Admirál I: Bubnujte dál!

Pro lepší zážitek doporučujeme sluchátka. V odkazu níže hlasujte o další sérii. Skončili jsme, když I rozdrtil Japonce v bitvě u Mjongjangu a obnovoval korejské námořnictvo po porážkách a svém falešném obvinění. Když začal spolupracovat s čínským námořnictvem na tom, jak vést válku, stalo se něco velkého. Možná jediná událost, která může opravdu změnit průběh této války. Hidejoši umírá. Šest let a čtyři měsíce po osudném přistání v Koreji muž, který to začal, muž, který si představoval rozsáhlou asijskou říši se srdcem v Japonsku, umřel.



Byla to změna větru. Hidejoši držel Japonce v Koreji pouhou silou vůle. Jakmile zemřel, rada mužů, kteří zatím řídili Japonsko, si řekla: „Opravdu chce někdo dál bojovat s Koreou? Zvedněte ruce. Kdo chce zůstat v Koreji? Nikdo? Tak dobře.“ Shodli se i na tom, že stáhnou své síly, jakmile budou moci vyjednat dohodu, která jim umožní bezpečný návrat.



Korejci však netoužili po míru. Během Hidejošiho invaze byly zavražděny stovky tisíc jejich krajanů. Admirál I pokračoval v koordinaci s čínskými silami, aby Japonce zadržel v jedné z posledních pevností. Přístavu Sunčchon. Čínská armáda uzavřela město na pevnině a Korejci a Číňané zablokovali přístav. Když to začal vidět černě, rozhodl se japonský velitel, že nejlepší možnost je pokusit se všechny podplatit, ale pokaždé když to vypadalo, že čínské jednotky podplatí, I si je zase srovnal do latě.



Když japonský velitel neviděl naději na pokojný ústup, měl poslední plán. Vyslal loď se zprávou přes čínské linie za dalšími japonskými posádkami a žádal o nasazení všech lodí a pomoc při prolomení cesty přes čínské a korejské blokády. Ale I se o tomto plánu dozvěděl a věděl, že se musí připravit.



Další noc, 15. listopadu 1598, dlouho poté, co slunce zapadlo a voda se změnila z modré na temnou čerň, řekl I svým silám, aby vyklouzly z blokády. Pokusí se zachytit posilující flotilu v osudném Noryangském průlivu. Ke druhé hodině v noci přepadla korejská a čínská flotila zakotvené japonské lodě. Zpočátku vládl chaos, děla ozařovala vodu, ale brzy se Japonci pokusili přeskupit. Navzdory tomu, že byli zaskočeni, měli 500 lodí proti Iho a čínským 150. A navíc je pohánělo zoufalství.



Kdyby prohráli, kdo ví, jestli by ještě viděli Japonsko. Ale spojenecké síly měly oproti nim dvě výhody. Za prvé, opět chytily Japonce v úžině, kde nemohla obří flotila lehce manévrovat, za druhé, i kdyby dokázala manévrovat, mnoho lodí byly transporty, které sloužily pouze pro naloďování a střelbu arkebuzírů. Japonci v zoufalství zaútočili a prohnali své lodě krupobitím nepřátelských děl. Bohužel pro Iho čínský velitel, který ještě nebojoval s Japonci a neměl žádné zkušenosti s Iho dálkovou námořní válkou, vyplul vstříc japonské flotile, připraven zapojit se v přímém boji.



Čínský velitel byl obklíčen. Desítky japonských lodí se vrhly na čínskou vlajkovou loď. I nařídil, aby se pokusili o záchranu. Iho vlajková loď vplula do středu nepřátel. Byl odhodlaný. Zbytek cesty byl tvrdý boj zblízka, přesně ten typ boje, kterému se I vždy snažil vyhnout.



Lodě byly tak blízko, že neozbrojení korejští námořníci začali na nepřátele házet balíky hořících holí. Když Iho loď prorazila vlny, zahlédl tři admirály, jak stojí na palubě japonské lodi útočící na jeho spojence. A tak I vytáhl luk a vystřelil. Jeden z admirálů padl. Na chvíli bylo uprostřed bojů téměř ticho, když se všichni dívali, odkud šíp přišel. Pak se jeden z japonských admirálů probral ze šoku a křičel, že to byl I.



„Všechny lodě útok na Iho!“ Všechny japonské lodě se otočily a začaly pronásledovat Iho vlajkovou loď. Ale teď byl na řadě čínský admirál, a tak se pustil do lodí pronásledujících Iho. Brzy byl boj na palubě čínské vlajkové lodi. Čínský dao jiskřící proti japonské kataně. Nakonec byly japonské skupiny odraženy, ale mnoho vojáků leželo mrtvých na palubě. Když začalo pomalu svítat, všichni viděli, jak špatně na tom Japonci jsou.



Pokusí se utéct, ale I jim to nedovolí. Lidem, co přišli do jeho země, vyplenili jeho domov, povraždili jeho lid a ohrozili jeho národ? Ne! Nenechá je utéct. Vzal lodnímu bubeníkovi palici a sám začal bubnovat do válečného bubnu. Vybízel své lodě k větší rychlosti. Děsivá ozvěna bubnu poháněla flotilu. Jeho rytmus sledoval Japonce, dýchal jim na záda.



Jeho flotila plula jako nikdy předtím. Bubny stále duněly jako při volání boha války. Doráželi na Japonce. Děla pálila, arkebuzy odpovídaly. Jak byla pronásledovateli potápěna další a další loď, byl slyšet řev a křik. Posedlí rytmem válečných bubnů. Ale pak, jen na okamžik, bubny ustaly. Viděl to jen jeho syn, jeho synovec a věrný služebník.



I byl zasažen zbloudilou střelou z arkebuzy. Hned přiběhli, když padl vedle svého bubnu. Snažili se mu pomoct, ptali se, co můžou udělat. Svým posledním dechem jim řekl: „My tuto válku vyhrajeme. Bubnujte dál. Nikomu neříkejte o mé smrti.“ Jeho syn zvedl palici a pokračoval v rytmu. Jeho syn a synovec, oblečení v Iho zbroji, převzali velení. Celé hodiny byli Im, veleli jako on se všemi svými schopnostmi a dovednostmi.



Nikdo z důstojníků si vůbec neuvědomil, že padl, dokud nebyla na konci bitvy čínská loď opět obklíčena. Iho syn nařídil vplout doprostřed. Vyrazili vpřed, prolomili blokádu kolem čínské vlajkové lodi a pomohli jí utéct. Boj byl divoký, ale nakonec skončil. A když se den blížil ke konci, připlul čínský admirál k Iho lodi a děkoval Imu za záchranu. Zval Iho, aby spolu tento skvělý den oslavili, ale narazil na jeho syna.



Okamžitě věděl, co se stalo, a třikrát padl k zemi. Plakal: „I po smrti jsi mi zachránil život.“ Tohle byla poslední bitva války. 300 japonských lodí bylo zničeno nebo zajato. Zbývající japonské posádky byly buď zajaty čínskými a korejskými silami, nebo odpluly do Japonska, kde ještě jednou bojovaly, než se Tokugawa stal šógunem.



Imdžinská válka konečně skončila. Hidejošiho sen o japonské říši byl v troskách. Korea byla svobodná, ale to I nikdy neuvidí. Tisíce se přišly podívat na návrat jeho těla do jeho rodné vesničky. Lidé lemovali cestu a plakali nad mužem, kterého nejspíš nikdy nepotkali. Čínský admirál napsal smuteční řeč a i dvůr a král se vše pokusili vynahradit. A tak zemřel muž, se kterým se tak zle zacházelo, tak často degradovaný a obviňovaný, muž, který bude navěky známý jako válečný pán věrnosti.



Překlad: Kara www.videacesky.cz