Ruský ústup a bitva o Artois

Válka je drahá. Vezměte si ty miliony vystřelených kulek
a uvědomte si, že každá z nich něco stála
a samozřejmě náboje do děl byly mnohem dražší. Tento týden v Evropě uvidíme,
co se stane, když průmysl nestíhá plnit
požadavky armády. Malá nápověda: zemřou tisíce lidí. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války.

Minulý týden potopila německá ponorka
cestovní loď Lusitania, na které bylo přes sto Američanů,
což v USA vyvolalo značné pobouření. Rovněž zahájili velkou ofenzívu
na východě a zahnali Rusy na útěk, zatímco na Gallipoli
se spojenecký útok proměnil v krvavou řež. Během posledních týdnů
jsem několikrát zmínil Německou jihozápadní Afriku, ale dnes bych se na ni podíval podrobněji. Spojenecké jednotky
si připisovaly zisky během celého jara, ale tento týden, 12.

května,
se zmocnily jejich hlavního cíle – hlavního města Německé jihozápadní Afriky,
Windhoeku. Němci tam ale byli
v bezvýchodné situaci. Byli často přečísleni
a prakticky bez naděje na pomoc z Německa, často bojovali v těch
nejvíce světem zapomenutých oblastech, ale když prohráli,
mohli se vrátit na své farmy a ke svým rodinám a je zajímavé zmínit, že dnes,
o sto let později, je němčina vedle afrikánštiny běžně používána
v některých částech Windhoeku, což je dnes hlavní město Namibie,
i když už to od roku 1990 není úřední jazyk, a stále je tam silně zakořeněná
německá kultura, více než kdekoliv jinde
na jižní polokouli.

Ale zpět k Němcům na severní polokouli,
kde si razili cestu na východ při pokračující Gorlicko-Tarnowské ofenzívě. Poté, co donutili Rusy
minulý týden ustoupit, postupovali tento týden
v celé Haliči i v Karpatech. Ofenzíva byla ambiciózním plánem
německého generála Mackensena na vyřazení Ruska z války.

Ale i když Rusové ustupovali,
Němci a Rakušané postupovali jen asi deset kilometrů denně,
protože jim Rusové nedali nic zadarmo, a ruská armáda se nezhroutila,
byla to stále bojeschopná síla. Ale jejich velitelé nedokázali předjímat situaci a nedostatek příprav jim nedal jinou možnost
než pokračovat v ústupu k jejich dalšímu bodu obrany,
pevnosti Přemyšl, kterou Rusové od Rakušanů dobyli
teprve před pár týdny. Rusové během ústupu ničili
železnice, tunely, stanice a vše ostatní a útočníkům trvalo týdny
to všechno opravit, což je ještě více zpomalilo
a německé zisky byly těžce zaplacené.

Podle jednoho odhadu dosáhly jejich ztráty
mezi 2. a 12. květnem 120 000 mužů. Avšak Mackenson za tu dobu
zajal 103 000 Rusů, 69 děl, 255 kulometů a způsobil nepříteli větší ztráty,
než sám utrpěl, takže to byl stále úspěch. Ale ruský vrchní velitel velkokníže Nikolaj
spoléhal na jednoduchý plán. Pokračující ústup by příšerně
roztáhl německé zásobovací trasy, a i kdyby měl obětovat
Varšavu nebo Lvov, byla to stejná taktika,
která před 100 lety fungovala na Napoleona.

Jedna malá poznámka: Rusové si tento týden připisovali úspěchy
na jihu v Bukovině, kde až do poloviny měsíce
tlačili Rakušany zpět. Úspěchy si připisovali i na severu. I když 8. května ztratili Liepāja,
tak 9. porazili Němce u Krakinowa a o den později je donutili ustoupit. A boje nepolevovaly ani na západní frontě,
kde se vedla druhá bitva o Ypry, a ještě těžší boje se rozhořely 9.

května,
kdy spolu poprvé společně zaútočili Francouzi a Britové při pokusu
dobýt silně opevněné německé pozice a začali tak druhou bitvu o Artois. Francouzský generál Joseph Joffre
byl odhodlán zahájit další ofenzívu, protože si myslel, že se poučil
z první bitvy o Artois a z Champagnské ofenzívy Řekl: "Útočníkům v každém uskupení
bude vštípena myšlenka úspěchu. Obsadí první zákop a nezastaví se,
dokud nedosáhnou svého cíle." No, takový je překlad,
ale teď vám položím otázku za 64 000 dolarů.

Měli Spojenci prostředky a vědomosti
na proražení německých linií? Francouzi zahájili útok na Vimy Ridge
pod velením generála Victora D'Urbala. Pět hodin šrapnelového bombardování
se mělo postarat o německý ostnatý drát, ale to se nestalo, a tak když Francouzi zaútočili,
byli ostnatým drátem zpomaleni nebo zastaveni a potom přišpendleni kulometnou palbou,
ale nakonec donutili Němce ustoupit na druhou obrannou linii
vzdálenou asi pět kilometrů. Naneštěstí Francouzi, kteří nakonec postoupili,
byli ostřelováni vlastním dělostřelectvem. Britové zaútočili na Aubers Ridge.

Jejich dělostřelecká příprava také selhala
a spoustu střel byly ve skutečnosti zmetky, takže se Britové nedokázali nepoškozenými
opevněnými německými pozicemi probít. Skutečný průběh byl mnohem zlověstnější,
než jak to může vypadat. Když britský útok selhal,
zranění nebo vojáci kryjící se v zemi nikoho byli zabiti 40 minut trvajícím
britským bombardováním a britští vojáci,
kteří utíkali zpět do svých zákopů, nečelili jen německé palbě do zad,
ale protože měli s sebou několik zajatců, tak po nich stříleli i jejich kamarádi,
protože si mysleli, že jde o protiútok.

Přežilo jich jen pár. Generál Douglas Haig nařídil druhý útok,
navzdory protestům dvou ze tří generálů, a ten byl rovněž pokosen
německou kulometnou palbou. Za jediný den bitvy o Aubers Ridge
bylo zabito 11 161 vojáků, z toho 458 důstojníků. Hlavní důvod, proč útok selhal
a proč nepokračoval dalšího dne, byl nedostatek a špatný typ
dělostřeleckých nábojů. Britský velitel John French vydal příkaz, aby 75 % střel bylo šrapnelových
a 25 % vysoce výbušných, ale u Aubers Ridge bylo vysoce výbušných
střel jen 8 %.

Touto dobou měla armáda dostat
šest milionů dělostřeleckých granátů, ale dostala jich jen dva miliony,
takže Britové čelili skutečné dělostřelecké krizi. A nejnovější francouzská a britská fronta
se rovněž zdála být v krizi. Na Gallipoli na Dardanelech
se očekávané vítězství proměnilo v zákopovou válku
a 13. května se utopilo 570 britských námořníků, když byla bitevní loď Goliáš
torpédována Turky a tak byly plány na obnovení
námořního útoku přes Dardanely odvolány.

V tuto chvíli bylo jasné,
že bez velkých posil k průlomu nedojde. Vidíme stále dokola,
že v zákopové válce je nemožné postoupit bez dělostřelectva
a tady měly obě strany nábojů nedostatek. Ale Spojenci měli tento týden
i světlou chvilku, když se 12. května pod tíhou tmy
proplížila nepálská indická brigáda kolem turecké obrany
a obsadila kopec na pláži "Y", který bude známý jako Nepálský sráz,
a donutili Turky ustoupit, ale to se už v budoucnu nestane,
protože Turecké zákopy budou končit až v moři.

A dále na východě pokračovala
temná kapitola dějin, když bylo 10. května v Divabakiru
zadrželo 950 arménských představitelů. A jsme na konci dalšího týdne. Na východě Němci tlačí Rusy zpět,
Rusové se ale drží v Bukovině a v Litvě, na Gallipoli platí pat,
Německá jihozápadní Afrika mění majitele a ne jedna, ale dvě velké bitvy
se vedou na západní frontě. Představte si, že jste jeden z Rusů
bojujících tento týden na východní frontě. Německé vrchní velení počítalo s tím,
že Rusy zažene jejich převaha v počtu těžkého dělostřelectva
a mělo pravdu, ale Rusové byli tvrdohlaví
a znovu a znovu útočili na německé děla útokem na bodáky,
přičemž utrpěli desetitisícové ztráty při zoufalém pokusu německá děla zneškodnit a další desítky tisíc vojáků
se zoufaly snažily ubránit svých pár děl.

Nebo že jste Britem či Francouzem
na západě: utíkáte přes zemi nikoho,
když vám dojde, že dělostřelectvo střílí zmetky
a vy jste vystavený nepříteli.

Nebo na Gallipoli,
kde se válka proměnila ve špinavé zákopy, a kde se teprve teď začali
velitelé učit ze svých chyb. Nemůžete vyhrát válku,
pokud své vojáky nevybavíte: můžete je jen po tisících
posílat na jistou smrt. Klikněte zde a podívejte se
na epizodu z 24. týdne války. Pro více příběhů z velké války
nás sledujte na Facebooku a jestli se vám pořad líbí,
řekněte o nás svým kamarádům, dětem, sousedům, příbuzným, prostě všem
a odebírejte nás.

Uvidíme se za týden.