Ruský postup a říční bitvy

Na několik front
dorazily jarní záplavy, a když přijde záplava,
máte jen dvě možnosti: přizpůsobíte se, nebo zemřete. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden zatlačily britské posily
na Tigrisu osmanské obránce zpět, ale nedokázaly prolomit obklíčení
a pomoci uvězněné armádě v Kutu. Velká ruská ofenzíva u jezera Narač
konečně skončila poté, co Rusové ztratili 100 000 mužů,
tedy pětkrát tolik než Němci.

A na západní frontě u Verdunu
se německý útok proměnil v dělostřeleckou bitvu. Toto se stalo potom. V Mezopotámii pokračoval
povědomý příběh zklamání. Rozvodněný Tigris nahnal
postupující Brity do úzkých pruhů země dovolujících vést jen frontální útoky,
ale protože na východním břehu selhaly, zkusí se Britové 15. a 17. dubna na západě
probít zákopy kolem Beit Aiessa před linie u Es Sinnu, ale veškerý postup
byl zakrátko zastaven osmanskými protiútoky. Poté na východním břehu v Sannyatu
byli Britové 19.

dubna zatlačeni o 500 metrů zpět. Zkusili se naposledy probít 22. dubna,
ale byla to předem prohraná bitva a vypadala jen jako další
zoufalý pokus o osvobození Kutu. Turkové je donutili postup zastavit
a připravili je o 23 000 mužů, což bylo asi dvakrát tolik,
kolik jich bylo obleženo v Kutu. Následující den SS Julnar selhala v pokusu
o průlom říční blokády a zásobení Kutu. Julnar byl kolesový parník
s 15 dobrovolniky a 270 tuny jídla. Vedeni poručíky Cowleym a Firmanem
najeli do tureckého ocelového drátu a byli zajati.

Cowley byl popraven,
Firman zemřel ve vězení. V Kutu museli Townshendovi vojáci
nejprve sníst vlastní koně a poté užívat opiové pilulky
kvůli prudkým bolestem z hladu. Britové začali do Kutu
shazovat zásoby ze vzduchu, což bylo poprvé,
kdy k něčemu takovému bylo letadlo použito, ale velikost nákladu,
kterou ony primitivní stroje mohly unést, nebyla Townshendovi příliš k ničemu
a jeho mužům pomalu docházel čas. Ale i když byli Turci úspěšní zde,
dále na západ tomu bylo naopak. Ruský postup
na kavkazské frontě pokračoval a tento týden Rusové dobyli
důležitý černomořský přístav Trabzon.

Přístav padl nedlouho po městu Erzurum
a Rusové si připsali další velké vítězství. Ruský generál Nikolaj Judenič
rozdělil své síly a jedna ze skupin právě obsadila
důležitý zásobovací uzel. Druhá skupina postupovala na Bitlis, který byl vstupní bránou
do Mezopotámie a střední Malé Asie. Pokud by jej Rusové dobyli,
mohli by do Osmanské říše vrazit klín, a dokonce se spojit s Brity
postupujícími od Suezského průplavu a Egypta a uvěznit tak mezi sebou
osmanské armády.

Rusko toto vítězství potřebovalo. Během posledních týdnů poslali
stovky tisíc mužů do bitvy na východní frontě, kde utrpěli několikanásobně více ztrát
než Němci a Rakušané. Důvodem pro útoky bylo dobýt lepší pozice
před příchodem jarních záplav a hádejte co. Záplavy přišly. Cesty se na mnoha místech
proměnily v řeky bahna. Zátoky a řeky se proměnily v bystřiny
a rozlily se mimo koryta, což mnoho cest zneprůchodnilo
dokonce i pro pěchotu, masový pohyb byl tak nemožný a nemožný byl i přesun
dělostřelectva a těžké munice.

Pořád docházelo k bojům,
ale střetávaly se především průzkumné oddíly a většina bitev byla malými potyčkami. Do tohoto týdne na severu
roztál všechen led a povodňová voda alespoň nestoupala
a v místech jako Pinské bažiny začaly obě strany
ve velkém používat lodě.

Tady je popis ruského novináře
z ruských novin Russkoye Slovo: "Bažiny se vzbudily ze zimního spánku. Dokonce i na dlážděných cestách
je pohyb skoro nemožný, vlevo i vpravo je všechno pod vodou,
ale nehledě na složitost situace musí válka pokračovat
a materiální překážky musí být překonány. Stráže a hlídky používají lodě,
průzkumné oddíly plují v lodích, střílí na nepřátele v lodích
a prchají v lodích. Bažinatá voda je plná
nových lodí zvaných baidarka, do kterých se vejdou tři nebo čtyři muži.


Mají rovné dno a nekolébají se." Vojáci je nesli na ramenou,
a až byli v hluboké vodě, prostě je do ní hodili
a pádlovali na druhou stranu. Voda byla všude,
všude na horizontu byly vidět řeky a vojáci se po nich přepravovali
na lodích za zlověstného ticha. Navzdory tomu zde byly pokusy
o regulérní válku. Na začátku týdne zkoušeli
Rusové několikrát zaútočit na skupinu armád prince
Leopolda Bavorského na řece Šerveč.

