Jatka na SomměVelká válka

Obrovská společná britská a francouzská ofenzíva, bitva na Sommě, začala minulý týden, a tento týden uvidíme lekci, ze které se snad někdo poučí. Když útočíte s hodně jednotkami a nezkoordinujete své útoky, zemřete. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Jak jsem řekl, tak minulý týden začala bitva na Sommě, kde Britové přišli za první den o 57 000 mužů, což jsou největší denní ztráty celé války.

Ruská ofenzíva Alexeje Brusilova se valila rakousko-uherskými liniemi, ale na severu byl generál Evert zastaven Němci a na Blízkém východě ovládlo arabské povstání Mekku. Toto se stalo potom. Na západě byla bitva na Sommě v plném proudu. Do druhé týdne se proměnila v boje o malé lesy a vesničky. La Boiselle padla 6. července, 7.

července Britové dobyli Contalmaison a poté ji večer znovuzískali Němci. 8. července Britové obsadili většinu Tronského lesa, ale německý protiútok je odtud vyhnal. Při každém takovém útoku padly stovky mužů a tisíce jich byly raněny. Přesto do 9. a 10. července Němci někde ustoupili o dva až tři kilometry. V této fázi bitvy britský generální štáb opakovaně hlásil, že Němci jsou na pokraji kolapsu. Generál Henry Rawlinson asi vnímal svoji roli v bitvě jen jako poslíčka předávajícího zprávy velitelům sborů.

Nevyužil ale velitelství 4. armády, aby se ujistil, že útoky jsou koordinované a podporované co nejvíce děly. Určitě si dokážete představit výsledky takového stylu "velení". Například mezi 3. a 10. červencem zaútočila 23. divize III. sboru osmkrát na Contalmaison. Na jejím pravém křídle 17. divize XV. sboru podnikla proti zákopům 11 útoků. Ani jednou ty útoky neproběhly současně a jen jednou dělostřelectvo jednoho sboru asistovalo druhému sboru.

Takže divize utrpěly těžké ztráty pro celkem malý postup. 12. července byl dobyt Mametzký les a 14. došlo k průniku německými zákopy, který snad dobude Longueval a Bazentin, známý jako bitva o Bazentinský hřeben, ale na ten se podíváme až další týden. Mametzký les byl zajímavý. Měřil asi 2,5 kilometru čtverečného. Divize, která ještě nebyla v bitvě, 38. velšská, vystřídala 5. července 7. divizi. 7.

divize si 1. července vedla dobře za užití techniky plíživé baráže. A podle jejího velitele to byl hlavní důvod jejich úspěchu, ale nikdo to neřekl Velšanům, kteří zaútočí bez ní. Zaútočili od 7. do 11. července sedmkrát. K útokům docházelo vždy bez podpory na křídlech. Celá operace byla zmatená, i když se situace zlepšila 10. července, kdy začali používat plíživou baráž, ale jen za první dva dny divize ztratila 4 000 lidí včetně 7 z 12 velitelů praporu. Po prvních 13 dnech bitvy čítaly britské ztráty 85 000 mužů, ale i když se jednalo o frontální útoky, často bez dostatečné dělostřelecké podpory, díky čemuž mohli Němci koncentrovat zálohy, obsadili Britové celou řadu opevněných pozic v relativně krátkém čase.

1. července dobyli 5 čtverečných kilometrů, od 2. do 13. července to bylo 36 kilometrů čtverečných, takže dokud jim nezačnou vadit obrovské ztráty, tak si budou připisovat plynulé úspěchy. Němci samozřejmě nebyli na pokraji kolapsu, ale úplně dobře na tom taky nebyli.

Operace se nyní odehrávaly na územích, která ztratili 1. července, a mnoho německých baterií bylo vyřazeno britskými a francouzskými děly, a hlavně za třetí: Německé vrchní velení požadovalo okamžité znovudobytí ztracených území, takže v této chvíli již Němci využili všechny své zálohy. Taktický ústup by jim pomohl, ale když to jeden velitel plánoval, byl odvolán náčelníkem generálního štábu německé armády Erichem von Falkenhaynem, který přikázal podnikat protiútoky do posledního muže.

Tady je citace z knihy The Somme Robina Priora a Trevora Wilsona: "Je důležité se na tento rozkaz podívat. Viděli jsme tolik příkladů hlouposti britských velitelů, že je důležité si pamatovat, že je Němci dorovnali nebo překonali, kdykoliv k tomu dostali možnost." Němci tento týden zahajovali vlastní ofenzívu u Verdunu, kde se bitva vedla již pátým měsícem.

