Thumbnail play icon

Kupředu!Velká válka

Přidat do sledovaných sérií 93
97 %
157. nejoblíbenějšíTvoje hodnocení
Počet hodnocení:88
Počet zobrazení:4 686

Francouzi na západní frontě přehodnocují svoji taktiku, Osmané hledají obětního beránka za katastrofu u Sarikamiše a Jižní Afrika pochoduje do Německé jihozápadní Afriky. 

Přepis titulků

Válka trvala už skoro šest měsíců a za tu dobu přišly o život miliony lidí. Velké ofenzívy nepřinesly očekávaná vítězství a optimismus válčících stran vystřídala realita. Tou realitou bylo, že nynější koncepty a taktiky nefungovaly a každý vůdce musel pro dosažení vítězství přijít se zcela novými nápady. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Když jsme minule skončili, Rusové si razili cestu skrze Karpaty na maďarské roviny, Champagnská ofenzíva na západní frontě byla v plné síle a třetí osmanská armáda ustupovala z Kavkazu poté, co byla rozdrcena Rusy.

Jak jsme viděli, tato válka nebyla úplně poprvé vázána jen na zemi a moře. Nový rok přinesl do války ve vzduchu hodně pokroku. I když německé strategické bombardovací útoky proti Británii, které začaly tento měsíc, počítaly se vzducholoděmi, už 2. ledna bombardovala Dunkerk čtyři německá letadla, která zabila nebo zranila na 50 lidí, takže jak vidíte, pomalu se dostáváme do doby létajících es.

Vysoké velení však vkládalo více důvěry do obřích vzducholodí. Návrhy bombardovat Anglii ze vzducholodí byly předloženy už v říjnu 1914, ale až 7. ledna 1915 dal císař nápadu zelenou. Dříve nálety na Londýn zamítal, protože nechtěl, aby byl zraněn někdo z jeho příbuzných. Toto o programu řekl německý velkoadmirál Alfred von Tirpitz: "Kampaň nebude úspěšná jen ztrátami, které nepříteli způsobíme, ale významně ochromí odhodlanost nepřátel pokračovat ve válce."

A opravdu měly německé nálety na Británii po další čtyři roky spíše psychologický efekt. Samozřejmě s sebou přinesly smrt a zkázu, ale vzhledem k situaci jen v malém rozsahu a šlo hlavně o to, že se to ještě nikdy nestalo a žádný Brit by se doma neměl cítit v bezpečí. Zkuste si představit, jaké to doma bylo pro Francouze a Belgičany. Několik uplynulých týdnů jsme mluvili o malých bitvách obřích a neustávajících ofenzív na západní frontě, o monotónním postupu a ústupu, který prakticky nic nepřinesl, ale dnes se chci podívat na jednu bitvu trochu detailněji, abyste získali lepší přehled.

Tento týden skončila bitva o Soissons, která probíhala skoro čtrnáct dní. Před začátkem bitvy byly nepřátelské zákopy na zalesněné výšině nad Crouy blízko sebe. Francouzi byli zakopaní také v lomech na západním výběžku vregnyjské plošiny. Dělostřelectvo bylo umístěno na okraji plošiny.

Některé německé kulomety byly pohřbeny francouzskou palbou 7. ledna. Francouzi potom vyběhli a dobývali německé zákopy, kde probíhal boj na krátkou vzdálenost až do 11. než Němci, namísto útoku na výšiny, zaútočili francouzské pozorovatelny. Francouzská palba ustala a francouzské zákopy byly obsazeny. Francouzi tedy zaujali nové pozice v půli výšin, kde očekávali útok z německého pravého křídla a povolali posily, ale Němci překvapivě zaútočili 13.

na Vregny, obsadili zákopy během minut a za pár hodin dobyli celou plošinu. Francouzi čelící německému pravému křídlu byli v zoufalé pozici a 14. se vzdali a celý francouzský útok podél 15 km fronty byl zatlačen několik kilometrů zpět od řeky Aisne. Němci zajali 5 000 Francouzů a tuto bitvu sledoval sám císař, který ocenil německého generála Ewarda von Lochowa za jeho vítězství Záslužnou medailí válečníka. Ale proč vůbec Francouzi útočili z nevýhodné pozice?

Pokud se podíváte na situaci na západní frontě v lednu 1915, získáte pro přístup generála Josepha Joffreyho lepší pochopení. Většina průmyslové produkce byla pod německou okupací, takže Joffre nesouhlasil s budováním neproniknutelných linií. Potřeboval útočit, aby osvobodil vlastní území. a své pozice vnímal jako základnu pro rozhodující postup přes zemi nikoho. Joffre přemýšlel o západní frontě ve smyslu aktivních a pasivních sektorů, kde pasivní poskytovaly vojáky pro ofenzívu aktivním.

Toto bylo prakticky určeno geografií. Deštivé a hornaté oblasti, jako Vlámsko na severu a Vogézy na jihu měly být podle něj pasivními sektory a aktivními by měly být sekce podél německého výběžku ve středu, kde se nacházela Somma a Champagne. Champagnská ofenzíva probíhala skoro měsíc a nepřinesla nic kromě mrtvých, takže Joffre přehodnocoval svoji strategii proti příliš silné německé obraně. Tento měsíc vydal nové rozkazy.

Za prvé rozkázal vybudovat v aktivních sektorech opevněné body, které pokryjí zemi směrem k frontě i do stran, zatímco pasivní zóny mezi nimi budou mít jen pozorovatelny. Budou silně pokryté ostnatým drátem a chráněné palbou z aktivních zón. Po celé frontě budou dvě řady ostnatého drátu vzdálené od sebe 25 metrů. Druhým rozkazem bylo umístit druhou linii dvě míle za frontovou linii. Frontovou linii by mělo držet co nejméně mužů, aby ušetření vojáci mohli být nasazeni pro ofenzívy.

