Bitva u Aspern a Esslingu

Epic History TV ve spolupráci s HistoryMarche a za podpory sponzora Osprey Publishing uvádí: V roce 1809 byla Francie, pod vládou Napoleona Bonaparte, nejsilnější zemí v Evropě. Avšak francouzské invaze do Španělska a Portugalska předchozího roku neskončily snadným vítězstvím, které císař očekával. A s mnoha Napoleonovými nejlepšími jednotkami a veliteli vázanými ve Španělsku se starý nepřítel opět připravoval na střet s Francií.



"Vídeňský dvůr se nechová hezky. Aby toho nelitoval." Napoleon Josefovi, 15. ledna 1809 Rakousko se připravovalo na válku s Francií od své poslední ponižující porážky u Slavkova v roce 1805. Nyní byl Napoleon zaměstnaný ve Španělsku, Británie slíbila finanční podporu spolu s útokem do severní Evropy, takže se zdálo, že je nejlepší čas pro útok.



Tentokrát rakouské armády povede arcivévoda Karel, mladší bratr císaře Františka. Ve svých 37 letech byl o dva roky mladší než Napoleon, ale měl již patnáctiletou zkušenost s vysokým velením. A učil se z minulých porážek. Začal reformovat rakouskou armádu podle francouzského vzoru, okopíroval Napoleonův sborový systém a představil nové taktiky pěchoty. RYCHLÝ PRŮVODCE PĚCHOTNÍ TAKTIKOU V NAPOLEONSKÝCH VÁLKÁCH V napoleonských válkách bojovala pěchota v těsné formaci – nalepena na sobě, rameno na rameni.



Ale proč nepříteli dopřávat tak snadný cíl? Za prvé, velení a ovladatelnost. Před vynálezem rádia byly rozkazy dávány ústně, bubny nebo trubkami, což bylo samo o sobě složité na zakouřeném bojišti, avšak téměř nemožné, pokud byli vojáci daleko od sebe. Za druhé, palebná síla.



Muškety s hladkou hlavní byly přesné jen do 70 metrů, takže salva – masová palba – byla nejlepším způsobem jak způsobit fyzické i psychologické poškození. Za třetí, morálka. Vojáci byli ochotnější postoupit do nebezpečí nebo držet linii, pokud tak činili společně jako jednotka, kdy se navzájem povzbuzovali. Za čtvrté, obrana proti jízdě. Osamocení pěšáci byli pro jezdce snadným cílem.



Jen držením se při sobě mohla pěchota jízdu odrazit. Základní taktickou jednotkou pěchoty byl prapor. Francouzský bojový prapor měl tabulkovou sílu 840 mužů, avšak v praxi čítal 500–600 vojáků. Naše názorná ukázka počítá s 605 muži, typickou silou praporu během kampaně. Muži byli rozděleni do šesti čet – čtyř čet mušketýrů a dvou čet na křídlech. Napravo byli granátníci, tvořeni nejvyššími, nejsilnějšími muži, často staženi zformovat čistě granátická uskupení.



A nalevo byli voltižéři, specializovaná lehká pěchota sloužící jako přední voj praporu. Muži předního voje se pohybovali samostatně, využívali krytí a pálili samostatně, aby nepřítele vyvedli z rovnováhy, zatímco bránili přednímu voji nepřítele v provádění stejné úlohy. Většina armád měla pro tuto roli specializované jednotky lehké pěchoty, například britský 95.



střelecký pluk, francouzští chasseur à pied a rakouské nebo pruské prapory jäger. Tradiční bitevní formací na bojišti byla řada. Všechny čety se zformovaly vedle sebe do hloubky třech mužů. Řadová formace maximalizovala počet mužů schopných vystřelit na nepřítele a limitovala ztráty způsobené dělostřelectvem. Ale byla velice zranitelná vůči jízdnímu útoku na křídla. A i pro dobře vycvičené jednotky bylo obtížné udržet rovnou řadu, pokud postupovali přes nerovný terén.



Takže pro manévry a útok prapory často utvořily dělený zástup. Byla to flexibilnější formace, která umožňovala rychlejší postup, avšak představovala lákavější cíl pro nepřátelská děla, neboť jedna dělová koule dokázala proletět několika řadami. A mnohem méně mužů mohlo vystřelit na nepřítele. Teoreticky se měl prapor před dosažením nepřítele zformovat do řady, ale provedení toho pomalého přesunu nebylo pod palbou vždy možné nebo rozumné, takže někteří velitelé ponechávali své muže v zástupu a k prolomení nepřátelských linií spoléhali na hybnost.



Byla to riskantní taktika, která často fungovala proti nováčkům, ale vedla k těžkým ztrátám, pokud byla použita proti profesionálům, například britským červenokabátníkům. Zástup mohl být rychle sražen, aby poskytl ochranu proti jízdě, nebo, pokud byl čas, mohl zformovat čtverec. S nasazenými bajonety se prapor ubránil ze všech stran, formace měla často tvar obdélníku.



Nepřátelská jízda mohla prapor obklíčit, ale nedokázala se do něj probít, neboť koně odmítali naběhnout do pevné hradby mužů a oceli. Avšak pěchota ve čtverci byla velice zranitelná dělostřelectvem a pohybovala se velice pomalu. Rychlý a bezproblémový přesun z jedné formace do druhé, zvláště pod palbou, vyžadovalo cvik, praxi a zkušenosti. V roce 1809 začala rakouská armáda používat formaci nakupený prapor, ta byla neomalená, ale vhodnější pro rychle vycvičené odvedence.



Byl to hustý zástup s omezenou palebnou silou a velice zranitelný dělostřelectvem. Ale mohl se rychle uzavřít, aby odrazil kavalérii, za použití stejného principu jako čtverec, ale bez potřebných zkušeností. A byl mnohem pohyblivější. Napoleon, varován svými špehy, že se Rakousko připravuje k válce, opustil Španělsko a spěchal do Paříže, kam přijel 24.



ledna 1809. Francouzská armáda v Německu vedená maršálem Berthierem bude urychleně potřebovat posily. Napoleon tedy stáhl jednotky ze Španělska, povolal mladé odvedence a vojáky od svých německých spojenců z Rýnského spolku. La grand armée již nebyla tím veleváženým uskupením z roku 1805, ale s Napoleonem v čele byla stále impozantním protivníkem. Arcivévoda Karel nařídil klamné útoky do Polska a severní Itálie, ale 10.



dubna zahájil hlavní útok proti francouzskému spojenci – Bavorsku. Přišel o týden dřív, než Napoleon očekával, a zastihl francouzského císaře nepřipraveného. Karel spoléhal na rychlý postup, ale na poslední chvíli pozměněné plány, prudké deště a pomalé zásobování vedly jen k loudavému postupu. Maršál Berthier byl výtečným Napoleonovým náčelníkem štábu, ale nerozhodným polním velitelem. Jeho jednotky byly příliš rozprostřené a III.



sbor maršála Davouta byl v Řeznu nebezpečně osamocený. Karel jej vybral za svůj cíl a nařídil jeho zničení. Ale 17. dubna dorazil Napoleon do Donauwörthu a převzal velení. Okamžitě nařídil Davoutovi se z obnažené pozice stáhnout. Bylo ale příliš pozdě, aby unikl bez boje. Davoutův III. sbor byl v Grand armée jedním z nejlepších a v bitvě plné rychlého pohybu v lesích auerstadtští hrdinové Rakušany odrazili, navzdory hrdinství generálmajora Lichtenštejna, který byl při vedení mužů vážně zraněn.



III. sbor obklíčení unikl. Bitva o Teugn-Hausen byla začátkem tzv. Napoleonovy čtyřdenní kampaně. Nejdříve využil bavorský VII. sbor maršála Lefebverta a provizorní sbor maršála Lannese k vražení klínu do rakouské armády. Poté pronásledoval rakouské levé křídlo k Landshutu v domnění, že pronásleduje hlavní rakouskou armádu. Francouzi a jejich němečtí spojenci vzali útokem městský most a připsali si tvrdě vybojované vítězství.



Avšak Napoleon si uvědomil, že arcivévoda Karel nebyl v Landshutu a že opět nechal maršála Davouta čelit hlavní nepřátelské armádě. Vyslal maršála Bessièrese pronásledovat rakouské levé křídlo a Napoleon se stočil na sever, kde zaútočil na rakouský IV. sbor v Eggmühlu. Francouzi a jejich němečtí spojenci vyhráli za čtyři dny čtvrté vítězství. Ale Karlova hlavní síla byla stále nedotčena. A aby ji takovou udržel, nařídil rychlý ústup přes Dunaj.



Francouzi jej pronásledovali a zaútočili na opevněné město Řezno, které znali jako Ratisbonne, kde se nacházel důležitý kamenný most. Napoleon pověřil velením útoku maršála Lannese. Když útok slábl, Lannes hrozil, že se k útoku připojí osobně, a tak jeho muži, vhodně pokáráni, město dobyli. Během obléhání byl Napoleon zasažen do nohy odraženou kulkou, což způsobilo rozsáhlou paniku.



Nakonec to bylo jen povrchové zranění. Tvrdohlavý rakouský odpor umožnil Karlovi a jeho armádě překročit Dunaj. Napoleon rozdělil rakouskou armádu vedví, ale obě poloviny se příkladně stahovaly k Vídni. Napoleon Rakušany pronásledoval. Oddělil Lefebrův bavorský sbor, aby potlačil lidové povstání v Tyrolsku, a III. a württembergský VIII. sbor, aby strážily jeho zásobovací trasy. Karel se rozhodl nebránit hlavní město, které se po krátkém ostřelování vzdalo 13.



května. Karel a rakouská armáda čekaly na druhé straně Dunaje. Napoleon měl nyní jen 80 000 mužů, proti němu stálo 110 000 Rakušanů. Karlova armáda bojovala během kampaně dobře a statečně. Ale Napoleon měl o rakouské armádě stále malé mínění a rozhodl se zaútočit. "Před dělem jsme si všichni rovni." Napoleon Bonaparte V noci 20.



května francouzští ženisté narychlo postavili několik pontonových mostů mezi říčními ostrovy Dunaje a francouzské jednotky začaly řeku překračovat. Do poledne dalšího dne měl Napoleon za řekou většinu Massenova IV. sboru a své kavalérie, asi 24 000 mužů se 40 děly, kteří drželi vesnice Aspern a Essling. Napoleon očekával, že Rakušané opět ustoupí a že se utká jen se zadním vojem.



Ale brzy dorazily zprávy, že se na něj řítí celá rakouská armáda v pěti útočných zástupech – 90 000 mužů a 300 děl. Situace se ještě zhoršila. Rakušané začali po řece posílat naložené čluny a překážky, které ničily chabé francouzské mosty. Pokaždé byla Napoleonova jediná zásobovací trasa odříznuta na několik hodin, což způsobilo kritické zdržení v přísunu posil a munice.



Bitva začala kolem 14:45, kdy pěchota 1. rakouského zástupu zaútočila na Aspern. Vesnice byla brzy pod útokem ze tří stran. Zoufale ji bránila francouzská osádka generála Molitorna, která v ulicích bojovala tělo na tělo a utrpěla 50% ztráty. Aby podpořil obránce Aspern, nařídil Napoleon zteč kavalérie proti 3. rakouskému zástupu, ale ta se nedokázala probít do řad rakouské pěchoty sevřené v nakupeném praporu.



V 18:00 nařídil Karel 2. zástupu generála Bellegardeho dobýt Aspern za jakoukoliv cenu. Sám Karel jezdil v přední linii a povzbuzoval muže k postupu. V zuřivém boji Rakušané vesnici dobyli. Napoleon ihned poslal čerstvé posily vesnici znovu dobýt. Přibližně ve stejné chvíli zahájil 4. rakouský zástup útok na vesnici Essling, kde se velení obrany chopil maršál Lannes, zatímco čekal, až Dunaj překročí jeho vlastní sbor.



První rakouský útok byl odražen. Ostřílený francouzský velitel kavalérie generál d’Espagne se svými kyrysníky nepřítele pronásledoval, ale byl zasažen kartáčovou střelou a svým zraněním podlehl. Kolem 21:00 konečně dorazil do své pozice 5. rakouský zástup a podnikl svůj první útok na Essling, který byl však Lannesovými muži odražen. S příchodem noci střelba na bojišti utichala.



A vojáci se mezi mrtvými a raněnými snažili si odpočinout. BITVA O ASPERN DEN DRUHÝ V noci přešel přes řeku posílit Napoleonovu armádu II. sbor a císařská garda, což navýšilo její sílu na 71 000 mužů a 150 děl. Ale poté byl most opět zničen a Davoutův III. sbor nemohl řeku překročit. Přesto se Napoleon rozhodl zaútočit, k prolomení rakouského středu použije II.



sbor, ale nejdříve bude třeba dobýt Aspern. Před úsvitem se ve vesnici rozhořely tuhé boje. Do 7. hodiny byl zpět ve francouzských rukou. V Esslingu byly rakouské útoky odraženy jízdou generála Lasallea a jednotkami Mladé gardy. S oběma křídly zabezpečenými zahájil Napoleon svůj hlavní útok na střed Lannesovým II. sborem. Rakouská děla pálila do postupujících francouzských řad.



Generálovi Sait-Hilaire, který vedl útok, hrdinovi Slavkova i Jeny, dělová koule ustřelila nohu a na následky zranění zemřel. Arcivévoda Karel poslal posílit linii své granátnické zálohy. Francouzská pěchota se pod hrozivou palbou začala stahovat. V tomto kritickém momentu byl francouzský most přes Dunaj opět zničen, což Napoleonově armádě zastavilo nepostradatelný přísun posil a munice.



Do 14. hodiny byli Francouzi opět vyhnáni z Aspern. Tvrdé boje pokračovaly v Esslingu, který byl nakrátko dobyt Rakušany a poté opět získán Mladou gardou. Napoleon věděl, že jeho armáda již více nezmůže. V 16:00 nařídil vyčerpané jízdě provést poslední zteč, aby nepřítele zaměstnala, a poté zavelel k ústupu. Arcivévoda Karel, jehož armáda utrpěla těžké ztráty a měla jen zbytky munice, musel jen sledovat francouzský ústup na ostrov Lobau.



V posledních okamžicích bitvy byl maršál Lannes, jeden z Napoleonových nejlepších velitelů a nejbližších přátel, zasažen dělovou koulí, která jej připravila o obě nohy. O týden později svým zraněním podlehl. Pro císaře to byla těžká ztráta. "Jaká to ztráta pro Francii i pro mě." Napoleon ke smrti maršála Lannese Dvoudenní bitva o Aspern-Essling byla první velkou Napoleonovou porážkou způsobenou jeho sebejistotou a uspěchaným plánováním.



Obě strany utrpěly těžké ztráty a Napoleona před větší katastrofou zachránila jen vyčerpanost Rakušanů. Francouzský císař se naučil Rakušany respektovat. Pod arcivévodou Karlem bojovali statečně, s větším sebevědomím, lepší organizací a vedením. Pár dní po své porážce zavolal Napoleon pro posily k Dunaji a začal plánovat odvetu.



Pokud chcete vědět více o Napoleonových velkých bitvách a taženích, náš sponzor Osprey Publishing má skoro 200 knih o napoleonských válkách napsaných odbornými historiky, které pokrývají vše od historie elitních jednotek přes taktiku až po zbraně a uniformy. Pro více informací navštivte jejich webovou stránku. Díky HistoryMarche za vytvoření bitevní mapy.



Pro více skvělých historických videí navštivte jeho YouTube kanál. A velké díky všem Patr(e)onům, bez kterých by tato série nevznikla. Pokud se i vy chcete objevit v titulcích, získat předběžný přístup a hlasovat o dalších tématech, navštivte Epic History TV na Patreonu.