Jak se Amerika stala supervelmocí?

Moderní Spojené státy
jsou nejmocnější zemí v historii. Po světě mají 800 vojenských základen
a 37 % světových výdajů na armádu pochází z USA, které se tak staly vůdcem celosvětového systému,
který nám dovoluje žít v nevídané prosperitě a v době minima konfliktů. Abychom porozuměli
roli Spojených států ve světě a tomu, proč jsou tak důležité
pro politiku, kterou známe, musíme jít na počátek jejich zrodu,
zpět do doby, kdy Amerika nebyla
velmocí v žádném slova smyslu.

Během prvních 70 let své existence
rozšiřovaly USA území i vliv po celé severní Americe, až ve vlně expanzionismu dosáhly pobřeží Pacifiku,
což vyústilo v masakr původních obyvatel kontinentu. Ale tehdejší Američané byli rozděleni v názoru,
zda-li rozšířit zemi za Pacifický a Atlantský oceán. Toto se stalo hlavním tématem
debaty po konci občanské války, kdy někteří z vůdců
jako ministr zahraničí Seward zastávali názor,
že by se Amerika měla stát světovou mocností. Seward úspěšně prosadil plán
na odkoupení Aljašky od Ruska, ale jeho snahu o koupi Grónska a Islandu
stejně jako snahu o anexi území v Karibiku Kongres zamítl.

To proto, že mnoho Američanů,
včetně těch v Kapitolu, bylo silně proti imperialismu. Tito lidé se obávali,
že se Amerika více zapojí do světové politiky a rovněž bude muset přijmout
lidi podřadných ras. Tyto argumenty se staly důvodem,
proč nebyly naplněny expanzivní požadavky imperialistů. Ale na počátku 19. století se začalo dít něco,
co změnilo směr diskuze o americkém expanzionismu. Průmyslová revoluce způsobila
obrovský ekonomický růst a silnější ekonomika potřebovala k udržení
více centralizovanější stát a více úředníků.

Federální vláda tak získala více moci
a pro expanzivní prezidenty, jako byl William Mckinley, bylo snazší
prosadit větší vliv Spojených států v zahraničí. K důležitému zlomu došlo v roce 1898,
kdy prezident McKinley vyhlásil válku Španělsku s cílem obsadit Kubu,
a to i navzdory silnému domácímu nesouhlasu. Vzrůstající Spojené státy rozhodně porazily
k zániku odsouzené španělské impérium a získaly Portoriko, Guam i Filipíny. Během dalších dvou let Spojené státy
anektovaly Havaj, Wake a Americkou Samou.

O několik let později převzaly USA
kontrolu nad Panamským průplavovým pásmem a vyslaly jednotky okupovat
Dominikánskou republiku a odkoupily Panenské ostrovy. Toto období rychlého získánváí vzdálených území
zajistilo Spojeným státům pozici skutečné světové velmoci. Během tohoto období
začala Amerika využívat svůj vliv k ochraně vzrůstajících
ekonomických i vojenských zájmů v zahraničí a instalovala proamerické režimy
v zemích jako Nikaragua a hrála hlavní roli v mezinárodních
jednáních o přítomnost západu v Číně. Jak moc vzrostl americký vliv
ukázala první světová válka.

Nejen že byla americká intervence
rozhodujícím faktorem pro ukončení války, ale prezident Wilson se zúčastnil
Pařížské mírové konference, která válku oficiálně ukončila
a snažil se určit podmínky pro mír. Wilson jako zatím nejambicioznější
plán USA navrhl vytvoření Společenství národů, které měly podporovat
mír a spolupráci v celém světě. Společenství, které mělo za cíl
znovuvytvořit světovou politiku ukázalo,
jak ambiciozní se Amerika stala. Přesto byl izolacionismus
přední politikou Spojených států.

Kongres zamítl vstup USA do Společenství národů,
čímž Wilsonův projekt odsoudil k neúspěchu. Během velké hospodářské krize a vzestupu Hitlera
se USA soustředily více na vlastní region než na Evropu. Avšak komplikovaná zahraniční politika
zabránila USA zůstat zcela mimo světové dění. Rozrůstající se japonské impérium
v jižní Asii představovalo přímou hrozbu pro americká území a vojáky
a nakonec přivedlo USA do války. Spojené státy se zapojily do druhé světové války
po japonském útoku na Pearl Harbor. Druhá světová válka
změní americkou pozici ve světě navždy. Spojeným státům se jako jediné mocnosti
povedlo vyhnout se během války ekonomickému propadu a byla jedinou zemí
vyzbrojenou atomovými zbraněmi.

Byla proto v jedinečné pozici
a mohla si diktovat podmínky míru, které jí přinesou výhodu
v realizaci plánu na zabránění další válce. Nejslavnějším příkladem je vytvoření
Organizace spojených národů. Zakládající listina OSN
stanovila systém mezinárodních zákonů, které zakazují dobyvačné války,
jako začaly nacisté nebo Japonci. Sloužila také jako fórum,
kde mohlo mezinárodní společenství diskutovat o svých sporech a najít řešení.

