Ruský ústup a bitva o ArtoisVelká válka

Válka je drahá. Vezměte si ty miliony vystřelených kulek a uvědomte si, že každá z nich něco stála a samozřejmě náboje do děl byly mnohem dražší. Tento týden v Evropě uvidíme, co se stane, když průmysl nestíhá plnit požadavky armády. Malá nápověda: zemřou tisíce lidí. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války.

Minulý týden potopila německá ponorka cestovní loď Lusitania, na které bylo přes sto Američanů, což v USA vyvolalo značné pobouření. Rovněž zahájili velkou ofenzívu na východě a zahnali Rusy na útěk, zatímco na Gallipoli se spojenecký útok proměnil v krvavou řež. Během posledních týdnů jsem několikrát zmínil Německou jihozápadní Afriku, ale dnes bych se na ni podíval podrobněji. Spojenecké jednotky si připisovaly zisky během celého jara, ale tento týden, 12.

května, se zmocnily jejich hlavního cíle – hlavního města Německé jihozápadní Afriky, Windhoeku. Němci tam ale byli v bezvýchodné situaci. Byli často přečísleni a prakticky bez naděje na pomoc z Německa, často bojovali v těch nejvíce světem zapomenutých oblastech, ale když prohráli, mohli se vrátit na své farmy a ke svým rodinám a je zajímavé zmínit, že dnes, o sto let později, je němčina vedle afrikánštiny běžně používána v některých částech Windhoeku, což je dnes hlavní město Namibie, i když už to od roku 1990 není úřední jazyk, a stále je tam silně zakořeněná německá kultura, více než kdekoliv jinde na jižní polokouli.

Ale zpět k Němcům na severní polokouli, kde si razili cestu na východ při pokračující Gorlicko-Tarnowské ofenzívě. Poté, co donutili Rusy minulý týden ustoupit, postupovali tento týden v celé Haliči i v Karpatech. Ofenzíva byla ambiciózním plánem německého generála Mackensena na vyřazení Ruska z války.

Ale i když Rusové ustupovali, Němci a Rakušané postupovali jen asi deset kilometrů denně, protože jim Rusové nedali nic zadarmo, a ruská armáda se nezhroutila, byla to stále bojeschopná síla. Ale jejich velitelé nedokázali předjímat situaci a nedostatek příprav jim nedal jinou možnost než pokračovat v ústupu k jejich dalšímu bodu obrany, pevnosti Přemyšl, kterou Rusové od Rakušanů dobyli teprve před pár týdny. Rusové během ústupu ničili železnice, tunely, stanice a vše ostatní a útočníkům trvalo týdny to všechno opravit, což je ještě více zpomalilo a německé zisky byly těžce zaplacené.

Podle jednoho odhadu dosáhly jejich ztráty mezi 2. a 12. květnem 120 000 mužů. Avšak Mackenson za tu dobu zajal 103 000 Rusů, 69 děl, 255 kulometů a způsobil nepříteli větší ztráty, než sám utrpěl, takže to byl stále úspěch. Ale ruský vrchní velitel velkokníže Nikolaj spoléhal na jednoduchý plán. Pokračující ústup by příšerně roztáhl německé zásobovací trasy, a i kdyby měl obětovat Varšavu nebo Lvov, byla to stejná taktika, která před 100 lety fungovala na Napoleona.

Jedna malá poznámka: Rusové si tento týden připisovali úspěchy na jihu v Bukovině, kde až do poloviny měsíce tlačili Rakušany zpět. Úspěchy si připisovali i na severu. I když 8. května ztratili Liepāja, tak 9. porazili Němce u Krakinowa a o den později je donutili ustoupit. A boje nepolevovaly ani na západní frontě, kde se vedla druhá bitva o Ypry, a ještě těžší boje se rozhořely 9.

května, kdy spolu poprvé společně zaútočili Francouzi a Britové při pokusu dobýt silně opevněné německé pozice a začali tak druhou bitvu o Artois. Francouzský generál Joseph Joffre byl odhodlán zahájit další ofenzívu, protože si myslel, že se poučil z první bitvy o Artois a z Champagnské ofenzívy Řekl: "Útočníkům v každém uskupení bude vštípena myšlenka úspěchu. Obsadí první zákop a nezastaví se, dokud nedosáhnou svého cíle." No, takový je překlad, ale teď vám položím otázku za 64 000 dolarů.

Měli Spojenci prostředky a vědomosti na proražení německých linií? Francouzi zahájili útok na Vimy Ridge pod velením generála Victora D'Urbala. Pět hodin šrapnelového bombardování se mělo postarat o německý ostnatý drát, ale to se nestalo, a tak když Francouzi zaútočili, byli ostnatým drátem zpomaleni nebo zastaveni a potom přišpendleni kulometnou palbou, ale nakonec donutili Němce ustoupit na druhou obrannou linii vzdálenou asi pět kilometrů. Naneštěstí Francouzi, kteří nakonec postoupili, byli ostřelováni vlastním dělostřelectvem. Britové zaútočili na Aubers Ridge.

Jejich dělostřelecká příprava také selhala a spoustu střel byly ve skutečnosti zmetky, takže se Britové nedokázali nepoškozenými opevněnými německými pozicemi probít. Skutečný průběh byl mnohem zlověstnější, než jak to může vypadat. Když britský útok selhal, zranění nebo vojáci kryjící se v zemi nikoho byli zabiti 40 minut trvajícím britským bombardováním a britští vojáci, kteří utíkali zpět do svých zákopů, nečelili jen německé palbě do zad, ale protože měli s sebou několik zajatců, tak po nich stříleli i jejich kamarádi, protože si mysleli, že jde o protiútok.

Přežilo jich jen pár. Generál Douglas Haig nařídil druhý útok, navzdory protestům dvou ze tří generálů, a ten byl rovněž pokosen německou kulometnou palbou. Za jediný den bitvy o Aubers Ridge bylo zabito 11 161 vojáků, z toho 458 důstojníků. Hlavní důvod, proč útok selhal a proč nepokračoval dalšího dne, byl nedostatek a špatný typ dělostřeleckých nábojů. Britský velitel John French vydal příkaz, aby 75 % střel bylo šrapnelových a 25 % vysoce výbušných, ale u Aubers Ridge bylo vysoce výbušných střel jen 8 %.

Touto dobou měla armáda dostat šest milionů dělostřeleckých granátů, ale dostala jich jen dva miliony, takže Britové čelili skutečné dělostřelecké krizi. A nejnovější francouzská a britská fronta se rovněž zdála být v krizi. Na Gallipoli na Dardanelech se očekávané vítězství proměnilo v zákopovou válku a 13. května se utopilo 570 britských námořníků, když byla bitevní loď Goliáš torpédována Turky a tak byly plány na obnovení námořního útoku přes Dardanely odvolány.

V tuto chvíli bylo jasné, že bez velkých posil k průlomu nedojde. Vidíme stále dokola, že v zákopové válce je nemožné postoupit bez dělostřelectva a tady měly obě strany nábojů nedostatek. Ale Spojenci měli tento týden i světlou chvilku, když se 12. května pod tíhou tmy proplížila nepálská indická brigáda kolem turecké obrany a obsadila kopec na pláži "Y", který bude známý jako Nepálský sráz, a donutili Turky ustoupit, ale to se už v budoucnu nestane, protože Turecké zákopy budou končit až v moři.

A dále na východě pokračovala temná kapitola dějin, když bylo 10. května v Divabakiru zadrželo 950 arménských představitelů. A jsme na konci dalšího týdne. Na východě Němci tlačí Rusy zpět, Rusové se ale drží v Bukovině a v Litvě, na Gallipoli platí pat, Německá jihozápadní Afrika mění majitele a ne jedna, ale dvě velké bitvy se vedou na západní frontě. Představte si, že jste jeden z Rusů bojujících tento týden na východní frontě. Německé vrchní velení počítalo s tím, že Rusy zažene jejich převaha v počtu těžkého dělostřelectva a mělo pravdu, ale Rusové byli tvrdohlaví a znovu a znovu útočili na německé děla útokem na bodáky, přičemž utrpěli desetitisícové ztráty při zoufalém pokusu německá děla zneškodnit a další desítky tisíc vojáků se zoufaly snažily ubránit svých pár děl.

Nebo že jste Britem či Francouzem na západě: utíkáte přes zemi nikoho, když vám dojde, že dělostřelectvo střílí zmetky a vy jste vystavený nepříteli.

Nebo na Gallipoli, kde se válka proměnila ve špinavé zákopy, a kde se teprve teď začali velitelé učit ze svých chyb. Nemůžete vyhrát válku, pokud své vojáky nevybavíte: můžete je jen po tisících posílat na jistou smrt. Klikněte zde a podívejte se na epizodu z 24. týdne války. Pro více příběhů z velké války nás sledujte na Facebooku a jestli se vám pořad líbí, řekněte o nás svým kamarádům, dětem, sousedům, příbuzným, prostě všem a odebírejte nás.

Uvidíme se za týden.