Dobrovolníci přicházejíDruhá světová válka

Ano, dokonce i jeden z Jamajky. 19. ledna 1940. Jedna z největších zemí v dějinách napadla nepřítele zlomku své rozlohy. Ten nepřítel se bránil a bránil se dobře, ale bitva bude pokračovat, avšak nepřítel již nebude sám. Dobrovolníci přicházejí. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka.

Minulý týden začaly bitvy o motti – finské útoky na obklíčené vojáky Rudé armády. Sověti zamíchali s velením i taktikou a připravovali se na velkou ofenzívu. Spojenci i Němci uvažovali o porušení norské neutrality a Adolf Hitler naplánoval útok do západní Evropy na tento týden, ale ony plány padly do rukou Belgičanům v Mechelenském incidentu. Belgičané nejsou vůbec nadšení. 15.

ledna protestovali u Němců – nepřejí si státi se znovu bojištěm. Britové a Francouzi doufají, že je Belgičané okamžitě vyzvou k rozmístění vojáků do Belgie k přípravě na německý útok, což ale Belgičané odmítají. Co se týče útoku, tak odpoledne 13. ledna odloží Hitler útok kvůli možné mlze na 20. ledna. ale ten večer se Němci dozví, že Nizozemci a Belgičané začali mobilizovat, což dává smysl, a i mimo Michelenský incident je jasné, že v rozvědce je zrádce.

Tím je plukovník Hans Oster, kterého jsem zmínil dříve, zástupce náčelníka německé tajné služby, který předal podrobnosti o útoku nizozemskému vyslanci v Berlíně, který je poslal kódovanou zprávou do Bruselu. Němci však prolomili belgickou šifru, takže vědí, že je tam zrádce, ale nevědí, kdo to je. Přesto to není toto, ale předpověď počasí ze 16. ledna, chvíli před začátkem plánovaného přípravného bombardování, která donutí Hitlera útok opět zrušit.

Chce alespoň osm dní jasného počasí a naplánuje útok až na jaro. Také nařídí vojenské komisi promyslet akci na severu proti Norsku a využití Narviku a Trondheimu jako ponorkových základen, což zabezpečí dovoz švédské železné rudy před spojeneckým vměšováním. Kódové označení je Výzkum N. Co se týče Spojenců, tak generál Edmund Ironside, náčelník britského generálního štábu, si myslí, že vyslání alespoň brigády na pomoc Finům by samo o sobě ospravedlnilo zabrání norských přístavů.

Věří, že k zaminování norských vod a okupaci Bergenu a Stavengeru by mělo dojít nejpozději 20. března. Potřebuje pro to alespoň pět divizí s podporou bombardérů a stíhačů. Avšak podpora Finů se západu skutečně přijíždí v podobě dobrovolníků. Sověti 13. ledna silně protestovali u Švédů proti umožnění britským dobrovolníkům projít přes neutrální Švédsko. Protest je zbytečný a Švédové nechají dobrovolníky projít za podmínky, že nenesou uniformy, zbraně a nejsou v aktivní službě spojeneckých armád.

Začátkem roku 1940 se ve Švédsku pracovalo na stovkách projektů na podporu Finska, a i když chtělo pomoci bezpočet lidí, švédská vláda byla v prekérní situaci. Nabídnutí dostatečného množství pomoci by nebezpečně ohrozilo neutralitu. Přímá intervence mohla znamenat útok Sovětského svazu, Německa nebo obou. Ale ohledně Němců jsou možná trochu přecitlivělí. Hitler by přeci nedovolil Sovětům pobývat pět minut cesty vzduchem od Německa, zvláště, když Švédsko kontroluje rudu, kterou Německo potřebuje pro válečné úsilí.

Každopádně, pokud Švédové pošlou pomoc, jen tím zimní válku prodlouží a Stalin nebude mít volnou ruku pro zásah do německých plánů, což by Hitlerovi nakonec prospělo. William Trotter si myslí, že by většina švédská populace hlasovala pro vstup do války, kdyby měla příležitost, a když bývalý ministr zahraničí Rickard Sandler nazval v parlamentu švédskou strategii "neutralitou hraničící s nefalšovanou idiocií," dostalo se mu potlesku ve stoje.

Ve skutečnosti vládu minulý měsíc opustil kvůli neshodám o švédském přístupu k Finsku. Je silně pro aktivní pomoc Finům. Švédsko je přesto jedničkou, co se týče zahraniční pomoci Finsku, poslalo 100 kulometů, 89 děl, 77 000 pušek, 85 protiletadlových děl a 8 000 dobrovolníků, z nichž se mnoho dostane do akce. Němci dovolovali převážet přes své území zbraně do Finska, ale jen než o tom napsaly švédské noviny, a když si sovětští diplomaté stěžovali, Hitlerovou politikou k Finsku se stalo ticho.

Sovětská propaganda pokračovala ve své práci. Říkala světu, že skutečným agresorem je Finsko, protože to určitě dává smysl, tvrdila, že kuusinenská vláda, o které jsem mluvil 1. prosince, je legitimní finská vláda a že Carl Gustav Mannerheim, velitel finských ozbrojených složek, zotročuje finské dělníky. Je tak absurdní tvrdit, že malé Finsko je hrozbou pro obří Rusko, že většina světových komunistů se rozhodne toto prostě přejít. Tady je dobrá citace od Troterra o dění během lednových bojů v Karélii: "Rusové začali používat auta s rozhlasy a vysílali propagandu k finským liniím.