Z toho vyplynulo, že by předsunuté hlídky neměly být tak blízko nepříteli, protože zbytečně mrhaly životy. To byl pravý opak britské doktríny, která se snažila ovládnout zemi nikoho kopáním zákopů blíže k nepříteli, vysíláním úderným jednotek a sledováním nepřítele zblízka. V obou případech zákopy splnily svoji roli a i když v nich každý týden umíraly na západní frontě tisíce a tisíce mužů, mnohem více jich zemře mimo zákopy.

Na další frontě skončila operace, která si vyžádala ohromný počet životů – tento týden skončil osmanský ústup od Sarikamiše. Osmanská třetí armáda byla skoro úplně zničena, částečně Rusy a částečně mrazem, když pochodovala v letních uniformách v -30 °C do bitvy a poté ustupovala. Kampaň osmanského ministra války Envera Paši byla nepředstavitelná katastrofa a podle některých odhadů se pouze 10 % armády vrátilo do pozic, ze kterých vyšla před třemi týdny.

Paša už armádě v poli nikdy nevelel. Po svém návratu do Istanbulu vinil za své selhání Armény, přesněji tři jednotky arménských dobrovolníků v ruské armádě, které zahrnovaly i zběhlé Osmany. Mezi Turky a Armény již panovalo značné napětí, zvláště po arménském revolučním hnutí v 90. letech 19. století, které vyústilo v masakr Arménů, ale po Sarikamiši došlo k několika menším masakrům Turků arménsko-ruskými vojáky, a toto, spolu s obviněními Paši Arménů z jeho porážky a skutečností, že 150 000 ruských Arménů slouží v carské armádě, poskytlo základy pro arménskou genocidu, která začne velice brzy.

Je tu jedna důležitá poznámka: Rusové poslali Francouzům a Britům zprávu, že na Kavkaze prohrávají a potřebují odvést pozornost, takže 13. ledna 1915 schválila britská vláda plán Winstona Churchilla na obsazení Dardanel. K této invazi dojde až v budoucnosti, ale k jiné došlo tento týden, když Jihoafričané dobyli 14.

ledna Swakopmund. A i když jsme v Africe viděli několik bitev a potyček, toto je něco jiného. Toto byli Jihoafričané, ne Britové nebo Indové, napadající německou Jihozápadní Afriku, dnešní Namibii. Po Búrských válkách, které v roce 1902 skončily vítězstvím Británie, se mnoho Jihoafričanů, zejména premiér Louis Botha, snažilo dokázat loajalitu Anglii, což učinili právě touto ofenzívou, která také rozšířila vliv Jižní Afriky.

Afrikánci ale nebyli jednotní. Velká část Afričanů stále vzdorovala Britům a výsledku Búrských válek, ve kterých byly představeny koncentrační tábory, založené lordem Herbertem Kitchenerem, který byl britským ministrem války. Rovněž německé bylo pro-búrské a hodně lidí mělo problém jít do války proti bývalému spojenci a několik armádních velitelů kvůli tomu i rezignovalo. K invazi ale došlo a byl to počátek snahy dobýt Německou jihozápadní Afriku 50 000 tisíci Jihoafrických vojáků.

A tak jsou na konci týdne Jihoafričané na německém území, Francouzi byli zatlačeni zpět od řeky Aisne, kde se drželi už od září a Osmané hledali obětního beránka. Dnes jsme nemluvili o východní frontě a to jak kvůli zachování časové návaznosti, tak i kvůli tomu, že tamní strany přehodnocují svůj další postup. Náčelník štábu rakousko-uherské armády Conrad von Hotzendorf, zoufale hledající způsob, jak vyhrát, zanedlouho zahájí zimní ofenzívu vysoko v horách.

Opravdu každý přicházel s novými nápady. Joffre přehodnocoval svůj koncept zákopové války, Churchill plánoval invazi ve Středozemním moři, Paša zanedlouho představil nový cíl tureckého tažení a císař vzhlížel k obloze. Všechny nápady měly přinést výhodu, ale všechny budou mít stejný výsledek: zemřou miliony mužů.

Před pár měsíci museli generálové přehodnotit zažité strategie. Podívejte se na tuto epizodu, z 21. října 1914, abyste viděli, jak nové výzvy pro staré generály vedly na západní frontě k masakru. Diskutovat o epizodě můžete zde pod videem nebo na Redditu Velké války. A nezapomeňte video ohodnotit. Uvidíme se další týden.

Komentáře (7)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

1:09 která zabila nebo zranila na 50 lidí by chtělo opravit - která zabila a zranila na 50 lidí

00

Odpovědět

líbí se mi, jak se Slovensku říká maďarská rovina :D

75

Odpovědět

8:18 říká "Afrikánci" ne Afričané

67

Odpovědět

ŘÍKÁ AFRIČANÉ IDIOTE

211

Odpovědět

+!!!LOL - Afrikánci jsou potomci Nizozemců, Němců a dalších přistěhovalců, kteří během Búrksých válek bojovali proti Britům. Díky tomu měli docela blízko k Německé jihozápadní Africe (dnes Namibii) a ve chvíli, kdy Jihoafrická unie (dnes Jihoafrická republika), jejíž byli po prohraných Búrský válkách obyvateli, vyhlásila válku Německu a zaútočila na Německou jihozápadní Afriku, tak se jim to moc nelíbilo. Přesně jak říká ve videu. Má úcta.

110

Odpovědět

jojo, afrikánci. To je správný termín....

30

Odpovědět

Opraveno, díky.

20
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK