Nejkrvavější den napoleonských válek – Bitva u BorodinaNapoleonské války

Tuto epizodu Epic History TV vám přináší Magellan TV, dokumentární streamovací služba. „Ze všech 50 bitev jsem tu nejděsivější bojoval u Borodina.“ – Napoleon Rusko, 1812. Napoleon napadá svého bývalého spojence s největší armádou v evropských dějinách. Avšak francouzskému císaři se nedaří zasadit zničující úder. S nezlomností, jako je ta ruská, se ještě nesetkal.

A s příchodem zimy začíná jeho armáda nejznámější ústup v historii. NAPOLEON V RUSKU ČÁST DRUHÁ: BORODINO Září 1812. Uplynulo deset týdnů, co Napoleon napadl Rusko s více než půl milionem mužů. Francouzský císař chtěl nad Rusy dosáhnout rychlého vítězství, které přinutí cara Alexandra uzavřít mír a přistoupit na francouzské podmínky.

Ale u Vitebsku a potom u Smolensku unikla přečíslená ruská armáda obklíčení. Svaté město Smolensk bylo prakticky zničeno. Napoleon postoupil hluboko do Ruska a nemoci a vyčerpání během měsíců pochodování zdecimovaly jeho armádu. Francouzská armáda měla už jen polovinu původní síly a léto skoro skončilo. Avšak konečně, 110 kilometrů západně od Moskvy, poblíž vesnice Borodino, se Rusové připravili k bitvě.

Napoleon má šanci vybojovat rozhodné vítězství, které, jak věřil, ukončí válku. V roce 1812 byl Napoleon vládcem Evropy. Jeho strmý vzestup k moci byl však několikrát málem přerušen dělovými koulemi, kulkami a dokonce i madam gilotinou. Jeho rané roky jsou skvěle převyprávěny v hraném dokumentu Napoleon, který je dostupný na streamovací službě Magellan TV, která štědře sponzoruje toto video.

Magellan TV nabízí přístup k více než 2 000 dokumentům o historii, vědě, vesmíru a zločinu, které můžete sledovat na televizi, počítači, telefonu nebo tabletu, za pouhých pět dolarů měsíčně. Každý týden přibývají nové dokumenty a některé jsou v překrásném rozlišení 4K. A pokud navštívíte stránku magellantv.com/epichistorytv získáte měsíční přístup zdarma. Magellan TV má desítky dokumentů, které vám můžeme jen doporučit, od historie letectví po východní frontu v druhé světové válce, takže pokud vás zajímá historie, určitě tuto nabídku zvažte.

Díky Magellan TV za podporu našeho kanálu. „Vojáci! Je tady bitva, po které jste tak dlouho toužili. Vítězství závisí na vás.“ – Napoleonovo provolání k armádě v předvečer bitvy Ruská armáda, vedená 67letým jednookým veteránem generálem Kutuzovem, držela obrannou pozici na dvou cestách vedoucích ze Smolensku do Moskvy.

1. armáda generála Barclay de Tollyho byla napravo. Zepředu ji chránila řeka Kalača s příkrými břehy, avšak mělká a snadno přebroditelná. 2. armáda prince Bagrationa byla vlevo, na otevřenějším prostranství, ale posílena masivními náspy – jedním byl Velký val a druhý Francouzi pro jeho tvar pojmenovali Flèches – Šípy. Další předsunutý val v Ševaradinu měl nepřátelský postup zpomalit.

Historici se stále neshodnou na velikosti ruské armády, ale pravděpodobně měl Kutuzov u Borodina 121 000 mužů a 680 děl. 5. září začala ze západu přicházet Napoleonova armáda čítající 130 000 mužů a 585 děl. Napoleon si rychle uvědomil, že bude třeba dobýt ševaradinský val, než bude moci rozmístit svoji armádu, a tak přikázal okamžitý útok.

Útok byl veden Companovou 5. divizí I. sboru, kterou na jihu podporoval polský V. sbor. Během několika hodin tvrdých bojů val vícekrát změnil majitele. Avšak pozdě večer se Rusové konečně stáhli ke své hlavní linii a val padl do francouzských rukou. Jeho dobytí je stálo odhadem 4 000 mužů, zatímco Rusové přišli o 6 000 vojáků.

Napoleon si všiml, jak málo Rusů padlo do zajetí. To byla znepokojivá ukázka nezlomeného ducha nepřítele. Další den se obě strany připravovaly na bitvu. Maršál Davout velící francouzskému I. sboru, považovaný za Napoleonova nejschopnějšího podřízeného, naléhal na císaře, aby jeho sbor vyslal na široký, obchvatný manévr na jih. Avšak Napoleon nápad odmítl jako příliš riskantní a namísto toho se začal připravovat na frontální útok na ruská postavení.

