Proč je americké zdravotnictví tak drahé

Ani nevíte,
jak posedlý jsem tímhle grafem. Ukazuje úplně přesně, co je špatně
na diskuzi o americkém zdravotnictví. Svým způsobem jste ten graf už viděli. Je to podíl výdajů za zdravotnictví
na celkovém hospodářství. Je tu Německo, Francie, Japonsko, Kanada
a ano, jsou tu Spojené státy. Chci ale přidat něco, co asi neznáte. Tohle ukazuje,
jaká část těch výdajů je soukromá. Tohle je fascinující:
výdaje vlády na veřejné programy jako Medicaid, Medicare a péči o veterány
je zhruba stejná jako v ostatních zemích.

V těch zemích,
kde vláda řídí celé zdravotnictví. A potom tu máme soukromé výdaje. To kvůli soukromým pojištěním
je americké zdravotnictví tak drahé. Běžný názor je,
že vláda je dražší než soukromý sektor. Nemůže odmítnout, je zkorumpovaná,
neefektivní, pomalá. Když chcete něco udělat pořádně,
dáte to soukromému sektoru, to v Americe slyšíme pořád.

Ale tady největší soukromý sektor
utrácí nejvíce. Proč řídí volný trh
cenu zdravotnictví v USA tak špatně? Při pohledu na data o kontrolách u lékaře
můžete vyloučit jednu teorii: Američané nevyužívají zdravotnictví
více než ostatní. Nechodíme k lékaři častěji
než Němci nebo Japonci, vlastně tam chodíme méně. Rozdíl mezi nimi a námi je,
že my platíme za všechno více, od angioplastiky po vyměnění kyčle,
císařský řez nebo prášky proti bolesti.

V Americe se cena za stejný zákrok
ve stejné nemocnici obrovsky liší, podle toho, kdo ten účet platí. Cena pro člověka s pojištěním od státu
je často ta nejnižší. Tato pojištění pokrývají tolik lidí,
že vláda může od lékařů a nemocnic požadovat nižší ceny.
A také ty nižší ceny prosadí. Pokud lékaři a nemocnice odmítnou,
ztratí spoustu zákazníků, všechny ty lidi s Medicare a Medicaid. Ale soukromých pojišťoven jsou stovky
a každá z nich pokrývá mnohem méně lidí.

Každá musí sama vyjednat ceny
s nemocnicemi a lékaři. A pokud nejste pojištění,
máte ještě menší vliv, nikdo za vás nevyjednává,
takže nakonec zaplatíte nejvíce. Podle jedné studie účtují nemocnice
nepojištěným pacientům čtyřikrát více než těm se státním pojištěním. Jiné státy tento problém nemají. Místo aby každá pojišťovna
vyjednávala za sebe, existuje seznam.

Vláda prostě řekne:
"Pokud nám chcete něco prodat, všem našim lidem,
můžete si za tento zákrok účtovat tolik." Ať tedy účet přijde silně regulovaným
soukromým pojišťovnám v Německu, nebo přímo vládě jako v Británii,
vláda určuje, jak vysoký účet to bude. A protože vláda řídí přístup
ke všem zákazníkům, lékaři, nemocnice a farmaceutické firmy
tu nabídku většinou nemůžou odmítnout. Nabídnu mu něco, co nebude moci odmítnout. V USA máme tu představu, že jste zákazníci
stejně jako při nákupu televize, ale tak zdravotnictví nefunguje.

Nefunguje to proto,
že lékaře potřebujete, když jste v bezvědomí v sanitce,
vyděšení, nebo když jde o vaše blízké. Jsou to chvíle,
kdy máte nejhorší vyjednávací pozici. Většinou nejste schopní odmítnout. Nejste na to dost informovaní,
není vám to příjemné, nebo na to nejste dost při smyslech. Proto funguje v jiných zemích vláda
jako osoba, která za vás odmítne. Řekne, že to je moc drahé,
že musí tu cenu snížit, protože oni tu moc mají.

Nové protesty za jednotné
státní zdravotní pojištění v USA. - "Co chceme?"
- "Státní pojištění." - "Kdy to chceme?"
- "Teď." Nejen Kalifornie navrhuje
převzít evropský model. Kdybychom se rozhodli
zavést státní pojištění a dlouhý cenový seznam v USA,
nic by nezastavilo lobování. Tím by byly ceny ovlivněny.

Mohli bychom nakonec mít státní pojištění,
které je drahé. Možná stejně jako nynější systém,
všechno záleží na vyjednání cen. V Americe mají teď lékaři, nemocnice atd.
kvůli svému bohatství tolik moci, že je opravdu těžké ceny snížit. V tom je ta ironie našeho zdravotnictví. Je tak drahé, že je těžké ho zlevnit. Všechny ty vydělané peníze
se mění na politickou moc. Kvůli rokům přeplácení
vznikl obrovský průmysl, který má v Kongresu velký vliv.

Pokud bychom
u státního pojištění snížili ceny, lékaři a nemocnice by dostávali méně. Kvůli tomu by někde museli zavřít,
nebo se přestěhovat, zbankrotovali by. Bylo by to bolestivé. Co je pro někoho plýtvání,
je pro jiné nezbytnost. Ale státní pojištění
neznamená všechno, nebo nic. V zákoně Bernieho Sanderse
"Medicare pro všechy" je velice zajímavý článek,
kde navrhuje přechodový plán.

Podle něj by rozšířil Medicare
na oční a zubní péči a otevřel by ji skoro všem,
nejen lidem nad 65 let. Děti by měly Medicare automaticky,
mnoho dospělých by si ji mohlo koupit. Ten plán by nezlevnil
naše zdravotnictví přes noc, ale aspoň by uznal to, co už víme
a čím se většina zemí dávno řídí. Zdravotnictví je jedna z věcí,
které umí vláda levněji a lépe než soukromý sektor.

Překlad: jesterka
www.videacesky.cz