Zimní ústup od Moskvy

„Mír se nachází v Moskvě.“ – Napoleon, 8. září 1812 Rusko, 1812. Napoleon napadá svého bývalého spojence s největší armádou v evropských dějinách. Avšak francouzskému císaři se nedaří zasadit zničující úder. S nezlomností, jako je ta ruská, se ještě nesetkal. A s příchodem zimy začíná jeho armáda nejznámější ústup v historii.



NAPOLEON V RUSKU ČÁST TŘETÍ: ÚSTUP 15. září 1812. 83 dní po invazi do Ruska, týden po drahém vítězství u Borodina, vstoupil Napoleon do Moskvy. Očekával, že jej uvítají hodnostáři, formálně nabízející moskevskou kapitulaci. Namísto toho zjistil, že 90 % Moskvanů uprchlo.



Minulou noc se rozhořel požár, jenž měli založit opilí vojáci. Avšak v dalších dvou dnech se požáry objevovaly po celé Moskvě a většina města se ocitla v plamenech. Kníže Fedor Rostopčin, městský guvernér, přikázal, aby byla Moskva raději zničena, než aby padla do rukou nepřítele. Požáry nyní úmyslně zakládali ruští zločinci, kteří byli propuštěni z vězení, a jednali na příkaz policistů.



Francouzští vojáci zastřelili všechny, které našli, ale požáry zkrotit nedokázali. Během čtyř dnů shořely dvě třetiny Moskvy. Když měli požáry konečně pod kontrolou, začali Napoleonovi vojáci zničené město systematicky rabovat. Mezitím ze svého nového sídla v Kremlu poslal Napoleon dopis caru Alexandrovi v Petrohradu. Nabídl mu mír a konec války.



Neobdržel žádnou odpověď. Napoleon vyčkával, přesvědčený, že Alexandr nakonec bude vyjednávat. Avšak dny ubíhaly a on byl čím dál nervóznější. Nájezdy kozáků přerušovaly jeho důležité spojení s Paříží, stejně jako přísun zásob. Rovněž jeho ztráty a ruské posily znamenaly, že Napoleon byl poprvé na tažení přečíslen. Donesly se k němu také zvěsti, že jeho neochotní spojenci Prusko a Rakousko tajně vyjednávají s jeho nepřáteli.



Napoleon dříve navrhl, že armáda přezimuje v Moskvě. To se však nyní jevilo příliš nebezpečné. Neochotně uznal, že armáda bude muset ustoupit do Smolensku, kde bude moci v bezpečí přezimovat. Napoleon věděl, jak tuhé ruské zimy mohou být, ale odkládal svůj odchod, povzbuzen dobrým říjnovým počasím a nadějí, že každou chvíli dorazí zpráva od Alexandra s nabídkou míru.



Nepřišla. 13. října napadl první lehký sníh. O pět dní později zahájil Kutuzov překvapivý útok na Muratovu předsunutou stráž u Vinkova a zvítězil. Napoleon, přinucený jednat, nařídil příští den opustit Moskvu. Náš legendární sponzor World of Tanks je domovem multiplayerových obrněných jatek.



V této hře je více než 550 pečlivě vymodelovaných historických tanků, z nichž všechny můžete rozstřílet na kusy na 40 dechberoucích a smrtících bojištích. World of Tanks nabízí novým rekrutům, kteří se zaregistrují přes odkaz v popisku a zadají kód „Tanktastic“, bonus v podobně prémiového lehkého tanku, 500 zlatých a sedmidenního prémiového účtu. Užitečný bonus, pokud chce vstoupit do bitvy a najít si vlastní herní styl.



Nebojácná sebevražedná jízda? Nebo chladnokrevný ostřelovač? Děkuji World of Tanks za sponzorování tohoto videa. „Právě teď mé tažení začíná.“ – Ruský car Alexandr, Petrohrad, říjen 1812 100 000 mužů Grande Armée opustilo Moskvu v 16km zástupu s přibližně 40 000 povozy a vozíky. Byly mezi nimi i ženy a děti. Manželky vojáků a vivandières – ženy, které vojákům vařily – a také nějací civilisté.



