Kupředu!

Válka trvala už skoro šest měsíců
a za tu dobu přišly o život miliony lidí. Velké ofenzívy nepřinesly
očekávaná vítězství a optimismus
válčících stran vystřídala realita. Tou realitou bylo,
že nynější koncepty a taktiky nefungovaly a každý vůdce musel pro dosažení
vítězství přijít se zcela novými nápady. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Když jsme minule skončili,
Rusové si razili cestu skrze Karpaty na maďarské roviny,
Champagnská ofenzíva na západní frontě byla v plné síle
a třetí osmanská armáda ustupovala z Kavkazu poté,
co byla rozdrcena Rusy.

Jak jsme viděli, tato válka nebyla
úplně poprvé vázána jen na zemi a moře. Nový rok přinesl do války
ve vzduchu hodně pokroku. I když německé strategické bombardovací
útoky proti Británii, které začaly tento měsíc,
počítaly se vzducholoděmi, už 2. ledna bombardovala
Dunkerk čtyři německá letadla, která zabila nebo zranila na 50 lidí, takže jak vidíte,
pomalu se dostáváme do doby létajících es.

Vysoké velení však vkládalo
více důvěry do obřích vzducholodí. Návrhy bombardovat Anglii ze vzducholodí
byly předloženy už v říjnu 1914, ale až 7. ledna 1915
dal císař nápadu zelenou. Dříve nálety na Londýn zamítal,
protože nechtěl, aby byl zraněn někdo z jeho příbuzných. Toto o programu řekl
německý velkoadmirál Alfred von Tirpitz: "Kampaň nebude úspěšná jen
ztrátami, které nepříteli způsobíme, ale významně ochromí odhodlanost
nepřátel pokračovat ve válce."

A opravdu měly německé nálety
na Británii po další čtyři roky spíše psychologický efekt. Samozřejmě s sebou přinesly smrt a zkázu,
ale vzhledem k situaci jen v malém rozsahu a šlo hlavně o to,
že se to ještě nikdy nestalo a žádný Brit by se doma
neměl cítit v bezpečí. Zkuste si představit,
jaké to doma bylo pro Francouze a Belgičany. Několik uplynulých týdnů
jsme mluvili o malých bitvách obřích a neustávajících ofenzív
na západní frontě, o monotónním postupu a ústupu,
který prakticky nic nepřinesl, ale dnes se chci podívat
na jednu bitvu trochu detailněji, abyste získali lepší přehled.

Tento týden skončila bitva o Soissons,
která probíhala skoro čtrnáct dní. Před začátkem bitvy byly nepřátelské zákopy
na zalesněné výšině nad Crouy blízko sebe. Francouzi byli zakopaní také v lomech
na západním výběžku vregnyjské plošiny. Dělostřelectvo bylo umístěno
na okraji plošiny.

Některé německé kulomety byly
pohřbeny francouzskou palbou 7. ledna. Francouzi potom vyběhli
a dobývali německé zákopy, kde probíhal boj na krátkou vzdálenost
až do 11. než Němci, namísto útoku na výšiny,
zaútočili francouzské pozorovatelny. Francouzská palba ustala
a francouzské zákopy byly obsazeny. Francouzi tedy zaujali nové pozice
v půli výšin, kde očekávali útok
z německého pravého křídla a povolali posily, ale Němci
překvapivě zaútočili 13.

na Vregny, obsadili zákopy během minut
a za pár hodin dobyli celou plošinu. Francouzi čelící německému
pravému křídlu byli v zoufalé pozici a 14. se vzdali
a celý francouzský útok podél 15 km fronty byl zatlačen několik kilometrů
zpět od řeky Aisne. Němci zajali 5 000 Francouzů
a tuto bitvu sledoval sám císař, který ocenil německého generála
Ewarda von Lochowa za jeho vítězství
Záslužnou medailí válečníka. Ale proč vůbec
Francouzi útočili z nevýhodné pozice?

Pokud se podíváte na situaci
na západní frontě v lednu 1915, získáte pro přístup generála
Josepha Joffreyho lepší pochopení. Většina průmyslové produkce
byla pod německou okupací, takže Joffre nesouhlasil
s budováním neproniknutelných linií. Potřeboval útočit,
aby osvobodil vlastní území. a své pozice vnímal jako základnu
pro rozhodující postup přes zemi nikoho. Joffre přemýšlel o západní frontě
ve smyslu aktivních a pasivních sektorů, kde pasivní poskytovaly
vojáky pro ofenzívu aktivním.

Toto bylo prakticky určeno geografií. Deštivé a hornaté oblasti,
jako Vlámsko na severu a Vogézy na jihu měly být
podle něj pasivními sektory a aktivními by měly být sekce
podél německého výběžku ve středu, kde se nacházela Somma a Champagne. Champagnská ofenzíva probíhala
skoro měsíc a nepřinesla nic kromě mrtvých, takže Joffre přehodnocoval svoji strategii
proti příliš silné německé obraně. Tento měsíc vydal nové rozkazy.

Za prvé rozkázal vybudovat
v aktivních sektorech opevněné body, které pokryjí zemi
směrem k frontě i do stran, zatímco pasivní zóny mezi nimi
budou mít jen pozorovatelny. Budou silně pokryté ostnatým drátem
a chráněné palbou z aktivních zón. Po celé frontě budou dvě řady
ostnatého drátu vzdálené od sebe 25 metrů. Druhým rozkazem bylo umístit
druhou linii dvě míle za frontovou linii. Frontovou linii by mělo
držet co nejméně mužů, aby ušetření vojáci
mohli být nasazeni pro ofenzívy.

Z toho vyplynulo,
že by předsunuté hlídky neměly být tak blízko nepříteli,
protože zbytečně mrhaly životy. To byl pravý opak britské doktríny,
která se snažila ovládnout zemi nikoho kopáním zákopů blíže k nepříteli,
vysíláním úderným jednotek a sledováním nepřítele zblízka. V obou případech zákopy
splnily svoji roli a i když v nich každý týden umíraly
na západní frontě tisíce a tisíce mužů, mnohem více jich zemře mimo zákopy.

Na další frontě skončila operace,
která si vyžádala ohromný počet životů – tento týden skončil osmanský ústup
od Sarikamiše. Osmanská třetí armáda
byla skoro úplně zničena, částečně Rusy a částečně mrazem,
když pochodovala v letních uniformách v -30 °C do bitvy a poté ustupovala. Kampaň osmanského ministra války
Envera Paši byla nepředstavitelná katastrofa a podle některých odhadů
se pouze 10 % armády vrátilo do pozic, ze kterých vyšla před třemi týdny.

Paša už armádě v poli nikdy nevelel. Po svém návratu do Istanbulu
vinil za své selhání Armény, přesněji tři jednotky
arménských dobrovolníků v ruské armádě, které zahrnovaly i zběhlé Osmany. Mezi Turky a Armény již
panovalo značné napětí, zvláště po arménském revolučním hnutí
v 90. letech 19. století, které vyústilo v masakr Arménů,
ale po Sarikamiši došlo k několika menším masakrům
Turků arménsko-ruskými vojáky, a toto, spolu s obviněními Paši
Arménů z jeho porážky a skutečností, že 150 000 ruských Arménů
slouží v carské armádě, poskytlo základy pro arménskou genocidu,
která začne velice brzy.

Je tu jedna důležitá poznámka:
Rusové poslali Francouzům a Britům zprávu, že na Kavkaze prohrávají
a potřebují odvést pozornost, takže 13. ledna 1915 schválila
britská vláda plán Winstona Churchilla na obsazení Dardanel. K této invazi dojde až v budoucnosti,
ale k jiné došlo tento týden, když Jihoafričané dobyli
14.

ledna Swakopmund. A i když jsme v Africe viděli
několik bitev a potyček, toto je něco jiného. Toto byli Jihoafričané,
ne Britové nebo Indové, napadající německou
Jihozápadní Afriku, dnešní Namibii. Po Búrských válkách,
které v roce 1902 skončily vítězstvím Británie, se mnoho Jihoafričanů,
zejména premiér Louis Botha, snažilo dokázat loajalitu Anglii,
což učinili právě touto ofenzívou, která také rozšířila vliv Jižní Afriky.

Afrikánci ale nebyli jednotní. Velká část Afričanů stále vzdorovala
Britům a výsledku Búrských válek, ve kterých byly představeny
koncentrační tábory, založené lordem Herbertem Kitchenerem,
který byl britským ministrem války. Rovněž německé bylo pro-búrské
a hodně lidí mělo problém jít do války proti bývalému spojenci
a několik armádních velitelů kvůli tomu i rezignovalo. K invazi ale došlo a byl to počátek snahy
dobýt Německou jihozápadní Afriku 50 000 tisíci Jihoafrických vojáků.

A tak jsou na konci týdne
Jihoafričané na německém území, Francouzi byli zatlačeni
zpět od řeky Aisne, kde se drželi už od září
a Osmané hledali obětního beránka. Dnes jsme nemluvili o východní frontě
a to jak kvůli zachování časové návaznosti, tak i kvůli tomu, že tamní strany
přehodnocují svůj další postup. Náčelník štábu rakousko-uherské
armády Conrad von Hotzendorf, zoufale hledající způsob, jak vyhrát, zanedlouho zahájí zimní ofenzívu
vysoko v horách.

Opravdu každý přicházel s novými nápady. Joffre přehodnocoval svůj koncept
zákopové války, Churchill plánoval invazi ve Středozemním moři, Paša zanedlouho představil
nový cíl tureckého tažení a císař vzhlížel k obloze. Všechny nápady měly přinést výhodu,
ale všechny budou mít stejný výsledek: zemřou miliony mužů.

Před pár měsíci museli generálové
přehodnotit zažité strategie. Podívejte se na tuto epizodu,
z 21. října 1914, abyste viděli, jak nové výzvy pro staré generály
vedly na západní frontě k masakru. Diskutovat o epizodě můžete
zde pod videem nebo na Redditu Velké války. A nezapomeňte video ohodnotit.
Uvidíme se další týden.