Zpět na seznamVox4.4 (19 hodnocení)
jesterkaPublikováno: 8 let
Načítám přehrávač...
Korejská komunita v Japonsku
13:28
9.7K zhlédnutí
Tým Voxu se vydal do Japonska, kde existuje komunita Severokorejců s vlastními školami a hranicemi tvořenými odlišnou identitou, kulturou i jazykem. Jak k tomu došlo a jaký je vztah japonské společnosti k této skupině cizinců v jejich středu?
V této tokijské škole
je právě poslední den školního roku. Od stanice metra je to k ní jen 10 bloků. Ale tyto děti nejsou úplně v bezpečí. Muži z jejich komunity
musí stát na každém rohu, aby zajistili, že děti nebude nikdo
obtěžovat nebo šikanovat. Už se to tu stalo. Vlastně bylo v Tokiu v poslední době
hodně protestů proti těm dětem a té škole. Protože i když se ty děti i jejich rodiče
narodili v Japonsku, nejsou Japonci.
Toto je bublina Severní Koreje v Japonsku. Je to komunita asi 150 000 Korejců. Zůstali ze 40. let, kdy japonská armáda
násilně přivedla jejich příbuzné. Vedou síť škol, kde učí své děti
o korejských dějinách, korejštinu, ideologii velkého vůdce Kim Ir-sena. Hlídkují tu dnes, protože před třemi dny
testovala Severní Korea střely, které přistály nedaleko od japonských břehů. Než žáci odejdou, musí se převléct
z tradičního korejského oblečení.
Když to oblečení nosím venku, bojím se.
Lidé na mě zírají. Nosím ho jen do školy. Ale tato komunita se tlaku nepoddává. Jejich školy jsou místa,
kde mohou bránit svou identitu a tiše uctívat svého velkého vůdce
a vlast, kterou založil. Zemi, ve které nikdo z nich nežil. Tato severokorejská bublina
je národ uvnitř národa. Jejich hranice tvoří kultura, jazyk,
dějiny a ideologie. Ukazuje to, že hranice existují v mysli
stejně jako na mapách.
V roce 1910 byl Korejský poloostrov
anektován expandující japonskou říší. Během své vlády odvedla říše do Japonska
desetitisíce Korejců. Hlavně jako dělníky a vojáky.
Nebo v případě žen, aby pracovaly jako sexuální otrokyně
v nevěstincích pro japonské vojáky. Japonské impérium rostlo do roku 1945,
kdy druhá světová přinesla náhlou porážku a ztrátu většiny jeho území
včetně Koreje. Korejci v Japonsku byli volní,
ale nacházeli se v zemi, která je neuznávala jako občany.
USA a SSSR rychle naplnily
mocenské vakuum osvobozeného poloostrova. A vznikly dvě nové země.
Jižní Korea s podporou USA a Severní Korea s podporou sovětů,
kteří dosadili nového vůdce, Kim Ir-sena. Ten o několik let později napadl
Jižní Koreu a začal korejskou válku. Většina Korejců z Japonska
se do Koreji vrátila, ale asi 600 000 z nich
se rozhodlo v Japonsku zůstat. Korejská válka všechno změnila,
hluboce rozdělila dvě nové Koreje. Takže Korejci v Japonsku
už nemohli být prostě Korejci.
Najednou se museli rozhodnout,
do které Koreje patří. Skoro všichni byli původem
z nynější Jižní Koreje. Ale nová Severní Korea
jim začala věnovat zvláštní pozornost. Posílala jim peníze
a pomáhala jim stavět školy a podniky. Vlastně jim pomáhala
vytvořit kulturní hranici, aby mohli chránit svou identitu a jazyk
před japonskou společností, která se ji snažila změnit nebo zničit. Byla to Severní Korea,
kdo v těch nejtěžších časech, v 50.
letech, nabídl pomoc,
když jsme se snažili postavit školy. Tato škola byla postavena díky
dotacím od Kim Ir-sena v době po válce. U těch Korejců bez vlasti v Japonsku
pomoc vzdálené vlády budovala loajalitu a důvěru k režimu,
ve kterém nikdy nežili. Důvod, proč jsme ještě tady,
je Kim Ir-sen a jeho politika. On je ten, který mi dal můj život Korejky,
tím si jsem jistá. Organizace podporovaná Severní Koreou
se nazvala Chongryon a v průběhu následujících desetiletí
vytvořila síť škol, bank a heren.
