Admirál I: Japonsko před branamiExtra Credits

Konečně známe část Iho života, kde bylo jeho veškeré úsilí zmařeno obálkáři a žárlivými nadřízenými. Konečně můžeme vyprávět příběh, kdy I povstane jako národní hrdina Koreje. Ale nejdřív si promluvme o dvou státech, které se mají setkat v krvavé bitvě. Pokud jste viděli Období Sengoku, tak určitě víte, že Japonsko právě ukončilo 300letou válku. Celá společnost byla vybudována na bojové hierarchii, kde nejskvostnější věcí bylo bojovat.

Japonsko vytvořilo obří armády a mělo ekonomiku postavenou na válce. Mělo stovky tisíc vojáků veteránů a ostřílené generály zatvrzelé lety válek. A nyní byly poprvé všechny tyto síly sjednoceny pod jedním mužem. Tojotomi Hidejošim. Korea oproti tomu žila posledních 200 let v míru. Stát byl konfuciánskou byrokracií neboli osvícenskou meritokracií, ale popravdě byla korejská vláda pořádně prohnilá, plná frakční rivality, s králem, který by možná mohl být skvělým vůdcem během míru, ale byl zcela nevhodný do období války.

Pokud jde o vojenské myšlení, Japonci zdokonalovali umění války roky. Daimjóové si osvojili arkebuzy a rychle inovovali výrobu střelných zbraní a taktiky. Vytvořili pohyblivé štíty na ochranu svých střelců, koordinovali kopiníky a arkebuzíry, vycepovali muže, aby stříleli ve velkých souběžných salvách, a cvičili je střílet, když je cíl v dostatečném dosahu.

Byli tak nadšení osvojitelé arkebuz, že když Japonci dorazili na korejské pobřeží, asi čtvrtina jejich sil byla vyzbrojena touto strašnou zbraní. Japonci se také po tolika desetiletích dobývání mistrovsky postavených hradů období Sengoku stali mistry obléhání.

Korejci ale zavedení nových střelných zbraní dost ignorovali a stále se spoléhali na luk. Ale protože luk je zbraň, která vyžaduje hodně cviku, a korejská armáda byla rozmařilá, skutečný počet účinných jednotek, které s touto zbraní uměly, byl omezený. Seznam lidí, které mohli povolat, byl zastaralý, a tak počáteční shromažďování sil zaostává. A korejská obranná stavení byla většinou jen kamenné zdi na kopcích nebo horách.

Ale Korejci měli dvě výhody. Protože válka sužující Japonsko posledních sto let byla občanská a většinou pozemní, tak nebylo vytvořeno námořnictvo a další ozbrojené síly. A zatímco Japonsko vyrábělo stále lepší ruční zbraně, Korejci vyvinuli lepší námořní děla. A vzhledem k tomu, čemu obě strany čelily, to dává smysl. Japonské síly sloužily proti velkým organizovaným pozemním armádám, a tak se zaměřily na vývoj zbraní a techniky k jejich potlačování.

A protože Korea měla piráty a nájezdníky, postavila děla na obranu pobřeží a prosté pevnosti na kopci, takže se v nich lidé při nájezdech ukryli a čekali, až nájezdníci odkráčí. Nepotřebovali složité stavby, protože nepřítel, kterému Korea čelila, neusiloval o dobývání. Ale to se mělo změnit. Mezi lety 1587 a 1592 mezi Japonskem a Koreou pendlovali vyslanci.

Hidejoši chtěl, aby ho Korejci nechali projít přes jejich území, kvůli útoku na jeho hlavní cíl – Čínu. Ale kromě toho, že nechat cizí armádu projít vaší zemí není moc chytrý nápad, byla Korea také tributárním spojencem Číny s kulturními a ekonomickými vazbami, takže nechat tuto armádu projít bylo naprosto vyloučeno. Celé jí to připadalo jako šílenství. To, že by Japonci o něco takového žádali, bylo pro mnohé u dvora nepochopitelné. Zpočátku si mysleli, že to musí být blaf, možná vyjednávací taktika končící žádostí Japonců o obchodní ústupky nebo poklonu.

Ale Ryu Song-rjong věděl, co se opravdu chystá. A tak Iho přidělil do námořnictva v jihozápadní části Koreje a pomohl mu v rychlém kariérním růstu, díky čemuž se stal námořním velitelem provincie roku 1591. Zde Iho příběh opravdu začíná. Když se I stal velitelem, zjistil, jak na tom námořnictvo je, a věděl, že má málo času.

