Průlom u Verdunu a Portugalsko vstupuje do války

Jaká je největší zpráva tohoto týdne?
Ona největší zpráva je krátká. Tento týden před sto lety
se do války připojilo Portugalsko. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden zteč britské kavalérie
prorazila senusijské pozice v Libyi, na západě přijíždělo
více a více mužů do Verdunu, zatímco tato krvavá bitva
skončila svůj druhý týden, Rusové postupovali Malou Asií,
Rakušané dobyli hlavní město Albánie a Německo vyhlásilo, že každá loď patřící nepříteli a mající zbraň na palubě
bude potopena bez varování.

Takto válka pokračovala: Jak asi tušíte,
pokračovala smrtí a destrukcí u Verdunu. 6. března ve sněhové bouři
zahájili Němci útok na Mort-Homme na levém břehu řeky Mázy
a baráž předcházející útoku byla stejně silná jako ta 21. února,
která celou bitvu o Verdun začala. Ale na francouzské straně
měl generál Bezalaire čtyři divize
na levém břehu a jednu záložní.

Ty tvořily zatím nejsoudržnější systém,
jaký byl u Verdunu vidět, ale přesto si první německé útoky
připsaly děsivě lehké úspěchy. Jedna francouzská divize, 67.,
ještě nikdy ostřelování nezažila. Telefonní kabely byly přeťaty
do půl hodiny a morálka opadla. A poté německá pěchota zaútočila. 77. brigáda překročila Mázu v Brabantu, a generál von Zwehl dokonce povolal
obrněný vlak, který měl pěchotě pomoct. Francouzi si toho ale všimli
a dělostřelci se snažili útočníky zahnat, ale už bylo pozdě, neboť Němci již byli
na levém břehu za první francouzskou linií.

Další ranou pro Francouze bylo,
že francouzští dělostřelci na Bois Bourrus zasypávali Němce
neuvěřitelným počtem granátů, ale v rozbředlé půdě hodně
roznětek selhalo a střely nevybuchly. Za okamžik vyrazila 22. záložní divize
generála Riemanna k levému břehu spojit se s muži von Zwehla
a obklíčit Francouze v Regneville. Regneville padlo stejně jako Forges
a Němci vstoupili do Bois de Corbeaux, jediných lesů poblíž Mort-Homme.

Do konce druhého dne se více než
3000 demoralizovaných Francouzů z 67. divize vzdalo Němcům
a de Beazelaire vydal rozkaz, že velitel ve Forges
stane před vojenským soudem a že děla a kulomety budou obráceny
proti komukoliv, kdo se pokusí ustoupit. Dobře věděl, jaké záměry Němci mají. Chtěli na severozápadě obsadit Mort-Homme
postupem z Bois de Corbeaux, který Němci dobyli
do odpoledne 7. března. Francouzi musí Bois znovu dobýt
nehledě na cenu a 8.

března ten útok přišel. Francouzský protiútok vedl
podplukovník Macker točící holí v ruce jedné a doutníkem
v druhé ruce v čele svých jednotek. Pochodovým tempem
se jeho pluk dostal 400 metrů k Bois, a jakmile na ně začaly pálit
německé kulomety, semkli řady. Sto metrů od cíle
nasadili bajonety a vyrazili na zteč. Němci byli v naprostém šoku a stáhli se a do 7:20 padlo skoro celé
Bois de Corbeaux zpět do francouzských rukou. Situace se pro Němce nevyvíjela dobře
ani při útoku na Mort-Homme.

Francouzští dělostřelci
útok očekávali již několik dní a dělostřelecká hradba
se stala pro Němce neprostupnou. Obránci generála Pétaina
užívali 75mm děla s plochou trajektorií, která byla nepoužitelná proti zákopům, ke střelbě do země nikoho,
kdekoliv se Němci objevili. V této roli našla uplatnění. Němci nyní měli problémy s přesunem děl
přes rozbombardovanou krajinu v zimním počasí, a francouzské dělostřelectvo
bylo nyní rovnocenné protivníkovu.

Co se týče hrdiny Mackera,
toho s holí a doutníkem, 10. března jeho muži opět vytlačili Němce
z dalšího lesa poblíž Bois de Carbeaux, ale když Macker šel
pogratulovat veliteli praporu, byli oba zastřeleni německým kulometem. A přesně v ten okamžik Němci zaútočili
a se smrtí velitele ztratili Francouzi své srdce. Němci dobyli Bois de Carbeaux,
ale naštěstí pro Francouze byly jejich ztráty tak vysoké,
že nedokázali postoupit dál. Tato bitva je vlastně
shrnutím Velké války.