Zbohatli a začali posílat Severní Koreji
miliony dolarů na podporu režimu. V době největšího rozkvětu
měla Chongryon hodnotu 25 miliard dolarů. Ale stalo se něco,
co znamenalo začátek konce pro toto severokorejské impérium
v Japonsku. Na konci 70. let začala Severní Korea
posílat k japonským břehům špehy kteří byli převlečení za rybáře,
aby unášeli japonské občany. Přiváželi je do Severní Koreje
a používali je pro pochopení japonské kultury a řeči,
aby mohli lépe trénovat své špiony.
Oběti včetně 13leté dívky,
která prý zemřela v zajetí, upoutaly pozornost národa na celé roky. Jejich příběhy
se dostaly do popkultury, jejich obličeje znal každý občan. V té době začala Severní Korea
vyvíjet své střely s dlouhým dosahem. Program, díky kterému má Severní Korea
přístup k jaderným střelám. Problematika jaderných zbraní i únosů
vyvrcholila na začátku tisíciletí, kdy Severní Korea odstoupila
od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.
Tato smlouva zabraňuje zemím,
aby vyráběly další jaderné zbraně. Režim také oficiálně přiznal,
že je zodpovědný za některé únosy Japonců. To nastartovalo vlnu násilných útoků
a nenávistných projevů proti Severokorejcům žijícím v Japonsku. Japonská vláda požadovala,
aby Chongryon zaplatil nesplacené dluhy. Když toho organizace nebyla schopná,
museli vyhlásit bankrot. Mnoho jejich budov, včetně ředitelství,
bylo zabaveno. Organizace skončila finančně v troskách,
zbyla jim jenom síť několika tuctů škol.
Tyto školy se staly dalším terčem
japonské nenávisti vůči Severní Koreji. Korejští žáci se náhle ocitli uprostřed
vyhroceného mezinárodního konfliktu. Není správné politizovat témata,
která se týkají vzdělání a dětí. Je to, jako by ty děti byly rukojmí
v diplomatické hře. Tento graf ukazuje státní podporu
korejských škol v japonských prefekturách. 2006 byl rok, kdy Severní Korea
testovala jadernou zbraň. A je vidět okamžitý pokles dotací
každý následující rok. Počet prefektur, které poskytují dotace
korejským školám, klesl z 28 v roce 2006 na dnešních 12.
Úředníci ze vzdělávání přímo jmenovali
"problém únosů", stejně jako "obecnou situaci v Severní Koreji"
jako důvod pro ukončení dotací škol. Nejsme schopní
dostatečně zaplatit našim učitelům. Máme štěstí,
když se nám podaří zaplatit jim polovinu. Japonské ministerstvo školství odmítlo
mou žádost o rozhovor na toto téma. Ale mluvil jsem s proti-korejským aktivistou, který tyto činy obhajoval.
Zformuloval to téma tak,
abych ho jako Američan pochopil. Co kdyby byla v USA postavena škola
na památku Usámy bin Ládina? Jaký byste měli pocit? Navštěvoval jsem ty školy
a mluvil s lidmi, kteří žijí v zemi,
která je k nim otevřeně nepřátelská. A cítil jsem se rozpolceně. Tato organizace podporuje režim,
který spáchal jedny z nejhorších krutostí, jaké moderní svět zná.
Viděla jsem veřejnou popravu
matky mého kamaráda. Její zločin:
dívala se na film z Hollywoodu. Každé myslitelné lidské právo
je porušováno. Asi 80 000 až 100 000 lidí
hyne v politických vězeňských táborech. Ale zároveň jsou také oběti
závažné strukturální diskriminace. OSN a další mezinárodní organizace
opakovaně odsoudily japonskou diskriminaci vůči Korejcům. Severokorejská komunita to často cituje,
jako potvrzení jejich situace.
