Pád Přemyšle

Každá země
má svůj symbol národní pýchy. Eiffelovu věž,
Washingtonský monument, pyramidy. Kdyby se těmto symbolům něco stalo,
byla by to národní katastrofa. Představte si, že jste ve válce
a symbol vaší armádní síly byl dobyt nebo zničen nepřítelem. A to se tento týden stalo. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden se britské a francouzské loďstvo
pokusilo prorazit přes Dardanely k Istanbulu, osmanskému hlavnímu městu,
což mělo vyhrát válku nehledě na pat na západě.

Rakousko-uherská armáda
zahájila třetí horskou zimní ofenzívu proti Rusům, zatímco dále na severu
se Rusové v Polsku bránili proti Němcům. To se stalo minulý týden. Tento týden se hodně akce
na západní frontě odehrávalo ve vzduchu a tato součást války nabírala na obrátkách. 22. března bombardovaly dva zepelíny Paříž
a o den později shodili Němci bomby na Remeš. Francouzi jim to oplatili 26.,
když šest francouzských letadel bombardovalo Mety.

Boje samozřejmě probíhaly i za zemi,
kde muži umírali i bez toho, aniž by se oficiálně vedly bitvy či ofenzívy. Takto to na západě vypadalo,
ale je nutno říct, že docházelo k určitým změnám. Minulý týden skončila champagnská ofenzíva –
tříměsíční série bitev vedených Francouzi proti malým strategickým cílům. Už jsem zmínil,
že Francouzi využívali jinou taktiku, než Britové u Neuve Chappelle
a tak teď budu mluvit o strategii na západní frontě. Britský generál Douglas Haig
příliš nefandil francouzskému stylu útoku, který přes zimu prosazoval
francouzský generál Joseph Joffre.

Vyvodil,
že soustředěním se na malý úsek fronty může dělostřelectvo zatočit hlouběji,
ale útočníci mohou čelit palbě ze stran a dělostřelecká baráž
připraví útočníka o moment překvapení. Podle Haiga měly být fronty dlouhé
a se širší a delší dělostřeleckou podporou, což jako první vyzkoušel u Neuve-Chappelle,
kde Britové Němce skutečně zaskočili, ale Neuve-Chappelle ukázala,
že největším problémem je nedostatek přímé komunikace
během bitev.

Pěchota v pevně daných pozicích
mohla zakopat drát vedoucí na velitelská místa. Bez problému a v bezpečí,
ale co když postoupili kupředu? Ztratili kontakt a pokládání nového drátu
bylo během bitvy nebezpečné a stejně by byl drát přeťat. Bezdrátové rádio bylo kvůli své váze
jen těžko přenosné. Holubi byli skvělí, ale neradi létali,
když bylo vlhko a bezvětří a takových dnů bylo na západě hodně. Psi, rakety, prapory...


to vše bylo vyzkoušeno a všechno mělo své pro a proti,
ale hlavním prostředkem komunikace byli lidští poslové,
avšak často se situace změnila, než zprávu doručili. V moderní bitvě nemohli
do probíhající bitvy generálové příliš zasahovat. Nebyl zde žádný Napoleon na kopci,
který by vedl armády. Armády teď byly velké
a kvůli dělostřelectvu rozptýlené, takže bojiště bylo mnohem větší,
ale vypadalo prázdné a generálové byli daleko vzadu
u stolu s hromadou map. Německé velení se s tím vypořádalo tak,
že dávalo jen obecné instrukce a přímé rozkazy byly vydávány
až veliteli na frontě.

Britští důstojníci,
z nichž mnoho bojovalo v koloniích, byli zvyklí na menší armády
a možnost manévrování a v důsledku toho jich během války
mnoho zemřelo, protože se snažili přímo z fronty řídit bitvu. Velice těžko přijímali,
že by rozhodnutí měli činit nižší důstojníci. Teorie a praxe vedení války
se teď měnila každý měsíc a vy jste se buď přizpůsobili,
nebo zemřeli.

Většina armád se přizpůsobila velice rychle. Například na začátku války
se těžké dělostřelectvo ukázalo být mocným soupeřem pro vojenské pevnosti
po celé Evropy a pevnosti velice rychle padly a armády se teď namísto pevností
spoléhaly právě na těžké dělostřelectvo. Byla tu však jedna pevnost,
která vydržela od podzimu 1914. Částečně díky složitému terénu
a částečně proto, že nepřítel neměl nezbytná těžká děla
a tato pevnost je dnešní hlavní událostí. 23.

března 1915
se pevnost Přemyšl vzdala Rusům a to po příšerné sněhové bouři,
během které stovky mužů umrzly k smrti. Pevnost nabídla 126 000 zajatců
a poskytla Rusku 700 těžkých děl. Ale hlavně dala třem ruským armádám
možnost sbalit se, opustit pevnost a střetnout se Rakušany a Němci v poli. To je hodně vojáků,
kteří se najednou zapojí do bitev. Ruský generál Ivanov plánoval velký úder
s cílem postoupit přes hory do Maďarska. I když se to zdá skoro nemožné,
tak velení druhé rakouské armády nebylo informováno o pádu pevnosti,
takže o pár dní později začala naprosto zbytečná rakouská ofenzíva.

