Armáda pěti národů je odraženaVelká válka

Když na západní frontě v roce 1914 vznikla patová situace, spojenci začali hledat nová místa, kde by mohli prorazit nepřátelské linie. Jejich naděje nebyly naplněny na Gallipoli, v Palestině ani na Tigridu. A nyní selže další naděje, když Rusové, Francouzi, Britové, Italové a Srbové, armáda pěti národů, neuspějí v Makedonii. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden byl kvůli neúspěchu v poli odvolán francouzský velitel Nivelle a nahrazen Philippem Pétainem.

Britové zažili koncem týdne také katastrofu v poli, ale připravují další útoky. Rusové i přes ochromení armády dezercí a vzpourami slibují pokračování ve válce. Válka pokračovala všude. Jedním takovým místem byla makedonská fronta. Spojenecký plán proti Bulharům a Němcům byl italský a francouzský útok s podporou ruské brigády na řece Crně. Srbové zaútočí na svém úseku fronty a Britové východně od Vardaru.

Vrchní velitel fronty Maurice Sarrail plánoval francouzský a italský útok po celé délce fronty, k čemuž se jeho velitelé stavěli poměrně skepticky. Již jsme viděli, jak odstrašující byly bulharské pozice, možná nejlepší ze všech front. Navíc kontrolovaly výšiny s tucty reflektorů osvětlujících bojiště. k tomu byly podporovány německými děly a rakouskými houfnicemi. I tak 5.

května 91 francouzských a italských baterií zahájilo palbu. Ostřelování trvalo čtyři dny, nepřátelské linie ale vážně nepoškodilo. V 6:30 ráno 9. května zaútočila francouzská, italská a ruská pěchota. Neúspěšně. Během útoku utrpěli Bulhaři ztráty kolem 700 mužů, společně s 1000 mrtvých během ostřelování činí celkové ztráty kolem 1700 mužů. Neznám sice německá čísla, ta budou trochu vyšší, Němci byli uprostřed bojů, ale spojenci utrpěli ztrátu 5450 mužů a nezískali naprosto nic.

Sarraila to neodradilo a naplánoval další útok na 11. května. Ten také skončil neúspěchem. 2. srbská armáda zaútočila v noci, její útok byl zpomalen po dosažení prvních cílů. Tím se Srbové ocitli pod drtivým dělostřeleckým protiútokem. Francouzská a britská děla trochu pomohla, ani tak se ale nemohli dostat o moc dále. Britský útok pak byl obnovením bitvy o Dojran probíhající před pár týdny. Britové zahájili baráž a 8.

května večer vyrazila do útoku pěchota. Kvůli velkým ztrátám museli další den útok odvolat. Mlha a kouř způsobily zmatek, telefonní dráty byly baráží poškozeny, pěchota byla zasažena vlastním dělostřelectvem. Byl to děsný zmatek. Od začátku bitvy v dubnu bylo zabito, zraněno nebo zajato přes 12 000 Britů, zatímco ztráty Bulharů byly zhruba šestinové a polovina z nich byla zapříčiněna nemocemi. A 1. srbskou armádu Sarrail žádal o útok, ten byl ale odložen. Dokud 2.

armáda nedobude výšiny, 1. armáda je prý příliš zranitelná. Srbové tak žádali Sarraila o ukončení celé kampaně. Všechny porážky a malý postup v kombinaci s francouzskými neúspěchy u Bitoly znamenaly pro celou jarní ofenzivu, že spojenci nezískali prakticky nic za cenu desítek tisíc mužů. Příští týden proběhne na řece Strumě další útok a irská divize splní svůj úkol téměř bez jediného výstřelu, Sarrail ale ofenzivu odvolá, když dokázal pouze dělat z živých mužů mrtvé.

Toto vše bylo ale zastíněno francouzskou kolosální porážkou u Chemin des Dames, takže se zatím nemusel obávat o místo. A Francouzi tento týden na západě znovu útočí. Útok začal v noci 4. května, pokračoval 5. května a dobyl Craonne a okraj náhorní plošiny Californie, přes řeku Alette se ale nedostal. Další útok o pár dní později dobyl Vauclair a Laffaux Mill. Útoky 5.

května proběhly v součinnosti s Brity, kteří obsadili hřeben Craonne a zajali 6000 nepřátel. A dále na severu Britové stejně jako minulý týden útočí na Bullecourt. 6. května úspěšně odrazí německý protiútok, 7. května spustí svůj útok a upevní svou pozici v ruinách vesnice. Dalších pár dní byli neustále bombardováni a pod útokem plamenometů, a i když bitva oficiálně skončí až za pár týdnů, fakticky byla u konce. Britové utrpěli ztráty v desítkách tisíc pro zisk malé části Hindenburgovy linie.

Touto dobou Edmund Allenby, velitel 3. armády, varoval vrchního velitele Douglase Haiga, že zálohy vysílané do boje byly "jen zpola vycvičené a neuměly ani pořádně používat své zbraně". A Britové v ofenzivách ztrácí dvakrát více mužů než Němci. Britové ztrácí 4000 mužů denně, takže 10. května Winston Churchill v dolní sněmovně podotkl, že americké jednotky dorazí až příští rok, a prohlásil: "Není snad jasné, že bychom neměli mrhat zbytky britských a francouzských vojsk v ukvapených ofenzivách, než do boje dorazí americká podpora?"

Na to nedostal žádnou odpověď. Další ofenzivy proběhnou. Na rozdíl od armády premiér David Lloyd George neviděl důvod pro další ofenzivy, než Američané dorazí, a podporoval novou ofenzivu v Itálii. Do americké armády vkládal opravdu velkou důvěru. Když USA vstoupily do války, nebylo nějakou dobu jisté, jestli pošlou vojáky, nebo jen vybavení a peníze.

Kongres minulý týden schválil zákon o vyslání 500 000 mužů. Americká armáda ale ani neměla divize. Největší jednotkou byl pluk. Američané tedy dávali dohromady první divizi pro vyslání do Francie, i když byla příliš malá a nebyla vycvičena pro boj. Tato divize a zbytek amerického sboru bude od 10. května pod velením generála Johna J.

Pershinga. Když už jsem ji zmínil, podíváme se na italskou frontu. Ta byla posledního půl roku klidná, to se ale brzy změní. Obě strany přes zimu posílily svá vojska, Italové téměř zdvojnásobili své počty a jejich dělostřelectvo má 2200 děl, včetně velkých britských a francouzských děl. Na druhé straně rakousko-uherský velitel Svetozar Borojević von Bojna byl pořád v početní nevýhodě, ale i on posílil a má přes 1400 velkých děl. Jeho inženýři byli přes zimu zaměstnaní a opravovali pozice a opevňovali kulometná hnízda, zákopy, kryty a stavěli další obranné linie.

Italové brzy zaútočí a plán je přímočarý. Desátá bitva na Soči proběhne na dvou stranách. Armáda v Gorici zaútočí na severu, kde se pokusí prorazit na Banjšickou plošinu. Náčelník štábu Luigi Cadorna doufal, že tím donutí Borojeviće přesunou své vojáky na sever, a následně 3.

italská armáda zaútočí na jihu, směrem na Terst přes plošinu Kras. Borojevićův problém byl, že nevěděl, kdy Italové zaútočí, protože se naučili své pohyby a vybavení lépe maskovat. Útok byl naplánován na začátek května, silné deště ho ale pořád odkládaly. Brzy ale začne. A něco zajímavého se začátkem května událo na moři.

Konvoj obchodních lodí doprovázený torpédoborci doplul z Gibraltaru do Británie bez jediné ztráty kvůli německým ponorkám. Systém konvojů byl dříve považován za nepoužitelný, po tomto úspěchu se ale touto možností začala britská admiralita zabývat. Něco udělat museli, jen v dubnu přišli o lodě o výtlaku 900 000 tun, o 50 % více, než si Němci mysleli, že je měsíčně potřeba, aby Británii dostali z války. Takový byl týden, spojenci nemohou prorazit v Makedonii, spojenci nemohou prorazit na západě a spojenci plánují pokusit se prorazit v Itálii.

Aspoň že pořád plánují někde se o to pokusit. Těžko říct, co si generálové na západě mysleli o makedonské frontě, vím, že mnoho z nich ji mělo jen za vedlejší záležitost. Nemůže to být tak těžké, vždyť jsou to Bulhaři. Jak mohou vzdorovat armádě pěti národů? Kolikrát jsme to viděli?

Menší národy mají být snadnou kořistí a nikdy jí nejsou? Jako když v roce 1914 Němci vtipkovali, že jen pošlou policii zatknout britskou armádu? Teď už nevtipkují. Ukázalo se, že každý národ se může naučit skvěle vést moderní válku. Jestli chcete vědět víc o skvělých bulharských pozicích, naše únorová epizoda o nich je zde. Patr(e)onem týdne je April Joy Greibrok.

Podpořte nás na Patreonu, ať můžeme pořad dále vylepšovat. Na viděnou příště.