Bitva u CambraiVelká válka

Viděli jsme je na bojištích – samotné, ve skupinách, dokonce po desítkách. Nikde jsme je ale neviděli ve stovkách. Tanky, tanky, samé tanky. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Britové pokračovali v postupu v Palestině, zatímco jejich tři a půl měsíce dlouhá ofenziva, bitva u Passchendaele, skončila s počtem obětí v řádu statisíců. Ruská říjnová revoluce pokračovala a náctiletí kadeti umírali v boji s bolševiky.

A když bývalý premiér uprchl, byl to definitivní konec jeho vlády. Hvězdou tohoto týdne jsou tanky, můžeme je vidět v bitvě u Cambrai. „Překonaly trojité pásy ostnatého drátu, jako by to byly záhony kopřiv, a nechaly za sebou 350 cest, kterými mohla projít pěchota.“ Bitva začala v 6 hodin ráno 20. listopadu přípravnou baráží tisíce děl a šesti pěšími divizemi britské 3. armády podporovanými devíti tankovými prapory. Podle tankového muzea v Bovingtonu se do akce celkem zapojilo 476 tanků, z toho 378 bojových.

324 z nich bylo použito v úvodním útoku. Bylo to poprvé v dějinách, kdy byla použita tak velká tanková síla. Také se zapojilo 300 podpůrných letadel. Další pěchota a tři jízdní divize čekaly v záloze. Úspěch byl velký a okamžitý. Britové prolomili Hindenburgovu linii, místy až deset kilometrů hluboko. Toho dne dosáhli lesa na Bourlonském hřbetu a silnice mezi Bapaume a Cambrai a zajali přes 4000 nepřátel za cenu 4000 obětí.

180 tanků však již bylo mimo provoz, zničených, porouchaných nebo opuštěných. Tanky Mark IV měly závažné vady. Dokonce i toho dne, poblíž Flesquieres, německé dělostřelectvo zničilo 39 tanků a zastavilo postup ve svém sektoru. Jeden Němec, poddůstojník Krüger, údajně zničil sedm tanků, když sám obsluhoval dělo, než byl zastřelen.

Je jediným německým vojákem v první světové válce, kterého zmiňují britské vojenské zprávy. Ač je tento příběh možná přehnaný, a nezávisle na tom, kolik Krüger a spol. zničili tanků, patřili k 54. divizi, která prodělala protitankový výcvik a čelila francouzským tankům při Nivellově ofenzivě. Dalšího dne dorazila čerstvá německá divize z východní fronty a byla spěšně poslána na linii u kanálu St.

Quentin, kde hrozil britský průlom. To zmařilo britské plány na další fázi bitvy, které zahrnovaly jízdní průlom. 23. listopadu byly v Británii zveřejněny zprávy o prvotním průlomu. Britský tisk to nazýval největším britským vítězstvím války, v celé zemi zněly kostelní zvony, poprvé za celou tuto válku. Ale toho dne, i přes všechno nadšení doma, se průběh bitvy zvrátil v násilném střetu v Bourlonském lese.

Britský velitel Haig trval na tom, aby byl les obsazen, aby mohl být obnoven širší plán útoku. Navrhl, aby jízda, jejímž primárním úkolem bylo využití průlomu, sesedla z koní a bojovala jako pěchota. To se i stalo, ale ani s podporou stovky tanků neobsadili výšiny nad Bourlonem a německé protiútoky byly úspěšné, dokonce zpět získaly 100 ukořistěných děl. Týden tak končil se stále probíhajícími těžkými boji v Bourlonském lese, když Britové nedokázali postupovat.

Cambrai ale přineslo něco velkého. Generálům na obou stranách došlo, že správně použité tanky mohou mít v boji velký dopad, zejména při překonávání ostnatých drátů. Ale kombinované použití děl, pěchoty, tanků a letadel, které jsme viděli zde, bylo ještě účinnější. A Němci se naučili s tanky vypořádat poměrně rychle, ve „World undone“ je o tom zmínka od německého poručíka: „Chlapci zjistili, že můžou tank zastavit vhozením granátu do vlezu nahoře na tanku. Poté se zjistilo, že tanky mají slepý bod, že kulomety nemohou střílet do všech směrů kolem tanku.

To mě překvapilo a bylo mi líto těch kluků v tanku, protože neměli jak utéct. Jakmile na něj někdo vylezl, by tank odsouzen k záhubě.“ A další novinky jsou z východu, z Ruska. 19. listopadu bolševici požádali o okamžité příměří na všech frontách. 21. listopadu odvolali vrchního velitele armády Nikolaje Duchonina za to, že odmítl o příměří vyjednávat. Lenin dal toho dne svolení o vyjednávání s nepřítelem i vojákům na frontě a na konci týdne vydal dekret o dalším rozpouštění armády.

Britské a americké velvyslanectví nebylo během revoluce v Petrohradě napadeno, byly ale v podstatě odříznuty od světa, protože bolševici zastavovali telegramy, poštu i kurýry. Když tohoto týdne naplno udeří zimní sněhy a mrazy, 35 Američanů společně s mnoha členy červeného kříže, kteří to v hrůzách minulých týdnů jednoduše vzdali, nastoupili na vlak mířící na východ přes Sibiř.

Pro britskou misi v Petrohradě ale Trockij zamítl povolení k odjezdu kvůli zatčení a uvěznění dvou bolševiků v Anglii za šíření protiválečné propagandy. Boje v Moskvě byly ještě krvavější než v Petrohradě. Moskevští kadeti byli obeznámeni s osudem petrohradských kadetů z minulého týdne, proto se silně opevnili v Kremlu. Porazit je trvalo deset dní a stálo tisíce mrtvých. Ti, kteří se vzdali, se stali obětí nesmírných zvěrstev.

K okamžitému příměří se nový francouzský premiér Clemenceau vyjádřil, že jeho politikou je „válka, nic jiného než válka“. A následujícího dne se britský premiér David Lloyd George vážně obrátil na Colonela House, vyslance presidenta Wilsona. Naděje amerického velitele Pershinga na milion vycvičených vojáků ve Francii do léta 1918 nevypadala příliš reálně. Nedávné odhady číslo zredukovaly na 525 000 do května 1918. Spojené státy ale neměly dost lodí na převoz zásob a jídla a možná nebudou mít až do roku 1919.

Mohla za to i nekompetentní logistika, některé americké lodě do Francie přijely s ani ne z poloviny využitým nákladovým prostorem. Lloyd George Housovi řekl: „Řeknu vám to naprosto na rovinu, protože si možná myslíte, že si můžete v klidu připravovat armádu a že nezáleží na tom, jestli vaši vojáci dorazí v roce 1918, nebo 1919. Chci, abyste věděl, že je to naprosto zásadní rozdíl.“ I tak ale Britové momentálně bez větších ztrát postupovali v Palestině.

19. listopadu dosáhli kopců v Judsku a ocitli se deset kilometrů od Jeruzaléma. Armáda generála Allenbyho dosáhla slušného postupu, ale musela zastavit a přeorganizovat své síly. A osmanská skupina armád Yildirim neboli skupina armád Blesk, která byla do Palestiny převelena z Mezopotámie, nebyla jen Němci vycvičena například v taktice úderných oddílů, ale byla vedena samotným Erichem von Falkenhaynem, který je v této válce snad všude.

Falkenhayn měl v osmanské armádě hodnost mušira neboli polního maršála. Jeho listopadové protiútoky proti Allenbyho mužům selhaly, ale připravoval se s Allenbym znovu střetnout u Jeruzaléma. Další věc, které se s německými důstojníky bude v zimě věnovat, kterou v předstihu zmíním už teď, je bránit guvernérovi Sýrie, Džamalu Pašovi, v násilném vystěhovávání židů z Palestiny.

Džamal nařídil jejich odsun stejným způsobem jako při genocidě Arménů. A na Středním východě se tento týden přihodilo jedno významné úmrtí. Před dvěma týdny britský generál Stanley Maude zahnal na ústup Osmany u Tikrítu a ukořistil mnoho válečného materiálu. I s revolucí a kolapsem ruské armády, který uvolnil mnoho osmanských jednotek pro útoky na Maudovy síly, byl pořád v dobré pozici. Vylepšil své zásobovací linie, takže nyní měli moderní způsob dopravy od Basry až do Bagdádu.

Systémy pro zavlažování a proti záplavám řešily průtok vody v řekách, nájezdy Arabů na komunikační trasy byly násilně potlačeny. A tažení mířilo pořád dále po řekách Eufrat, Tigris a Dijála. Maude ale tento týden zemřel na choleru. Velení převzal William Marshal, Maudovy poslední instrukce zněly: „Pokračujte.“ Týden tak končí boji v Palestině, hromadou tanků u Cambrai, ruskou žádostí o ukončení bojů a dole v Německé východní Africe se tisícová síla Němců a domorodců vzdala jihovýchodně od Chivaty Britům.

Možná se to tak nezdá, ale v mnoha aspektech to byl klíčový týden války. Samozřejmě v masovém nasazení tanků, ale také ve vývoji kombinovaného nasazení letadel, pěchoty, dělostřelectva a tanků. To je významná součást moderního boje a zatím jsme to moc v této válce neviděli. Spojenci tomu ale pomalu přicházejí na kloub.

Možná je ale moc pozdě. Rusko žádá o příměří a vypadá to, že z války odstoupí, což uvolní tisíce a tisíce Němců pro boj na západní frontě. A vypadá to, že Američané nedorazí včas. Co mohou Britové dělat? Jen řídit se radou Mauda na jeho smrtelné posteli. Pokračovat. Jestli vás zajímá britský tankový sbor v bitvě u Cambrai, zde je náš díl z tankového muzea v Bovingtonu.

Patr(e)ony týdne jsou Lord a Lady Masakrovi z Truxtonu v New Jersey. Pěkné, Lord a Lady Masakrovi. Krásné příjmení. Buďte úžasní jako oni a zvažte svou podporu na Patreonu. Na viděnou příště!