Začal cepovat své muže a vštěpovat jim ducha, kterého do války potřebovali. Objednal si nový typ lodi, slavnou želví loď, kterou pomohl navrhnout. Byl to pozoruhodný kus námořní technologie s ostny na střeše proti vpádům nepřátel a dračí přídí, která sloužila jako kanón nebo vypouštěla škodlivý plyn. Ale ještě než si tyto lodě stačily projít aktivní službou, se to stalo. Hlídky na jihovýchodním pobřeží začaly na horizontu pozorovat připlouvající lodě, pak desítky lodí, pak stovky. Plachty této obrovské flotily korejská armáda ještě neviděla.

Tamtamy se šířily rychle. Japonci přicházeli. Ale místní velitelé nechtěli věřit tomu, co viděli. Možná šlo jen o obchodní flotilu nebo japonskou čestnou misi, omlouvající se za hrubost svých vyslanců. A tak místní velitelé neudělali nic. Blížící se lodě začaly kotvit v Busanu. Z lodí začali vystupovat vojáci, plně obrnění a připraveni na válku, a přesto místní velitelé nereagovali.

Do soumraku přistálo 300 lodí plných válečníků. Japonská armáda byla nyní v Koreji. Nakonec si velitelé uvědomili, co se stalo, ale teď už bylo moc pozdě. Se stovkou korejských válečných lodí v pohotovosti právě dřepěli a přihlíželi, aniž by nechali vyplout jedinou průzkumnou loď. Kdyby ano, zjistili by, že to byl neposlušný japonský velitel. Dychtivý být v Koreji první, vyplul, než dorazila jejich válečná loď. Ukázalo se, že skoro všech sto lodí bylo neozbrojenými transporty.

Žádný soupeř pro korejské námořnictvo, které stále trčelo v přístavu. Japonské síly se hnaly jako blesk. Porážely armády a ničily vše, co jim stálo v cestě. Během měsíce už byli Japonci v Soulu, 320 kilometrů ve vnitrozemí. Korejský odboj se zhroutil. A když Japonci odtáhli do vnitrozemí, místní velitelé potopili korejské flotily. Sto korejských válečných lodí prohrálo bez boje. Ale místní velitelé Busanu poslali Imu zprávu s žádostí o pomoc.

I vyrazil se všemi 24 loděmi pod jeho velením. Psal ostatním místním velitelům, aby se s ním setkali na moři. Odplul pod rouškou temnoty a plavil se v noci, aby ho nikdo neviděl. Když se flotily setkaly, splácaly dohromady čtyřicet pět válečných a hrstku zabavených rybářských lodí. Ale I, i když nikdy předtím nevelel bitvě na moři, měl plán. Přepadne Japonce během jejich rabování v přístavu a rozpoutá chaos. V Okpu našel padesát zakotvených lodí a vyrazil na ně.

Japonci byli tou dobou daleko od lodí, rabovali a zabíjeli obyvatelstvo. Řev děl je upozornil na jejich chybu. I s flotilou rozstříleli nepřátelské lodě. V salvách stříleli do lehkého dřeva japonských plavidel. Japonci se snažili bránit, ale k ničemu to nebylo. Brzy házeli zbraně a brnění přes palubu a snažili se plavat ke břehu. Do setmění leželo na dně přístavu dvacet šest japonských lodí. Jen jeden korejský námořník byl zraněn.

I odplul na moře, než by jeho síly mohly padnout do pasti, kterou právě nastražil. Ale jedna z jeho lodí spatřila dalších pět japonských válečných lodí. I se s nimi nepáral. Jen jedné se podařilo utéct. Pak přišly nové zprávy o třinácti dalších lodích poblíž Chinhae. Když námořníci na lodích viděli Iho, opustili své lodě a zdrhli do hor. Bylo potopeno čtyřicet tři japonských lodí a I neztratil ani jednu. A tak byl povýšen na generálního velitele jižního námořnictva.

Zabíjení civilistů Japonci si ale bude pamatovat navždy, což zvýší jeho odhodlání bránit korejský lid. Přijďte i příště, až všichni v Koreji budou stále prohrávat a admirál I bude stále vyhrávat. Překlad: Kara www.videacesky.cz