Admirál I: Soud s I Sun-sinem

Posledně jsme končili,
když I řádil na moři u jihu Koreje a napadal
japonské flotily na potkání. Nejdřív je nechal upevnit síly,
aby se ho pokusili zbavit. Pak se vzdali útočných
námořních operací úplně a omezili flotily na obranu nejnutnějších
zásob, které přicházely do Busanu. V tomto posledním přístavu
na ně I zaútočí. Během dvou měsíců od bitvy u Angolpo
vycvičil I své muže, posílil flotilu a snažil se racionalizovat
strukturu korejského námořního velení.

1. září 1592 byl připraven vyrazit
na japonskou armádu v Busanu. Jeho flotila 166 lodí se vydala zničit téměř 500 japonských lodí
čekajících v busanském zálivu. Po cestě chytil pár opozdilců, ale Japonci se konečně
ze svých minulých setkání poučili. Teď byli zalezlí v přístavu. A i když Iho lodě dokázali střílet
do přístavu mimo dosah japonských děl, tak nedokázal najít skulinu,
kterou by dosáhl vysněného vítězství.

Dokud byli Japonci v přístavu,
byli chráněni vojáky a děly na břehu. Doteď Iho flotila zničila 130 lodí a Japonci nepotopili ani jednu, ale japonské síly stále držely
nejdůležitější přístav Busan. I nedokázal prolomit
poslední zásobovací trasu. Teď budou schopni
znovu zakotvit a zajistit přístav. Jak přišla zima
a kampaň se zpomalila, situace na zemi se změnila také.

Čínská armáda
konečně dorazila na sever a do ledna vyhnala
Japonce z Pchjongjangu. Po celé zemi
se Japonci začali stahovat, neschopni udržet své zásobovací linie,
jelikož I zatápěl jejich námořnictvu. Do dubna byl znovu získán Soul a Busan byl poslední japonskou državou
upevňující jejich pozici v jižní Koreji. V srpnu byl I povýšen
na vrchního velitele korejské armády a přesunul základnu
na ostrov Hansando, kde použil svou formaci jeřábích křídel,
kterou rozdrtil japonskou útočnou flotilu.

I opakovaně žádal dvůr o námořní pěchotu,
aby mohl pokračovat v námořních operacích, protože nemohl napadnout Japonce,
dokud je bránily pozemní zbraně. A bez mariňáků nemohl využít
pobřežní baterie, se kterými by zaútočil. Ale korejská armáda
se stále vzpamatovávala. Nejvýznamnější vojenské
přínosy na souši prováděly partyzánské sily a spravedlivé
armády buddhistických mnichů.

A ta troška armády, která se nepodílela
na hlavním útoku spolu s Číňany, nestačila na úkol,
který I chtěl splnit. A tak jeho flotila seděla,
hlídkovala vody a držela Japonce v Busanu. Nějakou dobu se nemohli
zapojit do další velké bitvy. Takže se I radši soustředil na přeměnu
své základny na produkční centrum. V zemi ve válce a bez práceschopných mužů
odvedených do armády nebo námořnictva nemohla ústřední vláda zajistit Imu jídlo,
dřevo nebo zbraně, které potřeboval, aby jeho muži zůstali
ve špičkové formě.

A tak pozval uprchlíky
na svůj ostrov. Bude je chránit,
když budou obdělávat zemi. Zpočátku jen produkovali obilí,
ale brzy sklízeli sůl a dřevo. Pak výrobní zařízení dokázalo
zvládnout stavby lodí a výrobu uniforem. Brzy postavili křídlo pro výzkum a vývoj
a velké kovárny na výrobu zboží ze železa. Iho výzkumným týmem byly vyrobeny
první skutečně úspěšné korejské muškety. Zatímco I dělal
své námořnictvo soběstačné, válka v Koreji se dostala do slepé uličky,
a tak začaly mírové rozhovory.

Jednání se vleklo tři a půl roku, až nakonec v září 1596
jednání padlo a Hidejoši připravil
druhou invazní sílu se 141 500 muži plujícími k pobřeží Koreje. Když tyto nové invazní síly vypluly, tak korejský dvůr obdržel dopis
od japonského velitele, který prý zradil
jednoho svého spojence a řekl Korejcům, kde bude
jeho nenáviděná hlídka kotvit.

A pokud tam admirál I Sun-sin vpluje,
může je zničit a všem udělat laskavost. Admirál I to o tom slyšel a smál se:
„Jo, pěkný pokus.“ Odmítl rozkaz vyplout se svou flotilou
do zjevné japonské pasti. Ale Iho přítel z dětství,
Rju Song-rjong, měl u dvora nepřátele. A když I odmítl
uposlechnout rozkazy, chopili se příležitosti
a nechali Iho soudit za zradu. Rju ho nemohl zachránit. I dostal rozkaz vrátit
se za trest do Soulu.

Jeho nástupcem do čela
námořnictva se stal Won Kjun. To byl ten chlap, který nic nedělal,
když japonské lodě zaútočily, a skončil s potopenou flotilou. Flotilou čtyřikrát větší než ta,
kterou I způsoboval tak velké škody. I byl za svou neposlušnost
málem odsouzen k smrti, ale u dvora měl lidi,
kteří si ho cenili. A i když ho nezachránili úplně,
zachránili mu život. Byl opět degradován na obyčejného vojáka
a poslán bojovat do jedné z armád.

