Adam vs. Had

VELKÉ KONFLIKTY ADAM VS. HAD RÁJ
DVA TÝDNY PO STVOŘENÍ SVĚTA - Adam, že?
- Ne, Eva. - Eva?
- Ne, Adam! I ty jeden. No nic, dobrý pokec, pa. - Kam ten spěch?
- Ale nikam. Chtěl jsi něco probrat, že? Hele, zajíčku,
přestaň hrát blbého a možná přežiješ.

Já jsem spíše had. Zajíček, zajíček! Necháš mou ženu být? - Co?
- Vajco. Dobře víš, co myslím. - Chodíš za ní a meleš o zakázaném ovoci.
- Vážně? Jak se jmenuješ? - Slávek.
- Dobře. Tak tedy poslouchej, Slávku.

Jsi nechápavý, nebo co? Je jeden strom, ze kterého nemáme jíst. A ty chodíš za moji ženou a nabádáš ji,
aby snědla jeho plod. - Jsi snad blbý? Kolik vidíš prstů?
- Pět. - Tak blbý nejsi, co teda?
- Nic teda, můžu jít? Ne, nemůžeš jít. Má žena nemůže ani na malou
bez toho, abys ji otravoval - Scházíte se dlouho?


- Ne. - Ale kecy v kleci.
- Stejně se o ni nestaráš. Nemám kdy, když není doma. A proč asi není? Protože je pořád s tebou. - Asi mě má radši.
- Ne, nemá tě radši. - Akorát za ní chodíš.
- Nebo ona za mnou! Hele, Slávečku. - Ty se tady dobře bavíš, co?


- Snažím se. Víš co? Dělej si s tím stromem, co chceš. - Bůh se naštve a ztrestá tě.
- Promiň. Drž se od mé ženy dál,
nebo ti vyrvu nohy z prdele! Budeš se plazit! Rozumíš? Plazit! Budu se plazit, až sníš to ovoce, borče. O DVA DNY POZDĚJI Ha! Holořitník jeden. Prý "Nech ji na pokoji, vole".

Kdo se směje teď? Ale ne, komár, ne! Sakra! Bože!