Historie a opevnění VerdunuVelká válka

Bitva o Verdun se vedla již měsíc, konec byl v nedohlednu a ztráty dosáhly 150 000 mužů, ale dnes se na Verdun podívám z jiného úhlu, dnes se podívám na historii a opevnění Verdunu. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Rusové zahájili velkou ofenzívu na severovýchodní frontě a podnikli další útoky podél celé fronty až dolů k rumunské hranici, ale útočníci postoupili jen o kousek a ztratili desítky tisíc mužů.

Britové postupovali v Německé východní Africe, zatímco jatka u Verdunu pokračovala poblíž Avocourtu, kde útok a protiútok dosáhl jen vysokých ztrát. Tak jo, historie pevnosti Verdun. Již za Římanů bylo Virodunum opevněným táborem, který vyplenil Hun Attila. Verdunská smlouva podepsaná v roce 843 mezi třemi syna Ludvíka Pobožného, potomky Karla Velikého, vyústila ve vytvoření německého království, které bylo největším královstvím Svaté říše římské, a rovněž francouzského království.

Něco si o tom zjistěte. Podle dohody byl Verdun součástí Francie, ale v roce 923 padl pod německou kontrolu a zůstal tak po 600 let. Poté, co jej opět získali Francouzi, bylo až do roku 1916 alespoň jednou za sto let obléháno. V roce 1870 to byla poslední pevnost, která padla za prusko-francouzské války. Verdunská pevnost byla údajně nejsilnější pevností na světě a její reputace byla otestována již v bitvě na Marně.

Německé jednotky ji skoro obklíčily a francouzský velitel Joseph Joffre nařídil, aby byla opuštěna, ale Maurice Sarrail, který teď velí Francouzům v Soluni, tento rozkaz odmítl. Pevnost odolala opakovaným německým útokům a byla kotvou a opěrným bodem francouzského ústupu do Paříže, při kterém konečně zastavili německý postup. Kdyby padla v roce 1914, padla by možná i Paříž a válka mohla být ztracena.

Fronta u Verdunu tvořila výběžek, který nebyl zdánlivě snadno ubránitelný, ale ze všech stran byly strmé srázy, které tvořily přírodní bariéru, a hodně z těchto kopců mělo mírné svahy k obráncům, což byla výhoda pro Francouze, kteří se schovali navrchu a poté kropili Němce kulometnou palbou. Na vrcholu každého důležitého kopce stála rovněž pevnost a to byla pozoruhodná součást obrany Verdunu.

Německé mapy z roku 1914 ukazují 20 velkých a 40 malých pevností bránících Verdun. Na pravém břehu byly pevnosti umístěny ve vnějším a vnitřním prstenci, kde vnější tvořily pevnosti Douaumont a Vaux, a vnitřní pevnosti shlížející na Verdun byly Belleville a St. Michel. Na levém břehu byly také dva prstence a nejdůležitější pevnosti byly ty vnější, kterých bylo celkem pět a pokrývaly hřeben Bois Bourrus. Každá pevnost byla umístěna tak, aby mohla podporovat tu sousední.

Děla byla v ocelových kopulích, které se daly zatáhnout dovnitř, takže mohly být vyřazeny jen přímým dělostřeleckým zásahem. Měly kulometné střílny a opevněné pozorovací střílny a v těch největších mohla v podzemní být až rota pěchoty, kterou v třímetrové hloubce chránil železobeton. Nejsilnější pevností, základním kamenem celého systému, byla pevnost Douaumont, která padla do německých rukou v únoru bez jediného výstřelu, ale pevnost Vaux, druhá nejdůležitější, pevně zůstávala ve francouzských rukou.

Na začátku války v srpnu 1914 velké belgické pevnosti Lutych a Namur rychle podlehly modernímu dělostřelectvu a zdálo se, že pevnosti jsou věcí minulosti. Avšak Francouzi i Němci přišli na to, že tomu tak vždy není, a pevnosti, dokonce i ty staré, ustály silné dělostřelecké bombardování, dokonce i dlouhotrvající, a mohly i podpořit své zákopy, pokud v nich byly jednotky připravené přečkat ostřelování a počkat na útok nechráněnou pěchotou. Svým způsobem za pád belgických pevností před rokem a půl mohla nezkušenost, ale Francouzi nyní spořádaně přečkali dělostřelecké baráže a poté odrazili německou pěchotu palbou z ručních zbraní.

A na levém břehu Mázy francouzská taktická výhoda rostla. Lesy a krajina plná trosek vyhovující Němcům byla za poslední měsíc rozbombardována a byla z ní otevřená krajina. Němečtí plamenometčíci byli nyní sebevrazi, protože jakmile byli spatřeni, palba se soustředila na ně, a pokud byly zasaženy palivové nádrže, plamenometčík se proměnil v lidskou pochodeň.

