Salamanka – Obrat ve španělské válce o nezávislostNapoleonské války

ŠPANĚLSKO, 1812 V roce 1812 mělo Napoleonovo francouzské impérium ve Španělsku na čtvrt milionu vojáků zabředlých do války, která zdánlivě neměla konec. Vedli trpkou bitvu proti španělskému lidu, který se v partyzánské válce chopil zbraní, a stejně tak proti pozůstatkům španělských polních armád a anglo-portugalské armádě pod velením lorda Wellingtona.

Avšak francouzské síly ve Španělsku zůstávaly silné a neohroženě ovládaly Madrid a většinu velkých měst. A rok začal dalším velkým francouzským vítězstvím na jihu a pohromou pro Španělsko. Toto video sponzoruje Audible, naše oblíbená knihovna audio knih. Mají největší výběr z fikce, komedie, klasiky i vlastní tvorbu a vše můžete poslouchat kdekoliv na prakticky jakémkoliv zařízení.

My samozřejmě trávíme nejvíce času v historické sekci a musíme vám doporučit titul Sapiens – oceňovanou historii našeho druhu od Yuvala Noaha Harariho. Je plná fascinujících a mnohdy překvapivých postřehů, jako že schopnost šířit drby poskytla lidem důležitou evoluční výhodu a proč zemědělská revoluce vedla ke strmému poklesu kvality života většiny lidí.

A protože je to na Audible, můžete studovat evoluční historii i při vaření, cestování nebo během prokrastinace. Jděte na audible.com/epichistorytv nebo pošlete EPICHISTORYTV na číslo 500 500 a začněte poslouchat s exkluzivním měsíčním přístupem zdarma, jednou audioknihou zdarma dle vašeho výběru a dvěma původními knihami Audible z neustále se rozšiřující nabídky.

Děkujeme Audible za sponzorování videa. „Kdyby mé vojáky ve Španělsku vedli další dva generálové jako Suchet, válka by již byla vyhrána.“ – Napoleon Španělsko a Portugalsko se staly hřbitovem nejen pro mladé francouzské odvedence, ale také pro pověst jedněch z nejslavnějších francouzských generálů. Generál Junot, maršál Soult i maršál Jourdan okusili porážku.

Maršál Masséna byl v nemilosti zbaven vedení. Výjimkou byl maršál Louis-Gabriel Suchet. Francouzští generálové byli ve Španělsku proslulí loupením. Soult, sídlící v Andalusii, byl pravděpodobně nejhorší. Údajně z klášterů a kostelů odcizil umění za jeden a půl milionu franků. Maršál Suchet se jako guvernér Aragonie choval velice odlišně. Od svých vojáků vyžadoval disciplínu a trestal ty, kteří chtěli od Španělů peníze krást nebo vymáhat, zatímco s místními představiteli jednal s úctou.

Svoji strategii získávání si podpory místních kombinoval s nemilosrdnou vojenskou akcí proti partyzánům a byl schopný nastolit nad Aragonií stabilní vládu. V červnu 1811, po zvláště krvavém útoku, dobyl Suchet přístav Tarragona, za což mu Napoleon udělil jeho maršálskou hůl.

Císař mu poté poslal posily a nařídil dobýt Valencii. Nejdřív rozdrtil větší španělskou armádu, která na něj zaútočila u Saguntumu, a poté Valencii oblehl. Město bylo plné španělských vojáků a uprchlíků, a aby se vyhl hladomoru, přenechal generál Blake 8. ledna 1812 Valencii Francouzům. Francouzi zajali 18 000 vojáků, včetně 23 generálů, a skoro 500 děl.

Byla to smrtící rána španělskému úsilí. Avšak aby posílil Sucheta, odvolal Napoleon vojáky od ostatních španělských armád. A potom stáhl 25 000 nejlepších mužů pro bezprostřední invazi do Ruska. Francouzské síly ve Španělsku byly nyní přespříliš přepjaté. A Wellington se připravoval k útoku.

„Máme ve službě lidskou spodinu, oděnou jako běžné vojáky a bojující za pití.“ – Wellington Španělští partyzáni informovali Wellingtona o francouzském pohybu, a když zjistil, že jednotky v západním Španělsku byly silně oslabeny, rozhodl se přejít do ofenzivy a zasadit úder dříve, než se Francouzi stihnout seskupit. Ve stejný den, kdy padla Valencie, začal obléhal Ciudad Rodrigo na portugalsko-španělské hranici.

Aby dobyl město dříve, než dorazí maršál Marmont s posilami, nařídil po pouhých 10 dnech útok. Uspěl, avšak mezi 300 mrtvými byl i generálmajor Craufurd z lehké divize. Wellington se potom vydal na jih oblehnout mnohem lépe opevněné město Badajoz. Útok přišel v noci na 6. dubna. První vlna útočící na prolomené opevnění byla zmasakrována, ale původně diverzní útok na městský hrad s obléhacími žebříky uspěl a město brzy padlo.

Dobytí Badajozu stálo Brity 3 700 vojáků. Vojáci se poté utrhli ze řetězu. Pili, loupili a znásilnili a zabili přes 100 španělských civilistů, než britští důstojníci konečně nastolili pořádek. Wellington zajistil dvě hlavní cesty mezi Španělskem a Portugalskem. Nyní poslal svého nejspolehlivějšího podřízeného, generála Hilla, s malým anglo-portugalským uskupením zničit v Almarazu most přes řeku Tagus.

Most byl stěžejním spojením mezi Marmontovou portugalskou armádou a Soultovou jižní armádou, neboť další použitelný most byl až ve 140 km vzdáleném Toledu. Most byl dobře střežen pevnostmi a pevnůstky, ale Hill vedl rychlý a smělý útok. Francouzští obránci byli zaskočeni, most spolu s ženijním vybavením lehl popelem, a to jen za cenu 177 vojáků.

Wellington byl připraven zahájit postup do Španělska. Španělští vojáci a partyzánské družiny zahájily útoky, aby na sebe navázaly co možná nejvíce Francouzů. Mezitím z Biskajského zálivu podniklo námořnictvo sira Homa Pophama diverzní útoky na francouzské pobřežní cíle. Za pouhé čtyři dny byl Wellington v Salamanke, neboť se přečíslený Marmont stáhl za řeku Douro.

Avšak když dorazily posily, opět řeku překročil. Šest dní se Marmont snažil obejít Wellingtonovo křídlo, ale britský generál jeho pohyb zrcadlil a dvě armády pochodovaly vedle sebe, mnohdy jedna druhé na dohled. Avšak sedmý den se Marmont dopustil chyby. „Můj drahý Álavo, Marmont je ztracený.“ – Wellington generálovi Álavovi, španělskému styčnému důstojníkovi Ráno 22.

července se Wellingtonova armáda rozmístila na výšinách šest kilometrů jižně od Salamanky. Marmont neměl zájem podniknout frontální útok a stále se snažil Wellingtona obejít, ohrozit jeho ústupovou cestu do Portugalska a donutit ho stáhnout se. Kolem osmé hodiny vyhráli Francouzi závod o kopec známý jako Vyšší Arapil, na kterém Marmont zřídil svoji pozorovatelnu.

Francouzská armáda se za ním začala rozmisťovat. Marmont sám sebe přesvědčil, že je Wellington přespříliš opatrný generál, který nebude riskovat útok. Kopce zakrývaly výhled na většinu Wellingtonovy armády, a když Marmont uviděl na západě oblaka prachu, usoudil, že je to Wellingtonův zásobovací konvoj opouštějící Salamanku, značící jeho ústup.

Avšak byla to britská 3. divize a portugalská jízdní brigáda, které se blížily posílit Wellingtonovo křídlo. Protože neplánoval ústup… připravoval se zaútočit. „Tady jsou, mí hoši. Nechte je pocítit ostří vašich bajonetů.“ – Generálmajor Edward Fakeham velící britské 3. divizi Kolem čtrnácté hodiny nařídil Marmont pěti pěším divizím čekajícím v lese za ním vyrazit na západ a odříznout Wellingtonův domnělý ústup.

Vedoucí 5. divize generála Maucuma se zastavila, aby zaútočila na domnělý britský zadní voj ve vesnici Los Arapiles. 7. divize generála Thomiérese ji obešla a pokračovala na západ. Wellington pozoroval, jak se francouzské levé křídlo čím dál více roztahuje, a věděl, že si tuto příležitost nemůže nechat ujít. Tryskem uběhl pět kilometrů ke 3. divizi, aby osobně předal klíčové rozkazy.

Mnoho ze štábních důstojníků mu nestačilo. Po příjezdu přikázal veliteli divize, svému švagrovi Edwardu Pakenhamovi, zaútočit a rozdrtit všechno před sebou. Postup 3. divize byl až do poslední chvíle skryt za kopci. Thomiérova divize byla naprosto zaskočena a útokem roztříštěna. Sám Thomiéres padl, polovina divize byla zabita nebo zajata a zbytek se dal brzy na útěk.