Ale OSN také označila severokorejské
porušování lidských práv za tak vážné, že v dnešním světě nemá obdobu. Když se jich zeptáte,
jak se s tím rozporem vyrovnávají, - jejich odpověď je vždy něco ve smyslu:
- Každá země má problémy s lidskými právy. A co japonské a americké problémy
s lidskými právy? Často jsou i závažnější. Nejdříve si vyřešte své problémy,
než budete kritizovat Severní Koreu. Ze začátku mi to přišlo fascinující,
že mohou tak ochotně ignorovat krutost severokorejského režimu.
Ale čím hlouběji jsem pronikal
do jejich komunity, tím více jsem si uvědomoval,
že pro tuto přehlíženou skupinu je Severní Korea spíše útočiště
pro jejich identitu. Něco, po čem touží v zemi, která aktivně
oslabuje jejich dědictví a kulturu. Narodil jsem se v Japonsku. Svou vlast jsem znal
jenom z něčích historek nebo filmů. Když jsem poprvé dorazil do své země,
byl jsem opravdu dojatý. Mladší generace
se sice spíše přizpůsobí japonské kultuře, ale Chongryon odvedl mimořádnou práci
v pěstování silné korejské identity.
I přes nátlak a překážky. Poslední rok střední školy
mají žáci možnost navštívit Severní Koreu. Uviděli vřelé lidi a našli svá "srdce". Slyšet o těchto přesně naplánovaných
návštěvách Pchjongjangu stačí, abyste pochopili vztah,
který má tato zavrhovaná komunita vůči své adoptivní vlasti. Nedokážu popsat svůj pocit slovy.
Všichni jsme plakali,
když jsme nakonec museli odjet. Navštívil jsem severokorejskou univerzitu,
kde vytvořili muzeum všeho korejského. Každý kámen, strom, druhy ryby,
rostlina, zvíře, kořen, který na korejském poloostrově kdy byl,
je k nalezení v tomto muzeu. Bylo postaveno
s podporou severokorejské vlády. Nikdy jsem neviděl tak úzkostně úplnou
sbírku pro zaznamenání místa a historie. Neexistuje kvůli návštěvníkům.
Je to spíše zpráva. Zpráva, že i přes silný nátlak
a nepřátelství, korejská kultura v Japonsku přetrvává.
Tohle ukazuje,
jak jim na Korejcích v Japonsku záleží. Doufají, že mladí Korejci
se díky tomu cítí blíže své vlasti. Severní Korea není jejich vlast způsobem,
jaký si představujete. Nenarodili se tam, nikdy tam nežili,
ale vnímají ji jako svou vlast, protože zem, kde se narodili,
jejich život aktivně ztěžuje. Jako na mnoha místech na světě,
pravicový nacionalismus v Japonsku roste. Proti-korejských protestů
podle japonské policie přibývá.
Premiér Shinzo Abe
je urputný nacionalista a je zapleten do skandálu. Tajně podporoval ultra nacionalistickou
školku s proti-korejskými názory. Japonský nacionalismus
vede k diskriminaci Korejců. Tím pádem Korejci
odmítají Japonsko jako svou vlast, obracejí se k zemi, ve které nikdy nežili,
pro podporu a ochranu své identity. Spojení s tímto obecně odsouzeným režimem,
který běžně přísahá, že zničí Japonsko, způsobuje více odporu
u japonské populace a politiků.
Což vede k další diskriminaci,
což vede k hlubšímu závazku k Severní Koreji jako ochránci. A já nepochybuji,
že tento cyklus bude pokračovat. Lidé se nestávají Korejci,
protože se tak narodí. Jenom díky tomuto prostředí
mohou být vychováni jako Korejci. Ať to bude jakkoliv těžké,
ochráníme to. To je má životní mise. Když jsem v Japonsku natáčel toto video,
strávil jsem hodně času i s extrémně pravicovými skupinami,
které jsou proti Koreji.
V tomhle videu se tomu moc nevěnuji,
ale udělal jsem celé video, o růstu pravicové politiky v Japonsku
a proti korejským náladám. A odkud to celé pochází
z historického hlediska. A samozřejmě patří mé díky lululemon,
kteří Hranice sponzorují. Poslali mi tyhle ABC kalhoty.