Ale ještě větším problémem byla francouzská boční palba, která Němce zastavila vždy, když vyšli na otevřenou krajinu. Němci se snažili eliminovat boční palbu rozprostřením útoku po celé Máze, ale ten útok se ocitl pod palbou ze svého pravého křídla ze hřebenu, který byl opevněný stejně jako Mort Homme a přezdívalo se mu Kóta 304. Takže Němcům po drahých útocích na Mort Homme před třemi týdny došlo, že nepostoupí ani metr, dokud nedobudou Kótu 304. Boje vypuknou na nejzápadnějším místě verdunského výběžku mezi vesnicemi Malancourt a Avocourt.

28. března Němci zaútočili na vesnici Malancourt, která padla o den později, ale 29. zaútočili Francouzi v avocourtských lesích, kde útok vedl francouzský vojenský spisovatel podplukovník Henri de Malleray. Dobyl část lesa, ale padl, když přišel o obě nohy. A tady je pár čísel z prvního měsíce bitvy o Verdun. Do konce března Francouzi ztratili 89 000 mužů, Němci 81 607 mužů, a protože jde o malou oblast, důstojníci umírali stejně rychle jako hodnosti pod nimi.

Jedna francouzská divize přišla o tři plukovníky za jeden měsíc. Koně také umíraly závratným tempem. 7000 koní denně padlo za oběť dělům. A tolik vojáků, kolik by zaplnilo divizi, bylo potřeba k udržování Posvátné stezky, francouzské zásobovací trasy, po které přijíždělo 50 000 tun zásob a 90 000 mužů každý týden. To je hodně mužů. Srovnejme to s východní frontou. 26.

března ztratila ruská 5. armáda na nejsevernější frontě 28 000 mužů. Ruská ofenzíva u jezera Narač s cílem dosáhnout Vilniusu vstupovala do druhého týdne, ale připravila se o velkou výhodu v počtu mužů a dělostřelectva. A tím "velkou" myslím, že Rusové měli 300 000 mužů, zatímco Němci jen 180 000. Ale ruské dělostřelectvo pořád nebylo dobře koordinováno s pěchotou, což bylo zřejmé, když 2. armáda útočila a vběhla do vlastní dělostřelecké palby, a potom, když dobyla výběžek, Němci ji ostřelovali ze tří stran.

Tři čtvrtiny pěchoty, 15 000 mužů, padlo za osm hodin, ale ofenzíva pokračovala celý týden, dokud ji záplavy 29. března nepozastavily. A co se dělo v Rusku, nebylo pro Spojence vůbec dobré. 29. března rezignoval Alexej Polivanov na post ministra války. Říkám rezignoval, ale byl odvolán carem, na kterého tlačila carevna a Rasputin. Polivanov byl zodpovědný za záchranu a přeskupení armády po loňských katastrofách, takže to byla těžká rána. Nahradil jej Dmitry Shuvaev, proti kterému bude carevna také bojovat.

A tady je pár poznámek z moře na konec týdne. 23. března potopila německá ponorka loď Sussex společnosti Folkestone-Dieppe, kterou si spletla s transportní lodí. Utopilo se 50 lidí včetně španělského skladatele Eduarda Granadose. 30. března byla francouzská nemocniční loď Portual, v ruských službách s francouzskou posádkou, torpédována v Černém moři ponorkou U33. Utopilo se 115 pacientů, doktorů, sester a členů posádky. Během března ztratili Spojenci na moři 76 769 tun materiálu.

A jsme na konci dalšího týdne. Obrovské ztráty na jezeře Narač, obrovské ztráty u Verdunu a civilisté a zdravotníci jsou torpédováni na moři. Často mluvím o velkých ztrátách, ale ty se týkaly většinou východní fronty než kteréhokoliv jiného válčiště, a nejčastěji se týkaly Rusů, ale nyní vidíme nový fenomén – ztráty na západní frontě jsou stejně vysoké jako na východní. I když má teoreticky každý život stejnou cenu, Rusko mělo zdánlivě nekonečnou zásobu vojáků, zatímco Německo a Francie určitě ne.

Co to pro ně znamenalo? Ztratit obrovský a nenahraditelný počet mladých mužů pro nic? Bude to pokračovat? Samozřejmě že bude, měsíc po měsíci. To byla moderní válka. Německo už poslalo mladé a nezkušené vojáky do bitvy o Ypry a zaplatilo za to.

Dokonce i Britové byli tím masakrem šokováni. Jestli se chcete dovědět více o bitvě, která dala vzniknout langemarkské legendě, klikněte sem. Patr(e)onem týdne je Devin Noll. Pomozte nám pořad ještě více vylepšit a podpořte nás na Patreonu. Udělal tak Devin a my díky němu mohli znatelně vylepšit animace. Nezapomeňte nás odebírat. Uvidíme se za týden.