Přidat do sledovaných sérií 91
97 %
199. nejoblíbenějšíTvoje hodnocení
Počet hodnocení:75
Počet zobrazení:4 560

Britskou loď Lusitania potopila nepřátelská ponorka a zemřelo přes tisíc lidí. Němci zahájili obrovskou protiofenzívu na východě a Turci se úmorně brání na Gallipoli.

Přepis titulků

Jako dítě jsem slyšel o dvou lodích, o dvou zaoceánských plavidlech, které potkala katastrofa. Jednou z nich byl Titanic, který se potopil v roce 1912, ale ta druhá... Přesně před sto lety, 7. května 1915 byla Lusitania torpédována a potopena německou ponorkou, což vyústilo ve smrt 1 198 mužů, žen a dětí. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Hlavní zprávou minulého týdne bylo vylodění na Gallipoli, které se na obou stranách proměnilo v masakr Turků, Arabů, Australanů, Britů, Francouzů a Novozélanďanů.

Desítky tisíc vojáků se úspěšně vylodilo, ale Dardanely zůstaly pod osmanskou kontrolou. Dále na severu se rakousko-uherská armáda připravovala na další ofenzívu, ale tentokrát s německou účastí a podporou. Německé plány na západě byly zmařeny a Arméni ve městě Van jsou stále v obležení. Tento týden se toho také hodně událo a abychom to trochu pozměnili, pojďme se jako první podívat na Spojené státy.

1. května publikovaly new yorské noviny článek zaslaný německou ambasádou ve Washingtonu: "Cestující, kteří chtějí plout přes Atlantik, nechť si uvědomí, že mezi Německem a Velkou Británií zuří válka. Válečná oblast zahrnuje i vody kolem Britských ostrovů. Lodě plující pod britskou vlajkou jsou legitimním cílem, a cestující se tak na plavbu vydávají na vlastní nebezpečí." Toto varování vyšlo vedle reklamy na British Cunard Lines, pod které spadala Lusitania, která toho dne vyplula.

Lusitania byla nejrychlejší lodí, která se přes Atlantik pravidelně plavila, byla luxusní lodí, jako Titanic a rovněž stejně jako Titanic neměla dostatek záchranných člunů. Vlastně jich Lusitania měla ještě o čtyři méně. To ale bylo zcela běžné, protože se počítalo s tím, že pokud se loď potopí, tak na frekventované trase, kde se lidem dostane rychlé pomoci. A tak Lusitania vyplula do Evropy.

V noci 6. května a ráno 7. května obdržel kapitán William Turner šest varování od britského námořnictva o aktivitě německých ponorek, které bez varování potopily dvě britské obchodní lodě. Turnerovi bylo doporučeno plout plnou rychlostí a "kličkovat". Už jsem o tom mluvil, ale řeknu to znova: ponorka se musela vynořit, aby mohla vystřelit torpéda a v tomto okamžiku se její rychlost nemohla rovnat dreadnoughtům nebo Lusitanii, takže plout plnou rychlostí v nepřímém kurzu prakticky znemožnilo ponorce loď potopit.

Turner ale doporučení nedbal. Dokonce svoji rychlost snížil a plul přímo. Ponorka U-20, která o den dříve potopila obchodní loď, si vybrala za cíl loď Juno, ale ta plula nepřímo a plnou rychlostí, takže to U-20 vzdala, ale za hodinu a půl uviděla u jihozápadního pobřeží Irska Lusitanii. Vystřelila jediné torpédo a loď se potopila během 18minut.

Ze dvou tisíc pasažérů se jich 1 198 utopilo a 128, 124 nebo 114 z nich byli Američané, záleží na zdroji. Událost Ameriku šokovala, ale prezident Wilson odmítl upustit od neutrality. Němci se oficiálně omluvili, i když mnoho německých novin psalo s hrdostí s potopení lodě, která se na plavu vydala na vlastní nebezpečí. Kapitán Turner mimochodem přežil, protože jej voda vyplavila z můstku. Bývalý prezident Theodore Roosevelt napsal knihu ve které vyzýval k rozsáhlému zbrojení a k výstavbě silného námořnictva a varoval, že "osud, který potkat Antverpy a Brusel, jednoho dne potká i New York, San Francisco a další města, pokud se USA nepřipraví na válku."

Později v roce 1915 Německo ponorkám zakáže útoky na cestovní lodě, ale právě teď byla Amerika pobouřena a hodně Američanů, kteří byli pro neutralitu, teď začalo měnit své názory. A i když nešly věci v zahraničí pro Německo nejlépe, boje na frontě byly pravým opakem.

Na západě během druhé bitvy o Ypry donutili Němci Brity ustoupit za použití plynových útoků a 5. května znovu obsadili kótu 60, kterou ztratili před dvěma týdny. A k dalším velkým německým vítězstvím docházelo ve východní Evropě. 1. května začala společná rakousko-německá ofezíva pod velením německého generála Augusta von Mackensena. Prvotnímu útoku předcházela dělostřelecká baráž z 610 děl, což byl zatím největší dělostřelecký útok na východní frontě, a zahrnoval rovněž jedovatý plyn.

Za čtyři hodiny bylo vystřeleno 700 000 střel. Ofenzíva byla už od začátku úspěšná. Během prvního dne byli Rusové vyhnáni z Gorlice a o pět dní později z Tarnówa. Veškeré ruské úspěchy, kterých dosáhli během osmi měsíců, byly smazány ani ne za jediný týden, jak jeden karpatský průsmyk za druhým padal do rukou útočníků.

Za jediný týden padlo do zajetí 30 000 Rusů. Mackensen to udělal opravdu chytře. Útoky zahájené na severu a na jihu v dubnu byly pouze diverzní, zatímco se jeho muži shromáždili u Krakova. Rusové rovněž ignorovali zprávy rozvědky o hromadění nepřátelských jednotek, protože se příliš soustředili na proražení přes Karpaty. Mackensen zvládl k útoku shromáždit 300 000 mužů a 1 700 děl. V Berlíně začal převládat názor, že současná ofenzíva je začátkem ruského konce.

Kancléř Bethmann-Hollweg obdržel petici od šesti největších německých ekonomických a průmyslových uskupení s poválečnými požadavky. To zahrnovalo ekonomickou a vojenskou závislost Belgie na Německu, francouzské pobřeží až k řece Sommě, uhelnou oblast severní Francie. na východě část ruských pobaltských provincií a ještě velkou část území na jih od nich, aby byly výrobní zdroje získané na západě v rovnováze s těmi na východě. V požadovaných oblastech bydlelo 11 milionů lidí.

Ale s tím by nikdo nesouhlasil, takže to muselo být zajištěno vítězstvím v poli. A jedním bojištěm, kde si vítězství zatím nikdo nenárokoval, bylo Gallipoli. 1. května zaútočili Turci a 2. a 4. května neúspěšně zaútočili Britové na Gaba Tepe a 6. května začala druhá bitva o vesnici Krithia. Vesnice a blízký kopec Achi Baba musely být obsazeny, aby útočníci mohli postoupit dále do vnitrozemí, ale stejně jako vylodění byla i tato bitva masakrem.

Zaútočilo 25 000 mužů a třetina jich padla nebo byla zraněna a i když dosáhli menších úspěchů, cíle zůstaly v tureckých rukou. Takové obrovské ztráty se nemohly opakovat, jinak by Spojencům nezůstal dostatek mužů pro udržení dobyté země, ale plán útoku byl k smíchu. Útočníci ani přesně nevěděli, kde jsou Osmané zakopaní, protože neprovedli průzkum, takže dělostřelecká příprava byla jen mrháním náboji.

Britský velitel Aylmer Hunter-Weston si v této bitvě upevnil svoji pověst neschopného generála a dokonce dnes je pamatován jako jeden z nejneschopnějších generálů celé války. Zanedlouho byl povýšen na generál-plukovníka. Spojenci tento týden postupovali v Německé jihozápadní Africe, kde jihoafrické jednotky dobyly Otjimbingwe a Karibib. Jihoafrický premiér a generál Louis Botha veřejně obvinil Němce, že tráví místní studny.

Německý velitel to přiznal, ale podotknul, že studny byly označeny jako otrávené, takže to bylo v pořádku. A jsme na konci dalšího týdne. Němci veleúspěšní na východě, dobře zvládají situaci na západě, ale ztrácí území v Africe a na Dardanelech další krvavá lázeň. A tisíce lidí se utopily v moři. Ale nebudu teď mluvit o Lusitanii, protože to nebyla jediná loď, která byla tento týden potopena.

1. května pronikla britská ponorka přes Dardanely a potopila tureckou přepraví loď, která převážela 6 000 vojáků. 6 000! Třikrát více než na Lustanii, ale nikde o tom neslyšíte. Nebyli to civilisté, ale vojáci. Byli jen potravou pro děla, byli bezvýznamní. Ale byli to lidé a tento týden byla napsána jedna z nejznámějších básní a napsal ji John McCrae, kanadský doktor v kanadské armádě poté, co viděl katastrofu u Yper a báseň je právě pro tyto bezvýznamné vojáky, kteří zemřeli.

V polích Flanderských vlčí máky rostou, mezi kříži, řada za řadou, značí naše místo; a na nebi skřivani za letu statečně prozpěvují přehlušeni palbou pod nimi. My mrtví jsme; před pár dny, žili jsme, viděli západ i úsvit zářit, milovali jsme a milováni byli; teď ležíme v polích Flanderských.

Převezměte naši úlohu, z rukou nezdaru my ti předáváme, pochodeň; neste ji vysoko. Jestliže nebudete věřit v nás, kteří umíráme, my klidu nedojdeme, ani když vlčí máky zrají na polích Flanderských.

Jestli chcete vědět více o tom, co se stalo na polích Flanderských, klikněte sem a podívejte se na první bitvu o Ypry. Patr(e)onem týdne je Ian Gendler a omluvám se, jestli jsem to špatně vyslovil. Jestli nás chcete podpořit, najděte si nás na Patreonu a pro více fotek z Velké války nás sledujte na Instagramu. Uvidíme se za týden.

Komentáře (4)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

1:06 grammar nazi připomínka (po opravě smazat) - newyorský se píše dohromady
https://cs.wiktionary.org/wiki/newyorsk%C3%BD

20

Odpovědět

Nemluví náhodou celou dobu o květnu? (V titulcích je březen...)

41

Odpovědět

Taky jsem si všiml chyby a to v čase 6:47, ale v titulcích vidím duben místo května.

10

Odpovědět

+HanyyMáte oba pravdu, už by měl být všude květen... :)

31
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK