Admirál I: PočátekExtra Credits

Píše se rok 1572. O 26 let dříve. 28letý muž jede otevřenou plání. Skupina vojáků tiše stojí. Pozorují. Jeho kůň klopýtá. Je shozen. Nejdřív si všichni myslí, že je mrtvý. Má hrozně ohnutou nohu, zlomenou, ale po chvilce vstane, začne táhnout jednu nohu za sebou a doplazí se k vrbě.

Sváže si nohu větvemi, osedlá koně a dokončí vojenskou zkoušku. Zkouškou neprojde, ale za čtyři roky se vrátí. Projde, a tak začne kariéra jednoho z nejúžasnějších admirálů všech dob. Je zvláštní, že se vůbec rozhodl vstoupit do armády. Korea byla 200 let v relativním míru, ohroženém jen občasnými nájezdy jurčanskými kmeny na severní hranici a piráty plavícími se na nedalekém moři. Armáda nebyla nejrespektovanější volbou pro muže vznešeného původu.

Úřednické zkoušky a vstup do řádu konfuciánského dvora byla mnohem lepší cesta k moci a úspěchu. A přesto tento muž, I Sun-sin, vyškolený v konfuciánských textech, snil už od malička o tom, že bude vojákem. A tak když konečně složil vojenskou zkoušku, dostal na starost osamocenou pevnost na severní hranici. Přestože byly hraniční pevnosti jámy korupce, vnímané jen jako skládka jedinců, kteří upadli v nemilost dvora, I pořádně vybejčil své muže a znovu opevnil své stanoviště, čímž ho připravil pro případ pravého útoku.

Jednou přišel do provincie na inspekci guvernér. Byl to muž obávaný všemi veliteli pevností, známý tvrdými tresty a brutální disciplínou. Ale když přišel k Ihovi, řekl jen: „Výborně“ a šel dál.

Krátce poté byl I převelen do Soulu, znamení rostoucí přízně, a na vojenské akademii měl za úkol cvičit nové rekruty. Podle všeho byl přísný, pilný a neúplatný. A to byl přesně ten problém. Tehdy byla vojenská akademie nástroj na rychlé povýšení mladších synů šlechty a tlačírka pro oblíbence dvořanů do nejvymazlenějších pozic. A I nespolupracoval. Takže po krátkém pobytu v Soulu byl dokopán zpět do provincie.

Ale v červenci se dostal na pozici vedení námořní posádky a začal zase rychle stoupat vzhůru. Ale i tady narazil na zkorumpované úředníky. Mnohými pokusy se Iho snažili odstranit, ale každý zkušeně odrazil, až jednoho dne jeden z jeho minulých nadřízených z vojenské akademie, ten, kterého I pokáral za korupci, v jeho provincii prováděl inspekci. Protože chtěl pomstu, tak inspektor napsal zprávu, podle které byl I „zcela nedbalý“.

Když se zpráva dostala do Soulu, tak byl I propuštěn z armády nadobro. Ale o 4 měsíce později byl očištěn, shledán nevinným z obvinění proti němu, vrácen do služby, ale degradován na nejnižší důstojnickou pozici. Mohl zůstat na tomto mizerném místě, ale nakonec byla jeho píle odměněna, když byl převelen do normální práce nikým jiným než jeho bývalým rivalem. Velitel flotily, pod kterým I sloužil při udržování námořní posádky, byl převelen na severní hranici, a protože potřeboval dobré, schopné důstojníky, požádal, aby I šel s ním.

Brzy bylo jasné, že I musí bránit pevnost na řece Tumen, která byla jednou z demarkačních linií mezi Jurčany a Koreou. Jurčanští nájezdníci se potulovali u korejské hranice, rabovali a drancovali. Nájezdy se téměř dotkly i příhraniční provincie, a tak I souhlasil. Bejčil své vojáky, dokud nebyli ve formě, a protože věděl, že obrana nebude stačit, připravil své jednotky na přepadení a nalákal nájezdníky na korejské území.