Každý povoz a batoh byl nacpán zásobami a kořistí. Když se vydal na cestu, sepsal si seržant Bourgogne z císařské gardy svůj náklad. Obsahoval: „Několik kilo cukru, rýži, sušenky, půl lahve likéru, ženský oděv z čínského hedvábí přikrášlený zlatem a stříbrem. Několik zlatých a stříbrných okras, mezi nimi kus kříže Ivana Velikého.



Mimo to jsem měl svoji uniformu, velký dámský jezdecký plášť, dva stříbrné obrazy v reliéfu, 30 centimetrů vysoké a 20 široké, oba opravdová mistrovská díla. Také několik medailonů a plivátko ruského prince osázené drahokamy. Na své košili jsem měl žlutou hedvábnou vestu, kterou jsem si vyrobil z ženské sukně. Přes to velký plášť lemovaný kožešinou a velký vak zavěšený u pasu vedle stříbrného kordu.



V něm bylo mnoho rozličných věcí, mezi nimi krucifix ve zlatě a stříbře a malá váza z čínského porcelánu. Potom jsem měl své zbraně, lahvičku se střelným prachem a šedesát nábojnic v krabičce.“ Tato těžce naložená armáda si neuvědomovala, že závodí s časem. Rusové začali útočit na křídla Napoleonova 880km výběžku. Ten samý den vítězila početnější Wittgensteinova armáda nad maršálem Saint-Cyrem u Polocku, kterému musel přijít na pomoc Victorův IX.



sbor. Na jihu přinutil postup admirála Chichagova Schwarzenbergův rakouský sbor ustoupit a chránit Varšavu. Koridor se uzavíral. A potom tady bylo počasí. Avšak Napoleon si byl jistý, že armáda dorazí do Smolensku za 20 dní, dávno před tím, než udeří tuhá zima.



Napoleon se chystal ustoupit přes Kalugu, přes nezbídačenou zemi, kde mohla jeho armáda rabovat. Ale Kutuzov poslal VI. sbor generála Dokhturova zablokovat cestu v Malojaroslavetsu. V tuhých bojích vyhnali Italové z Eugèneova IV. sboru Rusy z města pryč. Bylo to těžce vybojované vítězství připomínající to u Borodina. Kutuzov nyní stál mezi Napoleonem a Kalugou. Napoleon se nyní nezvykle poradil se svými maršály.



A po prodiskutování několika možností se rozhodl, že než aby bojoval velkou bitvu, ustoupí, kudy přišli, po cestě do Smolensku. Napoleon doufal, že se této trase vyhne, neboť to znamenalo pochodovat zemí, která již neposkytovala žádné zásoby. Den po boji u Malojaroslavetsu byl Napoleon skoro zajat skupinou kozáků. Zachránila ho jen zteč generála Rappa v čele jeho doprovodu. Po tomto těsném úniku si Napoleon opatřil ampulku s jedem, kterou nosil kolem krku pro případ, že padne do zajetí.



„Muži, kteří byli příliš slabí, než aby nesli zbraně a ruksaky, je zahodili. Vypadali jako banda cikánů.“ – Vojín Jakob Walter, 7. Württembersk pluk Napoleonova armáda vyrazila na cestu. Její pohyb s odstupem kopírovala Kutuzovova armáda na jihu. Prošli kolem starého bojiště u Borodina. Byl to strašný, znervózňující pohled na vrány hodující na napůl pohřbených tělech.



Neustálé pochodování začalo rychle unavovat muže i koně. O pár dní později klesla teplota pod bod mrazu. Armádní utahaní, hladovějící koně hromadně umírali. Disciplína se začala hroutit a někteří kočí jednoduše odhodili nemocné a raněné u cesty ve snaze zajistit si vlastní přežití. Když se francouzský zástup čím dál více roztahoval, generál Miloradovich velící Kutuzovově předvoji udeřil na Davoutův zadní voj poblíž Vjazmy.



Na několik hodin byl Davoutův I. sbor odříznut, dokud mu Eugène s Neyem nepřišli na pomoc. Bitva skončila pouličními boji ve Vjazmě, zatímco Francouzi hořící město narychlo opouštěli. Pro vojáky Grande Armée, nezvyklé na ústupy a útěky, byla Vjazma znepokojujícím, demoralizujícím zážitkem.



„Cesta byla posetá mrtvolami. Naše utrpení si nedovedete představit.“ – Generáp Rapp, Napoleonův pobočník 4. listopadu začalo hustě sněžit. Další noc teploty spadly pod mínus dvacet stupňů Celsia. Jen málo mužů či žen mělo řádné zimní oblečení nebo přístup k přístřešku. Mnoho jich přes noc umrzlo. Ráno byly povozy i děla opuštěny.



Mnoho vojáků si chtělo zachránit život. Ignorovali důstojníky, kradli koně a jídlo, opustili zástup a vydali se hledat zásoby na venkov. Mnoho těchto plenitelů bylo nalezeno kozáky, kteří je probodli mečem nebo oštěpem, jiné o všechno okradli a nechali umrznout. V několika případech je předali rolníkům, kteří prahli po pomstě na nepříteli, který plenil všechno, co měli. Když se armáda potácela sněhovými bouřemi ke Smolensku, nařídil Napoleon Eugèneovu IV.



sboru spěchat do Vitebsku, kde byl velký francouzský sklad zásob. Ale Vitebsk již padl do rukou Rusům. IV. sbor byl příliš slabý, než aby si probojoval cestu skrz, a znovu se připojil k armádě, avšak bez děl a většiny nákladu. Plukovník, který nyní IV. sbor spatřil, mluvil o mužích bez bot, skoro bez oblečení, vyčerpaných a vyhladovělých, sedících na batozích, spících na kolenou a vycházejících z této apatie, jen aby si opekli koní maso nebo roztavili kusy ledu.



Pouhé tři týdny po opuštění Moskvy byla třetina armády po smrti nebo v zajetí. Zhruba polovina přeživších tvořila rostoucí armádu harcovníků – mužů bez jednotek připravených bojovat jen o vlastní život. Napoleon dorazil do Smolensku 9. listopadu. Vojáci, co do města vstoupili jako první, vyplenili zásobovací stanici.



Nenechali nic pro muže za sebou ani pro Neyův zadní voj, který dorazil o šest dní později. Napoleon doufal, že ve Smolensku přezimuje, ale stav armády a nedostatek zásob znamenal, že musel v ústupu pokračovat. Avšak pět dní, které tam strávil, dalo Kutuzovovi čas jej předběhnout a připravit léčku. Když se Francouzi opět vydali na ústup, udeřil 50 km západně od Smolensku u Krasneho.



Po tři dny zoufalých bojů ve sněhu až po kolena držela cestu otevřenou Napoleonova císařská garda, zatímco si Eugèneův a Davoutův sbor s těžkými ztrátami probíjely cestu vpřed. Dva pluky mladé gardy dostaly příkaz podniknout obětavý protiútok, aby udržely Rusy na uzdě, a byly prakticky vyhlazeny. Kutuzov držel mnoho vojáků mimo boj a později byl obviněn, že nevyužil příležitosti zničit Napoleonovu armádu.



Pravděpodobně jej znepokojoval počet čerstvých odvedenců v armádě, kteří v mrazivých podmínkách krutě trpěli. „Ani všichni kozáci a Rusové na světě mi nezabrání znovu se připojit k armádě.“ – Maršál Ney, 17. listopadu, Smolensk Ne všechny francouzské sbory se u Krasneho probily. Maršál Ney a jeho zadní voj čítající 6 000 dorazil 18. listopadu, kdy cestu blokovalo 60 000 Rusů, a po slíbené podpoře Davoutova I.



sboru nebylo ani stopy. Neyovi muži se v zoufalé snaze vrhli na ruské řady, ale byli pokoseni. Po odmítnutí několika nabídek ke kapitulaci vedl Ney přeživší ke smělému nočnímu přechodu řeky Dněpr a poté 75 kilometrů otevřenou krajinou pod neustálým útokem Platovových kozáků, až nakonec došel k Orše. Když se Ney znovu připojil k armádě, čítal jeho zadní voj jen 800 vojáků v čele několika tisíc harcovníků. Armáda považovala jeho únik za zázrak, a když se o tom dověděl Napoleon, ihned Maršála Neye nazval nejstatečnějším ze statečných.



