Napoleonské války #2 – Bitva u Jeny

Epic History TV ve spolupráci s HistoryMarche a za podpory našeho sponzora The Great Courses Plus uvádí: V prosinci 1805 vyhrál v bitvě u Slavkova Napoleon Bonaparte, francouzský císař, drtivé vítězství proti spojeným silám Rakouska a Ruska. Napoleon teď dominoval Evropě a mohl rozdělovat kořist, jak sám chtěl. V únoru 1806 poslal armádu vedenou maršálem Massenem svrhnout krále Neapole, který se odvážil spojit s nepřítelem, a dosadil na trůn svého bratra Josefa.



Druhý bratr Ludvík byl jmenován králem Holandska. Jeho němečtí spojenci Bavorsko a Württembersko získali titul království. Napoleon se jmenoval protektorem Rýnského spolku, nové aliance německých států, které jeho armádě poskytnou 60 000 mužů. V reakci na tuto skutečnost císař František Rakouský oficiálně rozpustil Svatou říši římskou, kterou založil Karel Veliký před tisíci lety, avšak nyní bez vlivu nebo účelu. Rakousko bylo poníženo.



Francie zůstala ve válce s Británií, Švédskem a Ruskem. Ale v létě 1806 se veškerý zrak upínal na Prusko. Napoleon je zrůda, která se vynořila z bláta. – Pruská královna Luisa Pruský král Fridrich Vilém III. choval k Napoleonovi silnou nedůvěru a chtěl se připojit ke koalici proti němu, než dorazila zpráva o její porážce u Slavkova. Byl silně ovlivněn svojí ženou, oslavovanou populární královnou Luisou, která opovrhovala Francií a Napoleonem. Vedla vlivný válečný kabinet na pruském dvoře.



Začalo se mluvit o Hannoveru, německém státě, který patřil britskému králi Jiřímu III., ale byl okupován Francií a poté Napoleonem věnován Prusku jako kompenzace za jiné územní změny. Prusové se nyní dověděli, že Napoleon tajně nabídl Hannover zpět Britům výměnou za mír. Poradci Fridricha přesvědčili, že válka je jedinou čestnou možností. Ale Prusko tuto skvělou strategickou příležitost promarnilo.



Poslalo Napoleonovi ultimátum bez konzultace s novými spojenci čtvrté koalice. Jejich síly byly příliš daleko, aby mohly pomoci Prusku, které teď bude čelit Napoleonově Grande Armée s jen malým státem Saskem jako spojencem. Pod krásným zevnějškem je vše plesnivé. – Carl von Clausewitz, pruský důstojník V roce 1806 měla pruská armáda hrozivou reputaci, která sahala padesát let zpět k vládě Fridricha Velikého. Napoleon, student historie, k ní přistupoval s respektem. Ale pruské armádě bylo dovoleno usnout na vavřínech.



Generálové byli staří, štáb ochromený byrokracií a osobní rivalitou, pohyb těžkopádný a předvídatelný. Na pruské vojáky se však dalo spolehnout, že budou bojovat s pýchou a odhodláním, a pruská jízda byla považována za jednu z nejlepších v Evropě. V říjnu 1806 Napoleon napadl Sasko s 166 000 muži a 256 děly. Francouzi postupující ve třech kolonách překročili horský Durynský les po cestách pečlivě prozkoumaných zvědy a špiony.



Napoleon chtěl táhnout na Lipsko a vynutit si rozhodující bitvu s pruskou armádou, která podle něj byla poblíž Gery. Prusové ve skutečnosti byli více na západě poblíž Erfurtu na západním břehu řeky Sály. Jejich velitel, hrabě brunswický, chtěl ohrozit Napoleonovo křídlo, ale zaskočen francouzskou rychlostí nařídil ústup na severní obrannou linii. 10. října se v Saalfeldu střetl V. sbor maršála Lanna s pruským předvojem vedeným princem Ludvíkem-Fridrichem, královým bratrancem.



Prusové museli ustoupit a princ Ludvík byl zabit v boji s týlovým náčelníkem francouzských husarů. O tři dny později Lannes nalezl početnou pruskou sílu u Jeny a řekl o ní Napoleonovi. Francouzský císař v domnění, že nalezl hlavní pruskou armádu, urychleně nařídil svým sborům shromáždit se na bitvu u Jeny. Bernadottův I. sbor a Davoutův III. sbor byly poslány přes Sálu a měly napadnou pruské křídlo ze severu.



Ale Napoleon se pletl. Lannes čelil 35 000 mužům pruského zadního voje vedeného generálem Hohenlohem. Hlavní pruská armáda o síle 52 000 mužů pod vedením hraběte brunswického byla dále na severu a směřovala na Davoutův III. sbor. Válka nabízí jen jeden příznivý moment. Uměním je si jej přivlastnit. – Napoleon Bitva u Jeny začala 14. října v 6:30 v husté mlze. V. sbor maršála Lannese se již usadil na planině západně od města a řeky. Jeho prvním úkolem bylo zatlačit Prusy zpět a získat místo pro zbytek francouzské armády, která dorazí asi za hodinu.



Útok vedla pěchota a vypukly tvrdé boje mezi vesnicemi Cospeda, Closewitz a Lützeroda. Mezitím Augereaův VII. sbor postoupil přes rokli a objevil se na planině na Lannesově levém křídle, zatímco Soultův IV. sbor vyšplhal na strmý kopec po jeho pravici. Napoleon se připojil k Lannesovi ve středu bojiště a zorganizoval baterii 25 děl na podporu útoku na Vierzehnheiligen. Vesnice byla dobyta, ale potom ztracena při pruském protiútoku.



Vpravo kolem desáté hodiny Soultova pěchota zabezpečila Closewitz, ale musela čelit protiútoku na pravém křídle u Rödigenu. Rozhodná zteč Soultovy lehké jízdy zahnala Prusy, donutila pěchotu ustoupit a ukořistila dvě nepřátelské standardy. Když VI. sbor přicházel na planinu, jeho nebojácný, ale zbrklý velitel maršál Ney neuposlechl rozkaz a vrhl se do bojů u Vierzehnheiligenu, načež byl na chvíli obklíčen pruským protiútokem, avšak zachráněn gardovou jízdou.



Generál Hohenlohe očekával brzký příchod dalších 15 000 mužů generála Rüchela. Do té chvíle zůstal většinou neaktivní, držel linii a nařizoval omezené protiútoky. Avšak došel mu čas. Napoleon začal bitvu s 25 000 muži. Do 12:30 stálý přísun posil navýšil jeho sílu na 96 000 mužů. Když císař projížděl kolem císařské stráže, jeden mladý voják dychtící po boji vykřikl: Vpřed! Napoleon zastavil a chtěl vědět, kdo to řekl, a poté pokáral mladíka slovy, ať neradí, dokud sám nepovede třicet bitev.



Ale ten moment přišel. I když gardové jednotky k jejich frustraci zůstaly v záloze, další francouzské sbory dostaly rozkaz postoupit k frontálnímu útoku. Pruská armáda začala ustupovat. Nejprve disciplinovaně, ale poté se dala na útěk. Muratova jízda byla poslána do jejich zad a ušlapala a zabila stovky prchajících Prusů. Dvě divize generála Rüchela dorazily v ten nejhorší možný moment.



Krátce zadržely postup V. sboru, ale brzy byly obejity po křídlech, zmrzačeny dělovou palbou a poté do nich najeli francouzští kyrysníci. Váš maršál musí mít vidiny. – Napoleon k plukovníku Falconovi, asistentovi Davouta. Mezitím 16 kilometrů severně poblíž Auerstädtu pochodoval maršál Davout jihozápadně s cílem padnout na pruské levé křídlo u Jeny. Namísto toho narazil na hlavní pruskou armádu hraběte brunswického, která mířila na sever zaujmout nové pozice. Davoutův III.



sbor, 27 000 mužů a 48 děl, čelil přečíslení 2:1, zatímco Bernadottův I. sbor, který měl Davouta podpořit, nebyl k nalezení. Davout, přezdívaný železný maršál, neprojevil žádné známky znepokojení. Umístil svoji 1. divizi do defenzivní linie vystředěné kolem vesnice Hassenhausen. Jeho pěchota utvořila čtverce, aby odrazila útoky kavalérie předvoje generála Blüchera. Frontu posílily další dvě jeho divize, které odolaly opakovaným pruským útokům. Pruský pohyb byl pomalý a špatně koordinovaný, a ani nevyužil početní výhody a nesnažil se Davouta obklíčit.



V klíčový moment byl hrabě brunswický střelen mezi oči a nakonec zranění podlehl. Velení se chopil sám král Fridrich Vilém. Několik pruských jednotek zůstávalo mimo bitvu, ale král v přesvědčení, že čelí hlavní Napoleonově síle, zaváhal. Kolem 12:15 přešel maršál Davout do protiútoku. Pruská armáda se otočila a utekla.



Davout navzdory pravděpodobnosti vyhrál neuvěřitelné vítězství, ale zaplatil za něj vysokou cenu. Jeho sbor utrpěl 25% ztráty, každá čtvrtý muž byl raněn nebo zabit, ale způsobil dvakrát takové ztráty Prusům. Řekněte maršálovi, že on, jeho generálové a jeho jednotky si vysloužili můj věčný vděk. – Napoleon Když se k Napoleonovi donesla zpráva, že maršál Davout porazil hlavní pruskou armádu, nejprve jí nevěřil, ale poté pěl chválu na železného maršála.



Později jej ocenil titulem hrabě auerstädtský. Maršál Bernadotte byl naproti tomu málem postaven před vojenský soud za své selhání Davouta podpořit. Napoleonova armáda začala pronásledovat poražené Prusy. Nedala jim žádný čas znovuobnovit své síly. Dva týdny po dvojité bitvě u Jeny-Auerstädtu Napoleonovy jednotky, vedené Davoutovým hrdinským III.



sborem, vstoupily do Berlína. Dalšího dne se generál Hohenlohe vzdal v Prenzlau. Generál Blücher byl s 20 000 muži vyhnán v těžkých bojích z Lübecku a přinucen se vzdát, zatímco se 25 000 Prusů obklíčených v Magdeburgu vzdalo maršálu Neyovi. Pruská armáda byla zdevastována napoleonským blitzkriegem. Za pouhých 33 dní padlo 20 000 Prusů, 140 000 skončilo v zajetí, bylo ztraceno 800 děl a 250 standard. Na takové ponížení hrdí pruští generálové jako Blücher nezapomenou, ani neodpustí.



Na rozdíl od Saska král Fridrich Vilém odmítl s Napoleonem uzavřít mír. Dále se držel ve východním Prusku doufajíc, že blížící se ruské armády zachrání jeho království. Navzdory dalšímu slavnému vítězství Napoleona a jeho Grande Armée nebyla válka ještě vyhrána. Napoleon Bonaparte byl jedním z největších vojenských velitelů historie, ale kdo byli ti nejhorší? To zjistíte v lekcích na The Great Courses Plus s názvem Největší vojenské omyly a lekce, které nás učí.



Je to přehlídka špatného vedení, špatné strategie a přílišné sebedůvěry, ve které se dokonce objeví i sám Napoleon. Celý kurz můžete sledovat jako součást zkušebního období zdarma na The Great Courses Plus, což je streamovací služba nabízející přes 70 lekcí historie učených předními akademiky. Sledujte je v TV, notebooku nebo telefonu kdekoliv jste, kdykoliv se vám to hodí. A nejsou tam jen historické kurzy.



Celkem je tam více než 10 000 lekcí pokrývajících vědu, matematiku, filozofii, kuchařství, osobní rozvoj a mnohem víc. Přejděte na thegreatcoursesplus.com/epichistorytv nebo klikněte na odkaz v popisku a začněte zkušební období zdarma již dnes. Díky YouTube kanálu HistoryMarche za vytvoření bitevních map a animací a jako vždy našim Patr(e)onům, bez kterých by tato série nevznikla. Navštivte stránku Epic History TV na Patreonu a podpořte náš kanál, získejte předběžný přístup k videím a hlasujte o našich dalších tématech.



Překlad Viktor Horký aka InkCZ pro videačesky.cz