S nulovou šancí na úspěch
jen Rakušany připravila o tisíce mužů. Jde o to, že Přemyšl do této chvíle
symbolizovala rakouskou armádní prestiž. Náčelník rakouského generální štábu
Conrad von Hotzendorf tak dlouho trval na jejím osvobození,
až byla jeho východní strategie naprosto překroucena
a on skoro ztratil celou armádu. Zimní ofenzíva císařské armády
v zasněžených horách přinesla ztrátu 800 000 vojáků
při pokusu osvobodit méně než 130 000 mužů.

Jejich obětování
se dalo jen velice těžko ospravedlnit. Conradovo špatné plánování
a provedení operací posílilo moc německé armády
nad celou habsburskou velitelskou strukturou. To mohlo být vnímáno jako potupa,
ale pro přežití to bylo vzhledem k pokračujícím rakouským selháním nezbytné. Rusové teď zahájili protiofenzivu,
bušili do Rakušanů celý týden a 25. března dobyli Lupkovský průsmyk,
zajali 5 700 rakouských vojáků a dalších dva a půl tisíce mužů
zajali o den později, takže za tento týden zajali 10 000 Rakušanů
ještě jako bonus k těm z Přemyšle.

I když byla válka pohromou pro všechny,
s Rakouskem-Uherskem to vypadalo opravdu špatně. Jedna související poznámka: italský vojenský velvyslanec
opustil tento týden Vídeň. Jak to spolu souvisí? Itálie byla během války neutrální
a odmítla se po vypuknutí konfliktu připojit k Centrálním mocnostem,
i když s nimi byla v alianci. Itálie měla s Rakouskem
několik územních sporů, nehledě na alianci,
a když teď Rakousko čelilo vojenské katastrofě, možná bylo načase si sporná zemí nárokovat.

Nehledě na záměry, odjezd italského vyslance
nevěstil pro Rakousko-Uhersko nic dobrého. Jsme na konci dalšího týdne
a těch několik málo událostí změnilo vše. Na západě stále platil pat,
ale budoucí bitvy budou vypadat velice odlišně. Rusové a Němci
se pořád přetahovali o území v Polsku i daleko na severu,
kde přístav Klaipėda jen během minulého týdne padl do ruských a potom opět do německých rukou ale ten hlavní milník,
pád pevnosti Přemyšl, to byla velká změna.

133 dní.
Tak dlouho rakousko-uherská posádka vytrvala v obležení. Což je opravdu obdivuhodné,
zvážíte-li velikost armády. Světově první letecká pošta
byla odeslána z Přemyšle během obléhání. Zejména vojenská, ale nebylo tomu tak vždy. To je zajímavý poznatek,
ale nevypovídá o skutečném příběhu. Příběhu pevnosti,
která měla pojmout 50 000 mužů, ale vměstnalo se do ní dvakrát tolik.

Muži žili z koňského masa po několik měsíců
v otřesných podmínkách a čekali na osvobození, které nikdy nepřišlo, když ofenziva za ofenzivou skončila
v zamrzlých horách katastrofálně, protože rakouští velitelé
byli žalostně nepřipraveni na zimní válku. Sakra, byli nepřipraveni na jakoukoliv válku! První byli poníženi malým Srbskem
a teď rozdrceni Ruskem. Říše se utápěla v zoufalství. Celé jednotky přebíhaly k nepříteli
a ztráty v rakouské válce se počítaly v milionech.

Říkám, že to byla rakouská válka,
protože ji skutečně začalo Rakousko-Uhersko a nemůže být pochyb o tom,
že Rakousko-Uhersko chtělo válku. Pozor, co si přejete.
Může se vám to vyplnit. Bylo to naposledy, co jsem zmínil Přemyšl?
Neřeknu. Co si vy myslíte o rakousko-uherské armádě?
Dejte vědět v komentářích. Jestli chcete zjistit,
jak celá tahle věc s Přemyšlí začala, podívejte se na tuhle epizodu,
protože právě tehdy to začalo. Pro naše diváky na mobilu:
měli byste vidět odkaz v pravém horním rohu.

Patr(e)onem týdne
je Patrick Harris z Toronta z Kanady. Jestli nás chcete finančně podpořit,
můžete tak učinit právě přes Patreon. A jestli se vám pořad líbí,
odebírejte ho. Uvidíme se za týden.