Znovu se snažili dobýt pevnost Souville a 10. července ostřelovali Francouze granáty obsahujícími smrtící fosgen. Aby nezopakovali chybu z 23. června, ostřelovali Francouze až do chvíle, než pěchota vyrazila do útoku. Francouzská děla utichla. Němci postupovali do úsvitu a najednou do nich z celé francouzské fronty začaly střílet 75mm polní děla. V německých liniích se vytvořily velké mezery a během minut byl postup zastaven a Němci ustoupili nebo se zakopali.

Stalo se totiž to, že Francouzi měli nové a efektivnější plynové masky a trpělivě čekali, dokud se nepřítel neukáže. Němci ten den přesto postoupili. Útok střídal protiútok a bavorský alpský sbor pronikl 400 metrů do francouzských linií. Německé plamenometčíci vyhladili celý francouzský prapor – zabili nebo zajali 33 důstojníků a 1 300 vojáků. Do setmění Němci zajali 2 400 Francouzů a dělostřelectvem vyřadili posádku pevnosti Souville.

11. července několik německých vojáků dosáhlo vnějších opevněních a vztyčilo svoji vlajku. Viděli dvojité věže verdunské katedrály vzdálené něco přes tři kilometry. Ale uvnitř pevnosti stále bylo 60 Francouzů poručíka Klebera Dupuyho. Vyrazili ven a dobyli vnější opevnění. Verdun byl stále v bezpečí. A francouzský spojenec – Rusko – byl na východě také v bezpečí. 9.

července Stavka informovala generála Alexeje Brusilova, že může bitvu provést, jak sám uzná za vhodné. Den předtím Rusové došli k Delatynu, méně než 50 km od maďarských hranic, ale generál Platon Leschitski ztratil od začátku července 70 000 mužů, takže musel zastavit a přeskupit se. Německé posily dorazily bránit řeku Stochid a Rusové už tento týden nezvládli postoupit. Přesto za pět týdnů bitvy Rusové zajali 300 000 vojáků a byli v dobrém stavu. A tady osobní poznámka, kterou jsem minulý měsíc neměl čas zmínit, ale souvisí s Ruskem.

5. června probíhal soud s filozofem Bertrandem Russellem. Dostal pokutu 100 liber za distribuci letáků vyzývajících k odmítnutí vojenské služby. Ten samý den další filozof Ludwig Wittgenstein bojoval proti Rusům u Okna v řadách rakousko-uherské armády. A za svou odvahu získal svobodník Wittgenstein stříbrnou medaili cti druhé třídy. Neuposlechnul příkaz důstojníka zalehnout a pokračoval v pozorování minometné palby, dokud útočící těžké minomety nelokalizoval, aby je jeho baterie mohla vyřadit.

A tady je další poznámka, kterou jsem ještě nezmínil: 21. června se střetly americké jednotky s Mexičany u Carrizalu. Pershing, přezdívaný Black Jack, hledal Pancha Villu, ale narazil na mexickou armádu. Přesto zaútočili, ale byli odraženi. To způsobilo takové napětí mezi USA a Mexikem, že se válka nedala vyloučit. Jen jsem si řekl, že si to zaslouží zmínku. A týden končí tuctem malých bitev na Sommě, Němci přibližujícími se Verdunu a Rusy dobývajícími více půdy na východě.

Je lehké se ohlédnout a říct si, co si to Rawlinson myslel. Samozřejmě, že všechny malé útoky na Sommě měly být koordinované. Ale jde o to, že Rawlinson – a ani žádný jiný britský velitel – předtím nikdy nevelel tak početné síle. Britové spoléhali na své námořnictvo. Před válkou armáda bojovala jen v koloniích. A to bylo nic ve srovnání se Sommou, takže možná si Rawlinson tolik kritiky nezaslouží. Ale potom si vzpomenete na ty tisíce mužů, kteří zemřeli v nekoordinovaných útocích, a uvědomíte si, že je kritizován zaslouženě.

Jestli vás zajímá Mexiko během Velké války, podívejte se na tuto speciální epizodu. Patr(e)onem týdne je Tom McCool. Podpořte nás prosím na Patreonu, abychom mohli pořad ještě více vylepšit. Nezapomeňte nás odebírat. Uvidíme se za týden.