„Nemohl jsem uniknout pocitu, že nad námi ve vzduchu viselo něco velice zničujícího.“ – Kapitán von Linsingen, 2. vestfálský lehký prapor Krátce po úsvitu 7. září předstoupili pravoslavní kněží s jednou z nejsvatějších ruských postav, Pannou Marií Smolenskou, před ruskou armádu. Byl to dojemný pohled pro mnoho zbožných ruských vojáků, z nichž se tisíce nedožijí soumraku.

Bitva začala v šest hodin ráno, když francouzské baterie zahájily ohlušující palbu do ruských řad. Eugènův IV. sbor postupoval na vesnici Borodino, kterou bránila jen lehká pěchota ruské carské stráže. Po dobytí vesnice překročila jeho pěchota Kalaču a postoupila proti Velkému valu, avšak po těžkých ztrátách se stáhla. Rusové spálili most přes řeku, ale nezahájili protiútok, takže Eugène mohl do vesnice přivézt děla a zahájit boční palbu na Velký val.

Ve středu zahájil Davoutův I. sbor postup na Šípy, čímž se ocitl pod těžkou palbou. Mezitím vpravo polský V. sbor s rozkazem dobýt Utitsu uvízl v lesích a roklích.

Jeho pomalý postup umožnil Tuchkovovu III. sboru poslat jednu divizi na sever, aby posílila obránce Šípů. Kutuzov, jehož velitelství bylo v Gorki, do bitvy příliš nezasahoval a nechával taktická rozhodnutí na svých podřízených. Barclay a Bargation se většinu léta zuřivě dohadovali o strategii, ale v hodině nejvyšší potřeby odložili své neshody stranou. Pochopili, že hlavní francouzský útok míří na jejich střed a levé křídlo.

Barclay nařídil Baggovutovu II. sboru přesunout se na jih a posílit Bagrationa. Boje kolem Šípů zintenzivněly, když Francouzi jeden Šíp dobyli, ale poté byli vyhnáni ruským protiútokem. Sám Davout byl v boji zraněn, když spadl ze svého umírajícího koně, ale přesto odmítl bojiště opustit. Když ruská jízda přešla do protiútoku, sám maršál Murat proti ní vedl francouzskou kavalérii. Neyův III.

sbor se připojil k útoku na Šípy. Zteč ruských kyrysníků přinutila Murata ukrýt se ve čtverci württembergské pěchoty. Murat, se svým okázalým oděvem a lehkomyslnou odvahou, udělal dojem také na Rusy. Zejména kozáci jej považovali za spřízněnou duši a chtěli jej pokud možno zajmout živého. Na jihu Poláci dobyli Utitsu, kterou Rusové před ústupem zapálili. Ale posily generála Baggovuta dorazily právě včas a posílily ruské křídlo.

Kolem 10. hodiny zahájil Eugène další útok na Velký val. Nakrátko jej dobyla Morandova 1. divize, ale poté z něj byla vyhnána zuřivým ruským protiútokem. Ruský 27letý dělostřelecký velitel generál Kutaisov padl, když vedl jeden z protiútoků. Hrdinská smrt, která však do konce dne ochromila organizaci ruského dělostřelectva. Kolem Šípů pokračovaly lité boje.

Mohlo dojít k až šesti velkým francouzským útokům čítajícím až 45 000 mužů, přičemž děla obou armád střílela do natěsnaných řad protivníka. Vícekrát si francouzská pěchota probojovala cestu do ruského postavení, jen aby z něj byla vyhnána ztečí na bodáky. Junotův westfálský sbor byl poslán útok podpořit a pomáhal vyhnat ruský přední voj z lesů na jihu. Generál Bagration byl blízko fronty, dohlížel na obranu Šípů, vedl vpřed posily a nařizoval protiútoky.

Kolem 10. hodiny jej do nohy zasáhla střepina. Smrtelně zraněn byl odnesen z bojiště. Otřesena ztrátou ikonického velitele se vyčerpaná ruská pěchota začala stahovat a Francouzi Šípy konečně dobyli. Maršál Murat poté vedl vpřed Friantovu divizi – poslední zálohu I.

sboru – na obou křídlech podporovanou těžkou jízdou. Ruští granátníci utvořili čtverec, aby francouzské kyrysníky odrazili. Zatímco jejich gardová kavalérie bojovala proti Francouzům v obří, zmatené potyčce, která si na obou stranách vyžádala těžké ztráty. Rusové tvrdošíjně vzdorovali, ale společný nápor francouzských děl, jízdy a pěchoty je nakonec zlomil.

