Bulharsko flirtuje s Centrálními mocnostmiVelká válka

2. dubna 1915. Na kočárech, na koních, ale většinou pěšky. Po celé Evropě. Někteří nesou batohy, někteří svůj majetek vláčí za sebou, ale příliš mnoho jich je s prázdnýma rukama. Vyhnáni z domova a ze své země zoufale hledají nové místo pro život. Jsou to uprchlíci Velké války. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války.

Minulý týden Rusové dobyli rakousko-uherskou pevnost Přemyšl, která byla obléhána celé měsíce. Zajali 120 000 vojáků a přesunuli tři armádní sbory do bojů proti Němcům a Rakušanům do Karpat. Němci a Francouzi se na západě bombardovali a Němci a Rusové se přetahovali o území na severu. Tento týden začneme na jihu. Před několika týdny jsme mluvili o epidemii tyfu, která v zimě řádila v Srbsku a o tom, jak tyfus spolu se srbskou obětavostí zastavil rakouské invaze na konci roku 1914 a teď je Srbsko zcela na kolenou a s ustupující epidemií je snadným cílem, i když Němci, Rakušané a Osmané mají plno práce někde jinde.

Srbský soused Bulharsko neuzavřel s Centrálními mocnostmi alianci, ale měl s nimi vřelé vztahy a Německo s Rakouskem ve skutečnosti půjčily Bulharsku spoustu peněz. 1.

dubna zaútočili bulharští Turci na Srbsko na město Valandovo. Toto území bylo součástí Makedonie a bylo nárokováno Srbskem i Bulharskem a cílem útoku bylo poškodit železnici ze Soluně do Skopje, poté zamířit do středu Makedonie a vyvolat mezi Makedonci vzpouru proti Srbům. Nicméně po několika dnech zvládli Srbové zahnat útočníky zpět přes hranici. Odešlo s nimi 5 000 makedonských muslimů. Bulharská vláda obvinila z útoku Srby, ale můžete vidět jasné odhodlání Bulharska vyřešit makedonskou otázku, jinými slovy Makedonii dobýt a uzavření aliance s Centrálními mocnostmi tak bylo jen otázkou času.

Tento týden tam došlo ke spoustě bojů, ale teď se podíváme na Bosporský průplav, kde ruská černomořská flotila bombardovala turecké pevnosti. Na misi bylo vysláno 5 bitevních lodí, 2 křižníky a 10 torpédoborců, ale hustá mlha a potopení dvou torpédoborců bývalou německou válečnou lodí Goebenem, která teď byla vlajkovou lodí osmanského námořnictva pod jménem Yavuz, donutila Rusy k ústupu. Jestli se divíte, proč vám jméno Goeben zní tak povědomě, tak jde o loď, která v říjnu 1914 bombardovala Sevastopol a úspěšně vtáhla Osmanskou říši do války.

Po celý týden foukal v Dardanelech silný vítr a tak nemohli Britové s Francouzi odstranit turecké miny, takže spojenci přišli o šanci na rychlé vítězství, ve které doufali a o které se před několika týdny snažili, a tak oblast zůstala pod tureckou kontrolou a byly postaveny mnohem silnější opevnění. Když teď nebyla možnost dosáhnout vítězství útokem přes Dardanely, začala se pomalu připravovat námořní invaze a Angličané, Australané, Novozélanďané a Francouzi se shromažďovali v Egyptě a na Egejských ostrovech.

Jednotky se shromažďovaly i na severu, ovšem ne za tak klidných podmínek. Ruská armáda v Karpatech zajala 29. března 5 600 vojáků. To, co teď vidíme, je závěr rakouské třetí zimní ofenzívy v horách. První dvě byly naprostým debaklem a třetí se zdála být ještě horší. Od 27. března bylo rakouskou strategií prosté zadržení ruských útoků a ochránit zásobovací trasy dokud nepřijdou Němci a všechno nezachrání. To jsou velice špatné cíle pro ofenzívu a celé fronta byla na pokraji zhroucení.

To se stalo 30. března. Rusové za den postoupili o pět kilometrů a mnoho obránců bylo tak zesláblých, že namísto ústupu jen padli do sněhu a Alexej Brusilov, jeden z nejlepších ruských generálů války, měl možnost probít se přes hory na maďarské roviny. Vzrušující, že? Němci se snaží na poslední chvíli vše zachránit, Sibiřané postupují sněhem a Rakušané se je snaží zastavit.

Němečtí vojáci spěchající na pomoc byli součástí beskidenkorps, speciálně sestavených jednotek na lyžích vycvičených pro boj v horách pod velením George von der Marwitze, který v únoru vyhrál druhou bitvu o Mazurská jezera. Tento týden byla 28. března obnovena německá ofenzíva na severu a už 29. Němci obsadili Tauragė, které leží v dnešní Litvě a na konci týdne se střetly jízdní oddíly a tentokrát ta ruská vyhrála nad německou. Tady je něco na zamyšlení, co se netýká přímo bitev. Německý postup do severního Polska před šesti měsíci vyvolal silné protižidovské nálady a Židé byli Rusy obviňováni z podpory Němců.

Stejný scénář se odehrál v Litvě, kam nyní postoupily německé jednotky. Mnoho židovských obchodů a domů bylo vyloupeno a podle Martina Gilberta bylo z domovů ruskými Kozáky vyhnáno přes půl milionu Židů. Ještě více nekončícího přílivu uprchlíků... Během války vidíme stále častěji, že lidí, kteří vlastně nebojují, se válka dotýká čím dál více a většinou je to vždy změna k horšímu. Vezměte si německou ponorkovou válku.

Ta nabírala nevídaných rozměrů a jen 31. března bylo potopeno 29 lodí – za jeden den bylo potopeno více lodí, než za celou dosavadní válku. Jde o to, že ponorky nebyly schopné potopit britské dreadnoughty. Potopení britských křižníků minulé záři bylo pro královské námořnictvo šokem, ale poučilo se a opatření byla prostá. Pokud válečná loď plula dostatečnou rychlostí a neplula přímo, byla v bezpečí. Ponorky se musely před útokem vynořit a to snížilo jejich rychlost oproti bitevní lodi na polovinu, takže musely útočit z čela a tehdy byla loď mnohem menším cílem.

Obchodní a dopravní lodě byly naneštěstí mnohem snadnějším cílem. První britskou dopravní lodí potopenou ponorkou byla SS Falaba a došlo k tomu tento týden. Potopení této lodě rovněž vyústilo v prvního amerického občana zabitého ve válce. Byl jím Leon Thrasher, horník. Utopil se, když U-28 torpédovala Falabu na cestě z Liverpoolu do západní Afriky. Tento týden sestřelil francouzský pilot Roland Garros své první německé letadlo. To bylo pozoruhodné, protože Garros byl vůbec první pilot, který byl schopný střílet kulometem mezi vrtulemi motoru.

Jeho vrtule byla pancéřována, takže nedošlo k jejímu poškození. To pozvedlo válku ve vzduchu na zcela novou úroveň a tato technologie se stala ještě více smrtící když byl v roce 1915 představen synchronizátor střelby. A jsme na konci dalšího týdne. Válka pod hladinou na ve vzduchu roste. Západní fronta je relativně klidná, Rakušané se snaží udržet se na východě a na jihu se Srbům opět připomněla válka.

Ale po celé Evropě se přesouvají lidé. Ruská invaze východního Pruska v roce 1914 vyhnala z domovů přes milion Němců. Do jara 1915 bylo v Británii přes 150 000 belgických uprchlíků. A v Albánii přežívalo půl milionu srbských utečenců. Tyto čísla jsem vytáhl ze článku Petera Gatrella, který rovněž odhadl celkový počet válečných uprchlíků z Ruska na šest milionů. Za minulých osm měsíců jsem na vás hodil spoustu čísel, ale žádné nebylo tak vysoké, žádné nebylo v milionech a to se teď změnilo.

Miliony uprchlíků v celé Evropě, kteří hledají domov. A dostávalo se jim sympatie, spousty sympatie, tedy alespoň ze začátku. Jde o to, že sympatie a pohostinnost se velice rychle vypařila ve chvíli, kdy uprchlíci neměli peníze, aby za jídlo nebo ubytování zaplatili a tak jsou spoustu uprchlíků bylo znovu oběťmi. Často neuměli cizí jazyk, byli nemocní, příliš staří na práci, příliš mladí na práci a jestli je jedna věc charakterizovala nejvíce, bylo to zoufalství, ať už byli odkudkoliv a přišli kamkoliv.

Nebyli blízko frontové linie a nebyli svědky každodenní destrukce, ale přišli o všechno a byli v jiném, nepřátelském prostředí a strašlivě trpěli. Miliony a miliony uprchlíků moderní války. Jestli vás zajímají létající esa Velké války, koukněte na tuto epizodu o Manfredu von Richthofenovi neboli Červeném baronovi. Patr(e)onem týdne je Martin Esser a více o podpoře našeho kanálu můžete najít právě na Patreonu. Podívejte se na náš subredit, kde je plno zajímavých diskuzí o Velké válce a nezapomeňte nás odebírat.

Uvidíme se za týden.