Napoleonova odplata – Bitva u Wagramu

Epic History TV ve spolupráci s History Marche uvádí: V květnu 1809 Rakušané porazili Napoleonovu armádu v krvavé bitvě u Aspern. Nepřátelé mu uštědřili tvrdou ránu. Po letech francouzské vojenské dominance se zdálo, že se vlna obrací. O tři týdny později papež Pius VII. exkomunikoval Napoleona za anexi papežských zemí, což bylo pro jeho nepřátele propagandistické vítězství.



Avšak bezprostředně po vítězství Rakousko zaváhalo. Nebylo si jisté, jestli navrhnout mír, nebo pokračovat ve válce. Napoleon naopak reagoval přívalem rozhodnutí. Vyslal pro posily, aby se k němu připojily u Vídně. Poslal pro italskou armádu svého nevlastního syna Evžena de Beauharnaise a pro XI. sbor maršála Marmonta, který s Evženem vyhnal rakouskou armádu arcivévody Jana ze severní Itálie, a také pro saský IX.



sbor maršála Bernadotta. Napoleonova armáda vzrostla z 90 000 na dechberoucích 164 000 mužů a 544 děl a postaví se Karlovým 128 000 mužům a 414 dělům. Šest týdnů poté, co jeho první pokus skončil porážkou, nařídil Napoleon své armádě opět překročit řeku. Tentokrát postavili jeho ženisté přes Dunaj robustní mosty, aby se neopakovala katastrofa u Aspern.



"Pro francouzskou armádu," řekl Napoleon, "již Dunaj neexistuje." Jeviště bylo přichystáno na zatím největší bitvu v dějinách Evropy. Pokud si myslíte, že z vás série o Napoleonovi udělala taktického i strategického génia, vrhněte se na Vikings: War of Clans, velkorysého sponzora tohoto videa. Napoleonova pravidla koncentrace síly a rozhodné akce vám dobře poslouží, neboť o dominanci bojujete se třemi miliony dalších hráčů. Toto vysoce návykové vojenské a organizační běsnění umožňuje zvolit několik přístupů.



Vybudujte středověkou Maginotovu linii a počkejte na nepřátelský útok, nebo hrajte jako Napoleon a zahajte zuřivý blitzkrieg a přepadněte nic netušícího protivníka. Stáhněte si Vikings zdarma přes odkaz v popisku videa, podpořte náš kanál a získejte 200 zlatých a ochranný štít, který vám může zachránit život. Ještě jednou děkujeme Vikings: War of Clans za sponzorování videa.



"Ještěže nejsi vyšší." Napoleon štábnímu důstojníkovi, jehož helmu odstřelila dělová koule Večer 4. července, za vydatného deště začala francouzská armáda překračovat řeku z ostrova Lobau. Ne vstříc zdevastovaným vesnicím Aspern a Esslingu, ale východně směrem ke Groß-Enzersdorf, který francouzská děla brzy uvrhla do plamenů. Arcivévoda Karel zanechal pozdržet Francouze jen malé předsunuté uskupení.



Do rozbřesku IV. sbor generála Masséna a Oudinotův II. sbor tlačily tyto jednotky nazpět, čímž získaly prostor pro rozmístění francouzské armády. Ve 13:00 byl Napoleon připraven postoupit přes desetikilometrové kukuřičné pole k hlavním rakouským pozicím. K příkré stěně známé jako Wagram, 100 metrů za Russbašskou řekou. Lehká jízda generála Lasalleho a Massénův IV.



sbor se stočily chránit levé křídlo a Oudinotův II. a Davoutův III. sbor postoupily k Wagramu. Bernadottův saský sbor a Evženova italská armáda zaplnily střed. V 18:00, nejistý si nepřátelskou silou, nařídil Napoleon frontální útok na wagramskou náhorní plošinu. Avšak jeho jednotky se setkaly s odhodlaným rakouským odporem. Před setměním postoupil saský IX. sbor do vesnice Deutsch-Wagram. Saská pěchota nosila bílé uniformy stejně jako Rakušané, a když padla tma, byla zaměněna za nepřítele a čelila palbě z vlastních řad.