Finové se na to začali těšit, protože hudba byla povzbuzující a rudé dělostřelectvo mělo rozkaz zastavit během kuusinenských proslovů palbu, aby Finům nic neuniklo." Ve skutečnosti vysílání využívali pro odběhnutí na záchod. Rudá armáda po katastrofách v prosinci změnila taktiku. Součástí nové strategie je těžké bombardování silnic a železnic s cílem ochromit finský pohyb a rovněž armádních skladů a přístavů.

Například jen 14. ledna bylo bombardováno 35 měst. Ale otázko je, co vůbec chcete bombardovat? 90 % Finska je divočina. Železniční centra jsou samozřejmě důležitá a tento měsíc jsou bez lítosti bombardována, ale jedna z nejsnáze opravitelných způsobů dopravy je právě železniční trať, takže vlaky obvykle jedou dál už několik hodin po bombardování. Helsinky nejsou po prvním dnu války příliš napadány. Trotter naznačuje, že Sověti nechtěli riskovat bombardování, když mohli omylem zasáhnou něčí ambasádu nebo zabít skupinu zahraničních novinářů.

Píše, že jen 5 % hodinové produkce bylo ztraceno kvůli bombardování, avšak Finy to značně naštvalo. Během 2 000 náletů padlo 650 Finů. Sověti jsou však úspěšní s přístavem Turku, kam míří většina zahraniční pomoci a kde zničí skoro 80 % přístavních zařízení, a Viipuri, druhé největší finské město, je skoro srovnáno se zemí palbou ze železničních děl až z Leningradu.

Rovněž zničí Mannerheimovo velící středisko v Mikkeli. A zatímco letecká kampaň zaznamenává smíšený úspěch, plány pro nadcházející ofenzívu proti Mannehreimově linii jsou v plném proudu. Dorazily desítky těžkých tanků KV. Jsou to 43tunová monstra s 76,2mm dělem a za správných okolností jsou téměř nezničitelné. Tanková doktrína již nebude "probij se před pěchotu a počkej, co se stane." Tanky budou mít omezené cíle a přísné rozkazy neujet pěchotě.

Avšak skutečným zabijákem bude dělostřelectvo. 2 800 těžkých děl včetně obřích železničních děl vyšle zničující střely do finského týlu. Pozorovatelé v balónech chránění letadly budou seshora rádiem palbu usměrňovat. Takový je plán pro pokračování invaze, ale co se děje v místech, kde už invaze skončila, třeba v Němci okupovaném Polsku? Andrzej Kott, vůdce tajné varšavské organizace PLAN, což v překladu znamená Polský lidový nezávislý čin, byl zatčen gestapem.

Kott je synem rodičů, kteří konvertovali od judaismu ke katolictví. Studoval v Anglii, ale na začátku války se vrátil do Polska a je jedním ze zakladatelů PLANu a hlavou válčící divize. Většina vůdců PLANu byla zatčena už po prvních akcích, ale Kottovi se povedlo před velitelstvím gestapa utéci. Zítra, 20.

ledna, se objeví plakát slibující tučnou odměnu za "žida" Andrzeje Kotta. Ale ještě předtím, od 18. ledna, budou v Kottově aféře pozatýkány desítky lidí jako teroristé. Až v srpnu gestapo vydá dva seznamy vězňů nadepsané: "Seznam zatčených 18. – 25. ledna 1940." Na jednom se 165 jmény je nahoře strany napsáno: mrtví. Na druhé straně s 90 jmény je napsáno: živí. Z těchto 255 lidí jich 208 uvedlo profesi: právníci, doktoři, rabíni a tak dále.

Rodiny "živých" však své blízké už nikdy neviděly. A tady je politická poznámka na konec týdne. 14. ledna japonský premiér Noboyuki Abe se svým kabinetem rezignoval. Je bývalým generálem císařské armády, bývalým guvernérem Korey a premiérem byl teprve 4 měsíce. Loboval za konec druhé čínsko-japonské války a byl proti alianci s nacistickým Německem nebo fašistickou Itálií, ale za neutralitu a nevměšování se – nyní jej vyhnali jeho oponenti, jestřábi císařské armády.

Admirál Mitsumasa Yonai dostane za úkol zformovat novou vládu. A takový byl týden. Němci odvolávají plány pro útok na západě. Sověti začínají uvádět do akce své plány na severu, ale švédská vláda odmítá do plánů zasáhnout, i když dobrovolníci i zásoby pro Finy proudí skrze Švédsko. I v nejtěžších časech vidíme na lidstvu něco povzbudivého.

Tedy především v nejtěžších časech. Lidé se tomu velkému vždy postaví. I v nejrepresivnějších režimech v dějinách vždy existovalo podzemní hnutí, odbojové hnutí, dobrovolníci proti tyranii. Myslím, že je to nezkrotná vznešenost lidského ducha. Někdy to může být přestrojená naivní nevinnost, ale je tam. Vždy tam je. A je povzbuzující.

A co se týče neutrality, pokud chcete vidět epizodu Mezi dvěma válkami o pozadí amerického izolacionismu a protiglobalismu 20. a 30. let, klikněte sem. Patr(e)onem týdne je David Lalonde. Podpora diváků na Patreonu zajišťuje financování tohoto pořadu, pokud nás chcete podpořit, odkaz na Patreon je v popisku. Uvidíme se za týden.