Příměří. Ale mír?Velká válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 95
100 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:76
Počet zobrazení:1 917

Je to konečně tady. Velká válka po čtyřech letech a milionech mrtvých končí. Německo podepisuje příměří se spojenci, ale rozhodně se nedá říci, že by ve světě opravdu zavládl mír.

Díky vám všem, co jste u pořadu zůstali až do konce, díky Xardassovi a Marysol za korektury a fůru trpělivosti s mým vynecháváním čárek za vloženými vedlejšími větami, díky Jesterce za pomoc s překlady básní a citátů a díky Dr.Inkovi za konzultace vojenských termínů a samořejmě za překlad první poloviny pořadu.

Na viděnou u dalších videí,

Dr.Don

Přepis titulků

Co můžu říct jiného o tomto týdnu? Tento týden válka skončí. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden zbytek rakousko-uherské říše podepsal příměří, což Německo zanechalo jako poslední bojující mocnost Čtyřspolku, spojenci celý týden postupovali na západě a přerušili poslední německou železnici, námořní vzpoura v Kielu přerostla v revoluci a němečtí delegáti přijeli do Francie, aby snad podepsali vlastní příměří. Je to tak, opravdu nemůžete bojovat s celým světem.

9. listopadu předložilo Rumunsko ultimátum maršálovi Augustovi von Mackensenovi, aby z Rumunska do 24 hodin stáhl všechny německé vojáky. 10. listopadu Rumunsko opět pozvedne zbraně proti okupantům. Němečtí velitelé ale měli i větší problémy. Ráno 9. listopadu německá delegace pro vyjednávání o příměří dorazila do Compiègnského lesa, zatímco ve Spa se císař snažil vymyslet, co bude v budoucnu dělat. V 11 hodin se setkal s admirálem von Hintzem a říkal, že i když už nemá kontrolu nad námořnictvem, pořád velí armádě a může ji poslat do Německa revoluci potlačit.

Nad 11 německými městy vlály rudé prapory, 5 z nich byly významné přístavy. Císař se zeptal na názor generála Wilhelma Groenera. Groener řekl, že žádná vojenská operace, a to jak uvnitř Německa, tak i mimo něj, nemůže uspět. Revolucionáři kontrolovali železnici a přidalo se k nim i mnoho vojáků. Cáchy, nejbližší německé město, jen 30 kilometrů od Spa, bylo ovládáno povstalci, stejně jako Verviers, okupované belgické město jen 15 kilometrů daleko.

Armáda nebude bojovat a nejsou žádné zálohy. Zdálo se, že císař nerozumí a navrhl vojenskou operaci proti Verviers a Cáchám. Poté nadhodil myšlenku, že zůstane ve Spa, dokud nebude podepsáno příměří, a pak se v čele armády vrátí do Berlína. Groener odpověděl: „Armáda bude pochodovat domů v míru podle rozkazu svých velitelů, ale ne podle rozkazu vaší výsosti, protože už za vaší výsosti nestojí.“ Když císař podotkl, že vrchní velitelé složili slib loajality jeho osobě, Groener řekl: „Sliby loajality dnes nejsou podstatné.“ A hned na to, opravdu, v tom okamžiku, přišel telegram od velitele v Berlíně, kde psal: „Všichni vojáci dezertovali.

Situace se vymkla z rukou.“ Stejné nebo horší telegramy přicházely celé odpoledne. Jeden psal, že Spartakovci pod Karlem Liebknechtem obsadili císařský palác a vyhlásili z něj založení německé sovětské republiky.

V odpovědi na to socialistický vůdce Philipp Scheidemann vyhlásil socialistickou republiku z Reichstagu. Kancléř Max Bádenský v zoufalém pokusu o zachování monarchie nepravdivě vyhlásil, že Vilém abdikoval a bude ustanovena rada regentů. Poté rezignoval na pozici kancléře a pověřil jí Friedricha Eberta, předsedu sociálních demokratů. Silnice vedoucí do Německa byly pod kontrolou revolucionářů a i ve Spa vojáci připravovali založení sovětu.

V 5 hodin odpoledne se císař rozhodl, že dalšího rána odjede do exilu do Nizozemska. V Compiègne se zatím Matthias Erzberger snažil vysvětlit rozsah revoluce a hrozbu, že bolševismus pohltí střední Evropu, a snažil se díky tomu se spojenci dohodnout mírnější podmínky příměří. Ani náhodou. Spojenecký vrchní velitel Ferdinand Foch odmítl. Erzberger požádal o přerušení bojů, než se dojedná příměří. Ani náhodou. Foch nepřestane bojovat, než bude příměří podepsáno.

Zajímavý citát od Martina Gilberta. „Boje tak pokračovaly, Německo už ale nemohlo ovlivnit výsledek jednání svými činy na bojišti. Za 100 dní od chvíle, co v srpnu začala spojenecká ofenziva, nebyla moc Německa zlomena disentem nebo revolucí v týle, ani politickými intrikami, jak později tvrdili nacističtí politici, ale vojenskou převahou spojeneckých armád. Celkových 363 000 zajatců a 6 400 děl tvořilo čtvrtinu německé armády v poli a polovinu jejich děl.

Schopnost Německa vést válku, i kdyby jen k obraně svého území, byla pár dní od kolapsu.“ Válka v poli ale pořád pokračovala. 9. listopadu Američané vstoupili do Lotrinska, 10. listopadu Kanaďané do Mons, kde před čtyřmi roky poprvé zažil boje britský expediční sbor. Stejný den byla ponorkou potopena britská minolovka Ascott a 53 námořníků utonulo.

A císař ze Spa vyrazil do Nizozemska. Nejel vlakem přes Lutych ani autem přímo přes německé území, ale po vedlejších silnicích po varování, že se armáda v Lutychu mohla vzbouřit stejně jako lid v Německu. V noci 10. listopadu přišly do Compiègne zprávy, že německá vláda přijala podmínky. Po podpisu Německo okamžitě vyklidí Belgii, Francii, Lucembursko a Alsasko-Lotrinsko.

A všichni z těchto míst, co byli zatčeni nebo deportováni, budou okamžitě navráceni domů. Německo odevzdá 2 000 letadel, 5 000 děl a 30 000 kulometů. Spojenci budou okupovat a Němci vyklidí západní Německo až po břeh Rýna. A spojenci budou kontrolovat tři mosty přes řeku v Mohuči, Koblenzu a Kolíně. Německo mělo 36 dní na to, aby doručilo 10 000 nákladních vozů, 5 000 lokomotiv a 150 000 vagónů. Všichni vojáci kontrolující okupované území na východě se musí vrátit za hranici, která platila před rokem 1914.

Černomořské přístavy budou vyklizeny. Požádali Němce o odevzdání 160 ponorek, což ale způsobilo technický problém, protože Němci 160 ponorek neměli. Bylo to tedy změněno na odevzdání všech jejich ponorek a 10 bitevních lodí, 6 bitevních křižníků, 8 lehkých křižníků a 50 torpédoborců. Německo bude muset platit reparace za škody způsobené v Belgii a Francii. Vlaky s vyjednavači zastavily v Compiègnském lese nedaleko Rethondes na řece Aisne.

Zastavily 150 metrů od sebe. Hlavní německý vagón dříve patřil francouzské císařovně Evženii, manželce Napoleona III. Setkali se ale ve voze Ferdinanda Focha, jídelním voze 24-19 D. Tam se Ferdinand Foch, Maxime Weygand, viceadmirál Rosslyn Wemyss, admirál George Hope a kapitán Jack Marriot sešli s Matthiasem Erzbergerem, Ernstem Vanselowem, hrabětem Alfredem von Oberndorffem a Detlofem von Winterfeldtem.

Při poslední debatě Erzberger vyjednal ústupek, aby Německo odevzdalo jen 25 000 kulometů, 1 700 letadel a 5 000 nákladních vozů. To mělo zajistit, aby Německo mělo prostředky k boji s vnitřním chaosem. Příměří bylo podepsáno v 5:10 ráno 11. listopadu. Foch zprávu zatelegrafoval velitelům, že boje na frontě, na celé frontě, skončí v 11 hodin dopoledne a válka v poli, tato světová válka, bude u konce.

Boje celé ráno pokračovaly. I po obdržení zpráv o podpisu brzo ráno třeba americká armáda nařídila pokračovat. Pokud si myslíte, že vojáci, kteří zemřeli v posledních hodinách, zemřeli zbytečně, nejste sami. Tento rozkaz vyvolal vyšetřování kongresem. Těžko říct, kdo byl posledním vojákem, který ve válce zahynul.

Východně od Mons byl vojín George Price v 10:58 zabit odstřelovačem. Spisovatel John Buchan, který později bude zvolen kanadským guvernérem, napsal: „V 10:58 proti jihoafrické brigádě se německý kulometčík poté, co bez přestávky vypálil pás nábojů, postavil vedle své zbraně, sundal si helmu, uklonil se a pomalým krokem se vydal do týla.“ „S úderem jedenácté přišla chvíle ticha plná očekávání a poté zvláštní vlnivý zvuk, který pozorovatelé daleko v týle přirovnali ke zvuku slabého větru.

Byl to hlas mužů slavících od Vogéz až k moři.“ Ve městech celého světa stamiliony lidí zaplnily ulice a slavily. Winston Churchill se o deset let později bude ptát: „Kdo by se mohl rozčilovat nad tím neodolatelným nadšením a vysmívat se mu? Sdílely jej všechny spojenecké národy. Byly to jen krátké hodiny a vzpomínky na ně pomíjivé, skončily hned, co začaly. Příliš mnoho krve bylo prolito, příliš mnoho životů ukončeno.

Díry v každé rodině byly příliš hluboké a prázdné. Šokující uvědomění a deziluze následovaly příliš brzy po těch žalostných oslavách, kterými stovky milionů lidí vítaly splnění toho, po čem toužili. Pořád zbývalo uspokojení ze zajištěného bezpečí, obnoveného míru, zachování cti, pohodlí plynoucího z výkonného průmyslu. Z návratu vojáků domů, to vše ale bylo zatlačeno do pozadí. A to vše se mísilo se smutkem za ty, kteří se domů již nikdy nevrátí.“ Mnoho z vás tento pořad sleduje roky, někteří i od úplného začátku, a já vám všem děkuji, ať už nás podporujete jakkoliv dlouho, dobře víte, že bez vás by tento projekt nebylo možné dokončit.

Toto je poslední pravidelný díl tohoto pořadu, poslední díl, který válku sleduje v reálném čase o sto let později. Od čtvrtka bude vycházet série epilogů, které popisují, co přišlo po tomto dni. A vyjde také ještě několik pondělních speciálů. Válka je ale u konce.

Toto byl bez pochyby ten nejlepší, nejkomplikovanější a nejzábavnější projekt, kterého jsem se kdy zúčastnil, výzkum, psaní a prezentování celé této světové války. Já jsem dělal výzkum a psaní pro všechny pravidelné díly, speciály byly do ohromné hloubky zkoumány experty z celého světa, kteří věnovali svůj čas a znalosti tomu, aby byl tento projekt co možná nejlepší. Ani neznám slova, kterými bych všem těmto lidem poděkoval z hloubi svého srdce za jejich práci.

A samozřejmě musím poděkovat všem, co tento pořad připravovali. Spartacovi Olssonovi za nápad na pořad a za to jak jej rozvíjel, Davidu Vossovi a Danielu Czeppelczauerovi, producentům v roce 2014 za toto studio, Astrid Deinhard za design studia a za to, že se mnou vymyslela mou ikonickou image, Philippovi Appeltovi a Adrianu Mindakovi, kteří byli klíčoví pro vývoj našich animací, Chrisi Graefovi, který to po nich převzal, Danu Kogosovi a Lynn Davis, kteří od Verdunu připravovali mapy, Marcovi Glücksovi, Bojanu Novicovi Felixovi Michelsovi a Sebastianu Henkysovi, kteří pracovali se zvukem, Ole-Stenovi Hauffemu, Markusovi Kretzschmarovi, Franzovi Jänichovi a Stevenovi Robertsovi, našim skvělým editorům, Lauře Pagan, která nám spravovala sociální sítě, určitě musíme poděkovat našim stážistům, Anně Riebel, Christopherovi Hockovi, Rorymu Kirkbymu, Maxovi Roseovi, Mariovi Rezendemu, Jackovi Salthousovi, Joramovi Appeltovi a Robertovi Moloneymu.

A samozřejmě týmu, který znáte a máte rádi, který byl jádrem tohoto projektu od jara 2016. Markusovi Linkemu, Tonimu Stellerovi, Florianovi Wittigovi a Julianovi Zahnovi. Jak jsem říkal, v příštích týdnech vydáme další materiál, ale dnes, shodou okolností na narozeniny Conrada von Hötzendorfa, vážně, můžu skončit jen jedním jediným způsobem. Já jsem Indy Neidell, toto byla Velká válka.
 

Komentáře (11)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Děkuji moc za překlad celé války, bylo to parádní, avšak přimluvil bych se ještě o epilog ohledně Versailleské mírové smlouvy, neb podpis této smlovy je pro mě úplným koncem Velké války.

190

Odpovědět

V tom případě mám dobrou zprávu, epilogy budou dokonce tři :)

150

Odpovědět

+Dr.DonBudou tyto epilogy pod tímto kanálem "Velká válka" ? Pro jejich snadné nalezení, až budou vydány.

00

Odpovědět

+Lukáš B.Jasně, předpokládám, že první vyjde zase v pátek večer, takže pro diváky se pár týdnů ještě nic zásadního měnit nebude :)

90

Odpovědět

+Dr.DonDěkuji převelice!

10

Odpovědět

V skratke - trvalo to 4 roky, celé to bolo úplne k hovnu a nasralo to istého Adolfa.

26

Odpovědět

Díky za překlad celé série (a za překládání 2. světové války, samozřejmě). Uričtě to muselo být vyčerpávající a jsem rád, že jste to dotáhli až do konce.

210

Odpovědět

Skvělá práce, doktore. Díky, že jsi to dopřekládal. :) To by chtělo rum. :)

140

Odpovědět

Díky, díky :) A snad brzo, až bude doba o trochu míň šílená, zvládnem i ten rum :)

60

Odpovědět

Ahoj,

posílám audio z konce Války -> The Sound of Silence: The End of WWI pro lepší představu.

60

Odpovědět

Páni, bolo mi cťou

131