Jsou pevné a flexibilní a dají se nosit na výlety,
nebo doma. Takže díky, lululemon. Ale hlavně děkuji za podporu Hranic,
ten projekt je možný jenom díky vám. Nechám vám tu odkaz na jejich obchod,
a můžete se na ty kalhoty podívat sami.
Překlad: jesterka
www.videacesky.cz
je právě poslední den školního roku. Od stanice metra je to k ní jen 10 bloků. Ale tyto děti nejsou úplně v bezpečí. Muži z jejich komunity
musí stát na každém rohu, aby zajistili, že děti nebude nikdo
obtěžovat nebo šikanovat. Už se to tu stalo. Vlastně bylo v Tokiu v poslední době
hodně protestů proti těm dětem a té škole. Protože i když se ty děti i jejich rodiče
narodili v Japonsku, nejsou Japonci.
Toto je bublina Severní Koreje v Japonsku. Je to komunita asi 150 000 Korejců. Zůstali ze 40. let, kdy japonská armáda
násilně přivedla jejich příbuzné. Vedou síť škol, kde učí své děti
o korejských dějinách, korejštinu, ideologii velkého vůdce Kim Ir-sena. Hlídkují tu dnes, protože před třemi dny
testovala Severní Korea střely, které přistály nedaleko od japonských břehů. Než žáci odejdou, musí se převléct
z tradičního korejského oblečení.
Když to oblečení nosím venku, bojím se.
Lidé na mě zírají. Nosím ho jen do školy. Ale tato komunita se tlaku nepoddává. Jejich školy jsou místa,
kde mohou bránit svou identitu a tiše uctívat svého velkého vůdce
a vlast, kterou založil. Zemi, ve které nikdo z nich nežil. Tato severokorejská bublina
je národ uvnitř národa. Jejich hranice tvoří kultura, jazyk,
dějiny a ideologie. Ukazuje to, že hranice existují v mysli
stejně jako na mapách.
V roce 1910 byl Korejský poloostrov
anektován expandující japonskou říší. Během své vlády odvedla říše do Japonska
desetitisíce Korejců. Hlavně jako dělníky a vojáky.
Nebo v případě žen, aby pracovaly jako sexuální otrokyně
v nevěstincích pro japonské vojáky. Japonské impérium rostlo do roku 1945,
kdy druhá světová přinesla náhlou porážku a ztrátu většiny jeho území
včetně Koreje. Korejci v Japonsku byli volní,
ale nacházeli se v zemi, která je neuznávala jako občany.
USA a SSSR rychle naplnily
mocenské vakuum osvobozeného poloostrova. A vznikly dvě nové země.
Jižní Korea s podporou USA a Severní Korea s podporou sovětů,
kteří dosadili nového vůdce, Kim Ir-sena. Ten o několik let později napadl
Jižní Koreu a začal korejskou válku. Většina Korejců z Japonska
se do Koreji vrátila, ale asi 600 000 z nich
se rozhodlo v Japonsku zůstat. Korejská válka všechno změnila,
hluboce rozdělila dvě nové Koreje. Takže Korejci v Japonsku
už nemohli být prostě Korejci.
Najednou se museli rozhodnout,
do které Koreje patří. Skoro všichni byli původem
z nynější Jižní Koreje. Ale nová Severní Korea
jim začala věnovat zvláštní pozornost. Posílala jim peníze
a pomáhala jim stavět školy a podniky. Vlastně jim pomáhala
vytvořit kulturní hranici, aby mohli chránit svou identitu a jazyk
před japonskou společností, která se ji snažila změnit nebo zničit. Byla to Severní Korea,
kdo v těch nejtěžších časech, v 50.
letech, nabídl pomoc,
když jsme se snažili postavit školy. Tato škola byla postavena díky
dotacím od Kim Ir-sena v době po válce. U těch Korejců bez vlasti v Japonsku
pomoc vzdálené vlády budovala loajalitu a důvěru k režimu,
ve kterém nikdy nežili. Důvod, proč jsme ještě tady,
je Kim Ir-sen a jeho politika. On je ten, který mi dal můj život Korejky,
tím si jsem jistá. Organizace podporovaná Severní Koreou
se nazvala Chongryon a v průběhu následujících desetiletí
vytvořila síť škol, bank a heren.
