Bitva u FriedlanduNapoleonské války
6
Po porážce Rakušanů u Slavkova a Prusů u Jeny zbývá Napoleonovi k ovládnutí kontinentální Evropy poslední překážka – ruská armáda.
Přepis titulků
Epic History TV ve spolupráci s History Marche a za podpory našeho sponzora Skillshare, domova více než 22 000 online kurzů, o jejichž speciální nabídce se dozvíte na konci videa, uvádějí: NAPOLEONSKÉ VÁLKY ČÁST TŘETÍ – FRIEDLAND 1807 Týden před Vánoci roku 1806 přijel francouzský císař Napoleon Bonaparte do polského města Varšava, tehdejší součásti Pruska. Uplynul rok od jeho velkého vítězství nad Rakušany a Rusy v bitvě u Slavkova a dva měsíce od chvíle, co rozdrtil Prusy u Jeny.
Avšak Rusko stále mělo v poli početné síly, z nichž nejdůležitější byla ruská 1. armáda vedená generálem Bennigsenem. Napoleon nebude vládcem Evropy, dokud nebude poražena a Rusko s Pruskem přinuceny k míru. Ale v oné zimě Napoleonův první pokus přepadnout Bennigsena poblíž Pułtusku uvízl v hlubokém polském bahně. Rusové se stáhli k Białystoku. Francouzská armáda, vyhladovělá a promrzlá, zamířila přečkat zimu do ubikací.
Mezitím si ve Varšavě Napoleon začal slavnou aféru s mladou polskou šlechtičnou Marií Walewskou. V pozdním 18. století byla kdysi slavná Polsko-litevská unie pohlcena svými sousedy Ruskem, Rakouskem a Pruskem v několika anexích známých jako "dělení", dokud v roce 1795 nevymazalo třetí a poslední dělení Polsko z mapy světa. Nyní polští vlastenci vzhlíželi k Napoleonovi jako ke spasiteli.
Modlili se, aby jeho vítězství nad jejich okupanty vedlo ke znovuzrození polského státu. Marie Walewská se kvůli tomu stala Napoleonovou milenkou. Běžní francouzští vojáci však Polsko v lásce neměli – bylo zchudlé, chladné a chyběl jim domov. Počet dezercí vzrostl. Došlo i ke stovce případů sebevražd. Maršál Ney velící VI. sboru vyslal zvědy k Heilsbergu najít lepší ubytování. Namísto toho našli pochodující ruské a pruské vojáky – náhodou objevili Bennigsenův překvapivý zimní útok.
Napoleon rychle přichystal na ruskou armádu past, nařídil Neyovi a Bernadottovi stáhnout se a nalákat Bennigsena na západ, zatímco on povede zbytek armády na sever, odkud zaútočí na křídlo a týl. Ale Rusové zajali francouzského posla nesoucího rozkazy maršálu Bernadottovi. Bennigsen, nyní vědom si pasti, nařídil ústup, zatímco zadní voj bojoval několik potyček s Francouzi.
Odmítl se ale vzdát města Královce bez boje a rozhodl se bojovat bitvu u Jílového. Takový masakr. A pro nic. Maršál Ney o bitvě u Jílového Bitva u Jílového, bojována po dva dny, byla jedna z nejbrutálnějších v napoleonských válkách, vedena v mrazivých podmínkách, kde obě strany držely své pozice. VII. sbor maršála Augereaua, postupující navzdory sněhové bouři, zabloudil a byl rozstřílen na kusy ruskou dělostřeleckou palbou.
Bylo ztraceno pět francouzských standart. Napoleonova armáda byla zachráněna devastující ztečí 10 000 jezdců vedených nebojácným maršálem Muratem, jež je pokládána za jednu z největších jízdních ztečí v dějinách. U Jílového, poprvé jako císař, nedovedl Napoleon vybojovat na bojišti jasné vítězství. On i Rusové zakryli skutečné počty ztrát, avšak podle odhadů ztratily během jatek obě strany třetinu svých armád.
Po hrůzách u Jílového se musely obě armády zastavit a zotavit. Mezitím nově zformovaný francouzský X. sbor maršála Lefebvra oblehl Gdaňsk držený 13 000 Prusy pod velením generála Kalkreutha. Město bylo pod těžkou dělostřeleckou palbou a útoky pěchoty. Po osmi týdnech, bez vidiny posil, pruská posádka 27. května kapitulovala. Napoleonovo severní mořské křídlo bylo nyní v bezpečí proti ruskému vylodění. Francouzský císař nyní velel armádě o síle 190 000 mužů stojící proti pouhým 115 000 Rusů a Prusů.
Ale byl to Bennigsen, který učinil první krok. 5. června zahájil překvapivý útok na Neyův VI. sbor. Neyovi se podařil brilantní ústup do bezpečí. Bennigsen, který ztratil moment překvapení, zatímco Napoleon postupoval, se opět stáhl. O čtyři dny později u Heilsbergu ztratili Francouzi 10 000 mužů ve zpackaném útoku proti ruským obráncům. Rusové dalšího dne pokračovali v ústupu.
Napoleon si myslel, že Bennigsen míří na sever do Královce, ale namísto toho ustupoval severovýchodně podél východního břehu řeky Lavy. Takže když Napoleonova armáda pochodovala na sever, byl to záložní sbor maršála Lannese na jeho pravém křídle, který jako další potkal ruskou armádu poblíž městečka Friedland. Jeď jako o život a řekni císaři, že čelíme celé ruské armádě! Maršál Lannes svému asistentovi Později odpoledne 13.
června informovali ruští zvědi Bennigsena, že u Friedlandu nalezli jediný francouzský sbor. Bennigsen usoudil, že má čas přejít řeku Lavu a rozdrtit osamocený sbor, než dorazí zbytek francouzské armády, a nařídil armádě začít překračovat řeku. Maršál Lannes, velící 16 000 mužům a čelící 46 000 Rusům, poslal Napoleonovi naléhavý vzkaz, že je pod útokem hlavní ruské armády. Poté zručně vedl zdržovací akce, skrýval své malé počty za velké množství potyček, zatímco postupně odevzdával zemi nepříteli.
Lannes zadržoval Rusy až do příchodu tmy. Té noci ruští ženisté postavili ve Friedlandu tři pontonové mosty, aby urychlili přesun vojáků přes řeku. Avšak Bennigsen velice riskoval. Pokud by došlo k velké bitvě, jeho armáda by bojovala s řekou za zády a prudké svahy mlýnského přívodu dělily levé a pravé křídlo. Bennigsen rovněž velice podcenil rychlost, jakou byla Napoleonova Grand Armée schopna reagovat.
První francouzské posily dorazily už v noci. Sám císař nebyl příliš daleko. Nepřítel už takovou chybu víckrát neudělá. Napoleon po příjezdu do Friedlandu Do úsvitu 14. června překročilo západní břeh Lavy 40 000 Rusů. Bennigsen nařídil útok na vesnici Heinrichsdorf, aby prorazil francouzským levým křídlem. Ale francouzské jízdní posily vedené generálem Grouchym Rusy zadržely.
Po více než hodině zteče a protizteče francouzští jezdci Rusy konečně zahnali. VIII. sbor maršála Mortiera nyní dorazil posílit francouzský střed. Elitní granátnická divize generála Oudinota v Sortlackém lese zarytě bojovala proti levému křídlu prince Bagrationa, ale byla Rusy přečíslena a postupně tlačena zpět. V poledne parného dne dorazil sám Napoleon. Brzy dorazil i I. sbor vedený generálem Victorem, který zastupoval raněného maršála Bernadotta; spolu s VI.
sborem maršála Neye a císařskou gardou maršála Bessièrese. Datum 14. června mělo pro Napoleona zvláštní význam. Bylo to sedmé výročí jeho velkého vítězství nad Rakušany u Marenga – dobré znamení, prohlásil. Bitva se poté uklidnila, a když Napoleon zhodnotil situaci a viděl Bennigsenovu nebezpečnou pozici, vydal rozkazy k útoku, aby toho využil. Mezitím Bennigsen, kterému ten den nebylo zdravotně nejlépe, viděl, že čelí plné síle Napoleonovy armády a nařídil ústup.
Úkolem je postoupit, nedívat se vlevo ani vpravo, zakousnout se do hustých řad, nehledě na cenu. – Napoleon maršálu Neyovi Ale než mohl Bennigsenův ústup začít, tři salvy z francouzských děl v 17:30 signalizovaly začátek Napoleonova útoku. Vedl jej Neyův VI. sbor na pravém křídle, který nejdřív ze Sortlackého lesa vyhnal Bagratianovu pěchotu. Ale jakmile Neyovy jednotky opustily kryt lesa, ocitly se pod těžkou palbou z ruských kanónů za řekou.
Když se francouzský útok zastavil, princ Bagration shromáždil své muže a zahájil jízdní protiúder. Neyův sbor ustoupil. Ale nyní se na jeho levém křídle objevil I. sbor generála Victora. Jeho velitel dělostřelectva generál Sénarmont postupoval s 30 děly a mrzačil Rusy z bezprostřední blízkosti kartáčovými střelami. Během pár minut padly stovky Rusů.
Bagratianovi muži byli masakrem rozhozeni a začali ustupovat. Kolem 19. hodiny zahájila ruská carská stráž zoufalý protiútok, aby se pokusila zastavit francouzský postup na Friedland. Avšak byli přečísleni v počtu mužů i děl. Když výbušné střely začaly ve Friedlandu zapalovat budovy, francouzský střed a levé křídlo se připojily k útoku. S jedinou únikovou trasou v ohrožení začala celá ruská armáda v panice ustupovat k řece.
Friedlandské domy a mosty byly v tu chvíli v jednom ohni. Město se pro Rusy stalo smrtící pastí. Mnozí se utopili při pokusu přeplavat řeku, další byli zabiti nebo zajati. Severně od Friedlandu zvládly některé jednotky ustoupit přes brod nebo podél břehu. Avšak o drtivé ruské prohře nebylo pochyb. Bitva u Friedlandu byla jedním z nejrozhodnějších Napoleonových vítězství.
Za cenu 10 000 ztrát způsobil Rusům dvojnásobné ztráty – asi 20 000 mužů padlo, bylo zraněno nebo zajato – tedy 40 % Bennigsenovy armády. Prusové další den opustili Královec, do kterého vstoupil Soultův IV. sbor, zatímco Bennigsenova zmrzačená armáda ustoupila přes řeku Němen do Ruska. Poradci cara Alexandra naléhali, aby s Napoleonem uzavřel mír. Jejich radu přijal a bylo dohodnuto příměří. Nejšťastnější jsem byl asi v Tylži.
Byl jsem vítěz, diktoval jsem si podmínky, císaři i králové mě poctili návštěvou. Napoleon v exilu na Sv. Heleně Alexandr se s Napoleonem poprvé setkal na voru na řece Němen poblíž Tylže a okamžitě si porozuměli. Tylže se ukázala být jedním z nejdůležitějších diplomatických summitů. Císaři celé dny slavili bankety, přehlídkami a koncerty a poté dlouho do noci diskutovali. Vzniklo přátelství. Mezitím bývalý ruský spojenec, král Vilém Pruský, mrzl venku.
A bylo to Prusko, kdo nejvíc tratil Tylžským mírem, podepsaným o dva týdny později. Prusko ztratilo třetinu svého území, ze kterého vzniklo Vestfálské království, kterému bude vládnout Napoleonův 22letý bratr Jérôme, a Varšavské knížectví, kterému bude vládnout král Saska, což jak Poláci doufali, je začátkem cesty k vlastnímu státu. Polské jednotky byly rekrutovány do Grand Armée, přičemž polští huláni dokonce tvořili část elitní Napoleonovy císařské stráže.
Rusko se muselo vzdát pouze Jónských ostrovů, neboť Alexandr vstoupil do aliance s Napoleonem, čímž se francouzský císař stal vládcem Evropy. Alexandr dokonce souhlasil připojit se ke kontinentální blokádě – Napoleonově ekonomické blokádě Británie, která vykazovala britské lodě a zboží z Francouzi kontrolovaných přístavů. Blokáda byla zavedena minulou zimu Napoleonovým Berlínským dekretem. Napoleon doufal, že odříznutím britského obchodu s Evropou způsobí v Británii ekonomický chaos a politické pozdvižení, které vyústí v příznivý mír.
Byl tady jen jeden problém. Kontinentální blokáda nefungovala. Nejenže byla nemožná vynutit a podlamována rozšířeným pašováním, ale blokáda poškozovala francouzský obchod stejně jako britský. Rozhodnou zbraní v ekonomické válce se ukáže být britské královské námořnictvo, které si toto léto zajistilo pokračující námořní nadvládu zahájením preemptivního úderu na neutrální dánskou flotilu v Kodani – ukořistilo válečné lodě dříve, než mohly padnout do Napoleonových rukou.
Královské loďstvo blokovalo všechny velké francouzské přístavy, zajalo všechny lodě obchodující s Francouzi, zatímco dovolovalo britským obchodníkům obchodovat v zámoří v relativním bezpečí. Námořnictvo dokonce obsadilo malý dánský ostrov Helgoland jako základnu pro pašování britského zboží do Evropy. Avšak nejosudnějším se Napoleonovi stane, že jej kontinentální blokáda vtáhne do dvou konfliktů, které zruinují jeho říši.
První bude bojován na Pyrenejském poloostrově, kde se Napoleon rozhodl přinutit britského spojence Portugalsko připojit se ke kontinentální blokádě. V listopadu 1807 francouzské jednotky za podpory španělských spojenců zemi napadly. Portugalská královská rodina uprchla do své koloniální Brazílie, zatímco Francouzi vstoupili do Lisabonu bez boje. Zdálo se, že Napoleon vybojoval další snadné vítězství.
Avšak pyrenejská válka teprve začíná. Díky našemu sponzorovi Skillshare za podporu tohoto videa. Členství Skillshare nabízí okamžitý přístup k 22 000 online kurzům, a pokud budete jedním z prvních 500, co se zaregistrují za pomoci odkazu níže, dostanete dva měsíce zdarma. Kurzy Skillshare pokrývají celou škálu dovedností jako byznys, technologie, design a kreativita. Ve skutečnosti jsme na Skillshare absolvovali několik kurzů pro software, na kterém naše videa vyrábíme.
A pokud chcete dělat vlastní videa, ohledně historie nebo čehokoliv, Skillshare je dobrým začátkem, neboť jsou tam začátečnické kurzy pro After Effects, Photoshop a Premiere, stejně jako kurzy o filmařině, scenáristice a další. Díky YouTube kanálu History Marche za tvorbu bitevních map a animací a všem naším Patr(e)onům, díky kterým tato videa vznikají. Navštivte stránku Epic History TV na Patreonu a podpořte náš kanál, získejte předběžný přístup k videím a hlasujte o budoucích tématech.
Přeložil Viktor Horký aka InkCZ www.videacesky.cz
Avšak Rusko stále mělo v poli početné síly, z nichž nejdůležitější byla ruská 1. armáda vedená generálem Bennigsenem. Napoleon nebude vládcem Evropy, dokud nebude poražena a Rusko s Pruskem přinuceny k míru. Ale v oné zimě Napoleonův první pokus přepadnout Bennigsena poblíž Pułtusku uvízl v hlubokém polském bahně. Rusové se stáhli k Białystoku. Francouzská armáda, vyhladovělá a promrzlá, zamířila přečkat zimu do ubikací.
Mezitím si ve Varšavě Napoleon začal slavnou aféru s mladou polskou šlechtičnou Marií Walewskou. V pozdním 18. století byla kdysi slavná Polsko-litevská unie pohlcena svými sousedy Ruskem, Rakouskem a Pruskem v několika anexích známých jako "dělení", dokud v roce 1795 nevymazalo třetí a poslední dělení Polsko z mapy světa. Nyní polští vlastenci vzhlíželi k Napoleonovi jako ke spasiteli.
Modlili se, aby jeho vítězství nad jejich okupanty vedlo ke znovuzrození polského státu. Marie Walewská se kvůli tomu stala Napoleonovou milenkou. Běžní francouzští vojáci však Polsko v lásce neměli – bylo zchudlé, chladné a chyběl jim domov. Počet dezercí vzrostl. Došlo i ke stovce případů sebevražd. Maršál Ney velící VI. sboru vyslal zvědy k Heilsbergu najít lepší ubytování. Namísto toho našli pochodující ruské a pruské vojáky – náhodou objevili Bennigsenův překvapivý zimní útok.
Napoleon rychle přichystal na ruskou armádu past, nařídil Neyovi a Bernadottovi stáhnout se a nalákat Bennigsena na západ, zatímco on povede zbytek armády na sever, odkud zaútočí na křídlo a týl. Ale Rusové zajali francouzského posla nesoucího rozkazy maršálu Bernadottovi. Bennigsen, nyní vědom si pasti, nařídil ústup, zatímco zadní voj bojoval několik potyček s Francouzi.
Odmítl se ale vzdát města Královce bez boje a rozhodl se bojovat bitvu u Jílového. Takový masakr. A pro nic. Maršál Ney o bitvě u Jílového Bitva u Jílového, bojována po dva dny, byla jedna z nejbrutálnějších v napoleonských válkách, vedena v mrazivých podmínkách, kde obě strany držely své pozice. VII. sbor maršála Augereaua, postupující navzdory sněhové bouři, zabloudil a byl rozstřílen na kusy ruskou dělostřeleckou palbou.
Bylo ztraceno pět francouzských standart. Napoleonova armáda byla zachráněna devastující ztečí 10 000 jezdců vedených nebojácným maršálem Muratem, jež je pokládána za jednu z největších jízdních ztečí v dějinách. U Jílového, poprvé jako císař, nedovedl Napoleon vybojovat na bojišti jasné vítězství. On i Rusové zakryli skutečné počty ztrát, avšak podle odhadů ztratily během jatek obě strany třetinu svých armád.
Po hrůzách u Jílového se musely obě armády zastavit a zotavit. Mezitím nově zformovaný francouzský X. sbor maršála Lefebvra oblehl Gdaňsk držený 13 000 Prusy pod velením generála Kalkreutha. Město bylo pod těžkou dělostřeleckou palbou a útoky pěchoty. Po osmi týdnech, bez vidiny posil, pruská posádka 27. května kapitulovala. Napoleonovo severní mořské křídlo bylo nyní v bezpečí proti ruskému vylodění. Francouzský císař nyní velel armádě o síle 190 000 mužů stojící proti pouhým 115 000 Rusů a Prusů.
Ale byl to Bennigsen, který učinil první krok. 5. června zahájil překvapivý útok na Neyův VI. sbor. Neyovi se podařil brilantní ústup do bezpečí. Bennigsen, který ztratil moment překvapení, zatímco Napoleon postupoval, se opět stáhl. O čtyři dny později u Heilsbergu ztratili Francouzi 10 000 mužů ve zpackaném útoku proti ruským obráncům. Rusové dalšího dne pokračovali v ústupu.
Napoleon si myslel, že Bennigsen míří na sever do Královce, ale namísto toho ustupoval severovýchodně podél východního břehu řeky Lavy. Takže když Napoleonova armáda pochodovala na sever, byl to záložní sbor maršála Lannese na jeho pravém křídle, který jako další potkal ruskou armádu poblíž městečka Friedland. Jeď jako o život a řekni císaři, že čelíme celé ruské armádě! Maršál Lannes svému asistentovi Později odpoledne 13.
června informovali ruští zvědi Bennigsena, že u Friedlandu nalezli jediný francouzský sbor. Bennigsen usoudil, že má čas přejít řeku Lavu a rozdrtit osamocený sbor, než dorazí zbytek francouzské armády, a nařídil armádě začít překračovat řeku. Maršál Lannes, velící 16 000 mužům a čelící 46 000 Rusům, poslal Napoleonovi naléhavý vzkaz, že je pod útokem hlavní ruské armády. Poté zručně vedl zdržovací akce, skrýval své malé počty za velké množství potyček, zatímco postupně odevzdával zemi nepříteli.
Lannes zadržoval Rusy až do příchodu tmy. Té noci ruští ženisté postavili ve Friedlandu tři pontonové mosty, aby urychlili přesun vojáků přes řeku. Avšak Bennigsen velice riskoval. Pokud by došlo k velké bitvě, jeho armáda by bojovala s řekou za zády a prudké svahy mlýnského přívodu dělily levé a pravé křídlo. Bennigsen rovněž velice podcenil rychlost, jakou byla Napoleonova Grand Armée schopna reagovat.
První francouzské posily dorazily už v noci. Sám císař nebyl příliš daleko. Nepřítel už takovou chybu víckrát neudělá. Napoleon po příjezdu do Friedlandu Do úsvitu 14. června překročilo západní břeh Lavy 40 000 Rusů. Bennigsen nařídil útok na vesnici Heinrichsdorf, aby prorazil francouzským levým křídlem. Ale francouzské jízdní posily vedené generálem Grouchym Rusy zadržely.
Po více než hodině zteče a protizteče francouzští jezdci Rusy konečně zahnali. VIII. sbor maršála Mortiera nyní dorazil posílit francouzský střed. Elitní granátnická divize generála Oudinota v Sortlackém lese zarytě bojovala proti levému křídlu prince Bagrationa, ale byla Rusy přečíslena a postupně tlačena zpět. V poledne parného dne dorazil sám Napoleon. Brzy dorazil i I. sbor vedený generálem Victorem, který zastupoval raněného maršála Bernadotta; spolu s VI.
sborem maršála Neye a císařskou gardou maršála Bessièrese. Datum 14. června mělo pro Napoleona zvláštní význam. Bylo to sedmé výročí jeho velkého vítězství nad Rakušany u Marenga – dobré znamení, prohlásil. Bitva se poté uklidnila, a když Napoleon zhodnotil situaci a viděl Bennigsenovu nebezpečnou pozici, vydal rozkazy k útoku, aby toho využil. Mezitím Bennigsen, kterému ten den nebylo zdravotně nejlépe, viděl, že čelí plné síle Napoleonovy armády a nařídil ústup.
Úkolem je postoupit, nedívat se vlevo ani vpravo, zakousnout se do hustých řad, nehledě na cenu. – Napoleon maršálu Neyovi Ale než mohl Bennigsenův ústup začít, tři salvy z francouzských děl v 17:30 signalizovaly začátek Napoleonova útoku. Vedl jej Neyův VI. sbor na pravém křídle, který nejdřív ze Sortlackého lesa vyhnal Bagratianovu pěchotu. Ale jakmile Neyovy jednotky opustily kryt lesa, ocitly se pod těžkou palbou z ruských kanónů za řekou.
Když se francouzský útok zastavil, princ Bagration shromáždil své muže a zahájil jízdní protiúder. Neyův sbor ustoupil. Ale nyní se na jeho levém křídle objevil I. sbor generála Victora. Jeho velitel dělostřelectva generál Sénarmont postupoval s 30 děly a mrzačil Rusy z bezprostřední blízkosti kartáčovými střelami. Během pár minut padly stovky Rusů.
Bagratianovi muži byli masakrem rozhozeni a začali ustupovat. Kolem 19. hodiny zahájila ruská carská stráž zoufalý protiútok, aby se pokusila zastavit francouzský postup na Friedland. Avšak byli přečísleni v počtu mužů i děl. Když výbušné střely začaly ve Friedlandu zapalovat budovy, francouzský střed a levé křídlo se připojily k útoku. S jedinou únikovou trasou v ohrožení začala celá ruská armáda v panice ustupovat k řece.
Friedlandské domy a mosty byly v tu chvíli v jednom ohni. Město se pro Rusy stalo smrtící pastí. Mnozí se utopili při pokusu přeplavat řeku, další byli zabiti nebo zajati. Severně od Friedlandu zvládly některé jednotky ustoupit přes brod nebo podél břehu. Avšak o drtivé ruské prohře nebylo pochyb. Bitva u Friedlandu byla jedním z nejrozhodnějších Napoleonových vítězství.
Za cenu 10 000 ztrát způsobil Rusům dvojnásobné ztráty – asi 20 000 mužů padlo, bylo zraněno nebo zajato – tedy 40 % Bennigsenovy armády. Prusové další den opustili Královec, do kterého vstoupil Soultův IV. sbor, zatímco Bennigsenova zmrzačená armáda ustoupila přes řeku Němen do Ruska. Poradci cara Alexandra naléhali, aby s Napoleonem uzavřel mír. Jejich radu přijal a bylo dohodnuto příměří. Nejšťastnější jsem byl asi v Tylži.
Byl jsem vítěz, diktoval jsem si podmínky, císaři i králové mě poctili návštěvou. Napoleon v exilu na Sv. Heleně Alexandr se s Napoleonem poprvé setkal na voru na řece Němen poblíž Tylže a okamžitě si porozuměli. Tylže se ukázala být jedním z nejdůležitějších diplomatických summitů. Císaři celé dny slavili bankety, přehlídkami a koncerty a poté dlouho do noci diskutovali. Vzniklo přátelství. Mezitím bývalý ruský spojenec, král Vilém Pruský, mrzl venku.
A bylo to Prusko, kdo nejvíc tratil Tylžským mírem, podepsaným o dva týdny později. Prusko ztratilo třetinu svého území, ze kterého vzniklo Vestfálské království, kterému bude vládnout Napoleonův 22letý bratr Jérôme, a Varšavské knížectví, kterému bude vládnout král Saska, což jak Poláci doufali, je začátkem cesty k vlastnímu státu. Polské jednotky byly rekrutovány do Grand Armée, přičemž polští huláni dokonce tvořili část elitní Napoleonovy císařské stráže.