Ale nedlouho poté, co dorazil do armády,
zkusili Japonci stejný trik znovu. Poslali dvoru dopis, tentokrát
informující o velké transportní flotile a jak snadné by bylo zničit
tyto transporty, pokud si pospíší. Won Kjun dostal rozkaz
zachytit tento lákavý cíl a okamžitě vyplul s každou lodí,
kterou I postavil. Ale když se dostal k Busanu, zjistil,
že nešlo o bezbranný transportní konvoj, ale obrovskou
válečnou flotilu 500 lodí. Navzdory vyčerpání svých mužů
z tak rychlého vyplutí nařídil Won Kjun čelní útok.

Zvedl se vítr
a začala se tvořit vichřice. Won Kjun neudržel flotilu. Brzy hořelo okolo 30 korejských lodí,
protože připluli k nepříteli tak blízko, že poprvé ve válce mohli Japonci bojovat,
jak si představovali – s výsadky. V panice Won Kjun mužům nařídil ústup
a útěk na ostrov Kadok-do, kde měli opustit lodě
a doplnit zásoby. Ale nedošlo mu, že je to ostrov
pod japonskou kontrolou.

Když muži hledali sladkou vodu,
Japonci je napadli a zmasakrovali. Přeživší utekli na lodě bez zásob,
které tak zoufale potřebovali. Pak tam flotila jen tak seděla,
raněně a lhostejně. Velitelé žádali o rozkazy,
ale Won Kjun žádné neměl. I když nebyl Busan daleko,
nevyslal zvědy ani nepřemístil flotilu. Pak v noci 15. července,
během úplňku, Japonci udeřili. Won Kjunovy síly byly v nevýhodě. Jeho muži byli unaveni z nedostatku zásob
a demoralizováni porážkou a čekáním.

Zaskočeni v noci
a bez jakéhokoliv plánu, neměli proti organizovanému
a koordinovanému útoku šanci. Opuštěním lodí se nezachránili, protože ti, kteří dorazili na blízký břeh,
se ocitli tváří v tvář japonské armádě, která tiše čekala na nějaké opozdilce,
kteří unikli, aby je ihned zabila. Z Iho pečlivě vybudované flotily
uniklo jen 12 lodí, které přežily jen díky poddůstojníkovi,
snažícímu se Won Kjuna varovat. Ten den bylo ztraceno 157 korejských lodí,
včetně každé želví lodi, kterou postavili.

A tak s pouhými dvanácti loděmi
v celém námořnictvu Korea povolá koho? Koho jiného. Ale pár dní po znovuzvolení Iho admirálem
mu dvůr řekl, že námořnictvo rozpouští. I odpověděl takto: „Tento skromný poddaný
má stále 12 lodí. Ať už jich je sebeméně,
slavnostně přísahám, že budu bránit moře do posledního dechu,
abych odolal nepříteli.“ A tak ho nechali.

A I plánoval a přemýšlel,
kde to ukončí. To bude ono.
Toto rozhodnutí určí osud Koreje. Studoval mapy a přílivy a nakonec se rozhodl
pro Mjongjang, běsnící průliv. Tento konkrétní průliv
měl silný proud, ale Japonci nevěděli,
že je tento proud něčím podivný. Každé tři hodiny měnil směr. Na tomto neobvyklém proudu
bude I riskovat všechno.

16. září našla flotila, která hledala
poslední zbytky korejského námořnictva, u ústí průlivu Iho zvědy. Pronásledovala zvědy do průlivu
a nyní na ni I zaútočil. Iho vlajková loď vplula do jejího středu,
střílela z děl a ničila japonské lodě. Ale jeho loď byla sama. Zbytek jeho námořnictva, vystrašený
a čelící tak velké síle, zaostával. Nakonec, když viděli, jaký zmatek Iho loď
způsobila u nepřítele, sebrali odvahu. Poslové byli posíláni mezi loděmi se směsí
inspirujících slov a nadějí na vítězství.

A brzy se zbytek
Iho malé armády zapojil do boje. Pak byla naštěstí nepřátelská
vlajková loď zničena přátelskou palbou a Japonci začali váhat. Některé z jejich lodí
začaly ustupovat. A právě v tuto chvíli
se proud vody obrátil. Úžina byla příliš úzká
na manévrování všech japonských lodí. A kvůli protiproudu
do sebe začaly lodě narážet. Marně se snažily ustoupit, zmatené lodě narážely do sebe, křik a chaos
a okolo všeho běsnící voda.

Když se proud obrátil,
zahájili Korejci pronásledování. Zkáza nepřátelských lodí
na všech stranách, záplava děl a šípů. Japonské lodě shořely a potopily se. 133 plavidel připlulo rozdrtit
tento malý zbytek korejského námořnictva a 31 z nich se už nevrátí. I když I čelil přesile 10 ku 1,
neztratil opět ani jednu loď.

Zpráva o Iho vítězství se šířila. Když brázdil vody, začaly se postupně
objevovat další a další ztracené lodě, lodě, které se schovávaly
po předchozí Won Kjunově porážce. Tyto lodě se nyní připojily
k Iho malé armádě. Uprchlíci se hrnuli za Iho loděmi,
ochotně mu dávali jídlo, šaty a železo. A co je nejdůležitější, Číňané, kteří doteď omezovali
své námořní úsilí na hlídání přístavů, se rozhodli spojit s korejským
námořnictvem a zahájit útok.

A tak příští týden necháme
Iho přestavět korejské námořnictvo a japonská invaze skončí nadobro. Překlad: Kara
www.videacesky.cz