Itálie vstupuje do válkyVelká válka

Tento měsíc byl nabitý akcí, která se odehrávala doslova po celé mapě a tento týden není žádnou výjimkou. Vzpomínáte na minulý měsíc, kdy Spojenci otevřeli novou frontu na Gallipoli? Tak tento týden se otevře další fronta, protože se do války připojí Itálie. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Němci a Rakušané zahnali Rusy až za řeku San. Britové přišli o 15 000 mužů, aby u Festubertu dobyli 3 kilometry země. Rusové postupovali ve východní Malé Asii a Winston Churchill ztratil pozici prvního lorda námořnictva kvůli selháním na Gallipoli.

Začnu hned největší zprávou týdne. 23. května 1915 vyhlásila Itálie válku Rakousku-Uhersku. To po několika posledních týdnech není překvapující, ale stejně si představte, že se válka stále rozrůstá. Itálie si v posledních měsících oťukávala obě strany a soustředila se přitom výhradně na územní zisky a spolu s rakouskými porážkami během zimy se zdálo být dobrou volbou připojit se ke Spojencům a vzít si od Rakouska-Uherska nějaká sporná území.

Ale pokud se podíváte lépe, uvidíte, že italská armáda nebyla na evropskou válku vůbec připravena a stále měla spoustu práce v Libyi, kterou dobyla od Osmanské říše v roce 1912. Italové ve skutečnosti kontrolovali jen libyjské pobřeží a čelili silnému odporu místních, kteří si nepřáli být kolonizováni, takže udržování pořádku vázalo spoustu sil.

Přesto Itálie mobilizovala 1,2 milionu vojáků pro válku s Rakouskem-Uherskem, ale vybavení měla jen pro 700 tisíc. Itálie v této chvíli nebyla plně industrializovanou zemí a měla před válkou podobné problémy s válečnou produkcí, vybavením a výcvikem jednotek jako Rusko. Itálie ani neměla dostatek těžkého dělostřelectva nebo horských děl, které bude v horském terénu na rakouské hranici určitě potřebovat.

Italská fronta byla možná ta nehorší fronta pro ofenzívy ze všech. Byla dlouhá 600 kilometrů, ale 80 % z toho byly hory. A většinou vysoké hory. Takže když v zimě napadl sníh, tak exploze mohly spustit laviny a v létě jste měli skálu, do které nešly vykopat zákopy a které se po zásahu proměnily ve šrapnely. Jednou z největších výzev pro Itálii bylo ubránit proti Rakousku-Uhersku severní výběžek od Tyrolsko po Trento a zabránit Rakušanům v dosažení benátských rovin, ale nejlepší místo pro italský útok, i když to bude útok do kopce, byl výběžek mezi Dolomity a Jaderským mořem.

To byla nejkratší cesta do Terstu a Lublaně. Ihned po vyhlášení války došlo k menším potyčkám. 23. Rakušané zaútočili v Karnských Alpách. 24. Itálie obsadila Caporetto a Cornos a poté během několika dní obsadili Monte Altinino, Grado a Ala. Rakousko-Uhersko podniklo 24.

května námořní útok na italské pobřeží Jaderského moře a stejného dne letecký útok na Benátky. Takže to je nejnovější fronta a teď se podíváme na druhou nejnovější frontu, na Gallipoli, kde je situace nerozhodná. Stejně jako západní fronta se i zde válka proměnila v zákopovou, ale tento týden došlo k námořní bitvě. Německá ponorka U-21 připlula do Dardanel až z Baltského moře a 25. května potopila britskou válečnou loď HMS Triumph a o den později HMS Majestic. Zbylých šest britských bitevních lodí se stáhlo do bezpečných vod, což konečně dopřálo Turkům oddech od neustálého bombardování.

Tento týden se událo desetihodinové příměří mezi ANZC – Novozélanďany a Australany – a Turky, takže tisíce rozkládajících se mrtvol mohlo být konečně pohřbeno. Jednalo se o vzácný moment lidskosti mezi Turky a jejich nepřáteli, ale přesto byla turecká vláda obviňována z nedostatku této lidskosti. 24. května se po nátlaku Ruska připojila Británie s Francií k ruské vládě v odsouzení tureckých masakrů Arménů během posledních dvou měsíců se slovy, že je to proti lidskosti a civilizaci.

Osmanská vláda odpověděla, že jedná pouze v sebeobraně a že zodpovědnost za dění v Arménii leží na straně Trojdohody, která zorganizovala a vytvořila revoluční hnutí v těchto oblastech. Vypadalo to, že se lidskost postrádala všude a to i na západní frontě. Němci začali proti Spojencům používat jedovatý plyn během druhé bitvy o Ypry před několika týdny, ale i když se na bojišti jednalo o téměř nepopsatelnou hrůzu, stále se nedařilo jeho užitím prolomit pat.

24. května nedokázal plynový útok prolomit 7km dlouhou britskou linii a 25. května druhá bitvy o Ypry skončila, když Britové zatlačili Němce zpět o skoro kilometr na tři kilometry dlouhém úseku fronty. To ale za vysokou cenu. Toho dne ztratili útočníci 16 000 mužů, zatímco Němci jen 5 000 vojáků. Bitva oficiálně trvala až do 31. května a Spojenci ztratili 60 000 bojovníků a Němci asi 35 000 mužů.

Jedna poznámka: Podle Martina Gilberta zemřel tento týden vojín J. Condon z irského pluku. Bylo mu pouze 14 let a věří se, že je to nejmladší voják, který padl na yperském výběžku. Pat pokračoval na západě a jihovýchodě, ale místo, kam se ve velkém pohyb vrátil, byla východní fronta. Rusové ustupovali celý týden a 25. května zajali Němci na řece San 25 000 Rusů.

Během celého týdne postupovaly německo-rakouské jednotky zdánlivě neúnavně k pevnosti Přemyšl, symbolu rakouské vojenské moci, který padl do ruských rukou před dvěma měsíci po půl ročním obléhání. Útočníci se přibližovali k Přemyšli ze třech stran a Rusové evakuovali posádku pevnosti i zásoby. Hej, chcete slyšet něco zajímavého o Rusku? 28. května vyšel v London Times článek, podle kterého od září 1914 do dubna 1915 bylo na ruské státní účty připisováno skoro 4 miliony liber měsíčně.

Ale před válkou to bylo jen 100 000 liber měsíčně. Tento čtyřicetinásobný nárůst v osobních úsporách byl zaviněn zákazem prodeje lihovin. Rusko sice prohrává v Haliči, ale na dalších frontách si ruský medvěd vedl skvěle. Nahoře v Litvě dobyl 27. května v okrese Šiauliai město Kindowary a následujícího dne vesnici Bubie. V Persii tento týden Rusové dobyli Miandoab a ve východní Malé Asii obsadili Vastan ležící na jezeře Van.

Hodně z vás se nás v komentářích ptalo, co se dělo v Číně nebo v Japonsku a tento týden jste se konečně dočkali. 25. května 1915 podepsaly tyto dvě země dohodu. Čína souhlasila s otevřením přístavů v Shantungu a ve východním Mongolsku, s pronajmutím Port Arthur na 99 let, neznárodněním společnost Yeh-Ping bez vědomí japonských kapitalistů, nedovolením vybudování loděnice, uhelného dolu, námořní či vojenské základny vlastněné cizí zemí nebo sponzorované cizím kapitálem na Fu-ťienském pobřeží a bývalá německá kolonie Ťiao-čou se po válce vrátí v Číně, i když je od listopadu okupována Japonskem.

A jsme na konci dalšího týdne. Rusové vítězí na dvou frontách, ale prohrávají na té možná nejdůležitější. Gallipoli a západní fronta pokračují patem, ale Turkům se alespoň ulevilo od britského námořního bombardování. A se zapojením Itálie do války vznikla nová fronta. Itálie měla před válkou závazky k Německu a Rakousku-Uhersku, na které minulý rok zanevřela a jako důvod uvedla, že agresivní postoj Centrálních mocností je porušením obranné podstaty aliance, ale aliance mezi Itálií a Rakouskem-Uherskem stejně nebyla populární mezi Italy, kteří chtěli získat sporná území a útok na říši, která je zdánlivě na kolenou, se zdálo jako dobrý nápad, ale tohle všechno se Itálii vrátí.

Německá podpora učinila z rakouských vojáků bojeschopnou sílu, kterým se na východní frontě značně ulevilo. Také hodně rakouských vojáků, kteří pochybovali o válce, konečně mělo nepřítele, proti kterému byli ochotni bojovat, zejména Slované, kteří nechtěli bojovat proti bratrům z Ruska nebo Srbska.

Budoucí britský premiér David Lloyd George řekl: "Jestli se Italům zadaří, válku vyhrajeme. Dalo by se potom počítat s uzavřením separátního míru s Rakouskem. Po vyřazení Rakouska z války by nám bylo Německo vydáno na milost." Tohle bylo, jako vždy, jen zbožné přání, ale skutečný a předvídatelný výsledek italského vstupu do války znamenal stovky tisíc mrtvých vojáků.

Tento týden značí konec druhé bitvy o Ypry. Ale jestli chcete vidět konec první bitvy o Ypry, klikněte sem. Nezapomeňte nás sledovat na Facebooku a Twitteru, protože tam máme opravdu super příspěvky. Uvidíme se za týden.