Přepadl je se zuřivostí a rychlostí, kterou v Koreji nikdy neviděli. Za pár hodin byly kmeny rozdrceny a jejich moc zlomena. Už nikdy nebudou pro provincii takovou hrozbou. Ale i zde I narazil na žárlivého nadřízeného. A i když se dvůr radoval nad jeho úspěchem, oficiální záznam zní: „I když dvůr uznal I Sun-sinovu záslužnou službu králi, rozhodl se mu i přesto neudělit ocenění.“ Krátce po tom Iho otec zemřel a dle zakořeněných konfuciánských ideálů I odešel v souladu s tradičním obdobím smutku na tři roku domů.

Když se konečně vrátil do služby, dostal na starosti dvorní dopravu, ale za pouhých 16 dní bylo rozhodnuto, že I je zapotřebí na hranici, a tak byl opět poslán na sever. Měl bránit jednu malou ostrovní pevnost. S málo vojáky, rozpadající se, barabiznu.

Opět vybejčil svou posádku, zlepšil její obranu a týden co týden žádal velitele oblasti o posily. Pak, jednoho mlhavého rána, když většina vojáků sklízela rýži, protože si kvůli stavu armády museli muži sklízet své vlastní jídlo, Jurčané zaútočili z mlhy na svých koních. I Sun-sin měl na obranu jen tucet mužů. Tvrdě se svými vojáky bojoval, prosekali se k zajatcům a zachránili padesát těch, které by Jurčané uvěznili.

Ale dál už to znáte. Aby se vyhnul obvinění, tak Iho nadřízený, muž jménem I Il, svedl celou porážku na I Sun-sina. Přivedl ho do hlavního města, mučil ho a dal ho k soudu, kde měl být odsouzen, aby se sám vyhnul vině. Ale I Sun-sina nezlomil, a tak když přišel čas zakročit, řekl I Ilovi toto: „Můj pane, žádáte mě, abych na sebe svalil veškerou odpovědnost za ono neštěstí.

Ale mýlíte se. Rád bych vám připomněl, že jste pokaždé odmítal mé časté žádosti o posily. Porážka nebyla důsledkem mé nedbalosti, ale z velké části vaše chyba. Proto to nejsem já, ale vy, kdo by měl být zodpovědný za porážku.“ Soud byl ohromen. Mnozí z nich znali Iho záznamy, a tak mu věřili. Takže nakonec mohl žít, ale byl zbaven své hodnosti (už zas) a vrátil se do armády jako obyčejný voják začínající od píky, jako kdyby nikdy neprošel vojenskými zkouškami.

Byl opět umístěn na severní hranici, kde měl bojovat s útočícími kmeny. A opět to udělal s vyznamenáním. Až nakonec v roce 1588 požádal, aby mu bylo dovoleno odejít do důchodu. Ale nad Koreou se začne smrákat a někteří, zejména jeho dlouholetý přítel, muž jménem Ryu Song-rjong, uznali, že země bude brzy potřebovat dobré vojáky.

Zatímco I bojoval za svou kariéru v armádě, Ryu, jeho krajan z dětství a společník ve válečných hrách, se stal premiérem Koreje. Vlastně to bylo díky jeho vlivu a menší pomoci, že měl I čas a opět přežil machinace namířené proti němu. Ryu plánoval, že I zaujme své právoplatné místo ve válce, jejíž příchodu se obával. V dalším díle Extra History: Pamatujete, jak v díle Období Sengoku došlo na chaotickou japonskou invazi do Koreje?

To se brzy stane. Přijďte i příště, až I a Ryu vyrazí na japonské síly. Zjistíme rozdíly ve vládě, technologiích a zbraních mezi těmito dvěma národy a prozkoumáme prvních pár katastrofálních týdnů této války. Překlad: Kara www.videacesky.cz