„Začíná to být velice vážné.“ – Napoleon generálu Caulaincourtovi, 23. listopadu, poblíž Orši Napoleon z jedné pasti unikl, ale nyní se na něj řítily tři ruské armády z různých směrů, které jej přečíslovaly skoro 3:1. Z východu se blížila hlavní Kutuzovova armáda s 65 000 muži. Ze severu postupoval Wittgenstein s 30 000 muži, který soustavně tlačil zpět IX.



sbor maršála Victora. A z jihu přicházela moldavská armáda admirála Chichagova s 34 000 vojáky, od které se oddělil generál Osten-Sacken s 30 000 muži, aby zabránil Schwarzenbergovým Rakušanům a Reynierovu saskému sboru vyrazit Napoleonovi na pomoc. Napoleon pochodoval na Minsk, hlavní francouzský sklad zásob s velkými zásobami jídla, oblečení, bot a nábojů, které jeho armáda zoufale potřebovala.



Avšak 31. listopadu dorazila katastrofální zpráva. Minsk dobyl Chichagov, který poté vyrazil na Borisov, vyhnal polskou osádku a obsadil most přes řeku Berezinu. V toto období bývala Berezina většinou zamrzlá, takže by ji Napoleon mohl překročit kdekoliv, avšak náhlá obleva proměnila mrazivou řeku v proud ledu. K Napoleonovi se alespoň připojil tvrdě bojující II.



sbor maršála Oudinota, který při ústupu k Polocku netrpěl tolik jako hlavní síla. Oudinot zahájil okamžitý protiútok a znovu Borisov dobyl, ale nedokázal zabránit Rusům v zapálení mostu. Na kilometry daleko jiný most nebyl a zdálo se, že je Napoleonova vyčerpaná armáda konečně uvězněna. Avšak třpytla naděje. Polská jízda našla brod přes řeku poblíž vesnice Studienka. Napoleon vydal lavinu rozkazů.



II. sbor měl předstírat přípravy na přechod jižně od Borisova. Victorův IX. sbor přicházející ze severu zaujme obranné pozice východně od Studienky a zadrží Rusy, zatímco ženisté budou urychleně stavět pontonové mosty přes řeku a získají Napoleonovi šanci probojovat si cestu pryč. „Naše situace je nevídaná. Jestli se z toho Napoleon vymaní, musí být posedlý ďáblem.“ – Maršál Ney generálu Rappovi, 28.



listopadu, řeka Berezina Odpoledne 25. listopadu začali nizozemští ženisté generála Eblého stavět dva 90metrové pontonové mosty přes řeku Berezinu. Pracovali ve dne v noci, někdy po pás v mrazivé vodě, a oba mosty dokončili za méně něž 24 hodin. Jen několik jich tato muka přežilo. Chichagov na diverzi jižně od Borisova naprosto skočil a přesouval jednotky na jih, čímž Napoleonově armádě umožnil přejít vrtkavé mosty prakticky bez odporu.



Oudinotův II. sbor šel jako první, zabezpečil předmostí, a druhý den jej následovaly zbytky hlavní armády. Prioritu měly bojeschopné útvary. Prozatím početná armáda harcovníků zůstávala na východním břehu. Když si Chichagov chybu uvědomil a začal se přesouvat na sever, byli již Napoleonovi vojáci připraveni mosty chránit.



Na východním břehu 12. divize generála Partonneuxe – čítající 4 000 relativně odpočatých vojáků z Victorova IX. sboru – zformovala zadní voj. Když se z východu přiblížili Platovovi kozáci – přední voj Kutuzovovy hlavní armády – snažil se Partonneux znovu připojit k IX. sboru. Avšak zastihla jej sněhová bouře, kde viditelnost klesla pod 50 metrů, a on pochodoval přímo proti Wittgensteinově armádě.



Celá divize byla zabita nebo zajata. Dalšího rána zahájili Chichagov a Wittgenstein koordinované útoky na obou březích řeky. Na západním břehu se odehrávaly zoufalé boje, ve kterých byl maršál Oudinot opět vážně zraněn, avšak švýcarská pěchota linii udržela, dokud kyrysníci generála Doumerca – poslední těžká jízda v armádě – Rusy ztečí nezahnali.



Poláci a Němci Victorova zadního voje za cenu těžkých ztrát zadrželi Rusy až do tmy a poté přes mosty ustoupili. Po dvě noci se důstojníci snažili dostat početnou armádu harcovníků na mosty, když se zrovna nepoužívaly. Avšak s teplotami kolem -30 stupňů harcovníci raději zůstávali při teple svých ohňů. Za úsvitu 29. listopadu, s armádou na ústupu a Rusy v pohybu, se tisíce harcovníků snažily v panice přejít po mostech.