Sasové zpanikařili a za těžkých ztrát utekli. Napoleonův pokus o rychlý průlom ztroskotal. Té noci spaly obě armády pod otevřeným nebem, zatímco Karel a Napoleon připravovali své další kroky. BITVA U WAGRAMU DEN DRUHÝ Podle Napoleona měl Davoutův III.



sbor vést útok a převálcovat rakouské křídlo, zatímco další sbory přišpendlí nepřítele lokálními útoky. Avšak císař se ke své nevoli dozvěděl, že maršál Bernadotte v noci bez rozkazu stáhl zbité Sasy z vesnice Aderklaa, kterou nyní drželi Rakušané. Aderklaa byla klíčovým opěrným bodem ve středu bojiště. Napoleon vydal rozkaz k jejímu okamžitému dobytí, ale francouzský a saský útok selhal a přinesl těžké ztráty. Rakušané měli své vlastní problémy.



Arcivévoda Karel věděl, že čelí silnějšímu protivníkovi, a rozhodl se, že jediná šance na vítězství leží v ranním frontálním útoku. Spoléhal na příchod svého bratra arcivévody Jana s 13 000 muži, se kterými podpoří útok na levé křídlo. Avšak přišlo ráno a po Janovi nebylo ani stopy. Horší však bylo, že i když IV. sbor začal útok na Großhofen včas, III. sbor, který obdržel rozkazy pozdě, se stále přesouval do pozice a zdržoval celé rakouské pravé křídlo.



Karel přikázal IV. sboru osamocený útok přerušit, dokud nebudou další sbory na svých místech. S Rakušany paralyzovanými prodlením zahájil v 10:00 Davout vlastní útok. Ve vesnici Markgrafneusiedl se rozhořela litá pěchotní bitva, zatímco v polích bojovali dragouni a husaři obří jízdní bitvu plnou obchvatů, kdy se každá strana snažila spadnout na křídlo druhé. Davoutův sbor vesnici dobyl, avšak nezvládl zabránit rakouskému ústupu na silné nové pozice na Wagramu.



Mezitím vyvstala nová vážná hrozba pro Napoleonovo levé křídlo a týl. Klenaův VI. sbor zahnal přečíslené Francouze a některé jednotky postoupily až k Esslingu, nebezpečně blízko k důležitým říčním mostům. Napoleon potřeboval levé křídlo urychleně posílit. Avšak byl také odhodlaný držet zálohy pro rozhodný útok. Nařídil tedy Massénovu IV.



sboru přejít bitevní pole a levé křídlo posílit. Takové velké přemístění přímo před nepřítelem bylo velkým rizikem. Takže maršál Bessiéres dostal rozkaz vést jízdní útok proti nepřátelskému středu. Ztráty byly vysoké. Dokonce byl pod maršálem Bessiéresem zabit jeho kůň, což jeho muže vyděsilo. Avšak nepřítel byl zaměstnaný, zatímco IV. sbor dokončil svůj přesun a donutil Klenaův sbor ustoupit. "Každý voják, který přežije 30. narozeniny, je zbabělec a já tu déle zůstávat nehodlám."



Generál Antoine Lasalle, zabit u Wagramu ve věku 33 let Napoleon nyní ve středu bojiště shromáždil početnou baterii více než 80 děl. To byla Napoleonova charakteristická taktika – koncentrace dělostřelectva k proražení nepřátelské linie a vydláždění cesty pro rozhodný francouzský útok. Baterie vystřílela kolem 15 000 koulí a v kukuřičném poli rozpoutala požár. Kolem 13:00 hodin nařídil Napoleon frontální útok.