Rusko se muselo vzdát pouze Jónských ostrovů, neboť Alexandr vstoupil do aliance s Napoleonem, čímž se francouzský císař stal vládcem Evropy. Alexandr dokonce souhlasil připojit se ke kontinentální blokádě – Napoleonově ekonomické blokádě Británie, která vykazovala britské lodě a zboží z Francouzi kontrolovaných přístavů. Blokáda byla zavedena minulou zimu Napoleonovým Berlínským dekretem. Napoleon doufal, že odříznutím britského obchodu s Evropou způsobí v Británii ekonomický chaos a politické pozdvižení, které vyústí v příznivý mír.
Byl tady jen jeden problém. Kontinentální blokáda nefungovala. Nejenže byla nemožná vynutit a podlamována rozšířeným pašováním, ale blokáda poškozovala francouzský obchod stejně jako britský. Rozhodnou zbraní v ekonomické válce se ukáže být britské královské námořnictvo, které si toto léto zajistilo pokračující námořní nadvládu zahájením preemptivního úderu na neutrální dánskou flotilu v Kodani – ukořistilo válečné lodě dříve, než mohly padnout do Napoleonových rukou.
Královské loďstvo blokovalo všechny velké francouzské přístavy, zajalo všechny lodě obchodující s Francouzi, zatímco dovolovalo britským obchodníkům obchodovat v zámoří v relativním bezpečí. Námořnictvo dokonce obsadilo malý dánský ostrov Helgoland jako základnu pro pašování britského zboží do Evropy. Avšak nejosudnějším se Napoleonovi stane, že jej kontinentální blokáda vtáhne do dvou konfliktů, které zruinují jeho říši.
První bude bojován na Pyrenejském poloostrově, kde se Napoleon rozhodl přinutit britského spojence Portugalsko připojit se ke kontinentální blokádě. V listopadu 1807 francouzské jednotky za podpory španělských spojenců zemi napadly. Portugalská královská rodina uprchla do své koloniální Brazílie, zatímco Francouzi vstoupili do Lisabonu bez boje. Zdálo se, že Napoleon vybojoval další snadné vítězství.
Avšak pyrenejská válka teprve začíná. Díky našemu sponzorovi Skillshare za podporu tohoto videa. Členství Skillshare nabízí okamžitý přístup k 22 000 online kurzům, a pokud budete jedním z prvních 500, co se zaregistrují za pomoci odkazu níže, dostanete dva měsíce zdarma. Kurzy Skillshare pokrývají celou škálu dovedností jako byznys, technologie, design a kreativita. Ve skutečnosti jsme na Skillshare absolvovali několik kurzů pro software, na kterém naše videa vyrábíme.
A pokud chcete dělat vlastní videa, ohledně historie nebo čehokoliv, Skillshare je dobrým začátkem, neboť jsou tam začátečnické kurzy pro After Effects, Photoshop a Premiere, stejně jako kurzy o filmařině, scenáristice a další. Díky YouTube kanálu History Marche za tvorbu bitevních map a animací a všem naším Patr(e)onům, díky kterým tato videa vznikají. Navštivte stránku Epic History TV na Patreonu a podpořte náš kanál, získejte předběžný přístup k videím a hlasujte o budoucích tématech.
Přeložil Viktor Horký aka InkCZ www.videacesky.cz
Komentáře (4)
Henri (anonym)Odpovědět
05.02.2019 17:08:34
Může mi prosím někdo znalý vysvětlit princip, jakým se v dobách bez radiového spojení velelo? Jde mi především o případy, kdy se 2 celky střetly "náhodou" a najednou bylo třeba kočírovat sbor v nepřipravených podmínkách. To opravdu fungovalo jen na bázi poslů? Děkuji
Nepoviem (anonym)Odpovědět
08.02.2019 20:18:26
Poslovia, vlajky, bubny, dymové signály, Monogli používali pískajúce šípy a tak ďalej.
El DiaboloOdpovědět
03.02.2019 14:57:41
Standart když už, ne standard!
Snoopadoop (Admin)Odpovědět
03.02.2019 16:11:44
Díky, opraveno.