Co se děje s tělem při kremaci?

Ahoj, smrťané. Dnes se vrátíme
k začátkům mé kariéry a hezky si popíšeme všechny útrobní
a morbidní detaily kremace. Pokud jste neviděli
žádné moje video a jen jste vygooglili:
"Je kremace to pravé pro mě?" Tak zdravím, vítejte.
Nebojte, tohle je moje parketa. Tohle video
je první ze série o tom, co se stane obyčejnému, běžnému tělu,
a to jak z procedurálního, tak z vědeckého hlediska,
v různých posmrtných scénářích.

Jdeme na to. Většina krematorií bude trvat na tom,
aby tělo bylo v rakvi či jiném obalu. Možná sníte o té lakované
mahagonové rakvi za 5 000 dolarů z kolekce od Kylie Jenner, ale i když ta je super na pohřeb, s kremační pecí
to moc nejde dohromady.

Rakve určené ke kremaci
se dělají z borovice či překližky a nejčastěji je to prostě
kartonová krabice. Ta shoří fakt hezky. Než se tělo vloží
do kremační pece, obvykle se sundají šperky
a zdravotnické prostředky jako kardiostimulátory, protézy
či silikonové implantáty se vyjmou z těla. Proč? Baterie od kardiostimulátorů
můžou vybouchnout a protézy a prsní implantáty se zase roztečou do lepkavého maglajzu,
který chudák zaměstnanec musí seškrabat.

Moje video o tom,
co se stane s prsními implantáty při kremaci, je tuším
pořád moje nejpopulárnější video, protože... internet. Když je tělo zbaveno všech
vybuchujících a roztékajících se věciček, kovový štítek, trochu jako ten pro psa,
je přiložen k tělu, kde zůstane po celou dobu, takže ostatky
lze vždy identifikovat.

Tak víme, že vám dáváme
ostatky vaší babičky, ne Boba. Kdo je Bob? Neznáte ho, o to tu přesně jde. A teď začne samotná kremace. Kremace těla probíhá v první ze dvou komor. V primární komoře, kde je tělo, teplota dosahuje
asi 900 až 1 100 °C.

V tomto minipekle
obloženém cihlami a cementem měkké tkáně lidského těla
shoří na popel nebo se vypaří, až nezbyde nic
než kousky křehkých kostí a popel. Trvá to hodinu až dvě. Ale co se během té hodiny či dvou
za těmi velkými kovovými dveřmi děje? Každých deset minut v peci
lidské tělo prochází drastickými změnami až k úplnému zpopelnění. Jakými změnami, ptáte se?

Jen pojďte blíž, děti. Nebo radši ne, je to pěkně drsné. Po 10 minutách Svaly, kůže, orgány a tuk
vystavené plamenům se pomalu smaží,
škvaří a smršťují. Perlička:
Pokud je tělo spalováno dřív, než dojde k přílišnému rozkladu
svalové tkáně, končetiny se mohou smršťovat,
ruce zatínat v pěst, paže ohýbat, hlava klopit à la boxer.

Ale žádné sezení, to je mýtus. Po 20 minutách Většina měkké tkáně
na obličeji a lebce je spálena, kromě tváří. Začínají být vidět žebra
a v oblasti hrudi a břicha může tryskat kapalina
z trhlin v tělní dutině. To proto, že se tělní kapaliny
agresivně vypařují a břišní orgány
dehydrují a scvrkávají se.

Po 30 minutách Calva neboli klenba lebeční
se začíná oddělovat od zbytku lebky. Vařící kapalina se vylévá z trhlin a na kostech obličeje
již nenajdeme téměř žádnou tkáň. Hrudní kosti
jdou již skoro celé vidět, žebra se ohýbají dovnitř i ven, břišní orgány se dále scvrkávají a na končetinách
jsou už jen zbytky měkké tkáně, pokud již není spálena všechna.

Po 40 minutách Klenba lebeční se zcela oddělila
od lebky. Jde vidět zčernalý mozek. Většina kostí obličeje
se rozpadla. Žebra, zcela viditelná,
jsou pokroucená a zkřivená. Břišní orgány jako slezina
vypadají jako zčernalé mycí houby. Ze spodní části rukou
nezbylo nic.

Po 50 minutách To, co zbylo z vnitřních břišních orgánů,
je seschlé, scvrklé a houbovité. Ze stehen jsou pahýly a z paží nezbylo skoro nic. Páteř s obratli ještě vzdoruje,
ale už se postupně rozpadá. Po 60 minutách a dále Trup, pokud se tak již nestalo,
se zcela rozpadá. Z lebky zbyly jen úlomky kostí, z vnitřních orgánů jen popel a pánev pohltily plameny.

Zatímco se tkáň a kosti spalují
v primární komoře, plyny a částice uvolňované spalováním
se dostávají do sekundární komory, kde teplota dosahuje
přibližně 900 °C. Sekundární komora má za cíl
omezit kouř, zápach a emise, než jsou zplodiny
vypuštěny do atmosféry. Poté co je tělo zpopelněno,
ostatky se nechávají vychladnout.

Pak jsou operátorem pece
zameteny na něco, co vypadá
jako obří tác na sušenky. V tuto chvíli váží ostatky
přibližně 1,5–2,5 kg a jsou tvořeny křehkými,
anorganickými úlomky kostí a popelem. Kosti a popel jsou zkontrolovány
silným magnetem. Ten vysbírá všechen kov,
který přežil kremaci. Zpopelněné ostatky
jsou pak semlety do práškové hmoty, kterou si představíme
pod pojmem popel, v zařízení zvaném kremulátor.

Popel je poté uložen do nádoby či urny, kterou si blízcí zesnulého
vyzvednou a naloží s ní, jak chtějí. Tak takhle se to víceméně dělá. Nejdřív studené tělo, pak vařící kosti,
tohle jsou základy kremace. O jakých dalších způsobech,
jak naložit s tělem, chcete vědět víc? Překlad: Snoopadoop
www.videacesky.cz