Když se Rusové stahovali, probojovala si Friantova pěchota cestu do vesnice Semënovskaja. Ruský střed byl ve zmatku a zdánlivě blízko kolapsu. Zajisté byl právě teď čas pro Napoleonův rozhodující úder. „Vojáci! Tváří k nepříteli. Vstříc smrti.“ – Francouzský plukovník ke svým mužům u Borodina Po většinu dne byl Napoleon ve svém velitelství v Ševardinu. Lidé kolem něj později vypověděli, že nemoc a složité dlouhé tažení jej zanechaly unaveným a mrzutým.

Když ruský střed vrávoral, Murat a jeho štáb na něj naléhali, aby vyslal vpřed poslední zálohu, svoji císařskou gardu. Císař odmítl. „Pokud se bitva protáhne do zítra,“ zeptal se, „s čím budu bojovat?“ Ale udělal jednu výjimku. Barclay přesouval své jednotky zprava, kde se neválčilo, do středu.

Když Ostermann-Tolstoyho IV. sbor dorazil za ruský střed, francouzští pozorovatelé se obávali, že se připravuje zaútočit. Takže Napoleon poslal vpřed gardové dělostřelectvo generála Sorbiera. Jeho baterie zahájily zničující palbu do nepřátelských řad. Avšak i když vojáci jeden po druhém padali k zemi, zůstala ruská pěchota na svém místě. Na ruském pravém křídle panoval klid, takže generál Platov, velitel donských kozáků, navrhl, že povede útok na slabě bráněnou vesnici Borodino.

Dostal svolení a tak generálové Platov a Uvarov vedli 8 000 kozáků a jezdců přes řeku Kalaču. Francouze a Italy v Borodinu naprosto překvapili, což vedlo k panice a zmatku. Grouchyho III. jízdní sbor musel být povolán za řeku útok odrazit. Ruští velitelé považovali útok za promarněnou příležitost. Avšak zpozdil další francouzský útok o dvě hodiny a mohl utvrdit Napoleona, že bylo správné neposílat zálohu do boje.

„Nikdy jsem neviděl taková jatka.“ – Generál Rapp, Napoleonův pobočník, u Borodina zraněn po dvaadvacáté Kolem 15. hodiny zahájili Francouzi dosud největší útok na Velký val. Ruští dělostřelci se soustředili na proti sobě postupující pěchotu, čímž francouzské jízdě umožnili val objet a zaútočit z týlu. První se do ní probila saská jízda, která ruské dělostřelce a pěšáky pokosila skoro do posledního muže.

Byl to neuvěřitelný výkon jezdců, všem pravidlům války navzdory – důkaz o divokosti bojů. Když Eugènova pěchota upevnila svoji pozici na valu, vyslal všechny své jezdce vpřed, aby úspěchu využili. Avšak byli zadrženi poslední ruskou jízdní zálohou. Eugène nyní naléhal na Napoleona, aby vyslal svoji císařskou gardu. Avšak císař znovu odmítl.

„Nepřijdu o svoji gardu,“ řekl štábu, „jsem 800 lig od Francie a nebudu riskovat poslední zálohu.“ V 17 hodin byly obě armády naprosto vyčerpané. Bojiště bylo poseto mrtvými a raněnými. Některých pěších praporů zůstala jen třetina. Kavalérie nepostupovala rychleji než klusem. Dělostřelci se hroutili vyčerpáním. Když se přiblížil soumrak, pomalu se na bojišti rozprostřelo ticho.

Napoleon a jeho armáda očekávali, že boje budou příští den pokračovat. Avšak při úsvitu, když se Kutuzov dověděl o hrozivém počtu ruských ztrát, nařídil ústup. Ztráty na obou stranách byly obrovské. Rusové podle odhadů přišli o 44 000 vojáků. Francouzi o 30 000 mužů včetně 49 generálů, z toho 12 padlo.

Borodino se ukáže být nejkrvavějším dnem napoleonských válek. Ruská armáda nebude schopná bojovat další bitvu, dokud nezíská početné posily. Kutuzov se proto rozhodl, že musí Moskvu opustit. 15. září, týden po svém vítězství u Borodina, vstoupil Napoleon do Moskvy.

Našel ji prakticky opuštěnou a již se začínaly objevovat první požáry. Děkuji umělcům Aleksandru Averyanovovi a Egoru Zaitsevovi, že mi dovolili použít svá díla. A jako vždy děkuji svým Patr(e)onům, bez kterých by tato série nevznikla. Podívejte se, jak můžete podpořit náš kanál a získat předběžný přístup k videím, na naší stránce na Patreonu.