Válka, která ukončí všechny válkyVelká válka

Evropa byla ve válce necelé tři měsíce avšak i tak již zemřely stovky tisíc mladých mužů strašlivou smrtí. Pro zachování morálky a vlastenectví média v každé zemi vyobrazovala svoji stranu jako dobrou a nepřítele jako zlo a můžeme vidět propast mezi tím, co si lidé mysleli o válce doma a co se skutečně dělo na frontě. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Na začátku týdne přecházeli Rusové řeku Vislu, aby zastavili Němce, kteří se chystali obsadit Varšavu.

Rakušané se probili z obléhané pevnosti Přemyšl, ale na řece San byli ruskou armádou zahnáni zpět a Britové dorazili k malému ospalému belgickému městečku Ypry. Německý vrchní velitel Falkenhayn zformoval novou armádu pod vedením vévody Württembergu, aby převzala kontrolu nad pravým křídlem ve Vlámsku, což je tato část Belgie a severní Francie. Hodně z těchto nových vojáků bylo záložníky. Muži ve středním věku, kteří již bojovali příliš, nebo mladí muži, kteří za sebou měli jen minimální výcvik a v prvních dnech bitvy udělali katastrofální chyby.

Jediným místem na západní frontě, kde mohla jedna nebo druhá strana dosáhnout přesvědčivého vítězství, byl tento úzký koridor, a právě tady se odehrávaly hlavní boje. V neděli 18. října zamířili Britové na východ od města Ypry směrem k Menenu, které bylo vzdáleno 20 kilometrů a okupováno Němci. Odehrálo se několik malých bitev, ale nic významného.

Dalšího dne, když spojenci postoupili, hlásili Britští piloti velké německé posily, které dorazí během několika hodin, a tak se Britové stáhli na malý hřeben vyčnívající nad Ypry. Tato oblast se stane známá jako Yperský výběžek. Za výběžek je v bitvě označována vyboulená linie, což znamená, že nepřítel může zaútočit ze tří stran. Yperský výběžek se během dalších čtyř let stane místem nejkrvavějších bitev v dějinách lidstva. 20.

října zaútočili Němci podél celé fronty, 24 divizí proti 19, ale hlavní boje se odehrávaly u Yper, kde 14 německých divizí zaútočilo na 7 britských avšak většinu německých sil tvořili právě Wurttembergovi rezervisté. Britové byli přečísleni v počtu mužů i dělostřelectvu, ale nepříteli se rovnali v počtu kulometů a zvládli udržet linii díky rychlé palbě ze svých pušek. Odkud, jako z říjnové Bitvy u Monsu, pocházejí příběhy o zběsilé minutě. Zběsilá minuta bylo podle britských vojáků bojujících ve Velké válce umění zasáhnout puškou 15 cílů za méně než minutu, k čemuž byli britští profesionálové trénováni a podle legendy si v bitvách u Mons a v první bitvě o Ypry Němci mysleli, že čelí britským kulometům, i když čelili jen rychlé palbě z pušek.

Německé jednotky se dopustily začátečnických chyb, když postupovaly ve velkých počtech a pro Brity tak představovaly snadný cíl, přičemž utrpěly ohromné ztráty. Přesto po další tři dny útočily na natahující se britské linie dnem i nocí.

Pokud se na to podíváme objektivně, tyto útoky byly naprosto zbytečné stejně jako francouzské útoky v říjnové bitvě o Frontiers. Němci přišli o spoustu mužů a Britové výběžek udrželi. Tito Němci byli dobrovolníky, kteří bojovali za svoji zemi a po tři měsíce slýchali, že britští vojáci jsou k smíchu a budou snadno přemoženi, takže se vydali zemřít. Britská veřejnost však také selhává v porozumění tomu, co se skutečně děje na frontě.

Britský generál Smith Dorrien napsal: "Zaskočilo mě, že si lidé v Anglii neuvědomují vysilující podstatu boje na frontě, nebo že tvoříme jen tenkou linii bez záloh, která může být proražena každým okamžikem. Jejich obavy se zaměřily na podle mě bláznivou představu invaze do samotné Anglie." To nyní nehrozilo, protože v Belgii stále platil pat a bude tomu tak i po další čtyři roky.

Dále na severu podél linie držely zbytky belgické armády, nyní o síle jen 60 000 mužů, pobřeží u Nieuportu, ústí řeky Yser. Yser je přímá řeka, ale byly na ní vybudovány náspy a pro Němce představovala hlavní vojenskou překážku. Belgičané bojovali statečně a vysloužili si obdiv i od svých nepřátel, kteří nebyli schopni prorazit. K průlomu však došlo na východní frontě, kde válku provázel neustávající pohyb vojáků.

Rusové posílali jednotky přes své předmostí na řece Visle už více než týden, aby zabránili Němcům zmocnit se Varšavy. Zpočátku měli Němci výhodu, ale generálové Hindenburg a Ludendorff zcela podcenili sílu nepřítele, kterému nikdy nepřestaly přicházet posily a tyto posily byly chytře a potají rozmístěny. Od 18. do 23. října zahájila ruská armáda po týdnech příprav vlastní útok. Němcům hrozilo obklíčení, a tak se 20.

začali stahovat poté, co si uvědomili, že kvůli blátu a přečíslení Rusů nebudou schopni Varšavu dobýt. Na jihu se velitel rakouské armády Conrad znovu snažil zaútočit na Rusy, tentokrát u města Ivangorod. To nebylo tak moudré rozhodnutí, jako ústup Němců od Varšavy. Rakušané zaútočili 22. října a o čtyři dny později byli donuceni ustoupit. Ztratili 40 000 mužů. Rusové znovu oblehnou pevnost Přemyšl, ve které se nyní skrývá 150 000 vojáků, a znovu se tak stane rakouským ostrovem v ruském moři.

A když už jsem zmínil moře, měli bychom obrátit pozornost k JIhočínskému moři, kde Japonci obléhali německý přístav Čching-tao. Tento týden se německá ponorka S-90 proplížila z přístavu a jediným torpédem potopila japonský křižník Takachiho. Utonulo 271 námořníků. S-90 se však poté nebyla schopna do přístavu vrátit a byla potopena Němci poté, co jí došlo palivo. Tento týden se stalo něco důležitého, co se přímo netýkalo bojů, a ukázalo rozdíl mezi realitou na bojišti a tím, co si lidé doma mysleli.

Tento týden bylo podepsáno Manifesto 93. To byl dokument podepsán 93 slavnými německými umělci, odborníky a vědci, ve kterém plně podporovali německou úlohu ve válce. V komentářích najdete odkaz, kde si celý dokument můžete přečíst, ale ve zkratce signatáři odpovídali na lži svých nepřátel. Prohlásili, že není pravda, že by Německo způsobilo válku, že Němci nepřekročili hranice neutrální Belgie a že se tam nedopustili žádných zvěrstev jako bylo vyplenění Lovaně - vše bylo učiněno v sebeobraně.

Odpovědí byla Výzva Evropanům, která byla navržena pacifistickým profesorem Nicolaiem, ale sesbírala jen tři podpisy a jedním z nich byl i signatář Manifesta 93. Zbylí dva byli vědci: Otto Buek z Heidelbergu a vědec ze Švýcarska nesoucí jméno Albert Einstein.

Na konci týdne jsou Rakušané opět poraženi, Němci utíkají před Rusy, válka na východě dostává do bodu varu, zatímco na západní frontě byly zastaveny velké německé ofenzívy, které si vyžádaly obrovský počet mrtvých mužů, z nichž mnoho bylo příliš mladých nebo nedostatečně vycvičených a do bitvy tak nepatřilo. Lloyd George, kancléř britské státní pokladny a pozdější předseda vlády pronesl 19. září jeden z nejlegendárnějších proslovů celé války, v němž mluvil o její hodnotě.

Řekl, že tato válka, válka, která ukončí všechny války, je bojována s cílem osvobodit Evropu od nadvlády vojenské kasty, a že lidé vítězné strany získají více, než čeho mohli dosáhnout a to skrze novou morální obrodu, politické omlazení a přeskupení. Toto byly jen prázdné řeči a když se nic z toho v roce 1918 nenaplnilo, rozčarování a vztek lidí byl obrovský. Mohl jednoduše říci pravdu: Britové, Francouzi a Rusové museli platit strašlivou cenu v krvi a ztratit celou generaci, aby dosáhli vítězství, které žádné skutečné výhody nepřinese, ale tyto oběti jsou třeba, aby Němci válku nevyhráli.

Po shlédnutí našich klasických epizod můžete mít otázky ohledně některých detailů, nebo se nás prostě jen chcete na něco zeptat. Právě proto přicházíme s epizodami nazvanými Venku ze zákopů, kde zodpovídám vaše otázky.