Čtyřspolek pochlebuje PolákůmVelká válka

Zkoušeli nové zbraně, nové taktiky, nové fronty, ale válka se stále rozrůstá a její konec je v nedohlednu. Teď jsme se dostali do bodu, kdy morálka dosáhla nového dna a vůdci zkusí cokoliv – zaútočit na vlastní muže, vytvořit nové národy, osvobodit zajatce, cokoliv, co jim dovolí pokračovat ve válce. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden začala a skončila 9.

bitva na řece Soči, kde se Italové skoro prolomili rakouskými liniemi, ale Rakušany za pět minut dvanáct zachránil příjezd posil. Rumuni se udrželi v horách, Bulhaři ustoupili na Balkáně a německé létající eso Oswald Boelcke potkalo svůj osud. Na Sommě byl klid, ale to se tento týdne změní. Britský vrchní velitel Douglas Haig byl odhodlaný, že se sedmý britský útok na Němce u Transloy uskuteční 5. listopadu, a jako obvykle stanovil cíle za samotnou linií.

Skutečnost, že dobytí Transloy neukončí utrpení, vyprovokovalo lorda Cavana, jehož muži mají útok provést, aby promluvil. Naléhal na Haigova zástupce Henryho Rawlinsona, že útok nemá žádnou šanci na úspěch, a i když Cavan věděl, že musí podpořit Francouze i za cenu obětí, tato oběť Francouzům nijak nepomůže a morálka vojska se propadne. Rawlinson neustoupil a na 3. listopadu nařídil zkušební útok, aby viděl, co může očekávat 5.

listopadu. A může očekávat selhání, protože tak zkušební útok dopadl. Cavan řekl, že nezaútočí, dokud Rawlinson osobně neuvidí podmínky na frontě. Takže Rawlinson přijel, rozhlédl se a řekl: "Jo, na tenhle útok kašlem." Přesvědčil i Haiga, ale potom si to Haig rozmyslel a útok už byl zase v plánu a můžete hádat, jak skončil. Selhal. S tisícovými ztrátami. Němci neustoupili. A Němci se snažili neustoupit tento týden i jinde – v Dobrudži proti ruským a rumunským vojskům, ale s Rusy nyní měli problémy.

Německý postup hrozil prolomením spojeneckých linií, takže Rusové odvolali útoky proti Maďarsku na jihovýchodní frontě, aby průlomu zabránili. Bulharské jednotky německého generála Augusta von Mackensena mířily odříznout Bukurešť od moře a v tuto chvíli to vypadalo, že jen početné ruské posily mohou zabránit rumunskému kolapsu. 26 ruských pěchotních divizí a 11 jezdeckých divizí mířilo na jih.

Avšak rumunské železnice směřující na místo zvládaly jen 19 vlaků denně, a každý ruský sbor vyžadoval pro přesun 130 vlaků, takže doslova nebylo jak dostat ruské jednotky do Rumunska. Rumuni poskytli celkem jen 30 vlaků, takže ruští vojáci museli z Černovic přijít pěšky. Do 9. listopadu dorazil jen ruský IV. sbor, ale to k zastavení Bulharů na Dunaji stačilo. Nikdo nevěděl, zdali další Rusové dorazí včas.

Přesto Mackensenova linie tento týden před rusko-rumunským tlakem ustupovala. Stáhl se přes Topal a byl jen 20 km severně od železnice z Cernavody do Costanzy. Na další rumunské frontě v horách obnovili Němci ofenzívu, ale situace stále vypadala nerozhodně. A ruské ofenzivní akce na východní frontě pravděpodobně skončily. 5. listopadu si britský pozorovatel plukovník Knox napsal do deníku: "Pravdou je, že bez letadel, mnohem více děl a munice do nich a znalosti jejich použití jsou to jatka, zbytečná jatka, hnát ruskou pěchotu proti německým liniím."

Ruský generál týlového zabezpečení Nikolai Dukhnonin řekl Knoxovi: "Od začátku června ruští mrtví a ranění překročili milion mužů." Ale oni se proti Čtyřspolku jen nebránili, ruská letní ofenzíva převálcovala Rakušany a skoro je vyřadila z války. A v tuto chvíli již Čtyřspolek nevěřil v rozhodný průlom, neboť Francouzi a Britové odolávali na západě, Rusové pod vedením Brusilova postoupili na východě a Italové houževnatě drželi hory.

Císař si myslel, že se dá válka vyřešit politicky – získat na německou stranu Poláky. Generál Erich von Ludendorff snil o polské armádě pod německým velením, která by bojovala na východě, aby se Německo mohlo soustředit na západ. 5. listopadu Německo a Rakousko-Uhersko oznámilo, že Polsko bude existovat jako nezávislý stát s hlavním městem Varšavou.

Ale Německo si stále bude udržovat velkou kontrolu a Poláci chtěli politickou sílu, nejen tu vojenskou. Polský vojenský velitel Józef Piłsudski řekl: "Bez vlády, která by jí velela, nebude žádná armáda." Když byla vláda zamítnuta, stáhl Piłsudski svoji desetitisícovou brigádu z Ludendorffofa velení. Tato snaha se Němcům vymstila, protože německý kancléř Theobald von Bethmann-Hollweg zkoumal možnost separátního míru s Rusy.

Ale podívejte se na to takto, ať už by území dohoda byla jakákoliv, myslíte si, že by car souhlasil se vznikem nezávislého Polska vyříznutého z jeho říše? Navíc neformální a tajné rozhovory se již vedly ve Stockholmu mezi německým průmyslníkem Hugem Stinnesem a viceprezidentem ruské Dumy, A. D. Protopopovem, ale nyní utichly. Vladimiru Leninovi se v exilu ve Švýcarsku ulevilo, protože se obával, že separátní mír mezi Německem a Ruskem pohřbí naději na ruskou revoluci.

Machinace a pletichy. Ale všichni potřebují nové muže pro boj ve válce a Poláci by pomohli. Vezměte si Rakousko-Uhersko. Jen na řece Soči proti Italům ztratili Rakušané od srpna 130 000 mužů a neměli žádnou šanci nahradit své ztráty, ale výhody italského náčelníka štábu Luigiho Cadorny nebyly tak velké, jak se zdály. Jeho rekruti byli mizerně vycvičeni a stejně tak noví důstojníci.

A ta trocha dobytého území byla daleko za omezeným úspěchem za přijatelnou cenu. A neúspěch stále sváděl na nedostatek bojového ducha vojáků. A dopad toho všeho na morálku jeho mužů je zřejmý. Žádná Cadornova ofenzíva nedala mužům pocit, jako že něco vybojovali, a protože Itálie vedla útočnou válku, tak pokud nepostupuje, potom logicky prohrává. Poručík bojující na Carso to shrnul: "Samotné umírání nás nedemoralizuje, to nás neničí, ale umírání pro nic ano.

Neumíráme kvůli domovině, umíráme kvůli hloupým rozkazům a zbabělosti určitých velících důstojníků." Docházelo i ke vzpourám. Minulý týden bylo za vzpouru popraveno šest vojáků a Cadorna přikázal, že velitelé musí vzpurné jednotky zničit. Morálka opadala všude. Po dva roky zajatci v ruhlebenském zajateckém táboře v Berlíně přežívali v naději, že válka brzy skončí, ale když se Britové a Němci dohodli na výměně všech civilních zajatců nad 45 let, každý zbylý si uvědomil, že tam bude ještě dlouho.

Jeden muž poslaný domů, Israel Cohen, napsal 6. listopadu do předmluvy první vydané historie o ruhlebenském táboře: "Tisíce tragédií se pomalu a tajně odehrávají za cihlovými zdmi a ostnatým drátem Ruhlebenu. Muži odtrženi od rodin a majetku a mučeni každodenní úzkostí o budoucnost, pro kterou je fyzické vyčerpání a duševní deprese zanechávaly víc a víc nehodné."

A tady je pár poznámek na konec týdne. 5. listopadu u Verdunu Francouzi obsadili celé Vaux. 6. listopadu byl poražen a zemřel Ali Dinar, bývalý sultán Darfuru, poblíž hranice u Wadaj. Ve stejný den byl parník Arabia potopen torpédy u řeckého pobřeží. 7. listopadu byl Woodrow Wilson podruhé zvolen americkým prezidentem a 9. listopadu byli portugalští vojáci připraveni odjet na západní frontu. A nabitý týden války končí britským selháním na Sommě, logistickými problémy pro Rusy a Rumuny, zábleskem naděje pro Poláky a morálkou opadající úplně všude.

Jde to rychle napravit. Na italské frontě muži v přední linii věděli, že půjdou brzy do útoku, když za ně vojenská policie rozložila kulomety, připravená zastřelit každého, kdo při ohlášení útoku zaváhal. Nedá se s jistoto uříct, kolik lidí bylo takto zabito, ale z deníků a pamětí si uděláte obrázek.

V Bílé válce stojí, že v menší akci v Dolomitech bylo 80 mužů zabito nepřátelskými kulomety a 25 vlastními. Cadorna řekl: "Když voják postrádá ducha a odhodlání bojovat, postrádá všechno." Na rozdíl od dalších Cadornismů je toto vcelku pravda, ale věřil i v opak, že duch a odhodlání učiní vojáky nezastavitelné. A to je největší lež moderní války. Mnohem častěji vojáky tyto podmínky zlomí a utrpí tzv. válečný stres. Jestli se chcete dovědět více o psychologických efektech moderní války, podívejte se na tuto speciální epizodu.

Patr(e)onem týdne je Randolph Guevara. Díky Randolphovi a vám můžeme tento pořád dělat lepším a lepším, suprovějším a suprovějším, a čím víc peněz získáme, tím častěji budu zvedat palce, takže nás prosím podpořte na Patreonu, protože každý dolar se počítá.