Zbohatli a začali posílat Severní Koreji
miliony dolarů na podporu režimu. V době největšího rozkvětu
měla Chongryon hodnotu 25 miliard dolarů. Ale stalo se něco,
co znamenalo začátek konce pro toto severokorejské impérium
v Japonsku. Na konci 70. let začala Severní Korea
posílat k japonským břehům špehy kteří byli převlečení za rybáře,
aby unášeli japonské občany. Přiváželi je do Severní Koreje
a používali je pro pochopení japonské kultury a řeči,
aby mohli lépe trénovat své špiony.
Oběti včetně 13leté dívky,
která prý zemřela v zajetí, upoutaly pozornost národa na celé roky. Jejich příběhy
se dostaly do popkultury, jejich obličeje znal každý občan. V té době začala Severní Korea
vyvíjet své střely s dlouhým dosahem. Program, díky kterému má Severní Korea
přístup k jaderným střelám. Problematika jaderných zbraní i únosů
vyvrcholila na začátku tisíciletí, kdy Severní Korea odstoupila
od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.
Tato smlouva zabraňuje zemím,
aby vyráběly další jaderné zbraně. Režim také oficiálně přiznal,
že je zodpovědný za některé únosy Japonců. To nastartovalo vlnu násilných útoků
a nenávistných projevů proti Severokorejcům žijícím v Japonsku. Japonská vláda požadovala,
aby Chongryon zaplatil nesplacené dluhy. Když toho organizace nebyla schopná,
museli vyhlásit bankrot. Mnoho jejich budov, včetně ředitelství,
bylo zabaveno. Organizace skončila finančně v troskách,
zbyla jim jenom síť několika tuctů škol.
Tyto školy se staly dalším terčem
japonské nenávisti vůči Severní Koreji. Korejští žáci se náhle ocitli uprostřed
vyhroceného mezinárodního konfliktu. Není správné politizovat témata,
která se týkají vzdělání a dětí. Je to, jako by ty děti byly rukojmí
v diplomatické hře. Tento graf ukazuje státní podporu
korejských škol v japonských prefekturách. 2006 byl rok, kdy Severní Korea
testovala jadernou zbraň. A je vidět okamžitý pokles dotací
každý následující rok. Počet prefektur, které poskytují dotace
korejským školám, klesl z 28 v roce 2006 na dnešních 12.
Úředníci ze vzdělávání přímo jmenovali
"problém únosů", stejně jako "obecnou situaci v Severní Koreji"
jako důvod pro ukončení dotací škol. Nejsme schopní
dostatečně zaplatit našim učitelům. Máme štěstí,
když se nám podaří zaplatit jim polovinu. Japonské ministerstvo školství odmítlo
mou žádost o rozhovor na toto téma. Ale mluvil jsem s proti-korejským aktivistou, který tyto činy obhajoval.
Zformuloval to téma tak,
abych ho jako Američan pochopil. Co kdyby byla v USA postavena škola
na památku Usámy bin Ládina? Jaký byste měli pocit? Navštěvoval jsem ty školy
a mluvil s lidmi, kteří žijí v zemi,
která je k nim otevřeně nepřátelská. A cítil jsem se rozpolceně. Tato organizace podporuje režim,
který spáchal jedny z nejhorších krutostí, jaké moderní svět zná.
Viděla jsem veřejnou popravu
matky mého kamaráda. Její zločin:
dívala se na film z Hollywoodu. Každé myslitelné lidské právo
je porušováno. Asi 80 000 až 100 000 lidí
hyne v politických vězeňských táborech. Ale zároveň jsou také oběti
závažné strukturální diskriminace. OSN a další mezinárodní organizace
opakovaně odsoudily japonskou diskriminaci vůči Korejcům. Severokorejská komunita to často cituje,
jako potvrzení jejich situace.
Ale OSN také označila severokorejské
porušování lidských práv za tak vážné, že v dnešním světě nemá obdobu. Když se jich zeptáte,
jak se s tím rozporem vyrovnávají, - jejich odpověď je vždy něco ve smyslu:
- Každá země má problémy s lidskými právy. A co japonské a americké problémy
s lidskými právy? Často jsou i závažnější. Nejdříve si vyřešte své problémy,
než budete kritizovat Severní Koreu. Ze začátku mi to přišlo fascinující,
že mohou tak ochotně ignorovat krutost severokorejského režimu.