Rusové i roztroušené německé
útoky byly neúspěšné. 15. dubna Němci zaútočili
s dělostřelectvem a jedovatým plynem, ale nepostoupili a do konce týdne
se odehrávaly převážně dělostřelecké bitvy. Avšak na konci týdne se německé
průzkumné oddíly za řekou Shara, severně od Ahinského kanálu,
dostaly do obklíčení a přestaly existovat. Je zvláštní mluvit o tak malých číslech
na východní frontě, když jsme poslední týdny mluvili
o ofenzívách čítajících půl milionu mužů, ale v tuto chvíli byla velká čísla
na západě v bitvě u Verdun.

Vedla se už dva měsíce,
konec byl v nedohlednu a bylo to jako obvykle,
Němci ostřelovali Avocourtský les a Kótu 304 a Francouzi
postupovali poblíž Mort Homme, ale protože jsem mluvil o Rusech,
zmíním je znovu i tady. Během dubna se ruská 1. a 2. brigáda
o síle 18 000 mužů vylodila v Marseille s cílem posílit západní frontu.
Měly za sebou skutečně dlouhou cestu – přes Transsibiřskou magistrálu
do Singapuru a poté přes Indický oceán,
Suezský průplav a Středozemní moře.

Rovněž tento týden 20. dubna
byla ve Francii zformována zvláštní letka pro zhruba 180 Američanů,
kteří chtěli dobrovolně válčit s Němci. Pod názvem Lafayette Escadrille sestřelí
200 letadel a ztratí jen 51 dobrovolníků. Teď obrátím svoji pozornost
od nebes na moře. 20. dubna se obchodní parník Aud
pokoušel zakotvit u irského pobřeží. Ve skutečnosti to byla
maskovaná německá loď. Od začátku války irský nacionalista
Roger Casement přesvědčoval Němce, aby využili potenciálu
irského povstání proti Británii.

Nyní jeho zásluhou
vezl Aud 20 000 pušek, 10 kulometů a jeden milion nábojů. Byl ale zachycen britskou šalupou,
a aby nebyl náklad zabaven, osádka loď poslala ke dnu. Casemen cestoval z Německa do Irska
ponorkou a vylodil se v nafukovacím raftu. O čtyři dny později byl chycen
a později popraven za velezradu. A tady je pár poznámek
a čísel na konec týdne. 19.

dubna zemřel německý polní maršál
von der Goltz a byl možná zavražděn albánským důstojníkem v Malé Asii,
a teď, protože jste se na to ptali: V bojích v minulém roce, 1915,
na západě zemřelo přes 7000 indických vojáků, 1700 na Gallipoli
a více než 29 000 v Mezopotámii. Podle Martina Gilberta odjelo z Indie
během války 850 000 indických vojáků, z nichž 49 000 bylo zabito. Indie vyrobila více než 555 milionů nábojnic
a přes milion dělostřeleckých granátů a 55 000 Indů sloužilo
v pracovních sborech jako pekaři, řezníci, výrobci bot a podobně,
a často na dostřel nepřátelských děl.

A jsme na konci dalšího týdne.
Britské zoufalství v Mezopotámii, Rusové dobyli Trabzon a roztříštěná akce
na východní i západní frontě. A záplavy sabotují
východní i mezopotámskou frontu. Nemohli jste zde spoléhat
na tradiční formu přepravy nebo děla, takže na co jste mohli spoléhat? Jsou tady dvě věci,
na které se můžete vždy spolehnout. Takže dnešek zakončím básní Polibek
od Siegfrieda Sassoona, ódou na kulku a bajonet. "K těmto se obracím, v ty já věřím.


V bratra olovo a sestru ocel. Tuto slepou sílu žádám,
chráním její krásu před rzí. Točí se a hoří a líbá vzduch;
tříští lebku a zasluhuje moji chválu. Ale nad ctěnými dny pochodu
se třpytí nahá, studená a spravedlivá. Sladká sestro,
dopřej svému vojáku toto: V zuřivosti tě ucítí,
tam, kde na patách sedí a skrývá se před tvým
sestupným, řítícím se polibkem." Na dva nejlepší kamarády
bylo vždy spolehnutí." Básně nebyly jedinou uměleckou formou
užívanou k vyjádření událostí ve válce, o emocích a jak se lidé ve válce cítili.

Pokud vás zajímá umění z Velké války,
podívejte se na tuto naši speciální epizodu. Patr(e)onem týdne je Guillermo Hernandez.
Skvělé jméno. Podpořte nás prosím na Patreonu,
abychom mohli tento seriál ještě více vylepšit. Můžete nás také podpořit zakoupením
našich oficiálních produktů a také tím, že o nás řeknete
vašemu učiteli historie. Uvidíme se za týden.