V tento klíčový moment byl maršál Marmont zasažen britskou dělovou koulí a s vážnými zraněními odnesen z bojiště. Zástupce velitele generál Bonnet byl rovněž o hodinu později zraněn, a tak velení přešlo na generála Clauzela. O 45 minut později zaútočila britská 5.

divize podporována dvěma portugalskými brigádami a dragouny generála Le Marchanta. Francouzi si všimli blížící se jízdy a utvořili čtverec, ale byli nejdříve zasaženi britskou pěchotou, která z bezprostřední blízkosti vystřelila několik salv a poté zaútočila bajonety. Francouzi byli zahnáni na útěk a poté napadeni Le Marchantovou jízdou. V jatkách uvízla i francouzská 6. divize. Le Marchant byl sestřelen ze sedla, ale jeho brigáda pomohla zničit osm francouzských praporů a ukořistila dvě standarty.

Wellingtonův útok pokračoval, když Coleova 4. divize postoupila ve středu bojiště. Avšak Packova portugalská brigáda byla vypuzena z Vyššího Arapilu a brzy se neorganizovaně stahovala celá divize. Navzdory destrukci svého levého křídla se generál Clauzel rozhodl zaútočit na Nižší Arapil – stěžejní bod Wellingtonovy pozice.

Pokud by jej dobyl, pořád mohl průběh bitvy zvrátit. Avšak proti francouzskému postupu stály čerstvé jednotky Clintonovy 6. divize, které francouzské zástupy častovaly salvou z mušket. Francouzi se začali stahovat. Francouzská armáda ztratila vůli bojovat a její vojáci prchali do lesů za sebou.

3. divize generála Ferreyho vedla statečný zdržovací boj, aby zbytku armády koupila čas na ústup. Avšak čelila beznadějné výzvě. Brzy byla z boku napadena britskou 5. divizí a sám Ferrey padl. Jen 1. divize generála Foyho spořádaně ustoupila. S padající tmou a unavenou armádou Wellington pronásledování odvolal.

„Parlamentní delegace mi přišla pogratulovat k vašemu vítězství a oslavovala vás jako španělského spasitele.“ – Herry Wellesley, britský vyslanec ve Španělsku, lordu Wellingtonovi Wellington rozdrtil Marmontovu armádu, zajal 7 000 vojáků a dalších 6 000 zabil nebo zranil – to je více než 25 % původní síly a více než dvojnásobek Wellingtonových ztrát.

Dalšího dne dragouni Královské německé legie zaútočili na francouzský zadní voj a po naprosto bezprecedentní zteči proti francouzskému pěchotnímu čtverci zajali dalších 1 000 mužů. Wellington se nyní rozhodl pochodovat na Madrid, čímž donutil krále Josefa hlavní město opustit a ustoupit do Valencie, kde na něj čekal maršál Suchet. 12.

srpna Wellington město osvobodil a v ulicích vypukly bláznivé oslavy. Soult, z obavy z odříznutí v Andalusii, zvedl obléhání Cadizu, které trvalo dva a půl roku, a pochodoval na východ spojit se s Josefem a Suchetem. Následující měsíc se Wellington vydal na sever, vytlačil Francouze z Valladolidu a oblehl burgoský hrad. Avšak jeho armáda postrádala děla a francouzská osádka hrdě vzdorovala.

A když se početné francouzské armády shromáždily na severu a na jihu, byl to nyní Wellington, kdo mohl být uvězněn. Neměl jinou možnost než se stáhnout. Welingtonův ústup se změnil v zoufalý pochod podzimními dešti. Zásobování se zhroutilo a mnoho hladovějících vojáků loupilo jídlo ve španělských vesnicích. Madrid byl opuštěn a 1.

listopadu znovuobsazen Francouzi. Wellington byl znovu tam, kde před pěti měsíci začal. Avšak navzdory chmurnému vyvrcholení tažení vedl jeho úder do Španělska k osvobození rozsáhlého území a zanechal Francouze přetížené více něž kdy předtím. Posílený a dozásobený se Wellington vrátí příští rok a Josefovu španělskému království uštědří smrtící úder. V roce 1812 se válka obrátila.

A nejen ve Španělsku, neboť v Rusku, 3 200 kilometrů na východě, pohltila La Grande Armée katastrofa… Díky všem Patr(e)onům, bez kterých by tato série nevznikla. Navštivte stránku Epic History TV na Patreonu a podívejte se, jak můžete podpořit naši práci a získat bonusy jako předběžný přístup a možnost hlasovat o dalších tématech. Lajk videa a odběr kanálu nám rovněž pomůže růst.

Díky za zhlédnutí.