Nebyli to jen Němci,
kteří nemohli postoupit dál. Obraťme naši pozornost
na Střední východ, kde se Britové
snažili prolomit obležení Kutu a osvobodit tamní britské a indické vojáky
generála Charlese Townshenda. Do 7. března byly posily tak blízko Kutu,
že viděly minarety, a do 8. března, do 91. dne obležení,
došly jednotky generála Fentona Aylmera k druhé osmanské linii v Es-Sinn
pouhých 13 kilometrů od Kutu. Po celonočním pochodu postoupili Britové
ve třech zástupech proti pevnosti Dujaila a ostřelovali Osmany těžkými děly.

Ale Britové nedokázali postoupit
a útoky pokračovaly celý den a celý den to vypadalo naprosto stejně – opevnění byla příliš silná
a obránců bylo příliš mnoho, a do konce dne učinil nedostatek vody,
kterou Britové museli nosit z tábora, nemožné v útocích pokračovat,
a i když viděli, jak obležení kamarádi střílí do týlu osmanských pozic z Kutu,
vrátili se do hlavního tábora ležícího 35 kilometrů po proudu řeky poté,
co přišli o 3500 mužů.

Generál Aylmer byl odvolán kvůli
neúspěchu vysvobodit jednotky, ale zaútočil s mizivými šancemi proto,
že mu to bylo přikázáno, ale také proto,
že se blížily jarní záplavy. Aylmera nahradí
generálporučík George Gorringe. Zajímavé je, že v Kutu si Townshed uvědomil,
že má více jídla, než si myslel. A jeho mužům také došlo,
že mohou sníst koně, i když to mnoho Indů odmítlo
z náboženských důvodů. Přesto začátkem března
a kvůli neúspěšnému pokusu o průlom, kterých bude během měsíce přibývat,
morálka vážně opadala.

"Do této chvíle
si muži udržovali dobrou náladu. Bylo však vidět, jak zklamanější
byli s každým neúspěšným útokem. Od této chvíle se však zhoršovala
výdrž, vitalita, fyzický stav i zdraví. Muži, kteří kopali zákopy,
si po deseti minutách museli odpočinout, než mohli pokračovat;
muži na hlídkách padali dolů. Byly případy, kdy se Indové
vrátili ze zákopů zdánlivě v pořádku, šli spát a ráno byli nalezeni mrtví,
zemřeli slabostí z hladu.

Muži s tak nízkou životní silou
jsou jen málo odolní proti nemocem, průjem byl často smrtící
a neexistovala cesta, jak slábnutí zvrátit. Ale jestliže Kut vypadal pro Osmany dobře,
jinde to pro Osmany dobré nebylo. 4. března se Rusové vylodili
v Atine východně od Trabzonu, 7. března dobyli Rize a do konce týdne
zahnali Osmany za řeku Kalopotamos. Rusové postupovali i v Persii,
kde dobyli Cola a Sennah. Ale největší novinka
přišla z diplomatické roviny. 9.

března 1916 Německá říše
vyhlásila válku Portugalsku. To se dalo tak nějak čekat. Minulý týden Portugalsko zabavilo na britskou
žádost 38 německých a rakouských lodí. Portugalsko bylo neutrální,
ale Británie byla největším obchodním partnerem a Německo chtělo ponorkami
útočit na všechny lodě, což ohrožovalo portugalský obchod,
takže to vedlo k válce. A tady je několik poznámek na konec týdne. 8. března přišla zpráva z Tokia. Tři ruské válečné lodě zabavené Japonci
v minulé válce byly carem vykoupeny zpět.

V Africe generálporučík Jan Smuts
postupuje na Kilimandžáro a svými zásluhami na Gallipoli
je Mustafa Kemal povýšen na genrála, obdržel titul paša v pouhých 35 letech
a byl poslán na kavkazskou frontu. A jsme na konci týdne. Těžké boje u Verdunu,
další britské selhání na Tigrisu a ruský postup Malou Asií a Persií. Jo a Portugalsko vstoupilo do války. Ve skutečnosti došlo k pár potyčkám
mezi Portugalci a Němci v Africe v roce 1914, a i když tehdy válka vyhlášena nebyla,
je vyhlášena teď a během pár dní si vyhlásí válku
Portugalsko s Rakousko-Uherskem.

Portugalsko teď začíná připravovat muže k odeslání na blízkou západní frontu,
kde jich tisíce zemřou. To není spoiler, to je prostě fakt,
protože týden po týdnu, po 200 týdnů jich budou tisíce umírat.
Taková je moderní válka. Jestli chcete vědět více o potyčkách
mezi Portugalci a Němci v Africe, podívejte se na tuto epizodu.

Patr(e)onem týdne je Emily Gullo. Díky Emily a vám se blížíme dalšímu cíli,
kterým je natáčení na lokacích Velké války. Podpořte nás na Patreonu,
abychom mohli pořad ještě více zlepšit, a nezapomeňte nás odebírat.
Uvidíme se za týden.