaná a s pluky v plné síle.



K tomu byla nově reorganizována do sborového systému, který později přijaly prakticky všechny armády na světě. Každý sbor, vedený maršálem, byl menší armádou 15–30 000 mužů s vlastní pěchotou, jízdou, děly a podpůrnými oddíly, například průzkumníky, ženisty a zásobováním. Každý sbor tak mohl pochodovat a bojovat po krátký čas nezávisle, což dovolilo Napoleonovi oprostit se od staré doktríny koncentrované armády a postoupit s rozestoupenými sbory.



To pomohlo zakrýt jeho pravý cíl a zvýšila se rychlost pohybu, neboť armáda mohla pochodovat po více cestách a žít z oné země – získávat zásoby z roztroušených vesnic a nespoléhat na pomalé zásobovací vagóny. Jakmile byla hlavní nepřátelská síla nalezena, armáda se mohla rychle shromáždit k bitvě. Takto byl Napoleon schopný pohybovat se s rychlostí, která často překvapila a dezorientovala jeho nepřátele. Mack si nebyl vědom své nebezpečné pozice do chvíle, než bylo příliš pozdě.



Napoleonův rychle pochodující sbor překročil řeku Dunaj v jeho týlu a obklíčil jeho armádu. Mack zahájil několik špatně koordinovaných protiútoků, ale navzdory zoufalé snaze se Rakušané nedokázali z pasti probít. Mack doufal, že ruská Kutuzovova armáda dorazí včas a zachrání jej, ale Rusové byli stále více než 260 km daleko. A tak v Ulmu, 19. října, jen 6 týdnů po začátku války, se Mack i s armádou vzdal Napoleonovi.



Francouzi zajali skoro 60 000 Rakušanů a Napoleon zasadil svůj první devastující úder Třetí Koalici. Ruský generál Michail Kutuzov byl zkušený a obezřetný velitel, opatrnější než Mack. Jeho armáda byla vyčerpaná po 1500 km ušlých až z Ruska. Po obdržení zpráv o rakouské kapitulaci v Ulmu si byl vědom, že není schopný čelit Napoleonovi sám, a okamžitě nařídil ústup. Napoleon jej pronásledoval.



Ruský zadní voj bojoval několik tvrdých bitev, ale nedovedl zachránit rakouské hlavní město Vídeň, do kterého Francouzi vstoupili 12. října. Kutuzov ustoupil až do Olomouce v dnešní České republice, kde se k němu připojily posily, a dokonce i ruský car Alexandr a rakouský vládce František osobně. Kutuzovův únik Napoleona rozzuřil. Jeho armáda byla rovněž vyčerpaná, daleko od domova a blížila se zima.



Potřeboval si rychle vynutit rozhodující bitvu. Naštěstí pro něj, příliš sebevědomý 27letý ruský car toužil po slavné bitvě a odmítl obavy zkušeného velitele, generála Kutuzova. Spojenecká armáda se přibližovala a Napoleon nařídil sboru rychle se shromáždit na bojišti, které pečlivě zvolil – poblíž města Slavkov. Napoleon dohlížel na rozmístění armády do hluboké noci a poté si dopřál pár hodin spánku u táborového ohně.



Úsvit značil první výročí od jeho korunovace císařem a přislíbil bitvu, která jeho říši zajistí přežití nebo zánik. "Tuto válku skončíme zahřměním." Napoleon Bonaparte Ráno 2. prosince 1805 bylo chladné, jasné a zahalené do husté mlhy. Dvě skoro stejně početné armády byly rozestoupeny na 11kilometrovém bojišti. Avšak Spojenci okupovali výšiny na Prateckém návrší, zatímco francouzský 3. sbor maršála Davouta stále ještě pochodoval na bojiště. Když spatřili Napoleonovo příliš roztažené pravé křídlo, naplánovali Spojenci masivní útok z Prateckého návrší s cílem převálcovat francouzské pravé křídlo a poté se stočit a obejít Napoleonovu armádu.



Nevěděli však, že Napoleon pravé křídlo oslabil úmyslně s cílem vylákat Spojence k přesně takovému kroku, zatímco on zaútočí na Pratecké návrší a přetne nepřátelskou armádu vedví. Jeho smělý plán spoléhal na správný odhad spojeneckého pohybu, rychlý příjezd Davoutova 3.



sboru a pečlivě načasovaný protiútok. Bitva začala kolem 7. hodiny, když se předsunuté rakouské jednotky generála Kienmayera střetly s Francouzi bránícími vesnici Telnice. Navzdory pramalým šancím bojovali Francouzi zarytě a hrdě, avšak postupně byli zatlačeni zpět. Ale Spojenci namísto provedení svého obchvatového úderu neudělali nic. Ranní mlha a pozdní obdržení rozkazů vedlo ke zmatku a zpoždění a trvalo další hodinu, než první tři spojenecké zástupy vyrazily. Za chvíli vypukly tvrdé boje u vesnice a hradu Sokolnice.



Sbor maršála Davouta, který ušel 110 km za dva dny, nyní dorazil a posílil francouzské pravé křídlo. Okolo 9. hodiny se jeho pěší brigáda vynořila z mlhy a znovudobyla Telnice, než z ní byla vyhnána pryč rakouskými Husary. Dvě další Davoutovy brigády posílily Francouze v Sokolnici. Jakmile se mlha zvedla, Napoleon uviděl, v co doufal – spojenecké levé křídlo pochodovalo z Prateckého vrchu, a tak nařídil 4.



sboru maršála Soulta zahájit útok. Ke zděšení spojeneckých velitelů dvě francouzské pěší divize, které byly dosud skryté v mlze, pochodovaly do spojeneckého středu. Generál Kutuzoval byl nucen narychlo zorganizovat obranu návrší užitím 4. zástupu. Následovaly dvě hodiny krvavých bojů. Z mušket se střílelo tak rychle a zběsile, že oběma stranám rychle docházela munice, a přešly k bajonetům. Do 11. hodin Francouzi s výhodou ve výcviku i disciplíně zabezpečili návrší a vrazili hluboký klín do spojeneckých pozic.



Na severu došlo k velké jízdní bitvě, zatímco Rusové z předsunutých sil generála Bagrationa obsadili vesnici Tvarožná, ale poté byli zastaveni dělostřeleckou palbou ze santonského kopce. Rozhodná zteč šesti pluků francouzské těžké jízdy konečně zahnala Spojence zpět, díky čemuž se mohl 5. sbor maršála Lannese pohnout kupředu a obsadit Blažovice a Holubice. Nyní velkokníže Konstantin velící ruské carské stráži vedl kupředu poslední spojenecké zálohy v zoufalé snaze znovu získat Pratecké návrší.



Prapor francouzského 4. řadového pluku čelil nájezdu ruské kavalérie a během krvavého boje přišel o svoji orlí standardu. Napoleon, který se přesunul na návrší, vyslal vlastní gardovou jízdu. V tomto krutém souboji na blízko elitních jezdců obou armád zvítězili Francouzi. Napoleon prolomil spojenecký střed. Nyní potřeboval uvěznit spojenecké levé křídlo, které stále vedlo tvrdé boje o Sokolnici. Kolem 14.



hodiny Napoleon nařídil čtyřem divizím zamířit na jih a odříznout ústupovou cestu. Generál Buxhöwden velící levému křídlu si až teď všiml nebezpečí, ve kterém byl. Pod útokem ze tří stran mohl ustoupit jedině na jih. Mnoho vojáků bylo nuceno utéci přes zamrzlé rybníky. Francouzská děla zahájila palbu ve snaze prolomit pod nepřáteli zamrzlý led. Na dvě stovky mužů a desítky koní se utopilo ve studené vodě, avšak ne tisíce, jak tvrdila Napoleonova propaganda. Francouzský císař vybojoval brilantní vítězství.



Jeho armáda zajala přes 10 000 vojáků a 45 nepřátelských standard. Tisíce mrtvých a raněných z obou stran ležely na bojišti, mnoho z nich bez povšimnutí i po několik dní. Bitva Tří císařů, jak je dnes známa, byla drtivým úderem Třetí Koalici. Jakmile se Rusové stáhli do Ruska, František I. Rakouský byl nucen přistupit na ponižující vyrovnání s Francií, zaplatit 40 milionů franků jako reparace a vzdát se území výměnou za mír. Ale mezitím dostihly Napoleona zprávy o katastrofální francouzsko-španělské porážce na moři u mysu Trafalgar.



Britský admirál, lord Nelson, za cenu vlastního života zajistil vítězství tak velkolepé, že zajistilo britskou námořní nadvládu nejen do konce války, ale na dalších 100 let. Británie – vládce moří. Napoleon – nezdolný na souši. Velryba a slon. Neschopni vyzvat jeden druhého. Když Willim Pitt obdržel zprávu o Napoleonově vítězství u Slavkova, údajně řekl: "Smotejte mapu Evropy, po dalších deset let nebude třeba."



O měsíc později Pitt zemřel, ale jeho varování o desetileté válce a nepokojích v Evropě byly prorocké. Napoleon Bonaparte byl maximální narušil evropské historie – byl mužem, který transformoval kontinent. Jestli se chcete dovědět víc, proč nezkusit The Great Courses Plus – skvělou, placenou videotéku více než 70 historických přednášek prezentovaných předními akademiky. Jejich přednáška Prožití francouzské revoluce a Doba Napoleona poskytují důležitý kontext ve 48 půlhodinových epizodách, které můžete sledovat na televizi, notebooku nebo telefonu kdekoliv a kdykoliv.



Jako fanoušky historie vás určitě zlákají desítky přednášek. Velká historie civilizací a Americká vojenská historie od generála Wesleyho Clarka jsou dvěma, které nás skutečně zaujaly. A nenajdete tam jen historii. Dohromady je tam více než 10 000 lekcí pokrývajících všechno od věd a matematiky přes filozofii až k vaření a osobnímu rozvoji.



Navštivte thegreatcoursesplus.com/epichistorytv nebo klikněte na odkaz v popisku videa a začněte zkušební období ještě dnes. Díky spřízněnému kanálu History Marche za vytvoření bitevních map a animací a samozřejmě naším Patr(e)onům, bez kterých by toto video nevzniklo. Navštivte stránku Epic History TV na Patreonu a podpořte náš kanál, získejte předběžný přístup k videím a hlasujte pro další témata.