Davout měl pokračovat v útoku na nepřátelské křídlo, IV. sbor měl postupovat vlevo, II. sbor vpravo a ve středu povede generál MacDonald kupředu 8 000 mužů italské armády zformované ve třístranném čtverci, aby si ochránili vlastní křídla. Ale navzdory příšerné francouzské kanonádě uvítali rakouští Granátníci a III. sbor postupující Francouze prudkou palbou. MacDonaldův obří čtverec byl rozstřílen na kusy, jeho muži hromadně pokoseni dělovou palbou a útok se zastavil.



Avšak rakouská armáda, otlučená neustávajícími francouzský útoky, byla blízko kolapsu. Každý kousek fronty byl pod francouzským tlakem. Arcivévoda Karel, odhodlaný udržet armádu za každou cenu bojeschopnou, nařídil ústup.



Rakouský ústup byl disciplinovaný a dobře provedený. Napoleon si vydobyl vítězství. Ale jeho armáda byla ochromena vyčerpáním a těžkými ztrátami, že nebyla schopna zahájit účinné pronásledování. "Je vidět, že jste nebyl u Wagramu." Napoleon ministrovi, který Rakušany zesměšňoval Bitva u Wagramu byla brutálním, rozhodným střetnutím, byla to prozatím největší a nejkrvavější bitva v evropské historii.



Francouzské vítězství přišlo za nevídanou cenu. Přišli o 37 500 mužů a Rakušané o 41 500 vojáků. O čtyři dny později dostihli Francouzi ustupující Rakušany u Znojma. Boje eskalovaly a Karel věděl, že podruhé již Francouzům neodolá, a tak požádal o příměří.



Avšak nekonzultoval to se svým starším bratrem, císařem Františkem, který byl vzteky bez sebe, když se o tom dozvěděl. I proto, že dlouho očekávaná britská podpora byla konečně na cestě. Tři týdny po bitvě u Znojma největší výsadková síla, kterou kdy Británie shromáždila – 35 lodí vezoucích 39 000 mužů – přistála na ostrově Walcheren při ústí řeky Šeldy. Jejím cílem bylo zničit francouzské lodě a námořní zásoby.



Ale po úspěšném ostřelování a dobytí Vlissingenu si britští velitelé nechali proklouznout příležitost mezi prsty. Jejich armáda byla Francouzi držena na rozbláceném nizozemském pobřeží, kde byla decimována horečkou a úplavicí. Zemřelo asi 4 000 vojáků. Mnohem více jich nadosmrti zůstalo mrzáky. Přeživší byli v prosinci evakuováni zpět do Anglie. Císař František, informován o britském debaklu a přesvědčen svými generály, že Rakousko nemůže ve válce pokračovat, s Napoleonem uzavřel mír.



V říjnu Rakousko podepsalo Schönbrunnský mír, ve kterém odevzdalo území francouzské říši, Bavorsku, Sasku, Varšavskému knížectví a Rusku. Celkem rakouská říše přišla o tři a půl milionu obyvatel, musela zaplatit válečné reparace, nesměla mít armádu větší než 150 000 mužů a musela se připojit k Napoleonovu Kontinentálnímu systému, což znamenalo ukončit obchod s britskými loděmi a obchodníky.



Arcivévoda Karel, jeden z Napoleonových nejnadanějších protivníků, upadl u svého bratra císaře Františka v takovou nemilost, že se k velení již nikdy nedostal. Napoleon si připsal další drtivé vítězství. Avšak pro francouzského císaře to byly znepokojivé události. Jeho nepřátelé se učili, zatímco on sám musel čím dál více spoléhat na mladé odvedence, kteří plnili řady zabitých nebo raněných veteránů.



V roce 1809 by to řekl jen málokdo, avšak pro Napoleona to bylo poslední vítězné tažení. Nyní můžete Epic History TV podpořit zakoupením značkového oblečení, hrníčků a samolepek v našem novém obchodě. Odkaz na něj najdete v popisku videa. Videa Epic History TV můžete nyní sledovat i ve španělštině na našem novém sesterském kanálu Epic History TV en Espagnol.



Díky HistoryMarche za vytvoření bitevní mapy a všem Patr(e)onům, díky jejichž štědrosti toto video vzniklo.