Ale čím hlouběji jsem pronikal
do jejich komunity, tím více jsem si uvědomoval,
že pro tuto přehlíženou skupinu je Severní Korea spíše útočiště
pro jejich identitu. Něco, po čem touží v zemi, která aktivně
oslabuje jejich dědictví a kulturu. Narodil jsem se v Japonsku. Svou vlast jsem znal
jenom z něčích historek nebo filmů. Když jsem poprvé dorazil do své země,
byl jsem opravdu dojatý. Mladší generace
se sice spíše přizpůsobí japonské kultuře, ale Chongryon odvedl mimořádnou práci
v pěstování silné korejské identity.
I přes nátlak a překážky. Poslední rok střední školy
mají žáci možnost navštívit Severní Koreu. Uviděli vřelé lidi a našli svá "srdce". Slyšet o těchto přesně naplánovaných
návštěvách Pchjongjangu stačí, abyste pochopili vztah,
který má tato zavrhovaná komunita vůči své adoptivní vlasti. Nedokážu popsat svůj pocit slovy.
Všichni jsme plakali,
když jsme nakonec museli odjet. Navštívil jsem severokorejskou univerzitu,
kde vytvořili muzeum všeho korejského. Každý kámen, strom, druhy ryby,
rostlina, zvíře, kořen, který na korejském poloostrově kdy byl,
je k nalezení v tomto muzeu. Bylo postaveno
s podporou severokorejské vlády. Nikdy jsem neviděl tak úzkostně úplnou
sbírku pro zaznamenání místa a historie. Neexistuje kvůli návštěvníkům.
Je to spíše zpráva. Zpráva, že i přes silný nátlak
a nepřátelství, korejská kultura v Japonsku přetrvává.
Tohle ukazuje,
jak jim na Korejcích v Japonsku záleží. Doufají, že mladí Korejci
se díky tomu cítí blíže své vlasti. Severní Korea není jejich vlast způsobem,
jaký si představujete. Nenarodili se tam, nikdy tam nežili,
ale vnímají ji jako svou vlast, protože zem, kde se narodili,
jejich život aktivně ztěžuje. Jako na mnoha místech na světě,
pravicový nacionalismus v Japonsku roste. Proti-korejských protestů
podle japonské policie přibývá.
Premiér Shinzo Abe
je urputný nacionalista a je zapleten do skandálu. Tajně podporoval ultra nacionalistickou
školku s proti-korejskými názory. Japonský nacionalismus
vede k diskriminaci Korejců. Tím pádem Korejci
odmítají Japonsko jako svou vlast, obracejí se k zemi, ve které nikdy nežili,
pro podporu a ochranu své identity. Spojení s tímto obecně odsouzeným režimem,
který běžně přísahá, že zničí Japonsko, způsobuje více odporu
u japonské populace a politiků.
Což vede k další diskriminaci,
což vede k hlubšímu závazku k Severní Koreji jako ochránci. A já nepochybuji,
že tento cyklus bude pokračovat. Lidé se nestávají Korejci,
protože se tak narodí. Jenom díky tomuto prostředí
mohou být vychováni jako Korejci. Ať to bude jakkoliv těžké,
ochráníme to. To je má životní mise. Když jsem v Japonsku natáčel toto video,
strávil jsem hodně času i s extrémně pravicovými skupinami,
které jsou proti Koreji.
V tomhle videu se tomu moc nevěnuji,
ale udělal jsem celé video, o růstu pravicové politiky v Japonsku
a proti korejským náladám. A odkud to celé pochází
z historického hlediska. A samozřejmě patří mé díky lululemon,
kteří Hranice sponzorují. Poslali mi tyhle ABC kalhoty.
Jsou pevné a flexibilní a dají se nosit na výlety,
nebo doma. Takže díky, lululemon. Ale hlavně děkuji za podporu Hranic,
ten projekt je možný jenom díky vám. Nechám vám tu odkaz na jejich obchod,
a můžete se na ty kalhoty podívat sami.
Překlad: jesterka
www.videacesky.cz
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář





