Cesta k Verdunu a Sommě

Už měsíc byla britská armáda
v obležení na řece Tigris v Kut Al-Amara a čekala na posily,
a tento týden ty posily potkají nepřítele. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Rok 1915 skončil začátkem
ruské ofenzívy v Haliči a Besarábii, i když ji provázely problémy se zásobováním
a vojáci v zimním mrazu skoro hladověli. Rakousko-Uhersko povolalo
skoro milion mužů ve středním věku do boje proti Rusku a Itálii. Italská morálka dosáhla svého dna a na západní frontě byl většinou klid,
protože Němci posilovali obranu a spojenecké ofenzívy
byly naplánovány až na pozdější měsíce.

Ve srovnání s říjnem a listopadem
byly prosinec a začátek ledna poměrně klidné měsíce,
ale na východě se něco dělo. Na Nový rok zaútočili Rusové
na řekách Strypa a Styr a bojovat se bude celý týden
s velkými ztrátami na obou stranách, ale bez většího územního zisku. Když 7.

ledna Rusové zaútočili na Chortoryisk,
německé kulomety pokosily 11 500 mužů. Útok byl součástí vetší kampaně
vedené generálem Ivanovem na 400kilometrové frontě
od Pinských bažin až k rumunské hranici. Podle jednoho zdroje dalo právě toto
Spojencům čas zorganizovat se v Soluni. A dále na severu se Rusové snažili vytlačit Němce z jejich pozic
mezi Rigou a Daugavpilsem a zkoušeli to chytře,
neboť neustálé lokální útoky připravily Němce o zimní odpočinek,
který jim polní maršál Hindenburg slíbil. Na západní frontě byly boje komornější a vojáci se stále vzpamatovávali
z velkých podzimních ofenzív.

První dny nového roku viděly dělostřelecké
duely v Belgii u řeky Yser a poblíž Merckenu. Britové se pokusili o noční útok
poblíž Frelinghienu, ale neuspěli. Německé dělostřelectvo ničilo Ypry a Loos a dalekonosná děla střílela na Nancy,
přičemž zabila několik civilistů, a i ve Vogézách to byl týden
dělostřeleckých duelů mezi Francouzi a Němci. Vlastně to bylo jako obvykle. Ale jak jsem zmínil minulý týden,
chystalo se něco velkého.

I když rok 1915 vypadal na papíře lépe
pro Centrální mocnosti než pro Spojence, nový rok v mnoha směrech
přál Spojencům. Rusové překonávali muniční krizi,
Britové cvičili pozemní vojska a rovněž nakupovali hodně zboží,
které bylo pro vedení války nezbytné a které pocházelo většinou
z neutrálních Spojených států. V příchodem roku 1916 měli Britové
38 pěších divizí, tedy přes milion mužů, a stále rekrutovali další. Francie byla stále jako celou válku
dominantním spojencem na zemi s 96 divizemi pod vedením
generála Josepha Joffreyho a nemůžete popírat, že Francie
nesla hlavní tíhu války na západní frontě.

Bitvy, které Britové vedli,
třeba o Loos nebo Neuve-Chapelle, byly jen potyčkami v porovnání
s obřími francouzskými bitvami u Champagne a Artois,
ale zanedlouho se uskuteční společná britsko-francouzská ofenzíva,
kterou doplní italské a ruské ofenzívy na jihu a na východě. Jak jsem řekl minulý týden, francouzský generál Joseph Joffre rozhodl,
že k ofenzívě dojde na řece Sommě.

Taky jsem minulý týden mluvil
o německých obranných pozicích na západě, ale i oni měli velké útočné plány. Náčelník štábu německé armády
Erich von Falkenhayn pochopil, že čas rozhodně není na německé straně. Rovněž cítil,
že hlavním nepřítelem je Británie, ale na tu nemohl, dokud ji nepřipraví
o její štít – francouzskou armádu. Jak to udělat?

Německo mělo výhodu
v produkci munice, a protože správně použité dělostřelectvo
způsobilo 75 % všech ztrát a protože německé dělostřelectvo
bylo nadřazené francouzskému, použije právě to. Tuny a tuny a tuny německých děl. A použije ho někde, kde si myslel,
že Francouzi budou muset zůstat a nechal se ostřelovat,
odkud se nebudou moci stáhnout. Falkenhaynova volba byla Verdun.

Historické místo, pevnost chránící
výšiny nad řekou Mázou východně od Paříže s častými zmínkami v mytologii
a místem ve francouzské historii. Myslel si, že Francouzi nebudou
mít jinou možnost než jej bránit a že je rozstřílí na kousky. To svým způsobem dávalo smysl,
i když v předválečné Francii byl Verdun nejsilnější součástí obrany,
ale teď jen dřepěl na výběžku a byl částečně otevřený útokům
ze tří stran, a z německého výběžku
Saint-Mihiel dále na jih mohly být bombardovány cesty do Verdunu, a pokud by Falkenhaynovy síly
zvládly dobýt výšiny východně od řeky, mohl by být ostřelován samotný Verdun.

Němci tam měli lepší cesty než Francouzi, kteří měli jen jedinou
klikatou cestu do kopce. Němci ovládali oblohu
a zimní útok by byl rovněž překvapivý. Falkenhaynovým plánem bylo
nechat francouzskou armádu u Verdunu vykrvácet. Úplně vykrvácet.

Francouzské pozice nebyly připravené. Bylo tam ticho, a Joffre dokonce
po začátku války tamní obranu oslabil. Vtipné je, že v lednu 1916 došlo k inspekci
a po ní chtěli generálové místo opustit, ale francouzští politici řekli,
že francouzská čest zakazuje stažení od Verdunu. Němci plánovali zaútočit s 5. armádou
pod vedením korunního prince Viléma, ale ta čítala jen 9 divizí,
pamatujte, že šlo hlavně o děla, a na frontu bude posláno 1300 vlaků
s municí během sedmi týdnů. Začátek útoku byl naplánován
na další měsíc, na 12.

února. Zajímavé je, že německé vrchní velení
se na to dívalo jinak než Falkenhayn. Náčelník německého námořního štábu
admirál Henning von Holtzendorf, neplést s rakouským
Conradem von Hötzendorfem, věřil, že jeho ponorky mohou
vyřadit Británii z války do jednoho roku, a později tento měsíc nový velitel
německé výsostné flotily admirál Reinhard Scheer řekl,
že může nalákat britskou flotilu do Severního moře a porazit ji,
čímž by otevřel cestu na britské ostrovy. Ale to je budoucnost a v přítomnosti
Britové bojovali daleko od Severního moře – v Mezopotámii.

Tento týden se válčilo o Šejk-Sa’ad
na řece Tigris. Jednotky Charlese Townshenda
byly v obležení v Kutu a Osmané se po neúspěšných útocích
rozhodli nechat je vyhladovět, ale generál Fenton Aylmer
jim vyrazil na pomoc. Přišly zimní deště a s nimi bahno
a George Younghusband – což je úžasné jméno –
George Younghusband, velitel předsunutého týmu, řekl: Bez jízdy a letadel a se zemí
plochou jako kulečníkový stůl jsme mohli Osmany najít jen tak,
že jsme šli dokud, jsme o ně nezakopli."

A zakopli o ně 6. ledna. Younghusbandův útok toho dne selhal,
ale další den ho dohonil Aylmer a jízda. Útok začal v husté mlze,
ale do večera Britové a Indové dobyli pravý břeh řeky
a mohli obejít levý břeh. Osmané byli nuceni ustoupit. I když se jednalo o vítězství,
přišlo Brity draho, neboť bylo zabito či zraněno
4500 mužů ze 13 000, a byli daleko od základny v Basře,
takže nemohli ztráty snadno nahradit.

A samozřejmě se neustále přibližovali
osmanské základně v Bagdádu. A jsme na konci týdne. Bitvy v Mezopotámii a na východní frontě a malé potyčky na západě,
kde Němci připravují velkou zimní ofenzívu. Ale zamyslete se nad tou ofenzívou,
jejím cílem bylo nechat Francouze vykrvácet. Tak složité teď byly bitevní plány.


Zamyslete se nad tím. Toto mám od Martina Gilberta
z knihy První světová válka – citaci, kterou jsem použil už minulý týden,
ale je to důležité, takže ji řeknu znovu, a je od historika Alistaira Horna: "Nikdy v historii žádný
velký velitel nebo stratég nenavrhoval zničit nepřítele tím,
že by jej nechal vykrvácet. Děsivost a nepříjemnost
tohoto výjevu se vynořila z Velké války, kde se toto bude dít stále dokola;
ve které pro velitele ve své vypočítavosti nebudou pro vůdce
lidské životy ničím než čísly."

Naprostý nedostatek lidskosti
moderní války. Zoufalá situace pro britskou indickou armádu
v Mezopotámii odstartovala v listopadu a vy o tom můžete zjistit více
v této epizodě. Patr(e)onem týdne je Kde mám pomeranč. Díky jeho nebo její podpoře
se blížíme k dosažení dalšího cíle. Podpořte nás na Patreonu
a získejte na oplátku skvělé vychytávky. Nezapomeňte nás odebírat na YouTube
a na Redditu, aby vám nic neuteklo. Uvidíme se za týden.