Tímto způsobem, doufala Amerika,
mohou mocnosti řešit problémy raději kompromisem než válkou. Přestože je OSN nejslavnější
poválečnou organizací, není jedinou. 730 představitelů ze všech 44 spojeneckých zemí
se sešlo v dovolenkovém nebi v New Hampshiru. Jejich cíl? Ustanovit mezinárodní finanční systém,
který by zabránil vzniku další velké krize a světové války. Dojednaný výsledek,
známý pod pojmem Brettonwoodský systém, se nakonec stal páteří
světového finančního systému a vyústil ve vznik Světové banky
a Mezinárodního měnového fondu.

Vytvořením těchto institucí
se USA staly úzce spjaty se světovými problémy. Problémem však bylo,
že druhá nejmocnější země světa, Sovětský svaz,
viděla věci odlišně. Druhá světová válka spojila v boji
proti Hitlerovi demokratický západ a komunistický východ,
ale takové spojenectví nemohlo přetrvat. Spojené státy vnímaly rozpínání
Sovětského svazu ve východní Evropě a na jiných místech jako přímou hrozbu
pro demokratický svět volného obchodu.

"Jedním nebo druhým způsobem
vrhl SSSR stín socialistického směřování na většinu světových zemí
a tento stín zasahuje do naší svobody." Obavy ze sovětských záměrů v západní Evropě přinutily Spojené státy a další evropské země
vytvořit Severoatlantickou alianci - vojenskou alianci,
která měla zabránit Rusku v napadení dalších evropských zemí. Spojené státy se zavázaly ke strategii "zadržování" nazvané tak právě proto,
že měla za cíl zadržet rozpínání komunismu.

Tato nová světová výzva
donutila USA využívat svůj vliv po celém světě. Namísto rozpuštění ohromné
válečné mašinérie vytvořené za druhé světové války se ji vláda rozhodla udržovat. To mělo dva hlavní důsledky: zaprvé byly Spojené státy
vrženy do nepravděpodobných aliancí, například se Saudskou Arábií,
Izraelem a Jižní Koreou, protože tyto země USA vnímaly
jako val proti komunistickému vlivu v oblasti. Zadruhé začaly Spojené státy
zasahovat, často tajně, v desítkách zemích,
aby potlačily sovětský vliv.

To někdy znamenalo podpořit
stejně smýšlející diktátory, například v Íránu, jindy zase podpoření rebelů
zbraněmi i financemi v zemích jako Afghánistán v roce 1979
a Nikaragua v roce 1985. Během studené války zakročily Spojené státy
po celém světě ve stovkách záležitostí, což vytvořilo složité aliance,
vztahy ale i napětí v podstatě každé části světa. Po pádu Berlínské zdi
mohly Spojené státy od této politiky upustit, utužit vztahy se spojenci
a zmenšit velikost armády.

A i když Spojené státy
snížily výdaje na armádu, většina vojenských základen
i spojenectví ze studené války přetrvala. Prezidenti George H. W. Bush
a Bill Clinton se shodli, že bylo v zájmu jak Ameriky,
tak zbytku světa, aby USA, nyní jako jediná supervelmoc,
aktivně pokračovaly v řešení světových sporů. Měli bychom být
a musíme být mírotvůrci. Severoatlantická aliance,
která byla vytvořena čistě pro zastrašení Sovětů, zůstala pohromadě
a dokonce se i rozrostla, aby tak udržela evropské země
pohromadě i v době, kdy sovětská hrozba pominula.

Americká podpora Izraeli
a Japonsku zůstala také nedotčena, zdánlivě s cílem
zabránit válce v tamních oblastech. Světový systém spojenectví a organizací,
které měly za cíl udržet mír po období studené války, zůstal pro potřeby naplnění amerických
politických i vojenských závazků trvalým. Tento systém funguje i dnes
a žádný americký politik od konce studené války nevolal po jeho zrušení. Tedy až na Donalda Trumpa.

Trump zaujal k těmto závazkům
několik protichůdných stanovisek. Avšak nepřestává říkat,
že spojenci dostatečně neplatí Americe za ochranu a zpochybnil rovněž
hodnotu volného obchodu. Zpochybňuje tak budoucnost
NATO i Světové obchodní organizace. V určitém bodě musíme říct,
víte co, bude pro nás lepší, když se Japonsko proti tomu
maniakovi v Severní Korei začne bránit samo. Bude nám lépe,
když se začne sama chránit Jižní Korea. - A Saudská Arábie?


- Saudská Arábie? Jistě. Toto je silný odklon
od americké politiky posledních sedmdesáti let a příklon k izolacionismu,
který Amerika oslavovala před rokem 1945. Bude prezident Trump
jednat na základě slibů kandidáta Trumpa a řekne dost desítkám let
budování organizací a spojenectví? To zjistíme velice brzy.