Desítky byly ušlapány. Jiní spadli nebo byli strčeni do vody, nebo se snažili řeku přeplavat, což se rovnalo jisté smrti. Když francouzští ženisté v devět hodin mosty zapálili, odřízli tisíce harcovníků, které ponechali na milost kozákům. Někteří padli do zajetí, někteří byli vysvobozeni ze svého utrpení.



„Takové hrozivé neštěstí. Tolik lidí při tom ústupu zahynulo.“ – Kapitán Franz Roeder, osobní stráž velkovévody hessenského Od chvíle, co před 43 dny ústup začal, ušla Grande Armée skoro 800 km. Pod neustálými útoky, vyhladovělá a vyčerpaná. A v posledních 23 dnech pochodovala ve smrtících mrazech bez řádného zimního oblečení nebo přístřeší.



Za tu dobu byla bojová síla Grande Armée snížena ze zhruba 124 000 mužů na 20 000 mužů, přičemž stejný počet harcovníků pochodoval za armádou. Během ústupu do Vilniusu se počasí ještě zhoršilo a teploty spadly k -37 stupňům. Ruská armáda se alespoň držela zpátky. Nechávala zimu, kozáky a ruské rolníky, aby útočníky dorazili.



5. prosince Napoleon armádu opustil. Tajně tryskem projel celou Evropou a za pouhých 13 dní dorazil do Paříže. Angličtí satiristé přirozeně využili jeho zdánlivého opuštění poražené armády a mnoho vojáků to vskutku považovalo za akt zrady. Ale jeho generálové rozhodnutí odjet podporovali. V Paříži byl již zmařen jeden puč proti Napoleonovi a čekalo ho mnoho práce s obnovou armády a udržením francouzských spojenců.



9. prosince, 51 dní po začátku ústupu, začalo 20 000 strhaných přeživších z Grande Armée překračovat řeku Němen zpět na spřátelené polské území. Říká se, že maršál Ney přešel řeku jako poslední. „II. a III. sbor jsou jen vzpomínkou. III. sbor čítá jen 60 mužů.“ – Maršál Ney maršálu Berthierovi, Napoleonovu náčelníkovi štábu Napoleonova invaze do Ruska byla jednou z největších vojenských katastrof v dějinách.



Učinil strašlivě špatné úsudky o geografii, logistice a především ruské politické a strategické reakci na invazi. Tyto omyly stály jeho říši kolem půl milionu mužů, čtvrt milionu koní a tisíc děl. Jinými slovy z každých 12 mužů, kteří v Grande Armée pochodovali do Ruska: Byl jeden zabit v boji nebo zraněním podlehl. Dva padli do zajetí, z nichž jeden v zajetí zemřel.



Sedm podlehlo nemocem nebo počasí. Jen dva se vrátili živí. Navzdory mýtu zemřelo více vojáků během letního postupu – na úpal, tyfus a úplavici – než při zimním ústupu. Ruské vojenské ztráty se odhadují na 150 000 mužů, plus velký, avšak neznámý počet mrtvých civilistů. Ruské tažení bylo pro Napoleona katastrofou. Nejen kvůli ztrátě vojáků a zdrojů, ale kvůli ztrátě prestiže a reputace.



Tu zimu vycítili všichni jeho nepřátelé slabinu a připravili se proti němu spojit síly. Avšak císař se nevzdá bez boje. Zpět v Paříži svým ministrům přiznal: „Úspěchy mě zaslepily, pánové. Dovolil jsem jim svést mě na scestí. Namísto jednání dle plánu jsem se vydal do Moskvy. Myslel jsem si, že tam uzavřu mír.



Zůstal jsem příliš dlouho. Udělal jsem hrozivou chybu. Avšak napravím ji.“ Díky všem Patr(e)onům, bez kterých by tato série nevznikla, a našemu sponzoru World of Tanks. Nezapomeňte si stáhnout hru přes odkaz v popisu a získejte skvělé bonusy. Pokud chcete náš kanál podpořit a získat vychytávky jako předběžný přístup k videím a novinkám z produkce, navštivte naši stránku na Patreonu.